Alkoholik

Hezký večer všem,

tedy aby byl. V rukou dřímu sklenici rulandského šedého a to jsem si říkala, že nemám ani chuť. Pravda, neměla jsem, do té doby, než jsem vešla do blízkého obchodního centra a zjistila, že je zde nová vinotéka. Nejdříve jsem jen prošla kolem, zašla nakoupit potřebné potraviny a poté rovnou zamířila do nově otevřené vinotéky. Prvně jsem si řekla, že se jen poptám, jak jsou zde dlouho, co mají v nabídce a nakonec odcházela s petkou o velikosti 1l. A to jsem si říkala, že už nebudu pít, že mi to vlastně nechutná. Nyní jsem u třetí skleničky a je mi z toho všeho smutno, ale nač se litovat? Můžu si za vše sama, stačilo by vzít tu petku a vylít jí do záchodu.. Jenže.. Tam někde uvnitř hlavy sedí nějaký chytrý rádce a našeptává mi, že bych byla hloupá a proč si odpírat ty beztarostné chvíle, co mi alkohol přináší. Tu úlevu, klid.. zatím. Jak dlouho? Ano, takhle je mi fajn, teď, v tuto chvíli.. Ale co ráno, co za pár let, až nebudu schopna sama sebe ovládat a můj panovník bude právě ten alkohol? Pořád se uklidňuji tím, že mám vše pod kontrolou a že to vlastně není tak zlé. A i kdyby nebylo teď, cítím, že to zlé brzy příjde. Musím s tím nějak bojovat. Musím...

Světlano, Ty víš, co Tě čeká, myslím, že už nyní Ti alkohol vládne.Skáčeš, jak píská!Bacha!

Světlano, mám to dost podobně a nevím si s tím rady

Kam máte děvčata jít je tu psáno x krát, na antabus, do léčebny, nejlehčí je na AA.

Nechci ,aby to znělo jako zlehčování tématu, ale..mám v práci kolegu z Moravy, k obědu si dává pravidelně dvojku vína a doma večer vypijou taktéž s manželkou tak dvě sedmičky,přijde mu to naprosto normální, takhle se u nich na Moravě pije, nedávno jsme je hostili u nás, zatímco já byla na káry po litru a něco, oni s manželkou po x sklenicích vína a k tomu slivovice byli pořád ok...prý na rozjezd normální moravák potřebuje tak čtyři litry vína..
Důvod, proč jsem sem psala, byl - stanovit si, jestli mám nebo nemám problém, jsem člověk ,co si všechno hrozne moc bere a řeší a proto jsem chtěla posouzení jiných a ne radu: víte, kam máte jít. Ted jsem třeba čtyři dny doma a za celou dobu jsem vypila dvojku červeného, ted tu sedím a popíjím asi pátej čaj..

Vavaro,

jako by jsi mi brala slova z úst. Přečetla jsem tady hodně článků a rad, co dělat či nedělat a napsala sem, protože jsem hledala někoho, kdo je na tom jako já, potřebovala jsem si vše srovnat v hlavě. Téma pití probírám i s přáteli a ti si nemyslí, že jsem alkoholik. Nevím, zda jsem či nejsem, protože jak píšeš i ty, když se podívám kolem sebe, mám pocit, že pije každý. Jen já o tom víc přemýšlím, jelikož má máma byla alkoholik a vím, že je to z velké části dědičné a spíše mám strach, abych se jím nestala.

Do svých dvaceti jsem měla dokonce k alkoholu odpor, ale ten jsem časem odbourala. Začalo to tím, že jsem chodila k přátelům na párty a byla jsem jediná, která neměla potřebu pít, aby se dokázala odvázat a bavit. Ale pak jsem si řekla, že když si sem tam dám skleničku, nic se nestane a taky se nestalo. Sem tam se člověk dostal do nálady, uvolnily se emoce a starosti šly stranou. Nikdy jsem však neměla potřebu pít sama doma, vlastně by mě to ani nenapadlo. Časem jsem se však seznámila s kamarádkou Pájou, ke které jsem chodila jednou týdně na návštěvu a ta vždy při návštěvě otevřela láhev vína. Do té doby to pro mě byl nezvyk, pít jen tak, bezdůvodně. Hodně jsme si rozuměli a já si prostě zvykla na to, že se při každé návštěvě otvíralo víno. Jenže pak přišly problémy, rozchod s partnerem, častější návštěvy klubů, zapíjel se žal. A lidí, co jen tak pili, bylo kolem víc a víc. Stále jsem měla vše pod kontrolou a nepotřebovala jsem přemýšlet, že by mohl být problém nebo že bych to mohla začít vnímat jako problém a to do jisté doby. Do té doby, než mi umřela máma. Byla to pro mě velká rána a musím říct, že jsem si do té doby nikdy tolik neuvědomovala, jak jí mám ráda. Najednou tu nebyla a já cítíla, jako by s ní odešel i kus mě. Nemohla jsem se s tím vyrovnat, nemohla jsem spát, v té době jsem navíc přišla o práci a rozpadl se mi další vztah. Abych aspoň na chvíli zapomněla, hodně jsem sportovala, minimálně 3 h denně, to jediné mi pomáhalo se v této době nezbláznit. Zhubla jsem, měla zdravotní problémy a jediné, co mi pomáhalo usnout třeba jen na 2 hodiny za celou noc, byla sklenička vína. Zvykla jsem si na to a zabíralo to. Ale když to takto trvalo přes rok, věděla jsem, že takto nemůžu fungovat. Zašla jsem k psycholožce, odvykládala jí svůj příběh, nechala si napsat prášky na spaní a nechala se utvrdit v tom, že nemám problém s alkoholem, ale mohla bych časem mít, díky těm genům. Změnila jsem přístup ke svému životu, dala dohromady své zdraví, ale se spánkem jsem stále byla na křížku. Nechtěla jsem si zvykat na prášky na spaní, tak jsem si všeho všudy vzala celkem jen dva a říkala si, že tohle není řešení. Zkusila jsem nepít, ale tím se spánek nedostavoval už vůbec. Ale ať tu nepíšu celý svůj životní příběh, přeskočím až k dnešnímu dni.
Nejsem takový pijan, co ráno vstane a těší se na skleničku, kterému se třepou ruce nebo se opíjí do němoty a ráno stává s velkou kocovinou.
Můj problém je v tom, že mi chutná víno, tak když se vracím z práce a jdu kolem vinotéky, koupím si láhev a tu si otevřu kolem osmé deváté večerní, když koukám na televizi nebo sedím u pc. Někdy ji vypiji celou, někdy ji mám na dvakrát. Po pití mi nebývá zle. Vím, že mám kolem sebe spousty takových lidí, ale nepotřebuji se s nikým srovnávat nebo si říkat, tak takto je to ještě správně a takto už ne. Jen mám prostě strach, abych jednou nepřekročila tu pomyslnou hranici a nebylo cesty zpět. Nemyslím si, že je na alkoholu něco špatného, když je v únosné míře, když tím člověk nikoho neomezuje, nikomu neubližuje a má vše pod kontrolou. Prostě bych si přála mít stále vše pod kontrolou. Co vím, že zkusím navštívit AA, věřím, že mi to trošku otevře oči a třeba pomůže najít ten správný směr.

Světlana

Tak je to tady. Oslovila jsem zdejší AA emailovou formou a přišla mi odpověď, že mě rádi uvítají mezi sebou. Držte mi pěstičky, v pátek vyrážím na první setkání.

Světlano, jsi dobrá, víš, bojíš se, chceš něco dělat.Na AA se neboj jít, nikdo Ti tam neublíží, hlavně se můžeš vypovídat, pomáhá to, poznáš lidi, co nepijí léta a žijí kvalitní, hezké životy, tak se s Tebou raduji.

Libuš,

děkuji moc za Tvou podporu, je pro mě moc důležitá. Víš, stále jsem si naivně říkala, že na tom nejsem ještě tak zle, když mám snahu s tím něco dělat a ejhle. Měla jsi naprostou pravdu, když jsi psala, že v tom lítám a je to tak.

Včera jsem pořádala menší sraz s holkama a dost jsem to přehnala s alkoholem, šly jsme na punče a padlo jich celkem dost. Nepiji tvrdý alkohol (jen víno), ale punče jsem si dávala s griotkou a ... Ráno, když jsem se probudila v posteli, zjistila jsem, že můj přítel spí ve vedlejší místnosti (nikdy tohle neudělal) a já si z předešlého večera vůbec nepamatovala, jak jsem dorazila domů, jak se dostala do postele, ani malý střípek!!!! Hrozně mě to vyděsilo a navíc, věděla jsem, že jsem to opravdu přehnala a přetekl pohár všeho. Bylo mi zle, ale ne z kocoviny, ale ze sebe samotné. Zařekla jsem se, že udělám vše proto, abych přestala pít a to ne zítra, pozítří, po vánocích, ale hned. Dnes je 1.12.2011 a já slibuji ne vám všem, ne Tobě, ale sobě samé, že ode dnešního dne nepiji alkohol. Vím, že přijdou okamžiky, kdy budu mít potřebu svůj dnešní slib porušit, kdy mě začne ovládat mé horší a slabší já, ale nedám se. Jak říká jeden můj kamarád, je to hlavně v hlavě a o vůli!!

Navíc mám jeden nápad, který by mohl pomoci nám všem, kteří máme snahu bojovat, napíšu ho sem, až se mi ho podaří zrealitovat.

Libi, zítra mám premiéru v AA a musím říct, že se tam moc těším. Těším a zároveň vím, že budu nervózní, budu mít obavy, abych tam nepotkala někoho známého, abych dokázala otevřeně o svém problému mluvit... Ale vím, že zde je začátek toho, co mě podpoří a namotivuje vydržet. A já vydržím! Důležité je v to věřit a mít silnou vůli!

Drž mi pěstičky a buď tady prosím pro nás, pro ty, co mají snahu ze sebou něco dělat a léčit se, co si dokáží přiznat, že mají problém a chtějí ho řešit. Vím, že budu potřebovat podporu, za kterou předem děkuji. Budu sem psát dost často, budu ráda za každý příspěvek i radu, to samé budu nabízet i já.

Libi, ještě jednou děkuji. Světlana

Světlano, vůbec neděkuj, já si užila s alkoholem své, skoro mrtvá, hovado, nula....a nikomu toto nepřeji zažít, a vylézat z toho hnusuProto jsem tu, snažím se pomoc, vím, o čem píšu, kam se řítíte.Na AA se vůbec neboj, časem budeš hrdá na to, že jsi sice alkoholička, ale abstinující, silná, s klidem na duši, úsměvem na tváři.Zmákneš to, určitě.Pozdravuj tam ode mě.