Alkoholik

Na zázraky tohoto typu zrovna moc nevěřím,ale mrkla jsem na IT.Jako detoxikakční kůra by to mohlo být fajn.Na závislost-nic moc.No já mám problém,který mne užírá,bere dech,čas,sílu i peníze-cigarety!Ne a ne přestat!Maximálně snížit-to považuju za zázrak,ale neudržím.Přijde karate kid-a jsem v prdeli,a doženu všechno co jsem nevykouřila!Můžu ten zázrak zkusit-uvidíme!Dám vědět!

Dík za odpovědi. Napadají mě v tuto chvíli ještě 2 otázky.
1) Kolega bral Antabus po minulé léčbě před 10-ti lety. Nějak mu nesedl a po měsíci ho chtěl vysadit. Nikdo mu nevěřil,že mu je z toho špatně a měl s tím zbytečně "oplétačky". Jaké jsou zkušenosti s vysazením?
2) Někomu stačí 2x týdně,Jana chodí denně. To se mi zdá divné. Znamená to,že má Jana horší játra,než ostatní nebo je to spíš psychické kvůli kontaktu s léčbou? ("závislost" na Antabusu)?

S vysazením antabusu by neměl být žádný problém.Já jistě žádný neměla.Jana Ti odpoví za sebe.Kamile, nestuduj to tolik.

Pokud budeš chodit na Antabus nalačno?Nebudeš mít nic v žaludku?Funguje jako převážná část léků a tím působí může způsobovat žaludeční problémy.Takže záleží vždy na tvé zodpovědnosti k sobě a na tom,aby jsi se řádně před užitím najedl.Vysadit ATABUS NENÍ PROBLÉM-ale nechápu,proč se tím zabýváš už nyní,když ho ještě nemáš ani nasazený.Takovýmto uvažováním si nevědomky už nyní děláš cestičku k pití-zamysli se nad tím!Co se týká mne?Chodím na ANTABUS KAŽDÝ DEN-není otázka bněkolika dní,ale minimálně jednoho roku.Já mám problém v tom,že v mé nemocné hlavě se dokážou velice často a rychle zpřeházet moje priority.Svoji závislost na chvíli spustím z dohledu a šupne mi na místo prvního a nejdůležitějšího místa někde níž,aniž bych si to vůbec uvědomila(hodím tam svoje povinnosti,které nemám jenom k sobě,ale i k mámě,která je dementní a už plně se vším odkázaná na moji osobu,nebo tam hodím svoje závazky).Jakmile se toto stane-lítám v maléru.Spadla jsem do pití po více jak 8leté střízlivosti a velice těžce se odlepuju během 2let jsem se dostala 3x do recidivy.Jde mi už opravdu o život!během každodenní docházky si mám možnost své priority udržet tak jak mají a musí pro mne být.Abych si to mohla s sebou odnést na zbytek svého života.Navíc mám zatím,pokud to půjde všechno hladce a tak má zajištěný Antabus po dobu ne jednoho-ale dvou let.

Ahoj Jano...
Tak to moc nefunguje .
Bohužel ve věcech závislostí není kompromis.Na něco je to dost tvrdý, ale z druhé strany je to dobrý.
Tak předně , tvoje hlava není nemocná, závislost nic nedělá sama o sobě, nešupne ti tam nic....
Je to otázka volby. Všechno, děláme sami. Žádná nemocná hlava a tak. Všechno je to o psychice. O volbě. O strašíš, malé sebedůvěře. O zadních vrátkách když bude nejhůř.
Ten antabus je pro tebe asi fajn, dodá ti víc té víry, ale sám o sobě neznamená nic.
Té závislosti se bát vůbec nemusíš. Není čeho se bát, pokud člověk skutečně nechce a to třeba ani v případě, že zrovna neví kudy kam a je toho na něj moc.
Nemůže tě nikdo donutit k tomu aby jsi chlastala, a to z jakého koliv důvodu. Můžeš se ale donutit jen ty sama.
Za tvou obavou z pití, vidím úplně jiné obavy, a ty když si ujasníš a přijmeš, nemáš se čeho v chlastu bát.
Nebudeš pak časem muset prožít život jen z obav z napití.
To je přece život k ničemu.
Ono jakejkoliv úlet v čemkoliv, je útěkem. Utíká člověk do něčeho...
Utíká sám před sebou a před něčím. A vom je problém. Ne v nějaké nemoci.
Já se často něčeho bojím, ale vím, že mi za to nikdo nemůže. Je to moje volba.Máš vždycky na výbě dvě možnosti, v danou chvíly. Ale je to těžký no...
Ahoj.

Ještě dodám...
Ono ani tak nejde o nějakej celoživotní problém. Problém to není, pokud to jako problém nebudeš vidět. Jde tu ve skutečnosti o reálný život. O naše vnímání, o naše role v něm, o naše vzorce a tak.
Není jen alkohol, je milion možností, jak utíkat před sebou.
Pokud člověk pochopí, co je alkoholizmus , potažmo cokoliv kde hledá pseudorealitu, není již žádná nemoc, jsou pak už jen naše volby a rozhodnutí.Ale tyhle mechanismy kdy si člověk něco namlouvá a lže sám v sobě, svádí věci na kdovíco najdeš všude.
Ahoj.

Romane já už dávno nemám strach z alkoholu,z napití.Toto přešlo v respekt jednoduše ho respektuji,vím,že já mám svoje odpito a šmitec.Můj problém tkví v tom,že v určitých chvílích nedokážu zachytit nebezpečí včas.Dostanu se do situace,kdy si toho blbec sama hodně naložím a zvítězí má tvrdohlavost,zarputilost a umíněnost-podobná posedlost jako pití.Já začnu být neoblomná a stůj co stůj trvám na tom,že toto zvládnu.Přestanu vidět,přestanu slyšet a jak doslova šílenec lpím na celém svém závazku,který jsem si dala.V takových chvílích se mi vsune jen blbá myšlenka,v případě to je jen blbá náhoda,kterou dokážu podcenit-a jsem v prdeli.Protože jsem předem sama sebe dokázala naprosto oslabit ,vyčerpat fyzicky i psychicky.Pokaždé se mi to stane v této situaci,kterou já blb sama dovolím,na které zůstanu tvrdošíjně viset a trvat za každou cenu.Ta cena už je pro mne přespříliš vysoká.Ale já se pokaždé nechám nachytat.Jinak se tomu říká ztráta pokory,kdy ztratíš soudnost a objektivitu-výsledkem je u mně vždy recidiva.Uvědomuju si,že toto všechno jsou moje staré vzorce chování,které mne provázejí od mého dětství!

Ještě ti napíšu neco o recidivě.
Ani toho se nebusíš bát asi tak jako kdyby nad tebou visel pomyslný meč.
prožila by jsi tak třeba i život.O té závislosti víme všichni dost. Není co na tom už zkoumat. Já se napil nekdy v zimě po asi 14 letech. ne snad z nějakého toho důvodu. Chtěl sem to tak nějak zabalit. Není co v tom hledat. Všichni víme, jak nám je když chlastáme a tak. Není o co stát.
Už jsem se nenapil.Prostě sem si vybral. Nemá pro mě hodnotu se jako upít. To sou rychlejší možnosti.
Vlastně když by jsi jela třeba po recidivě někam na doléčování, tak po tobě nebudou chtít nic jinýho, než aby jsi si sama vybrala, co chceš. To můžeš udělat hned a nemusíš ani nikam jezdit.
A znova píšu, jde tu o reálný život.
Není třeba věci komplikovat, stačí je zjednodušit a vybrat si.
Nelhat si, ale nejen v nějaký jako závislosti, ale vůbec a to je dost těžký.
Přestaň mít strašáka alkohol a řekni si, že bude prostě po tvým, to co ty chceš.

No, Jano, o pití toho víš samozřejmě hodně.
Jenže ono se ti nic nevsune, nic tě nemůže jako nachytat.... a tak.
Je tam něco, co nechceš nazvat. Něco za tím.
Nic není blbá náhoda. Všechno má svůj důvod.
Ahoj.

Má poslední zkušenost-docela čerstvá.Jela jsem na chalupu vystřídat sestry,které si tam vzaly mamku abych si mohla v klidu odpočinout a v klidu vyřídit veškeré resty,které díky péči o ni odkádám.Její stav už vyžaduje nepřetržitou péči a dohled-je zcela dementní!Holky odjely a v ledničce tam nechaly načnuté víno,místo zátky kus papíru.Zarazilo mne-a vzala jsem od nich za bezohlednost.Nicméně dva dny mne tam nechalo chladnou,pak už mne začalo dráždit.Věděla jsem,že tam nemá co dělat,že to budu muset vyřešit-žádný alkoholik nemá rád problém!V první chvíli jsem chtěla zavolat synovi,a požádat ho,aby to víno odnesl.Naštěstí hned vedle naší chalupy má parcelu,kde staví.Právě přebíral stavební materiál,který mu přivezli.Řekla jsem si má moc práce a svých starostí nebudu ho s takovou banalitou obtěžovat-alkoholik chce řešit svůj problém okamžitě,zvítězí netrpělivost!Ani jsem mu to neřekla-ulevilo by se mi tím-proč taky -zvítězilo!Podcenila jsem celý problém.Vzala flašku a vylila do dřezu!Můj pocit potom nebyl vůbec dobrý,neměla jsem radost a už vůbec klid.Prvně jsem si uvědomila,že jsem v životě poprvé nějaký chlast vůbec vylila,podruhé jsem vůbec nepočítala s tím,kolik slin v hubě budu polykat,když jenom ucítím tu vůni-a já nastihala polykat!pak už mi to přišlo jako šílené bryndání a škoda peněz.No v podstatě tyto pocity ve mne zanechaly zlost,kterou jsem si nepřiznala-vůbec jsem si nebyla schopna přiznat,že už jsem se začala chovat jako bych pila-byla jsem už v té době dost nachlazená a dost mne trápilo,že proto nemůžu za svým prvním vnoučkem,když už jsem konečně na chalupě.Moc jsem se za mladýma těšila.Zlost a bolest ve mně-nic dobrého pro alkoholika.za pár dní jsem v místním obchůdku-je to dědina o pár č.,s jedním krámem ale 3hospodama,hledala nějaké zboží,už nevím co-kouskem oka jsem zahlédla Tuzemák 37 procent-v hlavě mi mihlo to není moc,nebylo by špatné do čaje,zahřeje to,začneš se potit-a bude ti hned líp-UŽ JSEM BYLA V PRDELI-bomba začala tikat.Pár dní nato bouchla docela-TUZEMÁK V KOŠÍKU-já v hlavě přesvědčení jeden s čajem.jeden nebyl-byla celá láhev sice všechno s čajem,odpoledne k tomu v hospodě další dva litry vína-a jela jsem v tom šílenství.Všechno ve mně řvalo dost musíš to zastavit!Opět sama vylét,ssama zastavit-já chlapče sama nesmím to prvé,sama nemůžu to druhé.Podařilo se mi to,až když jsem svoji recidivu a celou situaci do které jsem se dostala přiznala dětem a požádala je o pomoc.Udělat toto v prvním kontaktu s vínem a netrvat na tom,že já sama zvládnu-nehrála si na hrdinku?Této recidivy jsem ušetřena.