Alkoholik

),ja vim,neni jednoduche ze dne na den presedlat z donchuana a krale baru na cloveka,ktery hleda trochu hlubsi smysl zivota.Uzasny je,ze mas ochotu-to je zaklad a pak take dost motivace vyvinout potrebnou akci-nejen o tom premyslet,ale i udelat.Ale z tvych prispevku je videt,ze jsi muz cinu,tak verim,ze se do neceho drive ci pozdeji pustis.Kdy treba zacnes pravidelne sportovat,urcite casem poznas okruh jinych lidi,jejichz prioritou neni alkohol a parby.Tech lidi je plno,jen jsi se do tech pohyboval v kruhu,kde jsi na ne nenarazil.Take jsem musela a jeste musim par "pratel" vyskrtnou ze zivota,tahli me ke dnu...
Me vzdy lakal zdravy zivotni styl-zdrave jist,meditace,sport,relaxace,vylety...jenze ten alkoho mi to porad kazil- s chlastem to proste neslo dohromady,uz nezbyvala energie,motivace...Mozek byl utlumenej,depresivni nalady a nebo pak s chlastem neprirozene euforicke.
Myslim,ze jeden z nejbajecnejsich pocitu je ten,kdyz dokaze byt clovek se sebou sam a citit se prijemne,spokojene a byt stastny,ze uz nemusim tohle a tohle zazivat a ze muzu cokoliv,co me jen napadne a do ceho investuji dostatek sve energi.

Preju hodne sil a stesti na Tve nove(urcite o mnoho krasnejsi) zivotni ceste,Marky

Co dělat,když nepít,toť otázka.První týdny po posledním pivu sem dělal všecko možné,nevěděl jsem z které do které.Hledal sem únik,začal sem něco tvořit,každá činnost byla taková rozhrkaná,na čtení jsem se špatně soustředil,skákal sem z jedné věci na druhou...V hlavě mně hrabalo,šílené výkyvy nálad a prostě nemám radu,nějak to období přežít.Postupně to odeznívalo,začlo být líp a líp,pak se to rozjasnilo nějak samo od sebe.Když teď zavřu oči,tak mám vevnitř takový klid,mír.Jsem nějak srovnaný,vyrovnaný se vším.Můj život není jednoduchý,je to rok a pár měsíců co nepiju a stalo se toho v reálu hodně.To je na dlouhý příběh,celý můj život.

Málokdy mně přepadne myšlenka na chlast a ona zase vyšumí.Měl jsem strach,že mně budou přepadávat pořád nějaké návaly touhy,ale je to jiné.U každého člověka,který to přehání s pitím se dřív nebo později objeví ta výstraha,čéčé brzdi,něco se děje.A pak zaléží na jeho vnitřku co s tím udělá,jakou má sílu,odolnost,náchylnost.Několik pokusů než jsem to zastavil,svinstvo jedno zasr...,ty stavy potom hrůza.Nikdy už to zažít fakt nechci.Ani kapku.

Ještě jedna taková věc,někdo třeba sáhne po lécích.Má zkušenost je trochu jiná.Před hodně lety,kdy sem tak nepil,závislost se tvořila postupně,cítil jsem se vnitřně vyčerpaný.Z práce,dělalo se pořád,do noci,ve čtyry ráno letět honem makat,aby se stíhalo,málo lidí,peněz nám přidali,prostě tržní hospodářství.Práce mně bavila,mám ve svém oboru školy,kursy.Ale ty podmínky.Pořád sem musel tehdy hodně jezdit,takže prakticky žádné pití.Šel jsem k psychiatrovi,aby mně něco dal na spaní,uklidnění,stres,nervy.A teď po letech říkám-byla to pro mně osobně chyba.Z těch léků mi hrabalo ještě víc,je to chemie,necítil jsem se vůbec dobře,vedlejší účinky,no po pár měsících jsem se na to vybod.Důvod byl i ten,ikdyž sem psychiatrovi říkal,že hodně jezdím,tak stejně na jedněch lécích,už si ty názvy nepamatuju(zoleptil,buronil a takové podobné,asi čtvery) bylo napsané,že by se s nima nemělo řídit,obsluha strojů a motorových vozidel.No pak se to jaksi srovnalo celé,v zaměstnání se to vyvíjelo dál a už to nebyla taková hnačka.

No tak teď říkám,pro mně život lepší bez chemie a hlavně bez chlastu.Někomu ale zas ty léky mohou pomoct jo,to je jasné,psal jsem jen moji osobní zkušenost.

Zas jsem napsal romám,tak sorry,poslední dobou pracuju hodně na pc,baví mně to a zase z toho bolí oči.A opět samé pro a proti.

Je to tak, jak píše Ondra.První měsíce abstinence je blbá.Roztěkanost, nejde se soustředit, bázlivost, blbnutí.Najednou naskočí klid, a jede se v pohodě, vše jde lehčeji.Tyto stavy prožívá každý alkoholik, co přestane pít, vyplatí se to vydržet.Pak jen zírá sám na sebe, co všechno umí, dokáže.....

Markéto,
to je hezké, že si myslíš, že jsem muž činu . Co se týče chlastu tak mi to moc nejde, už jsem toho nakecal jak přestanu ... jen v tomhle fóru už to řeším asi 3 měsíce.

No každopádně zatím se držím a je mi celkem dobře. Snažím se teď hodně pracovat abych neměl čas na hovadiny ... a zatím to i vychází. Uvidíme co bude, jak se znám tak za týden nebo dva přijde krize ... a buď do toho spadnu jak už tisíckrát předtím nebo to zvládnu.

Ty hele,to mluvis o sobe nebo spis o me?Myslim,ze jsme na tom stejne.Akorat me Acka otevrela oci,meditace srdce a tak si snad proto troufam sem prispivat presto,ze jsem stale ztracena ,jako vetsina zde prispivajicich.Priznat si to-to asi bylo to nejtezsi v mem zivote-u chlapa-jako Ty-priznat si-ok,na tohle sam nemam-pomozte je to silnejsi nez ja-je vic nez uzasny.
Tak proto drzim palce nejen me,Tobe,ale i vsem,co se rozhodnout s tim svinstvem skoncit.
Dobrou ,klidnou noc,Marky

Myslím, že oba máme něco společného - jsme alkoholici.

Už s tím mám problémy a štve mě to, první zprávu jsem sem napsal v jedné ze "slabých chvilek" ... a od té doby sem tak nějak chodím...

Snad to zvládnem

Tak já nevím,když to na Tebe přijde,zkus to třeba rozběhat.Unavit,totálně,já to sice nikdy nezkoušel,ale prý to pomáhá.Udělej si trasu kolem bloku bez hospod,anebo když máš za humny les je to eště lepší.A vyrážet bez peněz,jen s dokladama.

Já sem spíš tak bloumal po ulicích,většinou jsem se ale zavíral doma.Ani si ten první měsíc moc nepamatuju,mám to také zamlžené a byl sem dost rozhrkaný.První dva týdny po posledním pivu sem měl jiné problémy,salmonela mně dost dala zabrat,ale pamatuju si,že jednou sem se motal v našem městě kolem místa,kde se alkáči setkávají,zjistil sem to na netu.Ono by to neuškodilo si promluvit s někým podobným v reálu,úspěch je,že píšeš tady.A piš dál.V tom Zlíně se mně zdá něco je v Malenovicách,kus se tam někdy mrknout,jen tak...

Když sem byl malý tak se o mně starala babička,která byla dost věřící a brávala mně všude možně,hlavně do kostela a tam se po převratu začlo motat nějak víc lidí,s různými problémy,něco hledali nebo jen tak si promluvit.Babča do mně hustila,ale nakonec mnně to nějak neoslovilo,jsem nevěřící,ale někomu to může pomoct.Pokud si náchylný k takovým věcem,klidně to stačí zkusit.Ale zase hodně lidí jak slyší katolická církev tak se jim otevírá rybička v kapse.Babička byla evangelička a čuměl sem jak se s katolíkama nesnáší,jak atesisti.

Zvládneš neboj,když to zvládlo tolik lidí tak i Ty,nejsi přece žádné béčko,ne?

To je jasný,nejsme béčka.Alkoholismus,když už vznikl je vždycky silnější-převálcuje každé napití do extrémů,který později už člověk není schopen zastavit a upije se.Orgány totálně selžou-a jdeme pod kytky.Zahrávat si se svojí nemocí?Je šílenství!Je rozumné celou nemoc přimout všetně jakékoliv pomoci-toto mi bylo dlouho cizí.Nedokázala jsem to.Sama,Já sama zvládnu,já musím všechno sama.No nic naučilo mne to,přiznat,hledat pomoc, požádat o pomoc-jinak bych tu už nebyla.Je fajn,ventilovat aspon´na těchto stránkách své pocity a stavy-i když je to stále neosobní-to znamená,že to nemusí vždy pomoci.

Ondro,
díky, mám v plánu zkusit ten sport. Víra v boha není můj šálek kávy...

Teď jsem v pohodě, nemám ani nějaké nutkání nebo tak, v pohodě vydržím 2 týdny bez myšlenky na chlast. Jenže pak mi hrkne v kebuli, řeknu si "no tak koupím si jedno na večer", z jednoho jsou 4 a když mám slabou chvilku tak se jdu ještě "dorazit" do hospody. To je právě ten průser, je to ráz naráz a strašně špatně se to hlídá. Zatím se držím a zakazuju si to, řekl jsem si že na doma si alkohol nebudu kupovat v žádném případě, to je jednoduché pravidlo - teď jen abych ho byl schopný dodržet. Mě tam nejvíc štve ta totální ztráta kontroly, často se ráno děsím co jsem zas provedl. Když jsem opilý, odhazuju i ty úplné zbytky zábran a jsem schopný udělat úplně cokoliv ... Velice se divím, že jsem ještě neprovedl žádný velký průser.

Řekl bych že je to kvartální alkoholismus, nějaké tipy?