Alkoholik

Ahoj, je mi 26 a podle toho jak šíleně chlastám se docela divím, že dokážu žít relativně normálním životem.

Můj alkoholový příběh začíná ve čtrnácti, kdy jsme si s kamarádem koupili flašku rumu a asi během 20ti minut ji vypili. Následovala asi týdenní kocovina, po které už doteď nemůžu rum ani cítit. Každopádně se nám to nějak zalíbilo tak jsme se tak bavili dál. Tehdy to pár let nebylo nic extra častého (jednou za pár měsíců, např. školní výlety), ale už tehdy se u mě projevovalo to, že sem byl schopný vypít opravdu kvantum alkoholu najednou.

Už kolem těch 17ti to ale začalo nabírat na obrátkách - začalo se chodit do hospody (a to každý den) a pití alkoholu se pro mě stalo hlavní životní zábavou. Tehdy to bylo zhruba pár piv za večer, bylo totiž štěstí, že jsme neměli jako středoškoláci tolik peněz. Samozřejmě, že když se mi povedlo nějaké získat ihned jsme se šli propít.

Někdy kolem maturity a prvního ročníku VŠ už z toho začal být opravdu vážný problém. Začali jsme pořádat "tahy" - popíjeli třeba 4 dny v kuse, hráli alkoholické hry za účelem co největší konzumace alkoholu (vypít tři piva na ex atp.). Vrcholem všeho byl nový nápoj, který se skládal ze 4 panáků tvrdého alkoholu a pil se ihned v řade za sebou - to jenom pro vykreslení těch koňských dávek, které sem do sebe dokázal v průběhu let dostat....myslím, že historii svého pití již není třeba dále rozepisovat, spíš mi šlo o to vykreslit situaci.

Můj styl pití se dá charakterizovat tak, že se pokaždé (!!) opiju jako prase, mám okna a často se i jako to prase chovám. Problém je v tom, že z alkoholu mi není moc špatně a hodně zřídka kdy po něm bliju, takže mě to ani příliš nevytrestá. Ani si nemyslím, že bych alkohol jako takový potřeboval konzumovat, spíš to beru jako prostředek k zábavě, když s někým jsem. Nikdy sem třeba nekonzumoval alkohol sám, že bych si třeba doma u televize něco vypil.

A teď se dostáváme k jádru pudla. To, že sem nechutný ožrala mě ani příliš nevadí. Naprosto paradoxně si tímto navenek neničím život, přátelé mi zůstávají, s ženskýma moc problém nemám, daří se mi vydělávat hodně peněz a být úspěšný v práci, žiju si jak chci a dá se říct, že jsem na sebe hrdý. Jediné co řeším je samozřejmě zdraví - opravdu se divím kolik je toho moje tělo schopné snést - a taky výčitky svědomí.

Vím, že mám velký problém a taky vím, že tento způsob života je propustka do pekel, ale nějak vnitřně nejsem přesvědčen, že chci opravdu přestat a jít se léčit. Navíc ani nemám moc možnost se tomu vyhnout - všichni moji přátelé jsou taky alkoholici (ve větší i menší míře), pořád se kdekoli najde příležitost se napít. Myslím, že k tomu abych nepil bych se musel zavřít doma a nekomunikovat se světem. Jít na léčení bych byl ochoten, ale přece kvůli tomu neodejdu z práce mých snů...

No prostě si myslím, že bych k řešení své situace potřeboval nějaký impuls a nechci čekat, až mi ten impuls dá třeba doktor nebo nějaký průser. Jak mám najít nějakou vnitřní motivaci s tím začít něco dělat?

Je dobrý, že sám už víš, že něco!bude špatné,nenormální....přečti si pár příspěvků tady, jak můžeš dopadnout.Možná ani nejsi alkoholik, jen pijan, tak zkus přestat na měsíc a nepij ani kapku alkoholu.Když to zvládneš, poznáš, že i bez chlastu se dá žít, což Ty asi neumíš,nedívej se na kamarády, je to jejich život, Ty řeš ten svůj.Chlastat je v naší zemi tááák normální.Každého ten alkohol dostane, někdy později, někdy brzy, znám lidi, co se upili ve 30 letech.Na léčení hned nemusíš jít, zkus nepít sám, potom, když to nedokážeš, jít na anatabus, AA, terapie, abys o práci nepřišel, když budeš dál pít, přijdeš o ní jistě.

Děkuju za názor.

Já právě vím, že bez alkoholu dokážu žít. Byly i doby, kdy sem "sekal" latinu a třeba pár měsíců vůbec nepil, nebo zřídkakdy. Dokonce je i pár věcí, které mě baví víc něž chlastat.

Nejhorší u mě je, že neumím pít. Po dvou pivech se vždycky rozjedu a piju následně dokud můžu. Prostě se zpravidla opiju do němoty. Ale, že bych měl někdy nějaké nutkání a chuť na alkohol a nemohl bez něj být, to asi ne. Možná někdy třeba v euforickém stavu, kdy se něco povede, mám chuť se jít vylít.

Myslím, že úplně hravě vydržím měsíc nepít, ale potom to bude všechno na novo, zase se nějak rozjedu a třeba za rok to budu řešit znova.

Úplně nejradši bych byl, kdybych jenom uměl pít a znal rozumnou mez. Třeba bych si jednou za týden na to pivo zašel, ale prostě se dostat do nálady a přestat, a ne se úplně vyřídit...

Milane, takto se chovají alkoholici, já byla taky taková.zašla jsem na jedno!!!a nedokázala jsem přestat pít, prostě alkohol byl silnější než já.V Tvých letech jsem to brala jako srandu, no a? nalitá!Jenže kvartály nepití se zkracovaly, pila jsem víc a víc.Začal jsi brzy, o to dřív doženeš mě , nepřeji Ti dno alkoholika.Pít jen na chuť, pro zábavu, "slušně", neumíme, nezvládáme.Přestaň úplně, budeš se divit, kolik najdeš přátel, co nepijí vůbec, mají koníčky, sportují, baví se, smějí se bez chlastu, užívají si!

Milane, pokud jsi alkoholik, nebo se tak cítíš, prosím tě, neměj děti, protože jsem dítě alkoholika, a nejen, že jsem to měla celý život a nemohla dělat věci, které ostatní mohli normálně, nedokážu se normálně s lidmi bavit, ale teď maminka pravděpodobně umírá, v příšerných stavech, a trpím tím já, má dcera, druhá rodina, ztratila jsem během tohoto týdne kvůli pláči práci, neprošla zkouškama ve škole, to už jsem v posledním ročníku (dělám dálkově) a musím školu skončit, všichni jsme zestárli o 100 let během jednoho týdne. Moc si přeji, aby maminka byla zdravá. Porím, pokud si myslíš, že máš rád alko víc než zdrávo, prosím, neměj děti. Nedokážeš si představit, kolik bolesti si děti celý život takto užijí, a věř, mi, že žádné dárky to nespraví. Pij, ale neměj, prosím, děti.

S maminkou je mi to moc líto a doufám, že všechno dopadne co nejlépe.

Každopádně asi raději přestanu pít, než nemít děti. Aspoň pro to budu dělat maximum.

www.youtube.com/watch?v=S-XjQUTDmFc


Ahoj ,
tak také pročítám vaši diskuzi,také chci s alkoholem úplně seknout,i když nepiji každý den..nedávno jsem viděla tento film"DNES NAPOSLED"z roku 1958 herci Štěpánkem,Rážem,Menšíkem,myslím,že se tam hodně lidí zde najdde tak jako já už to nikdy nechci zažít jak alkohol ničí lidský život..snad se sem mohou dávat odkazy
Jedná se o příběhy lidí co holdují alkoholu víc než je zdrávo,a jak pomalu jejich životy a hlavně jejich blízké ničí...

napiš si všechna pro i proti proč nepít?? myslím, že ten kdo se nad tím pořádně zamyslí bude mít v tom jasno.

Co Ti alkohol dává, i bere.

Milane jsem na tom stejně, a už jsem přišla na to že žádné 2 - 3 pivka nedám, je to nesmysl, souhlásím plně s Líbou. Taky nesmím ani jednu, nemám klapku a vím že jí nikdy nenajdu.
Zkusím to tedy si prostě nedat, když budu chtít vypustit páru půjdu asi běhat dokud nepadnu na hubu