Alkoholik

ahoj Petro a Katko,jsem tu nova a procitam si vase prispevky.Stejne jako Katce ani me stale jeste uplne nedochazi,do ceho se zenu,idkyz to,ze jsem tu, poukazuje na to,ze ve skrytu duse to vim.Take nejsem (zatim) ten typ alkoholika,co si rano musi dat panaka,aby fungoval.Stejne jako Katka si dam lahev vina a to tak 1x tydne-jenze sama tajne v posteli,aby o tom manzel nevedel-a to uz o necem svedci,ze?Jakmile si dam sklenicku,nemuzu prestat,proto nechodim do baru ci hospody,vim,ze by byl pruser a piju povetsinou doma,kde si predem koupim to vino a vim,ze nic vic doma neni.Jsem mama od 14ti mesicniho ditete a hlavne kvuli nemu mi dochazi,ze to co delam neni spravne a hlavne-muze byt velmi nebezpecne.Peta pise o alkoholovem genu-muzes to trochu upresnit?Ja totiz absolutne nechapu fakt,ze jsou lide-viz moje tchyne nebo muj tata,kteri piji KAZDY den,ale v 99% mirne a neopiji se,maji super naladu,daji si ty svoje 2-3piva ci panacky,maji plno dalsiho alkoholu v lednici,ale vic si proste nedaji,ve 22h to zabali a jdou spat,protoze rano vstavaji do prace.A pak ctu pribeh Katky,ktera uz ve 24!letech prochazi tim,cim treba ja az po 17letech piti a nekdo se tak daleko ani nikdy nedostane.Mame k tomu nekteri z nas opravdu genove dispozice??Mi rodice nepili,mamka zacala pit,az kdyz mi bylo 13 a pravda,da se rici,ze to zacina prehanet...Devcata,strasne vam drzim palecky.Tak rada bych sla take na AA sezeni,ale ziju v zahranici a nejsem si jista,zda bych tu zapadla jako cizinka,navic se bojim,ze tam budou takovi ti alkoholici,co uz jsou na opravdovem dne a ja tam s mymy smesnymy(oproti nim)problemy....Vsem vam drzim palecky a Libe moc dekuju-jsi uzasna,jak tu lidem pomahas a radis!!!!Marky

Markétko, neváhej, zajdi na AA v zemi kde žiješ.Však uvidíš a posoudíš sama.Vím, že najdeš podporu, bezvadný lidi.Většinou všude fungují AA lépe , než u nás, tady byli komunistama zakázaný, vznikli v USA, existují 78 let, což už je nějaká doba, plno zkušeností, bomba!Určitě neváhej!Zajdi.Za týden jedu na slovenský sjezd AA, moc se těším.Jo, a napiš, jaký to tam bylo, moc mě to zajímá, vím, že Ti to něco dá, pomůže ujasnit si vztah k chlastu.

Katko, brala jsi někdy ad aniž bys pila? a s čím se vlastně léčíš?

Ahoj Movo-divko s potkanem ).Ty me jeste neznas,ale ja si vcera pred usnutim procitala diskuzi mezi Tebou,Petratou a Libou.Bylo to minuly rok a mela jsi strasne bolavou dusicku,nevedela co delat,bylo mi Te tak lito,potrebovala jsi obejmout ,pomoci...Jen jsem se chtela zeptat,jak se Ti dari ted,skoro po roce.Jen doufam,ze dobre a podarilo se Ti vymanit z toho psycho pekla,kterym jsi tnekrat prochazela.Vim,co to je opravdova deprese.POtkalo me to po narozeni syna-poporodni deprese,svet je cerny,vsechno spatne,pocit beznadejneho zoufalstvi.Clovek to sam nezvladne,potrebuje na cas ten spravny typ AD-ale to ty uz urcite vsechno mas za sebou a uz Ti zase v zivote sviti slunicko a dusicka neboli???Moc Ti to preju,je smutny cist,kdyz o bolesti tak mladeho cloveka...Drzim palce a dej o sobe vedet,pa Marky

Movo, co si tak pamatuju, tak ne..antidepresiva beru od 19 a pít jsem začala už dávno před tím. Trpím depresemi a úzkostnými poruchami + mi byla diagnostikovaná hraniční porucha osobnosti. Lidi s touhle poruchou mají sklony k závislostem všeho druhu. Já už jsem si prošla závislostí na tvrdých drogách, teď ten alkohol, který už tedy nepiju, ale o to víc jsem začala hrát po internetu poker o peníze a mám strach, že se že ženu do závislosti další.. Nějak nevím, co se sebou.
Jinak s alkoholem se celkem držím a skutečně už měsíc nepiju, pokud tedy nepočítím jeden den, kdy jsem se po rozchodu s přítelem šíleně opila. Druhý den jsem ale začala opět abstinovat.
Pokud narážíš na to, že bych třeba mohla mít ty deprese způsobené alkoholem, tak to si nemyslím. I teď co nepiju cítím, že když si zapomenu vzít prášek, začíná se mi dost zhoršovat nálada. Samozřejmě bez alkoholu je to o něco lepší, ale samy od sebe mi depky nezmizely.
Jinak jak jsem psala, že budu chodid na ty schůzky AA...párkrát jsem tam byla, ale dospěla jsem k názoru, že to není nic pro mě. Takže se s tím alkoholem musím nějak poprat sama.

A Markéto, četla jsem tvůj příběh, taky síla. Hrozně moc ti držím palce, ať ten chlast taky přepereš. Je to strašně těžký, ale jde to a sama začínám poznávat, že je ten svět bez alkoholu o moc hezčí. Žádný kocoviny, výčitky svědomí, člověk toho za den víc stihne, ušetří spoustu peněz..prostě samý pozitiva..

Katko, ten jeden den jistě počítej."šíleně opila" a nic, nepočítá se to?Ty si asi moc nepřipouštíš problém s pitím, viď?

Líbo, ale ano, připouštím. Teď už právě ano. Ale nebudu sama sebe shazovat proto, že jsem jednou zakopla, prostě se stalo, ale já jsem se zvedla a pokračuju dál. Vlastně je možná dobře, že se to stalo, utvrdila jsem se v tom, že to co dělám je správné, po dvoudenní kocovině, která pak následovala, si teď víc užívám každý den, kdy se ráno probudím a není mi blbě.

Katko, možná, že ti to zakopnutí pomůže si uvědomit, že nemáš šanci pít. Pokaždé totiž takhle dopadneš. Ale moje teorie, kterou jsem se naučila v léčebně je, že vždy je nějaké proč. Určitě je rozchod bolestný, ale i tak se dá zvládnout bez alkoholu. Ale je to dlouhodobý proces a nemyslím si, že je člověk to sám zvládnout. Přemýšlela jsi někdy o léčebně? Určitě si teď užíváš výhod abstinence, ale co když to přijde znova. Zase nové začátky, předsevzetí a pak zase pád dolů.Nesoudím tě, jen jsem to takhle měla po tři roky taky. Pití, pak příšerné střízlivění, znova ty stejné řeči, že začínám znova a hlavně ty řeči jak to zvládnu sama. Určitě jsem věděla, že je lepší nepít a to jsem měla i 5 měsíční období abstinence, ale ten mozek, to přemýšlení byl bohužel stejný. Teď téměř tři roky nepiju, protože jsem se v léčebně naučila přemýšlet jinak.

Anno, o léčebně jsem přemýšlela, ale nemůžu si to teď dovolit. Psychiatričce jsem o tom mém pití říkala, dohodly jsme se, že pokud nedokážu abstinovat, pošle mě do AT poradny. Jdu za ní za 14 dní, tak uvidím, jak vyhodnotí to moje jedno uklouznutí.
Možná jsem naivní, ale jsem si jistá, že mám šanci zvládnout to sama. S drogami to bylo téměř to samé, brala jsem je rok a půl každý den a to opravdu ve velkém množství a taky jsem dokázala přestat bez cizí pomoci. Tak nevím, proč by to nemohlo jít s alkoholem. Hlavně mám opravdu silnou motivaci, nikdy dřív jsem takhle dlouho abstinovat nedokázala, ale to proto, že jsem doopravdy nechtěla. Teď jsem rozhodnutá to zvládnout.
Pokud by to ale nešlo, tak bych samozřejmě nějakou pomoc vyhledala, léčebnu beru tedy jako opravdu poslední možnost. V život jsem už ztratila příliš mnoho času, mám to teď slibně nastartované a tříměsíčním pobytem v léčebně bych se zase vrátila minimálně o rok zpátky.

Ahoj. Myslím, že mám s alkoholem docela velký problém, moje psycholožka mi navrhla ústavní léčbu. Na AA jsem byla jednou, ale nic pro mě. Nevím, jak správně komunikovat s lidmi - schizotypní osobnost. Ráda bych si třeba s někým popovídala osobně, jestli je tady někdo z Prahy, mohli bychom se tak vzájemně podpořit. Je mi 25 a zatím studuju.