Alkoholik

Láďo, předně mě mrzí, že jsem napsala, že jsi začal pít, myslela jsem to jako rýpnutí a nevěděla, že to skutečně tak je.
Mě naštvalo zaškatulkování, že "to je typická vlastnost alkoholika". I v léčebně jsem přesně tohle téma otevřela na skupině: nakolik je něco normální přirozená vlastnost mnoha lidí a nakolik vlastnost "typického alkoholika".

Aleno, uvidíte, jak dlouho tam vydrží. Třeba se zlomí a vydrží do konce. Když má člověk možnost kdykoliv podepsat reverz, tak je lehčí se protloukat stylem, že ještě teda jeden den dám. No a i kdyby to nedal, tak tím, že se dostal na samé dno, až do léčebny, tak mě osobně to dalo lekci a už tam prostě nikdy v životě jít nehodlám. To pro mě znamená, že nesmím dát blízkým důvod mě tam donutit jít. Tudíž nepít, jak jsem pila. (Nenapít se už nikdy, to si absolutně představit neumím).

"Tudíž nepít jak jsem pila."
Angie, takže se pořád snažíš pít kontrolovaně? Po návratu z léčebny už sis dala pivo? Tak mi to vyznělo...

Chce to hlavně něco dělat, užitečného, najít pořádnou práci a třeba nižší než je Tvé vzdělání. Najít sebe samu, užívat si bez pití, protože to je cesta akorát tak do háje zeleného, škoda mladé podle mně ještě úplně nevyzrálé holky. Blízcí to myslí dobře, jsem taky otec, mám s dcerou neshody z minulosti, ne k vůli pití... Jim ta trpělivost s Tebou časem taky může dojít docela rychle...

Hádkám a stresům předcházej, alkohol mozku chybí, zjistí jak na Tebe, ukuje nějakou fintu a uvědomuješ si, kam se můžeš dostat... Nadhled, klid, pohodu, vnitřní sílu a trpělivost ti upřimně přeju

Perte, ne, ještě jsem si pivo nedala. Teda alkoholické - nealko jo. Ale nechutná mi - když nemají nějaký ochucený birell tak radši limču. Rozhodně nechci pít sama doma jako jsem pila. Ale někde na akci... Neumím si představit nenapít se už nikdy v životě.
Žít jinak bych chtěla. První krok k tomu je práce, zatím hledám. Dál si musím rozmyslet co se současným vztahem (ta známost z léčebny skončila - vlastně ani pořádně nezačala). Chtěla bych bydlet podle svého, ale to by znamenalo se rozejít. Prostě mám představu jak chci žít, abych byla spokojená, ale je přede mnou dost překážek. Myslím, že kdybych se tak hloupě "nevypřestupkovala", a vydržela delší dobu, vycházela bych do života s jasnou představou (do toho všechny nutili teda fest - mít jasně nalajnovaný bydlení, vztahy, práci nebo její hledání, a doléčování). Teď se musím se vším poprat za chodu venku.
Každopádně už nikdy nechci zažít, abych se zpíjela několik dní, aby mi bylo tak děsně zle, aby se do toho ještě začli montovat rodiče - to bylo vůbec to nejhorší na tom všem, že ani vzpomínat na to snad nechci. Nejradši bych jim to vymazala z hlavy

Angie,

to, co napsal Láďa je hláška primáře Krákory z Kosmonos.

Dee,

za měsíc co jsem byl v léčebně jsem žádné ponižování nezažil, ale nedalo mi to skoro nic. Důvod (OCD)proč jsem tam šel, jsem si stejně musel vyřešit jinak.

Angie,

"nalajnovat" vztahy, bydlení a práci dopředu nelze. "Nalajnovat" si můžu, že budu bez vztahu, bydlení a bez práce.

Práci beru takovou, jaká je, bydlení také a vztah buď příjde nebo ne...

No k tomu ponižování....jak to jinak nazvat...léčba buzerací?....povyšování? Prostě je to můj pocit....a už jenom kvůli tomu už nikdy.....

Dee,

mě to připomínalo pionýrský tábor. Prostě se na omezenou dobu přizpůsobým jakémukoliv režimu. V reálu mi dělá problém vytvořit režím sám pro sebe (kromě práce - z něčeho žít musím), prostě si dělám co chci. To, co by mělo být potřeba počká.

Ono je to jako s každým režimem...někdo se cítí ukotvený, někdo omezený....jsem ochoten přijmout pravidla, kterým rozumím a můžu se s nimi ve svém zájmu ztotožnit....to se nestalo

Zarazila mě tam profesní vyhořelost sester, paradoxně těch mladších.... Na dotaz na léčbu alkoholismu v zemích našeho civilizačního okruhu psycholožka nedokázala odpovědět...

Dobrý den kolegové.

Mám dotaz kolem léčeben obecně. Paradoxně jsem abstinent a nepiji ani jsem nikdy alkoholu nehodloval, stejně tak cigarety nebo drogy, všechno tohe mi prostě nechutnalo a výhýbalo se mi to obloukem, bohužel jsem ale skončil na stejné lodi, díky závislosti na lécích. Několik let již užívám lék Neurol ve velkém množství a protože po několika pokusech jej vysadit nastaly nepříjemnosti zdravotního charakteru, rozhodnul jsem se zahájit boj s tímto svinstvem. Problémem je, že jsem obvolal tři zařízení - Bohnice, Klatovy a Červený Dvůr. Prakticky lze říci, že se mě nejvstřícněji "ujali" v Bohnicích, tedy konkrétně nabídli mi možnost Detoxu a následné péče po dobu tří měsíců. Ovšem dost jsem toho za dnešních téměř šest hodin načetl, především zde a musím napsat že jsem VEMLI znejistěl. Především ve vlákně o Bohnickém detoxu a léčbě. Nechci úplně panikařit, protože jsem stále rozhodnutý nastoupit, ale přeci jen mnou jímá pocit, že to může býti rizikové. Pokud pominu informace o tom, jak se tam k jedné dámě chovali, tedy dle toho, co zde psala, pak je pro mne zarážející fakt, že by snad měly odebírat ŘP a podobně, pokud člověk léčbu nedokončí s tím, že se s ním následně "táhne" jakýsi posudek. Problém je v tom, že jsem řidič z povolání a prakticky toto je má jediná možnost aktuální obživy, pokud by mi z jakéhokoliv důvodu sebrali ŘP, bude to pro mne mít fatální následky. Já a priori netvrdím, že bych léčbu nedokončil, ostatně jsem pro toto odhodlaný, ale vzhledem k tomu, že mám jistý problém s autoritami, to vnímám, jako potencionální problém. Já nejsem masochista a rozhodně nejdu do léčebny se nechat ponižovat a nechat šlapat po své důstojnosi, nýbrž řešit nastálý problém a nutno dodat, že potřebuji impuls pro nový život, přičemž starý si chci dát do pořádku.

Proto se ptám prosím vás, pokud jsou v Bohnicích tak striktní, je možnost nějaké řekněmě "přátelštější" léčebny? Celou dobu jsem si mysel, že MUDr. Nešpor je uznávaný odborník v léčbě závislostí obecně, přičemž nepochybuji o jeho kvalitách, ale dnešní čtení různých příspěvků mě docela znejistilo.

Budu rád za zkušenosti i názory kolegů, kteří si toto prošli. Mě pravděpodobně čeká i DETOX, takže de facto léčba/očista se vším všudy.

Děkuji vám a přeji dobrou noc.