Alkoholik

Meggie,gratuluji ke 40ti dnům
No já ty myšlenky včera měla delší dobu,ale intenzivní cca také půl hodiny.A ten pocit,když jsem usínsla střízlivá stál opravdu za to.
Sandiku,dobře na to jdeš,odměny jsou fajn a co si budeme povídat,člověk nějakou tu korunku ušetří,když nepije.Ty PC hry jsou fajn,člověk u toho vypne.
Já mám na víkend naplánované nějaké návštěvy a bazén s dětmi.A jako odměnu si chci pořídit knihu o pečení.Ráda bych se dopracovala k pečení domácího chleba

Meggie, jsou to myslenky a ty prichazeji a odchazeji, jako jakekoliv jine . Tedy, ano, myslenky na napiti me prepadaly. Casem jsem prisel na to, jak to tipnout hnedka v zarodku stejnym stylem, co pise: ja uz si sve vypil a stacilo.

Ahoj všichni, gratuluju vám K malým krokům, ze kterých se skládá skvělý život Mě přepadá bažení ve stresových situacích, nebo když mě přepadne takový pocit vnitřní nudy. To první se mi zvládá hůř. Mam narcistickou a chladnou matku a dokáže mě tak vytočit. Už pár let na tom pracuju, zpracovávam výchovu. Odpouštim. Oba mí rodiče jsou mimochodem alkoholici, ale ne tací, co by se jim to vymklo z rukou. Otci se to vymklo na chvíli, chlast měl schovanej po baráku a když to našla matka, sváděl to na mě. Takže tyhle dva mě dokážou vytvořit pěkně bažení. Taky oba těžce nesou že nepiju a neustále to shazujou. Pomůže mi to, že si řeknu, nenapiju se, protože takovou radost jim neudělam. Oni zase umí, když sem měla kocovinu jít a ublížit mi nejvíc. Takže never more! Hodně sil a lásky všem

Mně jak sem přestal pít tak se objevovaly alkosny a jiné debilní sny, které mně rozhodily třeba na půl dne. Většinu života se mi nic nezdávalo, teda ty sny sem si spíš nepamatoval a postupem času spím čímdál míň. Občas se stane, že se mi nechce vstávat a tak se válím v posteli ještě pár hodin a jsem v takovém polospánku, kde si mi honí všeljaké šílenosti, ale někdy mně zaplaví i pocit klidu, štěstí, pohody. Takových chvil moc není, ale naopak mně ten dobrý pocit přetrvá dlouho přes den.

Na začátku převažovalo to klasické bažení, měl jsem impuls, který mně prostě přiměl nasednout do auta a zajet pro flašku. Pamatuju si furt jak se to stalo poprvé a nevěděl jsem co s tím, začal sem na tom pracovat a pomohlo mi hlavně někomu hned zavolat, potřeboval sem slyšet nechoď tam a stočit rozhovor na nějaké jiné plány a drby, kdysi sem volal známé, která o mém problému nevěděla a byla z toho zmatená proč jí jako vlastně volám a pak zahlásila: "Ty si chceš zašukat nebo co??" No, trapasy byly, ale to bažení se časem nějak transformovalo a po letech ten otisk v mozku zůstal a je to takové prchavé, já to ignoruju, nebavím se vnitřně s tím a za moment to vyšumí. Horší bylo to, když nastoupila taková ta nervozita, třeba několik dní jsem se začal cítit nejistý a začal sem o tom přemýšlet, takové období občas mám, fakt už jen minimálně. Ale, delší dobu nepiju. Tuším od března 2009, to datum už sem hodil přes palubu, možná jiný rok to byl Ale to je fuk. Mám nějaké jiné osobní problémy a dřív bych na to lil a lil, teď si říkám jak je fajn, že jsem čistý a jinak spokojený. Vnímám víc i věci kolem sebe, po mém posledním napití a kolapsu jsem cítil takovou prázdnotu, vnímal sem ten svět tak nějak otupěle. Vjemy se vrátily, ale sem úplně jiný, nejsem takový jak před tím než jsem se rozpil.

Je to na dlouhou trať a říkám vydržte, nepolevujte ve snažení, řešte to denně v sobě, skupiny, skype hovory, čtení fóra a zájmy, vykrýt ten čas co jste pili něčím jiným, jo PC hry sem taky chvíli mastil furt dokola nějaké modifikace do dooma, pak mně to přestalo bavit a dělám zas něco jiného.

Vydržel sem nepít i třičtvrtě roku, ale pak postupně sem se zase rozpil, začlo to jedním pivem a za pár týdnů sem byl tam kde sem byl, v prknoch Potřebuje to uzrát, ale bez změny návyků, sebedisciplíny, suchého domu to nejde a mně pomohla i jóga, omalovánky pro dospělé, četl sem si hodně o buddhismu a přemýšlel o tom, teď stačí sledovat ty filmy a seriály, skládat lego a puzzle, pak pauza a zas jen poslouchat gramec, udělat si domáci disko "cvičme v rytme" atakpod. Hlavně chodím ven na vycházky denně, pokud fakt nepadají tragače a není všude samý led.

Jejda, sem se zas rozepsal, pište co vás napadne, i na maličkostech záleží, držím vám všem moc palce a je to dlouho co nepiju, ale furt sem chodím si to připomínat. Protože rozhovor s terapeutkou tak loni jen jednou, nabalila si toho na sebe moc a je to jak sama říkala workoholička, takže každý máme něco.
Fórum jsem objevil až sem byl pár let čistý a zůstal jsem tu už přibitý A zase se stáhnu, přeháním to

Ahoj a pěkný den

Pert, díky moc za tvoje sdílení. Je to super to číst. Jsou to hodnotný informace:)) Od každýho tady si něco může člověk na cestě vzít. A je to tak, pište, mluvte, nezavírat se do sebe. Spojení lidí je podle mě moc důležitý, nejen v tom nepití, ale celkově v životě. Já jsem hodně otevřená a moc mi to pomáhá. Občas něco zraní, ale to k tomu patří. Krásnej den!!

Zdravím, tak včera večer jsem to zvládl bez alkoholu. Nastavoval jsem si wifinu a pak jsem koukal na film Dont look up - celkem doporučuji. Jediný problém byl, že ze začátku mi ta wifina nešla a byl jsem z toho dost podrážděný. Tak že bych se v tu chvíli nejradši napil. Nakonec se to povedlo a přišlo uvolnění.

Dnes se má situace tak, že se mi chvílemi rozbuší srdce, klepu se a mám jakousi úzkost. Chtěl jsem jet si koupit ňáký věci, ale v tomto stavu se mi nechce.Přitom jsem týden nepil. No a samozřejmě chuť na pivo je velká. Ptz by to ze mě na chvíli dostalo ten tlak.Budu se snažit to vydržet tak držte pěsti.

Ahoj všetci, ďakujem za odpovede k otázke bažení, všetko som si poctivo prečítala...
Pert počitam že to máš nejakých 12-13 rokov čo abstinuješ to je mega dlhý čas, dúfam že aj my ostatní to raz budeme počítať na roky a nie len dni
Sandík to dáš, ja som sa v tom tiež prvé týždne tak zmietala všelijako ale potom som pochopila a prijala to že piť už nikdy nechcem a nebudem....čím skôr to pochopíme tým lepšie pre nás...
Rachel mrzí ma že v rodičoch nemáš tú podporu akú by si si isto zaslúžila, nechápem ako ťa môžu zhadzovať za niečo co ty dokážeš a oni nie, ale asi práve preto to robia že oni to nedokážu....každopádne sa nedaj a možno časom pochopia že im ideš príkladom že sa to zvládnuť dá, držím palce, nepiješ predsa nie kvoli nim ale hlavne kvoli sebe tak sa nedaj

Sandik, me pomahalo se v takovych situacich prochazet venku. Nachodil jsem x km a y hodin. Penize, kartu jsem nechal doma. Jak to prislo, tak to po nejake dobe odeslo a casem to slabne. Clovek se s tim naucit zit, pracovat, az to nakonec pusti z hlavy a obcas se neco objevi (vyres to pitim), ale to hrave pak zvladnes s usmevem zahodit.

A take mi fungovalo premyslet nekolik kroku dopredu. Co udelam kdyz nastane ta chut. "Plan A, B, C ..". Mel jsem/mam moznost zavolat, takova pojistka.

Ahoj vsichni,
Sandiku,jak jsi to zvladl?
Perte,ten telefonat s kamaradkou mne rozesmal
Rachel,je mi lito,ze nemas v rodicich podporu.Ba dokonce naopak.Rodice muzou na diteti napachat mnoho skod.Ja mam pravy opak.Moje mamka je uzkostna,ochranitelska matka.Ma problem na kazde reseni a vse hned vidi jako katastrofu.Myslim si,ze to mohlo zpusobit me nizke sebevedomi a uzkosti,ktere jsem zazivala uz jako dite.Ale je to jen muj vyklad a urcite ji z toho nevinim.Delala to jak nejlip umela.
Ja mela vcera krizi,pohadali jsme se s manzelem a on mi v hadce rekl at si jdu dat panaka na uklidneni.To zabolelo.V prvni chvili jsem si rikala,ze je to vlastne dobry napad,ale sla jsem se radeji projit a mrazivy vecer mi zase vycistil hlavu.Preji krasnou nedeli

Ráda bych se teď trochu rozepsala o tom nízkém sebevědomí,protože si myslím,že to byl jeden z hlavních důvodů proč mi pití dělalo dobře už v pubertě.Třeba se v tom někdo uvidí a třeba to někomu dá jiný pohled na výchovu dětí.V knihách se píše,že sebevědomí dítěte utváří z 90% rodiče a jen z 10% je to genetická záležitost.Poslední večery se vracím do dětství a vybavuji si situace,které mi utkvěly v paměti.Mohlo mi být možná 5 let,potkal jsme mamky známou a ta řekla,že mám vlasy jak pochcanou slámu.A první mindrák byl na světě.Na fotce z první třídy mají hocicky blondaté culíky,sedí v satech a strevíckách.Já mám manzestráky,tricko a pochcanou slamu ostrihanou na kluka.Nenosila jsem culiky ani kdyz jsem mela dlouhé vlasy,protoze mi jednou tatka rekl,ze mam usi po nem.A on mel velke usi.Na fotkach z druheho stupně maji holky uzke cerne dziny.Ja si je moc prala,ale moje mamka mela rada originalitu,takže já tam jsem v sirokych dzinovych kapsacich do gumy a svetriku.
Zakladku jsem vysla s jednickama.Rodice me prihlasili na nejtezsi stredni skolu ve meste.Vubec jsem to nedavala.Z jednicek se najednou staly trojky,,ctyrky.Pripadala jsem si jako blbec.Casem jsem si vytvorila pozu flegmatika a rebela.Nechtela jsem priznat,ze na to nemam,tak jsem radeji predstirala,ze to mam na haku.Prisly tanecni a s nimi dalsi hrebicek do rakve meho sebevedomi.Chodila jsem oblikana v mamcinych satech a sakach.Krom toho,ze to na mne plandalo jsem vypadala jak stara mlada.Pro 15ti letou holku je opravdu ponizujici,kdyz vyhlasi panskou volenku a houf kluku proleti kolem a vy se jen modlite at nezustanete sedet na zidli.Tam se zacala slupka,kterou jsem si kolem sebe vytvorila jeste upevnovat.Cetla jsem romaticke knizky,touzila po lasce,ale pusobila jsem jako drsnacka,pry dokonce arogantni a ironicka.Casem jsem si kluka nasla,ale podvadel mne kde mohl.Taky nic moc pro sebevedomi a navazovani dalsich vztahu.Bala jsem se davat najevo svoje city,kdyz mne nekdo pozval na rande,myslela jsem si,ze tam prijdu a on se mi bude nekde za rohem s kamosema smat.Cele roky jsem predstirala,ze jsem nekdo jiny a pila a pila.Jeli jsme s partou na chatu,vsichni chodili lyzovat,ja zustavala na chate a pila.protoze lyzovat jsem neumela.Rodice mne ke sportu nevedli.Tvrdili,ze na sport jsem drevo.Davali mi v podstate volnost,doma jsem tak maximalne chodila s kosem a obcas si uklidila v pokoji.Kdyz mi bylo asi 20 a byli jsme u pritele ,chtel abych neco uvarila.Udelala jsem spagety s vajickem a jeste jsem je rozvarila.
Ted varim,pecu,dokonce jsou sporty,ve kterych jsem dobra.Po letech jsem potkala svou tajnou velkou lasku.Rekl mi,ze si pamatuje jak jsem ho kdysi odpalkovala a ze jsem porad pekna zenska.
Tohle nema byt knourani nad mym zivoten.Zpetne bych se nakopala do prdele,ale tak to bylo.Tak jsem se vnimala a reagovala.Chci rict,ze pokud mate dceru,podporujte to sebevedomi,rikejte ji jak je krasna ( obzvlast tatinci),strojte ji jako princeznu,naucte ji varit,vedte ji ke sportu,.. Cim vic toho bude umet,tim vic si bude verit,bude se mit rada a to je pro zenu strane moc