Alkoholik

Tereza napsal:
Libuško, zajímalo by mě jak konktétně Ti ten člověk AA zprotvil?

S tou vysokou citlivostí jsi na to docela kápla. Je to totiž i moje "diagnoza". Přestože takoví nejsou určitě všichni lidé, co pijí, tak tuším, že jich bude dost. Mně na to právě pomáhá ta terapie, spojit se s mým vnitřním týmem a snažit se s nimi vycházet, řešit věci spolu, být tak nějak sám sobě rodičem.. vím, že jsi čtivá jako já a ráda sbíráš informace, k této tématice jsou napsány knihy, které v názvu obsahují slova jako vnitřní dítě nebo zraněné vnitřní dítě.

Terezko, dobrá otázka ohledně pána - byl dogmatik, jeho pravda byla ta jediná, při meditacích neuvěřitelně chrápal a hlavně byl pyšný a až otravný s tou hrdostí na to, že je abstinet. Je to už pár let, ale když se nad tím upřímně zamyslím - jestlipak já jsem mu nějak nevědomě nezáviděla to, že narozdíl ode mě s tím byl schopen seknout? Zajímavá retrospektiva, vážně

Zážitek s pijanem Ti jistě už na tak mizerné náladě nepřidal. Chlast mění charaktery lidí. Já si upřímně snažím v hlavě ukotvovat i ty ošklivé chvíle, aby mi nakonec pomohly, až budu mít chuť na další hlt
Zima je taková nijaká, přijde mi dlouhá, ale mě nikdy jakékoliv počasí nevadilo. Spíš teď se vracím ke slovům terapeutky, že začátky abstinence jsou zpravidla smutné. Mozku chybí dopamin a je potřeba překlenout pár měsíců. Pomalinku zvykat mozek na jiné podněty k libosti. Třeba jen vana plné voňavé pěny, eterických olejů a zapálených svíček. Hlavně nepít a vydržet. Mozek se prý časem smíří s tím, že bude brát hormony štěstí z jiných zdrojů. Stejně jak jsme tady už všechny psaly. Alkohol už není náš kamarád jako na začátku - už nám víc bere než dává. Moje úzkosti nejsou už tak hrozné a ty chvilky srandy a uvolnění byly za opravdu vysokou cenu...

Rachel, já jsem ti ani nepogratulovala k tak krásnému půlročnímu výročí. Musí to být úžasný pocit. Tolik jsem nikdy nevydržela! Bravo

Tereza a Šárka se společně drží už týden. A já bych upřímně na Šárku včera nevsadila. Takže oběma obrovská gratulace;-)

Libuš bude mít za chvíli měsíc - přijde mi to jako obrovská věčnost a přitom měsíc, co to je? I po tom měsíci vidím obrovské změny a raduji se z nich, i když jsou chvíle, kdy je to nesmírně těžké...

Kde máme Kristinku? Snad si jen užívá pěkný víkend s rodinou a kdyby náhodou ne:

Pojďme udělat dohodu - že i když bychom se náhodou napily, vrátíme se, přiznáme se a jedeme dál. Já mám totiž takový pocit, že se sem plno lidí nevrátí poté, co abstinenci neudrželi, protože se za své selhání stydí...Já jsem se sem několik let nebyla schopná ani přihlásit.

Dobrý večer, já se k vám s dovolením přidám. Psala jsem sem poprvé někdy v září a od té doby jsem se nepohnula vůbec nikam. Letos jsem se nepustila ani do suchého ledna jako obyčejně (už ani nevím, jak jsem si to zdůvodnila), tudíž jsem po svátcích plynule pokračovala v chlastání (ne moc, ale každý den…). Už toho mám dost, těch úzkostí a zároveň tupé lhostejnosti, toho věčného kolotoče výčitek, popírání, vymlouvání, pocitu, že jen tak přežívám. Dnes nepiju šestý den, cítím se fajn, dobře spím. Chodím běhat, hlídám si, abych pravidelně jedla. Chodím do sauny. Bažení přichází pravidelně v podvečer. Zatím odolávám. Chtěla jsem moc poděkovat Rachel za ten tip s dýcháním, hrozně mi to pomáhá! Všem vám držím palce.

Rachel napsal:
[quote]Ahojte! to je krása, jak jste se tu rozepsali:) Ráda vás všechny čtu. Já jsem hodně duchovní člověk, s náboženstvím ale nemam nic společnýho. Věřim v hlubší smysl existence. A takový malý zamyšlění. Jakto, že my nemůžeme pít a někdo jiný ano. třeba jsme povolaný k větším úkolům a ne být jenom průměrný ´pijani, nenapadlo vás to někdy někoho? Nevim jak to popsat, ale že my prostě nemáme být průměrní. Máme na sobě víc pracovat a asi dělat
větší dobro. Jen taková myšlenka )))


Rachel, a možno je to len tak, že tí pijani, ktorí sa dostali na samé dno a vydriapali sa z neho, sa pijanmi museli stať, aby potom mohli druhým ľuďom pomôcť sa driapať

ÚZKOSŤ
Dnes mi je o trošilinku lepšie, ľahšie sa mi zháňajú pochmúrne myšlienky, ale pohoda to tiež nie je lenže keď viem, že v tom nie som sama, že ste to prežili a zvládli.. Často na vás myslím, že to predsa bude lepšie, bude to OK. Len ešte neviem ako na to, ako sa so všetkým budem pasovať, nielen z úzkosťou, ale aj s pocitom VINY..

RACHEL gratulujem k polroku!!! Úžasné! Dnes som čítala nejaké fórum, ktoré vzniklo pred niekoľkými rokmi a písala tam osôbka pod nickom Rachel, mohla si to byť aj ty?

ŠÁRKA, skvele si to zvládla, vynikajúco! Tých dní "potom", keď prejdú tieto "prvé štyri dni" sa bojím viac, lebo človeku začína byť lepšie a začne byť menej ostražitý..

ONDREJ veľmi silný príbeh, nezávidím, ale smekám klobúk pred tebou! Ps:Mňa by toľko alkoholu isto zabilo

LIBUŠ, a s tou dohodou.. Vieš, čoho sa bojím?] e keď tentokrát poľavím už sa nezastavím.. Že už neukočírujem to tempo pitia, že to všetci zistia.. Že definitívne dám svojmu mozgu zbohom a nikdy to už nebudem ja.. Asi som pozbierala posledné zvyšky svojich síl na to, aby som zastavila posledný ťah a povedala si DOSŤ! Mám veľký strach

Libuš napsal:

Zima je taková nijaká, přijde mi dlouhá, ale mě nikdy jakékoliv počasí nevadilo. Spíš teď se vracím ke slovům terapeutky, že začátky abstinence jsou zpravidla smutné. Mozku chybí dopamin a je potřeba překlenout pár měsíců. Pomalinku zvykat mozek na jiné podněty k libosti. Třeba jen vana plné voňavé pěny, eterických olejů a zapálených svíček. Hlavně nepít a vydržet. Mozek se prý časem smíří s tím, že bude brát hormony štěstí z jiných zdrojů. Stejně jak jsme tady už všechny psaly. Alkohol už není náš kamarád jako na začátku - už nám víc bere než dává. Moje úzkosti nejsou už tak hrozné a ty chvilky srandy a uvolnění byly za opravdu vysokou cenu...

Jedna z odpovedí, čo som potrebovala počuť, vďaka!

venla napsal:
Dobrý večer, já se k vám s dovolením přidám. Psala jsem sem poprvé někdy v září a od té doby jsem se nepohnula vůbec nikam. Letos jsem se nepustila ani do suchého ledna jako obyčejně (už ani nevím, jak jsem si to zdůvodnila), tudíž jsem po svátcích plynule pokračovala v chlastání (ne moc, ale každý den…). Už toho mám dost, těch úzkostí a zároveň tupé lhostejnosti, toho věčného kolotoče výčitek, popírání, vymlouvání, pocitu, že jen tak přežívám. Dnes nepiju šestý den, cítím se fajn, dobře spím. Chodím běhat, hlídám si, abych pravidelně jedla. Chodím do sauny. Bažení přichází pravidelně v podvečer. Zatím odolávám. Chtěla jsem moc poděkovat Rachel za ten tip s dýcháním, hrozně mi to pomáhá! Všem vám držím palce.

Vítam ťa medzi nami a držím palce ja som tiež nováčik, dnes tretí deň te ahoj kolotoč poznáme všetci, si na správnej palube! A idem si preložiť "záŕí", tieto mesiace po česky si nezapamätám nikdy

Tereza napsal:
Právě jsem si v práci uvědomila, že není neděle ale sobota :-D
Nejsem opilá, jen jsem obracela režim :-D

V pohode ja mám všetky dni rovnaké stále, keďže robím z domu ani by som si to neuvedomila

No, zapísala som tu asi celú stranu

Všetkým prajem dobrú noc a zajtra krásny triezvy deň! A ak príde ťažká chvíľa, veľa síl na boj s ňou! To isté si prajem aj pre seba

Ahojte, Kristýna, jak se to vezme jestli jsem to byla já asi jsem to já, nebo spíš někdo kým jsem byla.

Tak jedno je jistý, že pijeme, protože máme nějaký vnitřní problém. Byla nám dána výzva. Záleží na tom, jak to člověk zpracuje. Pýcha se může vyvinout kdekoli a z čehokoli. Spíše jsem to chtěla pojmout, tak, zda by nebylo přínosnější brát to jako dar a ne prokletí, jestli rozumíte Protože já jsem to tak začala vidět a dost mi to pomohlo v přístupu k věci. Takžě děkuji tam nahoru (nebo všude kolem sebe za to, že jsem alkoholik a nemůžu pít a už se dál zbytečně zdržovat kocovinama, rozmazaným myšlení a prázdnou hlavou. A děkuji za to, že mám čas na jiný věci. Tohle v sobě vědomě vyvolávám před spaním, v noci, když nemůžu spát, ráno když vstanu. Děkuju:)
Krásný den všem, držte se, stojí to za to. Jdu prozkoumávat co je ještě dál a ještě hlouběji v tý střízlivost:))))
Zdravím všechy nové odvážně jedince