Alkoholik

Ahoj Rachel,

já hlásím že jsem napůl živa po další operaci a tak i v bezpečné zóně v nemocnici..

Co ostatní?

Libuš napsal:
Kristína napsal:
[b]
LIBUŠ, myslíš, že je to ľahšie? Ja si to nemyslím.. reálny život si na nich počká

Kristínko,
už si to nemyslím. Byl to jen takový pocit, že při řešení abstinence ještě musím řešit velmi složitou práci, domácnost atd. Ale o to víc si teď své abstinence vážím. Žádná léčebna, žádné oblbováky, jen poctivá práce - mně nevadí pořádně zamakat

K moři pojedeme, to bude značka ideál - vzájemně se pohlídáme

P.S. Mám radost, jak to dáváš a těším se na příběh. Jsi frajerka. Bravo!!!

LIBUŠ, ďakujem! Tebe dodatočne gratulujem k trom mesiacom!!! Je to odmakaná paráda!!!

Ja si ani predstaviť neviem, aké to je po troch mesiacoch prísť z liečebne a začať žiť ten reálny život... možno je to ľahšie o to, že človek ide psychicky pripravenejší na to, ale takto, ako ideme my, je to možno extrémnejšie v tom, že človek je od začiatku hodený do vody a musí plávať...asi je to ťažšia, ale rýchlejšia cesta zistíme ja sa nestíham spamätávať z jednej situácie a idem do ďalšej no veruže aj zuby zatínam a magnezko preventívne stále pri sebe

Haha, no to by bol iný úlet, ak by sme sa z fóra vybrali k moru ale milá predstava

Rachel napsal:
Ahojte, pár dní jsme byla pryč. momentálně prožívám něco jako krizi identity bez toho chlastu. Neuhybam a jdu stále dopředu, můj starý život se tak nějak rozpadá. Po osmi měsících nepití zjištuji, jak moc byl můj život spjatý s alkoholem. Víc než jsem si myslela. Když na mě dřív přicházela jakákoli malá krize, pocit, že jsem sama, nebo pocit, že strárnu, nebo mě jen někdo naštval. Sáhla jsem po lahvi. Nebo šla na večírek. Nebo jsem zavolala někomu z mých "přátel". Ted to musím zvládnout bez těch berliček. Hluboce se klaním před všemi dlouhodobě abstinujícími. Je to cesta a není to pro slabochy. Zpátky nepůjdu, ušla jsem jí taky už kus, vytrvam. Jak se daří vám? Napište!

RACHEL, každý deň premýšľam o svojom živote s alkoholom a s hrôzou zisťujem, že môj život sa točil len okolo alkoholu.. čoraz viac si to uvedomujem a vidím.. je to veľmi desivé.. a tieto predstavy ma udržujú v strehu, čím dlhšie abstinujem, tým sa chcem menej vrátiť do toho života..

Tereza napsal:
Ahoj Rachel,

já hlásím že jsem napůl živa po další operaci a tak i v bezpečné zóně v nemocnici..

Co ostatní?

Terezka, čo si to ty vlastne postvárala, že ťa museli operovať? Dievča, veľa síl a trpezlivosti pri zotavovaní sa!

Ako som spomínala, chcem sa s vami podeliť o jeden príbeh, je to príbeh mojej maminky, ktorá je (bola?) alkoholička, samozrejme, nikdy si to nepriznala, aspoň nie nahlas.. Mamina bola večerný pijan, nikdy sa neopíjala, s výnimkou osláv, tam sa pilo zvesela večer vždy dala len dve - tri pivká, výnimočne vínko.. a takto to prešli roky až kým sa nestalo nešťastie a mamina prekonala slabšiu mozgovú príhodu, našťastie bez vážnych následkov.. samozrejme, všetci sme si mysleli, že s popíjaním je koniec, ale mamina si to ospravedlnila tým, že veď to ani nebola "poriadna mozgová príhoda" a pokračovala tam, kde skončila. Lenže nemalo to dlhé trvanie a vyskytli sa vážnejšie zdravotné komplikácie a mamina, či chcela, či nie, musela s popíjaním skončiť. A začali absťáky, pocity ľútosti typu, "to už si nikdy nedám?", vyrovnávanie sa s novou realitou atď.. a prešiel rok a mamina bola na tom opäť zdravotne OK. Ale viete čo? Už sa nikdy nevrátila k pravidelnému popíjaniu. Dokonca si príležitostne dva poháre vína dá, ale nikdy viac a vôbec to neskĺzlo do starých koľají.. Muselo nastať hlboké precitnutie a uvedomenie si, že čo som kto som, inak si to vysvetliť neviem. Otvorene sme sa o tom nerozprávali, predsa je to chúlostivá téma.
Čo si o tom myslíte?

A ešte mám jednu otázočku pre tých dlhšie abstinujúcich.
Je tu niekto, komu sa to podarilo na 1x? Nemyslím tých milión pokusov, ale keď prišiel ten prvý veľký seriózny pokus, ktorý trval niekoľko mesiacov, či každý sa musel presvedčiť, že či je fakt alkoholik?
A možno dve otázočky, táto vlastne súvisí aj s mojim príbehom.. Je možné, že by sa alkoholik mohol stať nealkoholikom?

Predsa mám ešte otázku, zas pre tých skúsenejších
Prejde niekedy to sebatrýznenie za to, čím ste sa vďaka alkoholu stali? Tie flashbacky, čo všetko ste boli schopní kvôli chlastu spraviť? Vyblednú aspoň trochu tie spomienky? Dokáže to vlastne človek spracvať? Zmieriť sa s tým?
Toto je téma, ktorá sa tu točí často, ale ste s tým niekto už reálne stotožnený?

Ďakujem Dnes som vás patrične vyčerpala, zas na nejaký čas stačilo Takže vám chcem popriať pekné pokoje a triezve sviatky! V našej rodine sa všetci tešia, že konečne je niekto šofér

Ahoj Kristýnko:)
s tvojí mámou to je zajímavý. Můj táta je podobný alkoholik, pijan. Moje máma pije s nim, ale ta nevím jestli má takový problém. Nikdy to nepřizná, pije denně. Nikdy se o tom nebaví. Zvláštním způsobem na ně ale podle mě působí to, že nepiju. Nejdřív to soudili a kritizovali. Teď se mi zdá, že bud pijou mín, nebo to fakt začli schovávat. Tvoje máma si to asi uvědomila a prošla změnou.

Já abstinuju na poněkolikátý. Myslim, že se jen tak nestaneš nealkoholikem, leda bys prošla totální transformací. A to bys potom vlastně stejně nepila, protože bys to už nepotřebovala.

Myslim si, že aby zmizeli ty splíny z minulosti, tak se musí člověk vyrovnat sám se sebou a odpustit si. A pak je to možná lepší, ale podle mě to tam stejně trochu zůstává. Možná při uvědomění si širšího kontextu, když si člověk řekne, že život je jen škola a chyby opravdu dělá každý, není jediný člověk bez chyby. Chyby a lítosti mají i nealkoholici, nejen chlastem škodíme sobě a okolí. Ale taky sobectvím, neláskou, pokrytectvím, mamonem, zaslepeností, atd. Jsme na tom všichni stejně a na tom co bylo už nic nezměníme. Možná je lepší soustředit se dopředu, snažit být dneska nejlepší člověk, co můžeš být. Mít radost, že můžeme něco novýho tvořit, pomáhat, soustředit se na světlo v tom životě. Pak se tma minulosti možná trochu zmenší. krásný den a hodně lásky v něm )))))

Krystino, vzpominky vyblednou.
Hlavne vyblednou i ty tezky chvile, kdy jsi se snazila vydrzet nepit.
Proto sem chodim. Koncem dubna budu mit 4 roky.
Chodim sem si cist vase prispevky a pri cteni se mi ozivuji vzpominky na zacatek moji abstinence. Jsem moc rada, kdyz se mi vybavi ty pocity.
Bez nich bych byla asi moc silna v kramflecich.
Ja to dala na druhy pokus. Pila jsem dobrych 20 let. Pak prisel pokus cislo jedna. Vydrzela jsem mesic. Uzasny pocit. Jsem sikovna, na tom nic neni. Trochu se napiju a zase to ukociruju. To trochu se napiju trvalo asi 5 let.
Ted vim, ze nejde se napit trochu.
Jeste po 4 letech abstinence nemam doma ani kapku rumu do mazance.
Hodne sil a taky stesti

Dobrý den, děkuji za tuto stránku. Pomáhá mi vědět, že nejsem v tom pekle sama. Ty pocity jsou skoro přes kopírak. Nemít děti, skočím pod vlak. Je mi tak mizerně. Dnes začínám znovu nepít.
Mám hodného muže, šikovný děcka a já všechno kazím. Bože, dej mi sílu s tím démonem skoncovat.