Alkoholik

Ahoj všem. Nevím konkrétně kam to napsat. Piji pivo již několik let. Poslední dobou mě při lehkém zkousnutí bolí zuby. Všechny stoličky. Dnes po pivu mi zčervenal celí obličej jako bych byl spálený od sluníčka. Jedno ucho jsem měl jako v ohni. Neschopenku jsem měl za 11 let pouze na dva dny. Vím, že je to určitě kvůli alkoholu ale chtěl bych vědět proč tomu tak je.

Ahojte všichni,
Eloras, to ti řekne asi jen doktor. Jedno je jisté, pít pivo denně uplně zdravý neni. Ale jestli to je z toho nebo ne, to nevim.

Jinak za mě je rok fakt málo, cítím, jak se všechno teprve usazuje, nacházim nějaký rytmus života. Můj cíl je teď zjistit co je moje životní volání, moje poslání. Myslim si, že díky alkoholu jsem na tohle ještě nepřišla, on mě tak odváděl ode mě samé...

Rachel napsal:
Kristý jak to myslíš třetí jako by se nechumelilo. Že třetí den piješ nebo jsi třetí den přestala a je ti dobře. Pardon, buď sem to nečetla pořádně nebo sem mimo:)

Já si řikam, jak na mě přijdou chuťě, a to že jsou a vzpomínky na tu alkoholickou slast, když se boříš do zapomnění. Pak si řeknu, že jsem to ale už všechno zažila a nic novýho z toho na mě nevykoukne. Při pití alkoholu nedojde ke změně. Občas se vám může něco pozitivního přihodit, poznáte zajímavý lidi, dostanete zajívavý pozvání, když jsme ve společnosti. Ale spíš se vám stane něco hroznýho, třeba se vzbudíte a nevíte kde jste, nebo jste dost trapný a nikdo vás radši nikam nezve.

Takže mě z toho vychází, že 10 měsíců abstinence je pořád strašně málo na to, abych prozkoumala, kam tahle cesta vede. Ale už je to vlastně hodně na to, abych otočila a zkazila to. Příjde mi, že ten rok je vlastně pořád hrozně málo, že se tak člověk stihne rozkoukat a zjistit co to obnáší nepít.

Jinak já uplně neulítávám na číslech, dnecha rocích. Pro mě se počítá uplně každej den. ALe chci žít na plno. Nechci si jen počítat dni a vlastně se cejtit blbě a nějak se dusit. Takže to je moje cesta. Radost. Taky můžem bejt rádi, že jsme dneska za živu, není to tak?

Přesně, každý den je super. Navíc, já opravdu zajímavé lidi potkávám ve střízlivosti. A oni na mě reagují úplně jinak než, když jsem byla pod vlivem. Radost a klid - to se v chlastu najít nedá. Falešná radost, následující dny vykoupena kocovinu, depresi, úzkostí, to jo. Toho jsem si ale užila dosyta.

Eloras, tělo Ti prvními příznaky říká, že toho má dost. Nestíhá už zpracovat alkohol. Konkrétní dg Ti může zjistit doktor, ale já Ti můžu říct rovnou, co Ti poradí, aby se Ti to nedělo- nesmíš pít, jinak to bude blbý. Tak vítej v klubu

Katka2 napsal:
Ahoj holky a nováčci:)
Libuško, děkuji za zájem. K adiktolovi jsem se dostala až včera. Na minulý termín to nevyšlo, další mi dali na včera.
Jela jsem, vůbec se mi tam najednou nechtělo, do poslední chvíle jsem myslela, že to otočím.
Najednou tam sedím a po dvou minutách slzy. No nějak jsem to dala, neplakat, ale pak jsem brečela skoro celý den. Mám termín na příští dvě návštěvy a k psychiatrovi pro prášky. Bez nich to asi nedám. Na úzkost. Možná i ten antabus. Uvidím co řeknou. Čas s rodinou nechci ztratit léčebnou.

Kristinko, mám to hodně stejně. Neříkám si o pomoc, všechno sama. Když mi někdo pomůže, mám z toho blbý pocit. Ale zkus to přehodnotit aspoň s tímto. Mám pocit, že oni fakt ví jak na to.
Mějte hezký víkend. Já ho budu mít napůl pracovní a přijede návštěva. A nebudu pít.

Akože už som sa naučila, že nikdy nebudem hovoriť nikdy takže, ak sa po x krát presvedčím, že to sama nedokážem, pomoc vyhľadám (alebo skôr si pomoc nájde mňa ) tak držím palce, ja ani neviem, kto to ten adiktológ je, no tu sa spomína často, no nech ti pomôže a nech sa dostaneš z toho začarovaného kruhu, tam hore sa fakt lepšie dýcha koľký deň sa ti už darí nepiť? Ako sa cítiš? Super že si nabrala odvahu a vyhľadala pomoc

Přeji vám všem hezký den, přidávám koment co jsem ted četla (volně přeložen DDD):

Seď v klidu a prožij to.

Místo toho, abys to dostal alkoholem z hlavy. Neutíkej od toho.

SeĎ s tím tiše. Uzdravování se děje skrze naše pocity. Prožij to plně a nech to jít.

Přeji krásný nový den všem!

Žila jsem teď více v realitě, kde přicházely klasické životní otřesy a přiznám se, že mi v těch chvílích moc nepomáhalo číst si tu o tom jak někdo pije - nesoudím, jen popisuju mé rozpoložení. Bažení bylo hodně silné, nedokázala jsem se pořádně soustředit vůbec na nic. Trvalo to několik dní než přišla úleva. Dnes jsem na vás nakoukla a Rachel v posledním příspěvku popsala přesně to, co mi včera řekl terapeut. Zase velmi příhodné i když jsem tentokrát vyhrála, cítím se vyšťavená.. čelit tomu stojí někdy hodně sil.

Myslím na vás na všechny a čtu, i když nepíšu pravidelně. Doufám, že u Libušky je vše v pořádku a vy ostatní jste stejně odhodlaní.

Opatrujte se a mějte se hezky.

Ahoj děvčata ,


Terezko, moc jsem si Tě oblíbila, přijdeš mi velmi laskavá a Tvoje velká vnitřní síla je neuvěřitelná! Jsi moje virtuální kamarádka a já před Tebou opětovně smekám

Ona není frajeřina hrát si na abstinenta, když se nic neděje. Frajeřina je to ustát, když život zrovna nerozdává dobré karty! A Ty to opakovaně dáváš! Tohle je potřeba si uvědomit - jsi bojovník. Že to je těžké, o tom nepochybuje nikdo z nás. Ale s chlastem by to ve výsledku bylo ještě těžší. Není někdy špatné si připomenout, jaký to je hnus a že se s ním člověk propadá až na dno. Také mě příliš netěší, když holky píší, že pijou, ale alespoň vidíš, jaká síla to je a jak jsi pevná.

V pátek jsem zrovna na terapii řešila to, že můj život teď momentálně nemá velké turbulence (díky za každý takový den), ale vždy to tak nejspíš nebude, a že si zatím vůbec nevěřím, že bych to ustála. A Ty jsi to ustála! Paráda!!! Máš další hvězdičku na nástěnku. Až Ti napětí trochu povolí, budeš se radovat z toho, že jsi vydržela.

Tak hlavu vzhůru a jedeme dál, přesně podle návodu Rachel

NO holky, mě přijde, že ty dny klidu jsou opravdu v menšině. Terez naprosto souznim. Na mě to teď taky chodí pořád. Jsem dost na všechno sama. A mam takovej opuštěnej pocit. Vim, že by stačilo zajít na jedno, aby to zmizelo. Zase bych se cítila jakože ve společnosti. Opravdu tohle neni lehká cesta. Já se hodně učim být sama a hned se všim za někym neběžet nebo mu nevolat. Prostě se snažim tim opravdu projít. HOdně mi pomáhá dechová praxe. Hodně zdaruuuu

Ahoj všichni ... Do teď jsem byla tichý pozorovatel a říkala si, že nemám problém ... Ale dnes jsem zjistila, že ho mám... Trošku se vám představím... Jsem Anna a mám tři děti ... Druhá mateřská mě semlela. Teda vlastně třetí, ale první nepočítám. Druhé mé dítě je strašně náročné ... Mám obavu že ta holčička je robot a nikdy nespí nebo má prostě v povaze jen vytáčet rodiče a tehdy jsem poprvé sáhla po alkoholu ... Napřed výjimečně, samozřejmě... Jen víkendy abych měla hezčí týden... Pak jsem otěhotněla a nic však to znáte je to brzda... No a po šesti měsících kojení a čistoty jsem do toho spadla... Můj otec byl alkoholik takže školy mám, ale nikdy jsem si to nepřipustila že by to mohlo být zle... A dneska.jdu od doktorky a má dcera má boreliózu a syn afektivní křeč a já si koupila dva litry vína a už v poledne se napila ... Ráda bych od zítra s vámi začala a a stínovat a sdílela svou cestu úspěch7 i pádů... A k pití před tím dvakrát týdně se opiju a i tak se mi to zdá hodně nemám brzdu ...