Alkoholik

Ahoj,
je mi přes 30, piju přes deset let, tak 3x týdně, někdy v pohodě, jindy se to vymkne kontrole... Dřív jsem si říkala, že za to může stres, ale už jsem si musela přiznat, že to tak prostě není. Otázka zní, může to člověk zvládnout sám bez farmak a pomoci odborníka?
Díky za názor!

Ahoj.
Upřímně....jsou lidi, co to dokázaly. Já a lidi, co sem potkal, mezi ně nepatřily. Zamysli se nad svojí podmínkou!
Pokud v tom lítáš, tak je důležitý, co s tím...tvoje rozhodnutí.
Protože o pití vím své a za sebou mám pestrou alkoholickou minulost, radím ti, žádný podmínky!
Buď a nebo.
Šance, že to zvládneš tak, jak si představuješ, je téměř nulová, ztrácela by jsi pravděpodobně čas.
Ahoj.

PS: vem to rovnou přez doktory. Není to o práškách ani o vůli, ale o psychice.

Ahoj,
díky za odpověď, to není podmínka, znám dost lidí, kteří to dokázali, pořád si říkám, že ještě nejsem v tom stadiu, abych potřebovala opravdu lékařskou pomoc, jenom si prostě odvyknout... Zlozvyk asi jako každý jiný. Koho bys jinak doporučil? Zkusím to měsíc, když to nevyjde, někam zajdu. Nějaké typy, jak abstinenci zvládnout?

Lessi...
Jestli pijes deset let trikrat tydne zapomeň na to, že je to jen návyk. Není to totiž normální. Jo, sou lidi co takhle chlastaj, ale nemají v životě zásadnější problémy. potřebujou tu svoji denní dávku. Říká se jim pijáci. Co vím,buďto spadnou do horšího stadia, nebo umřou na nějaký normálnější důvod, třeba játra rakovina atd...
Já dřív jenom chlastal, a ani jsem nezkoušel jako na oko abstinovat. Tak nevím. Dej si jasnej cíl!
Třeba, nepít měsíc. A pozoruj se!
Pozoruj příznaky a hlavně svoje myšlení. Pokud se ti to nepodaří, dám krk na to, že hlavou k tomu budeš mít nejmín 10 logických důvodů.
No uvidíš. Každopádně měsíc abstinence, nemusí nutně znamenat že nemáš problém.
Tak zatím ahoj.

JJ, normální rozhodně ne, to si taky říkám, ale kolem mě naprosto běžný, bohužel. Nikdy jsem se nerozhodla opravdu přestat, ale nějak uzrál čas. Popravdě si vůbec nejsem jistá, jak to zvládnu, ale jeden úlet a najdu si pomoc, slibuju. Jinak s hledáním důvodů mám dobrý zkušenosti, už jsem se pokoušela přestat kouřit , máš pravdu. Je to zvláštní, klidně 4 dny si na alkohol ani nevzpomenu a najednou, jakoby do člověka něco vjelo... Jsou období, kdy je to horší, kdy lepší. Piják je fér pojem, to asi sedí.

Měj se hezky!

Jo neni problem ale ty zadní vrátka ve stylu toho, že se v nejhorším klidně napiješ, ti tam někde v hlavě běží....
Proto to třeba není problém 4 dny.
Rozdíl je, když už nemůžeš, potažmo nechceš, tam legrace a kompromisy končí.
Tak uvidíš, pokud něco, jdi do toho, ztrácela by si pak už jen čas a bylo by to časem horší.
Ahoj

Je to hodně o stresu, vždycky jsem musela podávat dost vysoký výkon, abych byla akceptovaná okolím a sama jsem si na sebe začala časem nakládat nesmyslně věcí, permanentně nestíhám je moje druhý jméno. Spíš mě dostalo, že když už jsem v klidu - na nějakou dobu jsem vysadila práci, už to prostě nešlo, tak piju dál, což jsem opravdu nečekala. Domluvila jsem se s partnerem, že mě podrží a že kdybych fakt povolila, tak se nedá nic dělat, ale léčba. Léky se mi užívat nechce, snažíme se o dítě, hodně mých kamarádek na tom bylo podobně jako já a přestaly samozřejmě v těhotenství. Každopádně po týhle svojí zkušenosti, už si přestávám věřit. No nic, přiznat si to, je krok jedna;-)? Pročetla jsem nějaké knížky od Nešpora, zkusím eliminovat spouštěče. Kdyby se tu našel někdo, kdo by si občas chtěl napsat o tom, jak to jde a co prožívá, byla bych vděčná!

Na kamarádky bych moc nespoléhal. pokud v tom člověk lítá, není vůbec nic samozřejmý!
Jasně sou i důležitý jakoby i ty důvody, ale v první řadě je nejdůležitější to, co si řekla...přiznat si to!
Bez tohoto není ani s čím pracovat.
Je fajn že máš partnera, který tě povzbudí. Případnou léčbu, ale dělej kvůli sobě!
Je dost těžký, si něco takovýho naplno přiznat a ztotožnit se s tím. Pak si člověk teprve může navážno zvolit, co s tím udělá. Bez onoho přiznání-si, je to jen plané teoretizování.
Mám s tím bohaté zkušenosti.
Padali zde rady aby jsi šla mezi AA. Já nikam nechodil.Skoro jsem se uchlastal, skoro o všechno přišel, a pak jsem jednou jel.

Děláme chyb všichni, všichni jsme zranitelní, často nějak utíkáme a nejvíc sami před sebou...
Jsou za tím často naše nezpracované strachy.
Ahoj.

JJ, hlavně si v tomhle šíleně konkurenčním světě přiznat taky nějakou slabost a přestat ze sebe dělat někoho jinýho... Celý to dělám kvůli sobě, to máš pravdu.

Povedlo se ti zachránit rodinu? Jak dlouho nepiješ?

Ahojky,moc te zdravim,me je 35 a takhle nejak jsem se ptala sama sebe asi pred 3 roky.Pak prislo tehotenstvi a ja bez problemu rok abstinovala,po porodu se to zas casem vracelo do starych koleji a ja si nakonec musela priznat,ze to neni v poradku a zacala s tim neco delat,driv nez bude pozde a uz by to ani nemuselo jit.Dulezite je zjistit,zda jsi jen pijan nebo alkoholik.Alkoholik v naproste vetsine,jak si da sklenicku,chce i druhou,treti a casto se mu piti vymyka kontrole.Miva okna a v opilosti se chova tak,jak by se strizlivy nikdy nechoval.Dokud jsi si jeste nevypracovala fyzickou zavislsot jako ja,je velmi jednoduche prestat bez prasku ci lecebny,horsi je to s tim-nezacit znovu.Jedine a to nejlepsi co ti muzu poradit,najdi si,kde u vas ve meste jsou Anonymni alkoholici a zajdi tam,nemusis nic vypravet,jen poslouchej.Kup si tam Modrou knihu a Triezvy zivot,najdes tam odpovedi na vse.Jestli si jen pijan a stale mas kontrolu nad mnozstvim vypiteho alkoholu,jiste se ti podari to mnozstvi snizit,kdyz budes chtit.Pokud jsi alkoholik,zapomen na to,ze to jde silou vule.Muzes treba prestat na nejaky cas,jako ja na rok,ale dozene te to a jelikoz je to progresivni nemoc,bude se to jen a jen zhorsovat.Az v AA mi doslo,ze tohle neni sranda,tohle je smrtelne onemocneni,ale nasla jsem tam take zpusob,jak na to a neni to vubec tak spatny,jak by se mohlo zdat naopak.Diky programu,ktery AA nabizeji muzes zit mnohem spokojenejsi a naplnennejsi zivot,nez si vubec umis predstavit ).Moc drzim palecky a urcite dej vedet,jak pokracujes,pa Marky