Alkoholik

Eliško, bojovnice naše, zmobilizovala jsi síly. To je pecka, velký posun vpřed!!!

Ale víš co si myslím? Že tam v nemocnici ty síly nebudeš tolik potřebovat. Tam to zvládneš a vrátíš se domů natěšená, jak už to všechno bude fajn...

A pak bude první den, druhý, třetí... a najednou Ti dojde, že je to na furt stejné.
Nepodceňuj pomoc lékařů, adiktologa, psychologa...

Jo, toho se bojím, protože v práci je to též tak těžký s tím, že umírají pacienti pod rukama den co den a mladší a mladší ročníky, že pijí i lidi okolo mě, co nepili predtim. Ale hned co se vrátím, se stehuju do úplně nového bytu, bude spousta práce, teď jen akorát snad nemít volno a nějaké hádky, které by mě vrátili. Ono když 5 let každý den piju, ani nevím, v jakých situacích mi to bude nejvíce chybět

Máš extrémně náročnou práci. Ale vy zdravotníci nechcete slyšet obdiv. Tak ti nepíšu, že to obdivuju. Děláte to, co musíte.
A já MOC doufám, že vás stát ohodnotí alespoň finančně, když vše ostatní jde podle tabulek. Také mám tabulkový plat. Tak vím, že to není nic moc. Ale jestli někomu už stát a obce mají přiklepnout tu nenárokovou složku, tak vám!!!
Eliško, neboj se. Samozřejmě pokud můžeš snížit alkohol, benzáky, hypnotika, tak cokoli si nevezmeš, nevypiješ, bude dobré.
Ten pobyt v nemocnici myslím, tuším, nebude tak těžký... Odpočineš si, načerpáš sílu.
Začne to až potom.
Připrav se možná na pocení, zimnici, třes rukou, těla... nechci si myslet, že to budeš mít jako já, ale toto nekončí detoxem. Detox je start a maraton začne potom.
Hlavu vzhůru, bojujeme všichni stejně... a za stejnou věc:)

Detox je VELMI otázka psychiky.
Napíšu Ti svoji zkušenost.
Loni v létě už jsem pika hodně. Obden půllitr i více tvrdého. Řekneš si obden? To není tolik. Je...


Jeden večer jsem vypila více, možná 0,7 l tvrdého.
Druhý den jsem jela na dovolenou na
hory na týden.

V horách žádný problém, nic, neměla jsem v tašce zásoby alkoholu, léků ani cigaret...Proběhl týden normálního abstinenta. Žadné bažení, žádný absťák. Na horách nevím o tom, že jsem alkoholik...

A pak střih. Jedeme domů. S každým kilometrem k domovu narůstá nervozita.
Dojedu domů. Dělám rodině večeři. Třesou se mi ruce, co se mi 7 dní netřásly...
Vydržím to martyrium dalších 12 dní po dovolené... Pak podlehnu.
Každý to má jiné, toto je moje zkušenost...
Uvidíš sama, jaké to budeš mít ty.

Práce jako práce. Obdiv nepřijímáme rádi, protože jsme si to vybrali a teď narozdíl od většiny lidi vůbec můžeme byt rádi, že nějakou práci máme a můžeme tam chodit. Finanční ohodnocení za hodiny co děláme je fajn, protože poslední rok nemáme volno, taháme v obleku 12 hodin služby co se dá, ale lidi nás za to akorát kritizují. Takže radši bychom možná byli v klidu a v utajení neohodnoceni. Nevím, je to věc pohledu. Když vám umře 98% pacientů který přijmete a přijímáte denně aspoň jednoho, je to taková už bezmoc. Hlavně jsou to poslední 2 týdny ročníky mladší a mladší.

Což o to..

Edno, takže když jsi měla co dělat a byla s rodinkou na výletě, tak si na to ani nemyslela, ale jakmile jsi se blížila domu, tak to začalo. Spojené s domovem a stresem tam? Nebo jenom se starostmi o domácnost ?

Já věřím, že to těžký přijde po práci, až přijdu domu a budu muset nahradit můj rituál chlastu něčím jiným, ale byla jsem vrcholový sportovec, bavič, trochu doufám, že toho vyuziju a dostanu se zase do svoji fit formy. Svalíky, pěkná postava, život venku, než tohle všechno začalo, plánovala jsem psa, kdo ví..

Já bych teda speciální ohodnocení zdravotníkům nedával, ze dvou důvodu. První je, že v ČR je druhá nejvyšší úmrtnost na světě, což o něčem vypovídá, druhá že naše zdravotnictví sice věnuje snad maximální péči Covid pacientům, za to pacienti bez Covidu umírají na zanedbání péče a odkládání operací. Takže moc dobře to teda vymyšlené není. Ale situace je těžká...

Já jsem si to sama pro sebe nazvala "odložený absťák".
Funguje mi to tak, že pokud odjedu z míst, kde to mám spojené s pitím (doma) někam úplně mimo, tak mi absťák neprobíhá a naskočí až po návratu domů.
Už jsem se zde na to ptala, taky tomu nerozumím.
Vylučuju možnost, že bych nebyla alkoholik.

Řekla bych, že to ocenění je spis o sestrach, který se vykašlali na svoje rodiny, děti a osobní život a 250 hodin plus přesčasy se oblékají do kombinéz, návleků, tropech rukavic, štítů a masek, ve kterých je těžké i dýchat, natož dělat kompletní hygienu a jakékoliv zákroky. A dělají to s každodenním rizikem nákazy sebe a následně vlastní rodiny, kam přijdou po takovéhle šichtě.
Ale hádat se určitě nebudu

Edna napsal:
Já jsem si to sama pro sebe nazvala "odložený absťák".
Funguje mi to tak, že pokud odjedu z míst, kde to mám spojené s pitím (doma) někam úplně mimo, tak mi absťák neprobíhá a naskočí až po návratu domů.
Už jsem se zde na to ptala, taky tomu nerozumím.
Vylučuju možnost, že bych nebyla alkoholik.

To je zajímavý, ale asi i chápu ten mechanismus. Je to stejně zavislost jako zavislost, i když ty abstaky a chutě má každý trochu jinak

Michal napsal:
Já bych teda speciální ohodnocení zdravotníkům nedával, ze dvou důvodu. První je, že v ČR je druhá nejvyšší úmrtnost na světě, což o něčem vypovídá, druhá že naše zdravotnictví sice věnuje snad maximální péči Covid pacientům, za to pacienti bez Covidu umírají na zanedbání péče a odkládání operací. Takže moc dobře to teda vymyšlené není. Ale situace je těžká...

Já už se s tebou do polemik pouštět nechci, ale tohle jako vážně?