Alkoholik

Ahoj.
Pročetl jsem tady pár témat a všiml jsem si, že už je tu docela mrtvo. Škoda. Snad se někdo chytí a alespoň mi odepíše.
Rád bych se s vámi podělil o svůj příběh.
Můj otec byl alkoholik. Bohužel to nezafungovalo jako odstrašující případ, a tak chlastám taky. Začalo to v mých asi 16 letech a posledních asi 10 let leju těměř každý den. Je mi 38. Zatím jsem schopný chodit do práce, jsem ženatý, máme dvě děti, ale popíjím. Když byla domácí slivovice, tak denně jsem dal 6-8 velkých panáků, občas do toho pivo a o víkendu většinou do mrtva (slivovice, pivo). Pravidelně jsem usínal v obýváku. Když už děti trochu odrostly a měly trochu rozumu, tak se ptaly proč tatínek s nima nespí v ložnici. Když jsem vypil všechny zásoby domácí kořalky, tak jsem přešel na pivo a vodku nebo víno. Jenže nepil jsem to na chuť, ale abych se co nejrychlej opil.
A když jsem se v květnu odhodlal a přestal chlastat, tak jsem vydržel nepít jenom 2 měsíce. Musím říct, že mi bylo bez chlastu dobře, ale byly to asi nejdelší 2 měsíce v mém životě. Psal jsem si takový stručný deník o mých pocitech a o tom, jaké situace vyvolávaly chuť se napít.
Nakonec jsem 2-měsíční abstinování porušil na dovolené v Chorvatsku, kde jsem se jeden den tak zlil, až jsem odpoledne usnul na pokoji po celodenním chození po městě a pití místních kořalek a piva. Samozřejmě zase za přítomnosti mých nevinných dětí.
Od léta zase leju, pokusů přestat bylo nesčetně. Nejhorší je teď ten podzim, kdy se moc nedá jít ani s dětma ven. A když jsme jen doma, tak děti samozřejmě víc zlobí a tak zase piju, aby mi bylo aspoň trochu jedno, že zlobí.
Vrcholem a docela velkým trapasem byl asi min. víkend. V pátek se pilo se známýma u rozsvěcování vánočního stromu u nás v obci. V sobotu jsem vstal asi v 5 ráno a šel si dát pivo, pak další, no a pak co zbylo ve flaškách- víno, vodka. Mimochodem poslední dobou, když vím, že o víkendu nikam nepojedem s dětma, (třeba na výlet) tak se "napravuju" už od rána..Po obědě jsme šli blahopřát bratrovu mladému k narozeninám. Základ jsem měl slušný. Tam jsem dal pár piv a před celou rodinou jsem u nich usnul na sedačce. Samozřejmě to vím jen z vyprávění od manželky.
Tak jsem si řekl dost. Týden jsem se nenapil, až v neděli 3 panáky rumu (záminka byla ta,že mě bolí žaludek). A ještě je problém, že v práci se skoro každý druhý den nalévá po ránu jedna "zdravotní" štamprlka. Nevím už, jak jim to říct, že nechci. To bývá někdy hodně přemlouvání a řeči, že jsem divný, že si nedám ani tu jednu apod. V létě ty 2 měsíce jsem jim říkal, že už si s nima prostě nedám. Jenže teď je mi hloupé zase říkat, že nepiju, když třeba za měsíc zase otočím a dám si s nima.
Co jsem si tady přečetl vaše příspěvky, tak asi moje pití není tak hrozné, ale vadí mi to, že piju. Když abstinuju už třeba jen týden, tak se cítím líp, lépe se soustředím v práci, nedělám tolik chyb a přijde mi, že mám i lepší náladu. Když piju každý den, tak jsem pak v práci i doma otrávený a nemám chuť ani náladu se s nikým moc bavit.
Štve mě to, ale nevím jak přestat. Už jsem aj uvažoval, že navštívím psychiatra, aby mi předepsal Antabus. Ale nechci mít v "papírech" napsané, že jsem ALKOHOLIK.
Omlouvám se, že je můj příspěvěk tak dlouhý, ale jsem rád, že to můžu aspoň někam napsat a doufat, že si můj příspěvek třeba aspoň někdo přečte a zareaguje na něj.
Manželce ani nikomu jinému se s tímto svěřit nemůžu. Ona ví, že si rád vypiju. Když neusnu v obýváku nebo jsem schopný postarat se o děti, hrát si s nima atd., tak jí to až tak nevadí. Nějak to nechce pochopit, že mám problém. Ona si občas víno dá a pak nabízí i mně, ikdyž se snažím nepít.
Mohl by mi někdo prosím poradit, jak postupovat při vyhledání odborné pomoci a jak to chodí?
Děkuju předem těm, kdo si přečetl můj příspěvek.

Ještě chci dodat, že teda zase po dvou týdnech leju. Včera jsem se ještě držel, když se mi v hlavě honily myšlenky, abych se napil, tak jsem šel s mladším synem ven na procházku. Jenže když jsme se vrátili, tak děti hrozně zlobili. Ve spíži byla flaška Jelínkovy švetkovice. Ta skoro padla a s ní jsem padl i já. Opět jsem usnul v obýváku.
Ráno jsem dopil kořalku a pak jsem našel ve spíži rum, co měla manželka na pečení. Je půl 3 ospoledne a zase půlka flašky rumu vypitá.
Je mi ze sebe zle, že nedokážu nepít ani dva týdny.
Vím, že tady na webu píšu zase to stejné, jako "tisíc" lidí přede mnou, ale tisíce lidí, ale jeden problém- ALKOHOLISMUS.

Ještě chci dodat, že teda zase po dvou týdnech leju. Včera jsem se ještě držel, když se mi v hlavě honily myšlenky, abych se napil, tak jsem šel s mladším synem ven na procházku. Jenže když jsme se vrátili, tak děti hrozně zlobili. Ve spíži byla flaška Jelínkovy švetkovice. Ta skoro padla a s ní jsem padl i já. Opět jsem usnul v obýváku.
Ráno jsem dopil kořalku a pak jsem našel ve spíži rum, co měla manželka na pečení. Je půl 3 ospoledne a zase půlka flašky rumu vypitá.
Je mi ze sebe zle, že nedokážu nepít ani dva týdny.
Vím, že tady na webu píšu zase to stejné, jako "tisíc" lidí přede mnou, ale tisíce lidí, ale jeden problém- ALKOHOLISMUS.

Ahoj Michale, jak píšeš, je to alkoholismus. Neni to ale jen ten alkohol, ale taky otázka proč ho piješ? Co ti to vlastně přináší? nebo před im utíkáš? Mě ze začátku hodně pomohlo si uvědomit, že mi to dává mnohem mít než bere. A bere to hodně a postupem času víc a víc, dokud tě to nezničí. Pro mě byla jediná možnost přestat pít uplně. Už je to přes tři roky co nepiju. A bylo to těžký. Dneska jsem někdo jinej, někde jinde a miluju svůj život. Jde to. Držim palce!!!

Ahoj Rachel, moc Ti děkuju za reakci na můj příspěvek. Přemýšlel jsem nad Tvými otázkami.
"Proč piješ?" Tak za prvé asi z nudy, když se pohádám s manželkou, když děti zlobí (např. rvou se spolu) a nevíme už jak je zabavit, hlavně v tomto zimním období. Tak se zase v hlavě zrodí nápad, že si dám tzv. "na pevnější nervy". Jenže problém je, že piju hrozně nárazově, prostě co nejrychleji se opít. Nebo dokud nevypiju celou flašku. Naštěstí do práce jezdím autem, tak se v pracovní dny trochu brzdím.
Jak jsem zase zmínil ty zlobivé děti. Vím, že ty dvě malé bytosti, které hrozně miluju, za moje pití nemůžou. Je to jen v mojí hlavě. Je to takový začarovaný kruh. Jsou ještě malé a nemáme je moc komu dát aspoň na jeden den na prázdniny, abychom si s manželkou odpočinuli...

"Co ti to vlastně přináší?" Nad touto otázkou jsem chvíli přemýšlel. Pití mi vlastně nepřináší vůbec nic. Jsou to jenom negativa. Sepisoval jsem si na papír plusy a mínusy. Když jsem abstinoval 2 měsíce, tak jsem si to občas přečetl, abych si připomněl proč abstinuju. Jak píšeš, alkohol jenom bere. Bere mi dobrou náladu po vystřízlivění, nemám z ničeho radost, už se ani s manželkou moc spolu nezasmějem. Sama mi to říkala, že jsem čím dál víc protivný a mám na ni nějaké narážky. Když piju celý víkend, tak mě pak i dva dny bolí žaludek, že se nemůžu pořádně najíst, mívám takový vnitřní třes... Toto všechno vím, že mi pití nepřináší žádné výhody. Ale přesto po pokusu o abstinenci, po pár dnech, když je zase dobře, mně tyhle všechny negativa ta sviňe chlast vymaže na pár sekund z hlavy, cvak, a už zase držím v ruce flašku.
Je to pořád dokola a už mě to štve, že nedokážu přestat.

Víc jak tři roky abstinence... Smekám před Tebou.
A přestal(a) jsi sám/sama nebo s odbornou pomocí?

Teď se blíží Vánoce, dva týdny volna. Děsím se toho. Ještě si říkám, že už to nějak "překlepu", protože návštěvy atd. A od nového roku zatnu zuby a jdu do toho. V práci řeknu, že si s nima panáka nedám, že jsem si dal předsevzetí a hotovo. Asi dvakrát jsem vydržel abstinovat cca 2 měsíce, tak zkusím svůj rekord pokořit.
Děkuju za podporu Rachel.

Ahoj Michale. Shodou okolností se jmenuju taky Michal a je mi taky 38 let (náhoda?). Možná ti to přijde divný, protože se neznáme, ale záleží mi na tobě. Nemám žádný jiný důvod ti psát. Nejsem alkoholik. Na tohle fórum jsem se přihlásil poté, co mi na alkohol umřela máma v docela mladém věku. Nic jí nezazlívám, naopak jí docela chápu. Jestli nevadí, budu trochu mluvit o ní a trochu o tobě. Píšeš, že ti bylo v období bez alkoholu docela dobře. Píšeš různé detaily, které mi toho docela dost prozrazují o fázi, ve které se nacházíš. I to, že ses ještě nerozhodl. Jinak bys nemohl napsat "...je mi hloupé zase říkat, že nepiju, když třeba za měsíc zase otočím a dám si s nima." Zní to jako žena po útěku z toxického vztahu, která prohlásí, že "neví", zda se k němu nevrátí. Musíš se rozhodnout. Odborná pomoc je dobrá cesta. Nálepky v papírech se neboj. Často tam není, skoro nikdo k tomu nemá přístup, zaměstnavatel se to nedozví a ve srovnání s alternativou je navíc všechno tohle nedůležité. Chci ti říct, že máš vlastně unikátní příležitost, kterou jiní s podobným objemem konzumace už nemají. Zatím ti je bez alkoholu dobře. To se změní. Když jsem se snažil celou máminu situaci pochopit, představil jsem si to jako vodní vír, který ji stahoval pod hladinu. Jenže konec nebyl v jeho středu. Je to určité místo v jeho blízkosti, kde už je proud tak silný, že není v lidských silách uplavat ven a zachránit se. Tělo se bude bránit. Budeš mít bolesti, bude ti špatně. V jednu chvíli bude pro tělo mnohem nebezpečnější nepít než pít. To je bod, kde už se nevrátíš. Tam nejsi a nikdo neví, která přesně flaška tě od té hranice dělí. Možná ta zítřejší. Přemýšlel jsem nad tím, když jsem vyklízel její byt a držel v ruce flašku, kterou stihla dopít jen do půlky. Určitě jí to nenapadlo, když jí otvírala. Ani tebe to nenapadne, až jí budeš držet. Hledal jsem fotku té flašky, ale nenašel jsem jí. Myslel jsem, že jsem jí vyfotil, ale asi ne. Místo toho jsem našel něco jiného. Chtěl bych ti ukázat tyhle 4 fotky. Nechci, aby po tobě vyklízeli místnost. Nechci, aby drželi doklad o vrácení vratných lahví. Nechci, aby z tvého popela udělali srdíčko na památku a nechci, aby dostali stejnou vizitku z nemocnice, jakou jsem dostal já. Vím, že nechceš, aby tímhle tvoje žena a děti prošli. Rozumím, že je teď těžké si představit, že ta další abstinence už nebude jen na týden nebo měsíc, ale po zbytek života. Ty máš ale na výběr. Jednou se mě zeptala kamarádka na to, proč piju ty nezdravé energeťáky a chodím do fastfoodů. Vychrlil jsem na ní pár výmluv. Ona se na mě hrozně mile usmála, pootočila hlavu a řekla medovým tónem "ty ses ještě nerozhodl". Měla pravdu. Nechci na tebe nějak emocionálně tlačit. Snažíš se opakovaně přestávat. Našel sis tohle fórum. To není málo. Chci už jen dodat, že jsem pyšnej.

Ahoj Michale, díval jsem se na ty fotky a další podobnost je, že Tvoje mamka měla stejné datum narození jako já. Další náhoda?
Upřímně Ti moc děkuju, že jsi odepsal na můj příspěvek. Dostalo mě to, co jsi napsal. Ani nevím, co na to říct. V hlavě se mi honí tolik myšlenek, že nevím kde začít. Začnu tedy tím, jak jsem se cítil, když jsem četl Tvoje slova.
Ráno, po probuzení, prvni věc co mě napadla, nebyla, co dobrého si dám k snídani nebo co dnes podniknem se synem, když už má prázdniny... První, co mě napadlo, bylo, že si dám zase pivo, co mi zbylo. Když už mám ode dneška volno, tak proč bych si nedal, že....????‍???? Pak mi cinkl mobil- nový mail- nová reakce v tomto vláknu. Začal jsem číst Tvůj příspěvek, pohltilo mě to natolik, že jsem skoro ani nedýchal, připadal jsem si jako, když jsem v dětství hltal Foglarovky. Jenže to co jsi napsal není jako dobrodružství od pana Foglara, příběh s dobrým koncem. Ale krutá pravda o tom, že nad námi alkáči většinou zvítězí démon alkohol. Po dočtení už jsem chuť na pivo neměl.
Potřebuju si o svém problému s někým popovídat, vypsat se z toho. Pročítám si tady na fóru, asi dva týdny, téměř každý den, vlákna, které vznikly před několika lety. Popravdě už jsem ani moc nevěřil, že mi tady někdo odepíše. Proto Vám Michale a Rachel DĚKUJU.
Michale, Tvojí mamky je mi líto. Podle toho jak jsi psal , vypadá, že i přes to jsi i měl rád. Můj otec se taky uchlastal, ale ke konci jsem ho už nenáviděl. Ubližoval i fyzicky, naší mamince. Mě nikdy nezbil, ale šrámy na duši mně přesto způsobil. Jeho smrt byla pro nás vyzvozením a pro něj asi taky. Je škoda, že jsem se z toho nepoučil a jdu v podstatě v jeho šlépějích.
V pubertě abych nemusel být doma s ožralým otcem, jsem utíkal ven za kamarády. A abych na to nemyslel, že doma je to na ho..., tak jsme popíjeli a hulili trávu. Geny závisláctví nakonec vyhrály........

Ještě jsem chtěl dodat. Michale, máš pravdu, ještě jsem se asi úplně nerozhodl. Několikrát jsem o tom přemýšlel, že už bych nikdy neochutnal třeba nějaké dobré pivo. Ikdyž poslední dobou alkohol nepiju pro jeho chuť... Na jednu stranu chci přestat ale mé druhé já, ovlivněné démonem, přemýšlí jinak. Jakoby mi pořád našeptával: "Michale, už nikdy si nedáš to lahodné pivo nebo domácí slivovičku? To jako vážně, už nikdy???"
Při pokusech o abstinování bylo nejhorší se nějak zabavit. Bydlíme v domě se zahradou, máme skleník, kde pěstuji zeleninu. Jaro-léto-podzim je okolo domu práce dost. Ale co dělat v zimě? Zimu nesnáším a když je pořád tak mlhavo a prší, tak to je ještě víc deprimující.

Ahoj Michale
Duvod a nebo duvody proc pijes, jsme mozna jen na zacatku. Jsem stastny. Jsem nestastny.Uspech v praci. Neuspech v praci.
Pak uz pijes jen pro samotne piti.
Mozna hledani duvodu PROC je trochu snaha hodit odpovednost na nekoho jineho.
Zacal jsi pit sam, prestat pit musis chtit take sam.
Nemyslim tim bez odborne pomoci, nebo pomoci nekoho blizkeho. Ale o chteni. O tom, ze opravdu opravdu chci. A myslim si, ze se to neobejde, bez toho, aby jsi se doma sveril.
Hodne stesti

Souhlasím s Erikou. Sám víš, že se musíš rozhodnout, podle mě se musíš na to pití jakoby zdravě nas..naštvat tak, aby tě jakákoliv nabídka skleničky spíš naštvala - připomněla všechno špatné, co ti to v životě způsobuje a co se ti to ještě chystá způsobit. A taky věřím, že je to zlozvyk jako spousta jiných = návyk, se kterým se dá pracovat jako s jiným návykem. Například ho nahradit jiným. Takže ráno, až budeš mít chuť, můžeš to nahradit jinou aktivitou, třeba psaním deníku. Takže budeš mít na výběr mezi nenapiju se a mezi vstanu a místo skleničky si půjdu otevřít deník a napíšu tam, jak přesně se cítím. Do detailu typu proč na to mám chuť, co si představuju, kde přesně v těle co konkrétně cítím, jaký to má tvar, barvu, cokoliv a psát tak dlouho, dokud to nutkání nepřejde. Je spousta věcí, kterýma se lze zaměstnat. Speciálně, když máš děti. To je taky dobrý zástupný návyk - místo do lednice/špajzu jít k dětem a zeptat se, co dělaj. A ztratit se v rozhovoru, dokud to nutkání nepřejde.