Alkoholik

Přeji hezký večer.
Je mi 20 mám okolo 75kg. Alkohol pravidelně piji tak od 14. Když chodím pít tak jedině s partou. V tuhle chvíli tak do hospody chodím minimálně 3x spíš 4x-6x týdně. Všiml jsem si že dříve, když se šlo do hospody tak mi dělalo problém nejít ale vždy jsem se nakonec nechal na pár piv přemluvit a pak neodcházel bez 5ti vypitých. Na nějaké vymlouvání jsem poslední dobou takříkajíc resignoval. Na jednu stranu se domnívám, že mi nedělá problém si pivo třeba 2 týdny nedat, ale na druhou stranu si uvědomuji, že když si dám druhé pivo tak už se nedokážu brzdit. Pravidelně piju okolo 6-8 piv ale asi mi nedělá problém k tomu dát ještě 3 panáky rumu, nebo vypít půl lahve vodky. Těch 6-8 je zhruba to pod co se téměř nikdy nedostanu. Proč si myslím, že alkoholik nejsem je důvod že jsem kocovinu (bolest hlavy), neměl minimálně rok. Ráno pociťuji akorát únavu a dehydrataci. Opakem toho je že ať piju i byť jen 6 piv bez tvrdého tak mám, řekl bych veliké výpadky paměti, kdy si dobré 3/4 věcí nepamatuji. Omlouvám se, že je to tak dlouhé nevím jestli to dává, alespoň trochu smysl i když to píšu střízlivý a tak si tím nejsem celkově moc jistý. Tak buďte prosím trochu schovívaví. Díky a mějte se

Ahoj,
jsou tady asi zkušenější, kteří ti dají odpověď, ale myslím, že člověk má problém, kdykoli nad sebou ztrácí vědomě kontrolu, výpadky paměti už mi připadají jako pádný argument. Rozhodně v tom nejsi sám, asi je dobrý to začít řešit včas. Kdybys jenom tušil, jak mě posledních propařených 10 let štve... Totální ztráta času, kdybych to ve dvaceti vyplnila něčím smysluplnějším, ale vrátit už to bohužel nejde. No ale ty těch deset let ztratit nemusíš a 6x týdně v hospodě? To už je sakra moře času

Jo a pozor na chlastací kamarády!

Velký souhlas s Leesou. To co piješ už není dobré (a to ti mám prd co radit, stále v tom lítám). Pokud to pro tebe může být prospěšné, poslouchej. Tohle nemá cenu. Chlast je téměř stále kravina, pro každého z jiného důvodu, ale není řešením, přinejlepším kompenzací. Buď nějakých vlastních niterních strachů, nesplněných ambicí apod. Mám za sebou krátké (ale duševně vypjaté) období abstinence a opětovný pád do toho. Kašli na to, nechodíš nikam přeci jen pít, chodíš si za zážitky, kamarády, dojmy a podněty. Pokud nepřijdou i bez pití, nemohou přetrvat, jsou jen zdáním, fyziologickou reakcí. Všichni se máme skvěle, když pijem, ale jak se máme potom? Ta rána jsou - alespoň v mém případě - na zabití. Nejde o kocovinu, ale třas, paranoiu a podobně. Kašli na to, dokud můžeš.

A co ty konce alkoholika,ztráta rodiny, práce, žádné zázemí, demence, smrt.....