Alkoholik

Ahoj.Jmenuju se Roman a je mě 43 let.Před chvilkou,jsem podobný příspěvek psal, ale rozhodl jsem se ho napsat po své registraci ještě jednou.
Vám, kteří nemáte zcela jasno v otázce Vy a alkohol,se nemám problém svěřit, jít s kůží na trh,nebo jen ukázat část života, (mého života),okořeněného adrenalinovou jízdou ve vlaku, co nemá brzdy.Smyslem a mým velkým přáním je,aby jste při jakémkoliv pocitu , "že toto znáte", se ještě zamysleli nad tím, jetli "toto" opravdu chcete.
Nepiju už 14 let,s jednou recidivou před měsícem, což v závěru dopovím.Budu mluvit o sobě, nikoliv o Vás, neboť mé nedostatky jsou jen mými, nikoliv Vašimy a přesto...možná, může být v některých případech i u Vás život podobný jízdě na horské dráze, což bych Vám zcela určitě nepřál.Po přečtení mého článku, můžete mít někteří pocit, že to nemám v hlavě moc v pořádku. Věřte mi, že nemám. Ale o alkoholu vím své, a tak se chci s Vámi podělit o svou zkušenost.

Kariéra:
Jako alkoholik jsem měl před sebou už jen velmi krátké období "kariéry". Vím, co jsou to halucinace, počůrávání, agreesivita, deprese, sebelítost a pocity že všechno je na h..
Vím co to je, když si člověk lže a hledá "důvody" ke všemu, co s alkoholem souvisí a zejména důvodu ke svým pocitům a názorům.Prošel jsem si i brekem, kdy mě na zlomek sekundy došlo, že sem alkoholik.To je třeba ve chvíly, kdy Vám to řekne nějaký odborník v poradně a nedej bože je tam s vámi ještě k tomu žena, nebo Vám to řekne někdo, kdo překonal závislost na drogách.A řekne Vám i to, jak přesně to bude dál. Od toho "zlomku sekundy, uběhla ještě dlouhá doba,než mě to konečně došlo. Mezitím, se se mnou rozvedla žena, a já přišel o práci, a úspěšně jsem si vybudoval image notorika.

ŽELIV:
Asi jistě nemusím popisovat význam tohoto slova. V mých očích,je význam stejně silný, jako pocity při shlédnutí filmu "Dobří holubi se vracejí".Počátečním motivém toho, že jsem vůbec někam jel, bylo to, že jsem nechtěl přijít o svoji novou partnerku.
První pocity v léčebně, mohu popsat jako neuvěřitelnou směs chaosu ve vlastní hlavě, strachu z neznámého, nejistoty v cokoliv, ale s uklidňujícím pocitem izolace od všeho.Od lidí, od města, od rachotu toho "rozjetého vlaku, co nemá ty brzdy" a každý večer uspávaný zvony místního kláštera.Moje rozhodnutí, se postupem léčby měnilo za "sám kvúli sobě".
Je to těžká práce, protože to musíte udělat jen Vy sami, a nikdo jiný a dlouhou dobu máte pocit, že jdete proti sobě.
Pobyl jsem tam pár měsíců,za tu dobu jsem pochopil, že umím i myslet jinak. To slovo jinak je důležité.Protože postupně jinak prostě myslíte.Prostě si myslím, že alkohol vytáhne tu horší část ve Vás.Máme ji všichni, to dobré, a to špatné v nás.Bohužel alkohol je hodně sebestředný a jen těžko, pouští ke slovu, tu dobrou část Vašeho já.Na alkoholu uznávám jen jednu věc, a to...že neexistuje kompromis. Jinak řečeno, nedá se to nijak očůrat, utéct a tak. Prostě Ti, kterých se to týká, budou postaveni před volbu.
Já jsem léčbu nedokončil, utekl jsem po té, co jsem dostal funkci a situaci nezvládl.

Nový život:
Začal jsem od nuly, bez chlastu, s nulovou sebedůvěrou a jistotou v cokoliv a s pohledy v zádech, které říkají "ten na to nemá".
Při letmém pohledu na tyto stránky, se mi připomínají důvěrně známé poučky z odvykací léčby .Ty poučky jsou jistě potřebné a na začátku Vaší abstinence musí prostě něco být.Jen jsem přišel na to, že si musí každý tu abstinenci "Přišít na tělo".Přestal jsem třeba všude při hledání práce "troubit", že jsem abstinující alkoholik, protože bych žádnou práci nesehnal, atd.Nezkolaboval jsem při prvním snu, že jsem se napil, a prostě přijmul fakt, že člověk nějak začít musí.
Postupně, s každým malým úspěchem, s každým malým krokem v abstinenci, se moje sebedůvěra zvedla.Můžu říct, že jsem na 14 let alkohol zvládl.Vůbec nevadí, pokud jste alkoholik a nepijete, není to vada na kráse .Začnete to brát, jako svoje plus, jako kdyby jste překonali těžkou nemoc a nemáte obavu, o tom otevřeně mluvit.
Další pokračování mého příbehu, je možna určeno pro ty, co již pracují na své abstinenci, či mají problémy s recidivou...
V mém příbehu, uběhlo 14 let. Narodila se nám dcera, já hodně pracoval a ani si nevšiml, jak léta běží. Po 13 letech našeho vztahu , kdy jsme se od sebe úspěšně odcizily, byla vrcholem moje nevěra, a pocit oboustranného ublížení.
Při pohledu na svůj život, musím konstatovat, že to se mnou neměla jednoduché.Jsem sebestředný člověk, co v sebe má kromě dětského vzdoru jen pramálo pokory.Vlastně Vám to píšu jen z jednoho důvodu, alkohol, je jen důsledek.Důsledek něčeho, co nechcete vidět, tak jako já. Je jedno, jak člověk utíká, někdo droguje, jinej pracuje, jinej.....

Happy end:
Začal jsem znovu, s pocitem, že mě tak dobře. Bohužel, ne každý, si umí unést následky svých vlastních činů.S pocitem štvaného zvířete, v patách s rozzuřeným psem, co vidírá, manipuluje a vyhrožuje, věren své nedokonalosti zvládat náročné situace, jsem se po dlouhé době vzdal všeho. Bytu, práce, budoucnosti.
Pro ty z Vás, co jsou ochotni ve svých útěcích zajít až na pokraj mohu říct, že ani tam alkohol nepotřebujete.
Dnes, jsem bezdomovec, co ještě není na ulici,v patách horda exekutorů a otazník nad vším.Všechno úsilí vkládám do snahy domyslet něco, co domyslet prostě nelze.Dokud budu mít sílu, zkusím to.Co? Zkusím hledat cestu, kam se svým životem.

A co ta placka?
Ano, je to dřina, to do sebe dostat po těch letech.Další jsem si nekoupil.Proč? O alkoholu rozhoduju prostě já. A když už bych si koupil, věřte tomu, že rovnou s práškama.

KDO ZA TO MŮŽE?
Nikdo. Není tady viník.Jsme jací jsme, s tím dobrým, i špatným.Život, je jen naším dílem, nikdo nám za něj nemůže.Když budem obviňovat sebe nebo druhé, oslepeni svým vlastním sobectvím, si zavřeme cestu do našeho vlastního srdce.Tak jako já.

Tak jestli chcete, písněte sem a pokud budu moct, odpovím Vám.
Nemám patent na rozum, nejsem chudáček, neradím Vám,jen dám svoji zkušenost.
Ahoj Roman

ahoj Romane.Vím o čem mluvíš.I já měla loni recidivu po více jak 8letech.Dovolila jsem si žít nějaký čas mimo realitu Vidina velké výhry vidina jak finančně pomůžu a zajistím své děti.Byl to překrásný sen,který jsem si nechala sama pro sebe,mělo to být ohromné překvapení.Sázela jsem jak divá(hlavně aby o tom nikdo nevěděl)A překvapení se také konalo!Jen jiné!Začala jsem pít!Za týden jsem jsem se dostala opět do léčebny abych si zopakovala a zapsala za uši,kdo jsem?a kam patřím!Držím Ti palce.Nebudeš to mít ted´jednoduché.Zároven´víš,že to bedeš mít jednodušší,než s alkoholem.

Víš, já tě obdivuju, jak seš smířený s tím že lidi prostě pijí. Mám pocit, že za to někdo může. Nechci přitom někoho obviňovat, ale jsou tu lidé kteří se tím živý a ten pocit nesnesu. Jsou tu lidé kteří podporují alkoholoky, protože na nich závisý jejich plat. Státní zaměstnanci, kteří zvedaj daně aby z toho něco bylo. Je to na tom takhle postavený. Je to hnus.

Já můžu říct, že jsem chudák, jsem zmanipulovaná vším co se tu na světě děje.Ať to je chlast, lidi, a věta: tak to prostě je!!!

Ahoj Romane,
chci ti pogratulovat,ale nějak jsem nepochopila jestli to opět zvládáš,nebo nikoliv.
Ale určitě ti chci poděkovat za tvůj příběh,je to realita a je to těžké.Ale to víme oba,že???Určitě jsi si prožil peklo,ale popiš jak to jde dál.Věřím,že to jde,ale kdyby ne tak je tu Libuška Promiň Libi,ale já za vším vidím čerta??Né....to byl vtip,andílka za vším vidím a to jsi TY!!!

Ahoj.
Jak to zvládám? V příběhu, co jsem popsal, ukazuju příběh jednoho alkoholika (mě),jen pro to, aby jste Vy, kteří jste smíření s tím, jak to s váma prostě je měli představu o tom, jak by to s Vámi mohlo třeba být dál. A těm, kterým se jejich vlastní představa alkoholické kariéry moc nelíbí, alespoň můžete mít pozitivní motivaci k jinému druhu kariéry.Stavy a pocity jsou autentické, a bohužel zákonitosti závislosti a to jakékoliv, jsou již poměrně ověřené.Jak už jsem psal, nepiju už 14 let. Můžu říct, že sem svým pánem pořád. Neruší mě ani trochu recidiva, co jsem měl. Poznání, že alkohol nepomáhá, znám už dávno.Bohužel, jsem psal i o tom, že většinou za jakoukoliv závislostí, bývá ješte nějaká ta příčina, co alespoň trochu napomohla tomu, že člověk chlastá, nebo ujíždí jinak.Jinak by totiž, kdyby za všechno mohl alkohol, asi chlastali všichni .
Nemám žádný strach z toho, že bych se napil, nevidím problém s alkoholem. V mém případě, je to jen o vůli něco vzdát, nebo prostě ne. Když sem zrecidivoval, řekl jsem si druhý den ráno, že jsem prostě padnul na hubu, no a co? Tak sem zase napnul sílu, a vezu tu svoji kárku kousek dál.
Pro mě, již alkohol neznamená nějaké nové poznání. Příště, bych si k tomu koupil rovnou prášky, ale ne z důvodu toho, že bych chtěl aby mě bylo líp.Je to jen o vúli, se prát se svým vlastním životem, který jsem si sám vytvořil, a za který nikoho neviním.
Jinak když Vám řekne někdo aby jste skočily z okna tak skočíte? Mě je srdečně jedno, jak kdo na čem vydělává.Na světě to prostě chodí tak jak to chodí. Kdo chce vidět to dobré, uvidí to a kdo to špatné, taky si to najde.
Jestli jsem smířený s tím, že lidé pijí? Pijí ti, co pít chtějí. Je to jen o nás samých, co budem dělat, nikdo Vám nemůže v ničem bránit, a ani Vás donutit, pokud sami nechcete.
Nikdo nemusí chlastat, brát drogy, půjčky, nebo se třeba oblíkat podle mody. Jinak na ten příspěvek s tím sázením...
Nevím sice, jak to bylo, ale jednou zjistíš, že ať je jak je, nikdy k tomu alkohol nepotřebuješ..
Kdfyž budeš chtít klidně napiš, jak to opravdu bylo...
ahoj

co jsem si přiznala svůj problém s alkoholem a přestala s pitím?začal se můj život neskutečně měnit.Nejen život-změnou jsem procházela i já.Celé mé myšlení a prožívání.No prostě básen´,všechno se začalo dařit.Co jediné mne trápilo že syn se bude ženit-vím,že chcou mladí stavět a bydlet ve svém a moc jsem jim chtěla pomoct.Jsem rozvedená mám celkem 4děti.Občas mne trápilo,že jim moc v životě nebudu moct pomoct.Někde jsem jen zahlédla velký Jackpot Sporty.Nikdy jsem nesázela ale uhnízdilo se mi v palici co kdyby?A tak jsem začala sázet-ovšem vyletěla jsem naprosto z reality,jen co jsem si vyhlídla domeček i pro sebe.Ani jsem si neuvědomila a začala jsem se přesouvat do svých představ a snů.Jako bych už měla celou výhru v kapse.Nikomu jsem ze strachu nic neřekla-moc jsem tomu bránila.To víš,že by mne rychle vyvedli z omylu.Já se začala o ten svůj svět ve svém snu bát,že bych ho ztratila.Syn se ženil před Vánocemi a mně napadlo po 8letech koupit domů alkohol.Už jsem úplně přestala být opatrná.

Stará vesta......
V mottu mám napsáno, že namám patent na rozum.Věci, o kterých tu píšu,se mi krom alkoholu, většinou daří jen pramálo.Pro ty, pro které není až tak důlěžité, že svoje "rady" píše člověk, co si sám neví se sebou rady, je bez práce,bydlení a neschopen se rozhodovat, co vidí většinou vše jen v těch nejnegativnějších barvách, pro ty můžou být některé věci co píšu cenné.Cenné moji vlastní zkušeností.
Stará vesta-to jsou ÚTĚKY!
Utíkat se dá různě. Pro ty z vás, kteří abstinujou, se otevírá možnost starou vestu prostě zahodit.Alkohol, je prostě jen jedním z takových útěků.Za každým útěkem, je prostě jen neschopnost, přijmout danou realitu, co je horší, to je to, že daná realita jsme my sami a svět okolo nás, náš život, který si sami tvoříme.Já vlastně utíkám celý život. Útěky mají různé formy, když to není tedy alkohol, může to být prace,uzavřenost,útěk do kyberprostoru, nebo pouze jen hromada "důvodů" pro svoje konání, které mě ale vlastně vadí.
Dá, se určitě pochopit, že jsi dokázala hodně. Přestat pít, vychovávat 4 děti, atd atd.Není potřeba utíkat do snu. Jen to musíš vědět Ty sama a ocenit se za to, co jsi dokázala!
Další věcí je, že ten sen, ať už je to jakýkoliv, ba Ti i v případě, že by se splnil, stejně nenahradil to, co vlastně chceš. To si můžeš dát jen Ty sama.
Není ani potřeba, aby sji sklopila uši, a říkala, že sis ovědomila, co jsi zač.Není to vada na kráse,děláme v životě chyby,nebo spíš občas padnem prostě na hubu, pod tím svým křížem, co nesem.Svůj kříž, si nese každý, a s každým ůtěkem, ho prostě jen nechcem nést.Klidně si udělej nějakej sen,ale neodmiňuj, mu všechno, tím spíš svůj názor samu na sebe!
Jsi jaká jsi, tak se měj ráda s tím dobrým, i špatným.
Ahoj.

Téhle zkušenosti nelituju.Jen jsem si uvědomila,že musím mít stále na paměti svoji alkoholickou nemoc.Já na ni zcela zapomněla.Můžeš všechno jen když to máš v hlavě srovnené a střízlivost vždy udržuješ na 1stupni životních hodnot.A co víc?Zaměnila jsem zcela fikci za život a přestala být objektivní.Tam kde není objektivita tam mizí i pokora-toto mne udržuje ve střízlivosti.Toto jsou pro mne základní kameny na kterých stojí můj život.
Romane,základ pro tebe je nepít.To ty víš.Chodím do AA a stýkám se dlouhá léta s těmito lidmi.Věř mi,že bez práce a z pod mostu-jako opravdoví bezdomovci se mnozí vzpamatovali.Díky tomu,že přestali pít?Se jim pomaličku všechno co kdy zahodili kvůli pití začalo vracet.NENÍ TO SCI-FI-ALE SKUTEČNOST!!!!držím palce vím a věřím tomu,že to dokážeš!

TERAPIE REALITOU....
Vlastně sem píšu pro to, že mám bytostnou potřebu dělat něco, v čem vidím smysl. Opravnuje mě k tomu mých Prozatím 14 let abstinence. Dělám, ze sebe výkladní skříň ne zduvodu toho, abych byl oceňován, litován atd, ale proto, že někomu, můžou moje informace pomoct, a to už jakkoliv.
Jsou to stránky, zaměřené na alkohol, rubrika lidí, co se s tímto už jakkoliv potýkají.Jak jsem psal s trochou nadsázky, v úvodním článku, že to nemám v hlavě moc v pořádku, tak jistě že nemám. Zvládnul jsem léta úspěšně bez chlastu, ale nemůžu rozhodně potrvdit, že zvládám svůj život jako takový.Jistěže je pravdou, že člověk co je závislý, nemůže pít. Zavřel by si jediné možné dveře, kterými vede cesta ven.
V tomto věřím, že můžu být já, některým nápomocen.
V tom ostatním, nikoliv. Děkuju, že věříš, že to zvládnu, mě ale nejde o alkohol, ten pro mě není soupeř.Já už vlastně bojuju jen sám se sebou, jestli to skončit, nebo ne,ale zdaleka nejde jen o to, že sem bez práce atd atd. Mám za sebou kromě rozpadlých vztahů , taky stalkink, za který si můžu sám, ale kterým jsem se nechal zlomit. To vše, bez účasti alkoholu.
Ale to už je trošku z jiného soudku.

ROMANE-PRÁVĚ ŽE Z TEBE CÍTÍM,ŽE CHCEŠ VZDÁT ŽIVOT.VEZMI TO PROSÍM JEN JAKO VÝZVU K ŽIVOTU A NE KE SMRTI.SÁM VÍŠ,ŽE BY TOTO ŘEŠENÍ NEBYLO ŘEŠENÍM ALE OPĚT ZVOLENÝ ÚTĚK.ŽIVOT JE A MÁ BÝT O ŽIVOTĚ A NE O SMRTI A ÚTĚKU-I KDYŽ OBČAS TO SVĚTÝLKO NEVIDÍME.mne kvůli alkoholu vyhodili z práce.Důvod jsem měla uvedený i v zápočtovém listu.Dlouhé roky jsem o práci nezavadila.Mám 4děti ale dvě nejmladší mi byly kvůli pití odebrány do dětského domova-jejich otec byl také alkoholik.Loni se upil.Ztrácela jsem naději,že jednou začnu žít normálně,že si jednou budu moci děti vzít někam domů.Pokusy o sebevraždu,byla jsem jak šílená bolestí a beznadějí.Dala jsem zabrat lékařům,nejstarším dětem ale též sama sobě než se mi rozsvítilo a dokázala přestat s pitím.Vidíš práci jsem si našla,bydlím,děti jsou pohromadě.Všechno,v co jsem přestala doufat a věřit mám zpátky.Už dávno jsem psala na tyto stránky svůj příběh ženy,která si našla muže alkoholika s naivní vírou,že ho uzdraví.Dopadlo to tak,že se i z ní stala časem alkoholička.Musela jsem se stát alkoholička abych porozumněla co je tato nemoc.