Alkoholik

Ahojky všem - potřebuji pomoct.Piju sedmičku vodky denně. A to denně je opravdu denně-naposledy "střízlivá" jsem byla před ca 15 měsíci, kdy jsem byla na operaci se slepoušem. A ty uvozovky u slova střízlivá tam taky patří - už se nedokážu ani opít: od rána do večera ucucávám z flašky a nic mi není ...teda až na malá ranní okénka, kdy přemýšlím co bylo včera večer.

Už to trvá dlouho (ca 4 roky) a rozhodla jsem se to řešit zhruba před 2 měsíci....z pr*ele do hlavy mi došlo, že jestli nepřestanu, tak přijdu o přítele a vlastně znova o vše, co mám.... Asi tak před měsícem jsme se byli podívat na setkání áček, ale nwm, jestli mi to něco dalo - všichni byli tak šťastný, nadšený a zdravý, že sem z toho akorát lapla depku.

Na léčení (3 měsíce) bych nechtěla, protože je na mně finančně závislá mamča, která se mi stará o syna (který u ní skončil, neboť jsem nebyla schopná díky alkoholu se o něj starat).

...hledala jsem dlouho na netu, až jsem se nakonec rozhodla napsat sem - jestli je tu někdo, kdo ví, čím procházím, když si "nedám" (třes, depka, nechuť úpa ke všemu a na všechno), tak ať mi prosím písne. Předem děkuji - zkoušela jsem být bez alkoholu půl dne a byla sem protivná, nervní a nwm jaká ještě, pak sem se začala klepat, srdce mi bušilo jak o život, tak sem si PRO JISTOTU zase zašla pro flašku (to aby se mi náhodou něco nestalo)....směšné,že?

Takže bych chtěla vědět jak dlouho takový HROZNÝ stav trvá - vím, že každý člověk je jiný, ale jestli to má být zhruba týden, 14 dní a pak klid, tak to bych asi vydržela. Nebo se to bez léků vážně neobejde?

Ahoj Markét,chodím na tento čet už půl roku,jistě už jsi si tady něco načetla.Nejsi v tom sama!Nepíšu sem pravidelně,občas.Ale každý den si zde čtu příběhy a názory,které mi pomáhají v mé abstinenci.Pila jsem jako ty,přišla jsem o dvě děti,prodělala jsem léčbu ale nic z toho jsem si nevzala a pila jsem dál a dál jsem se litovala..Byla a jsem stále plná strachu,tudíž bez sebevědomí,bez přátel.Přestávám s pitím,vydržím tak 14dní,už jsem vydržela i dva měsíce.Byla to krásnej pocit,třas mě opustil po dvou dnech,začala jsem jíst a normálněji myslet.Bohužel zas pro mě.Napila jsem se opět po jednom takovém ránu,kdy mi pracovníci čezu přijeli vypnout elekřinu.Mám jen inv. důchod a doma manžela,který nedělá a dělat nebude.Je to tak měsíc co se to stalo a já se od té doby jen hrozně bojím,kdy zase někdo zazvoní,protože vyšly najevo další dluhy za vodu a plyn.Tak jsem se uklidnovala doušky alkoholu a sháním peníze,protože fakt nevím co dělat a upít se nechci.Markét,pojd se do toho dnes pustit semnou,ještě jsem se nenapila a už mě to chlastání přestává bavit,střízlivá si uvědomuju spoustu věcí,jak bych mohla svůj život dál řeši a kdo a co mě vlastně táhne na alkoholové dno.Mám ještě malého synka,je mu pět a vidím jak tím vším taky trpí,doma je děsná nepohoda,kterou se snažím přepíjet.No ale tohle já fakt už nechci,zvedám se z toho věčného NOČNÍKU LÍTOSTI a jdu do toho opět.Bude nám blbě dva dny,to už mám Markét odzkoušené,držím Ti moc palce,budu na Tebe myslet.Napiš,já si tady čtu opravdu každý den.Jsme na stejné lodi,nejsi sama ani já ani ty!Přeju všem krásný střízlivý den.

Markéto, co si nalháváš?Máš důchod, v léčebně zaplatíš 100Kč na den, což je asi ta flaška vodky, tak čím by matka trpěla?Jsi hladinkářka, popíjíš, ale léčebna by Ti jen pomohla.A že v AA jsou všichni v pohodě!Čím myslíš, že to je?Protože nepijí, a Ty máš z toho depku, z jejich radosti.Přestaň, a budeš se radovat taky.

Děvčata přestat s pitím opravdově neznamená vůbec že budu chtít přestat,že budu nepít a hotovo.Toto opravdu nikdy dlouho nevydrží.Přestat chtít tak aby se mi to podařilo znamená přiznat si problém s pitím.Vnitřně si přiznat a ztotožnit se s tím,že jsem onemocněla na základě svého pití a stala jsem se alkoholičkou.Chce to opravdu spolknout to hořké slovíčko s uvědomnění jsem alkoholička.A to tak,abych ani při myšlence,či vyslovení tohoto slova jsem necítila náznak hořkosti,odporu.Nedaří se vám,trpíte strachem hledáte vzájemnou podporu a utěchu na dálku.To je hodně málo,proto,kam až jste se s se svým pitím dostaly.Pro svoji pomoc potřebujete prvně upřímnou konzultaci s psychitrem AT-zaměřením,nasadit léky,které vám předepíše.Včetně ANTABUSU.Co nejčastěji se stýkat s lidmi,kteří nepijí,kde vám to,že by jste se mohly napít nehrozí-já chodím do AA.Opravdu první rok je nejrikovější pro udržení střízlivosti.Mně to osobně pomohlo a pomáhá.Když dám do popředí svého zájmu něco jiného,než je chodit do AA-stojí mne to časem recidivu.Uvědomuju si,jak je důležité a pro mne stále těžké udržet jako první svoji prioritu svoji střízlivost.Učím se to.Jde mi to těžko ale vím,že od toho závisí můj život.Proto nelituju ničeho,co do své střízlivosti vložím.Už vůbec ne času!Je to moc malá investice za cenu mého života!

Ahoj tady Marky-alkoholicka(ta co uz sem prispiva od minuleho roku).Holky(zensky),je to presne tak,jak pise Jana,ono snaha,dobra vule a presvedceni k tomu prestat pit urcite nestaci,urcite ne na porad.A idkyby se vam to nejaky cas darilo(Market ty uz jsi zasla opravdu velmi daleko),myslim,ze dokud clovek nezacne na sobe pracovat,nepoodhali proc se vlastne stal alkoholikem,proc utika pred bolesti,realitou,proc pouziva alkohol jako svou berlicku,jako svou skrys,jako masku pred svetem-potom nemuze zit stastne s klidem na dusi.Nepit nestaci,musi se prijit k te pricine piti.Je nekolik zpusobu,ktere tu Jana uz popsala.Evi,to ze jsi se na AA necitila poprve dobre,ze se vsichni smali a ty mela depku-to chapu,jsi na zacatku,neodstranila jsi zatim nic z toho,co te dohnalo k piti.Vsichni ti,co jsi tam videla tam take jednou byli poprve,na dne,zniceni,znechuceni zivotem,ponoreni ve sve sebelitosti a pocitu,ze jim nikdo nerozumi a vsichni se k nim obratili zady.Ale vytrvali,chodili dal,pozorne poslouchali,zacali na sobe pracovat.Tohle neni proces na tyden,ale kdyz clovek vytrva,odmenou mu je strizlivy zivot,ktery si bez alkoholu opravdu uzivam a ne jen prezivam.Mam doma 2 leteho syna,neumis si predstavit,jak me zabolelo u srdce,kdyz jsem cetla,jak mas doma 5ti lete dite.Ja se tohle alkoholove silenstvi pokousela zastavit hlavne kvuli nemu,vim ze vinu za to,ze by muj alkoholismus maleho poznamenal,bych nejspis neunesla(verim,ze jsem to zastavila vcas,bez fyzickych priznaku,financni nejistoty ci jinych jevu,ktere patri k pokrocilemu stadiu alkoholismu).Musis to delat hlavne kvuli sobe,ale zkus treba myslet ze zacatku na sve dite,na toho maleho ,nevineho,tak citliveho tvorecka,ktery to vsechno vnima.A az budes delsi dobu strizliva,ucitis to jeste 100x vic,dojde ti,jak moc mu to ublizuje.Moc vam obema drzim palce.Prosim najdete v sobe tu odvahu,silu,pozadejte o pomoc,zivot vas i vasich nejblizsich za to stoji.Moc vam to preju a piste sem,jak vam to jde!!!!Marky

Dámy, jednak jestli dobře chápu, důchod má Eva a ne Markéta, která má zase tu zkušenost s AA. Jen pro pořádek, fakt nehledám chyby, ale je dobrý, když člověk ví, že druhá strana ho fakt čte.
Jinak asi proti očekávání budu souhlasit s názorem, že v téhle fázi bych se už o samostatnou abstinenci nepokoušela... minimálně v případě Markéty si myslím, že ty abstinenční příznaky by mohli být bez pomoci i nebezpečné.. Potom jestli lékař, svépomocná skupina nebo soukromá psychoterapie, už je na každé z vás... co vám vyhovuje...
Já dokážu pochopit, že někdy člověku taková ta bezbřehá euforie áček může přijít nepříjemná, tak to bylo u mně, a to i v době kdy už jsem nepila, zrovna tak chápu, že někomu to zase naopak pomáhá...
V podstatě chci jen říct, že tady moc v tu společnou abstinenci přes síť moc nevěřim...
hodně štěstí děvčata

Taky by bylo lepší, naučit sama sebe mít ráda, nepít kvůli sobě, pak až syn.......

tak to se opravdu trošku popletlo...můj a Markétin příběh...já jsem na stejné lodi.JÁ EVA mám ten důchod,doba je jiná,zlá,a jak už Vás po četu znám,tak hned budete znovu oponovat.I to patří možná k normálním reakcím léčeného alkoholika..To je přesně jako v AA,proč hned chtějí kontakty?Při mé schůzce s AA jsem byla v šoku,všichni jen chtěly telefon a celý týden mi pořád někdo volal a neustále se ptal jak mi je..už bych nikdy na sebe tel nedala...Doma mi to jen přitížilo.Pořád mi někdo volá z řad AA mám výhružky,že dlužím odpovědi jak mi je,proč nevolám a nepíšu...a VY Líbo,čtětě lépe příspěvky,jste tady stále na četu,tak to prosím nekažte.čekala jsem na trošku jinou odpověd.POKORA.Jinak Markétko,Haničko zdravím,děkuju za podporu a já abstinuji,holky držím palce.

Marky moc díky,já se peru jak to jde,nechci aby syn viděl,to,co jsem viděla já u své mamky,upila se,když mi bylo sedm.táta se upil v mejch šesnácti letech.Nenáviděla jsem chlast do svejch třiceti a i oponovala,pak přišel první rozvod a už jsem se vezla..Já to nechci,neplánovala jsem to.V léčebně mi nasadili léky po dobu třech měsíců a na ty jsem si do půl roku vypěstovala těžkou závislost...benzáky,neurol.Tím mě tam krotili,nepamatuju si z léčby vůbec nic.nikdo mě nenasměroval,plácám se tady dál a možná naivně věřím,že se z toho nějak dostanu sama.Léky neberu už rok,byla jsem po těch neurolech vypatlaná.Děkuju,že píšeš,každej příspěvek je od Vás lidičky zlatej.Děkuju

haničko Tobě též velké díky,cením si každé odpvědi.Děkuju.