Alkoholik

po mesici vysadit prasky nema reseni nebot az po mesici zacinaji teprve fungovat, mas v tom zmatek

Prosímvás, když už tu rdíte nebrat antidepresiva, tak si o nich něco zjistěte minimálně. Pak nebudete psát o abstinenčních příznacích po vysazení a kontraindikacích pro lidi, co netrpí depresí! Moderní AD závislost nevyvolávají, nasazují sena různé psychické poruchy, úzkosti, poruchy příjmu potravy, obscese... apod. A pokud mám pochybnosti, půjdu se o tom rozhodně poradit s lékařem a ne na internetovou diskuzi. Tady vám můžeme jenom říct ano mě pomohli, nemě ne.

Chudák Natálka,ta je teď zmatená jak saně v létě.Můj názor je,že když se cítí dobře a deprese nemá,tak ty léky nemá brát.Na druhou stranu,každý má v něčem pravdu.Deprese se časem v abstinenci mohou dostavit,ale jestli si na ně dá alkohol tak jede do těch pekel.Problém je v hlavě,odborná pomoc je fajn,záleží taky na kvalitě té odborné pomoci.A záleží na mnoha okolnestech,jak ten člověk se sebou pracuje,na úhlu pohledu,jaké věci v sobě vlastně řeší.

Určitě souhlasím s Hankou, nevíme přesně, co T. přesně řekla lékařce, proč jí léky dala, každý jsme jiný, čili, na každého stejné léky působí trochu jinak, když už léky má, tak ať je jí, ale jistě na ně nepije.

Zcela jistě bych vůbec po svých zkušenostech nepodceňovala léčbu lékaře psychiatra a nezpochybňovala jeho nezájem a už vůbec ne jeho diplom a zkušenosti.Je jedno co Natálka u lékaře řekla,či říkala. Psychiatři a psychologové už sami dokážou rozpoznat nemoc jako takovou,Podle gestikulace,podle celého projevu.Je pravdou,že nejen alkoholismus ,ale už nadměrné pití způsobuje duševní poruchy,které se dají velice dobře léčit právě psychofarmaky-léky na psychiku,s pomocí psychologa- čili psychologickou cestou,kde se hledá příčina.U lidí s problémovým pitím-což je i Natálčin problém a nejen její- cestou střízlivosti-Toto je základní k úspěchu, od kterého se odvíjí to další.

Vsichni jsme dospeli, kazdy jednotlivec to ma jinak a kazdy ma pravo vyjadrit svuj nazor, coz jsme tak ucinili. Hlavni vec zustava stejna - nepit, najit priciny, vylecit se - tedy abstinovat a vest stastny zivot - cil nas vsech. Pokud dopomohou leky, tot otazka v tomto pripade.

U mě se čím dál častěji objevuje otázka PROČ jsem začala pít. Začalo mi naskakovat spoustu věcí. Kolem mého šestého roku dostavovali mí rodiče barák. Zedníkům se podávalo k práci pivo a nějaký ten panáček, většinou medovina, ta se u nás dělala z polského spiritusu. Bylo to sladké, mně to chutnalo, chodila jsem po stavbě a dopíjela jsem zbytky z malinkých skleniček. Ve své zdravotní kartě jsem měla u pětileté prohlídky napsáno - nervově labilní. Uvědomila jsem si, že v 7. třídě jsem byla na psychiatrii, nevím, na základě čeho jsem se tam dostala, ale brala jsem nějaký sirup na žaludeční bolesti a nějaké prášky na spaní, snad hysteps - nevím. Je toho víc a to mě ujišťuje v tom, že tyto věci potřebuji probrat s odborníkem. Co je prvotní?Nezdravá psychika, nebo alkohol? Nejsem zastánce užívání jakýchkoliv léků, ale občas je jich holt potřeba. Věřím tomu, že se zamotané klubíčko rozmotá a bude líp

Tak doufejme,že MUDr. ví co dělá,když jí tedy po "evidentně deprese nemá" napíše antidepresiva.Otázka je,co by jí řekl jiný odborník.Nepodceňuju práci a snahu doktorů,ale jsou to taky jen lidé a já mám dobré zkušenosti,ale taky i ty špatné.Nechci to tady víc rozebírat,ale stačilo v mé rodině přejít k jinému lékaři,který změnil léčbu a stav se zlepšil.Netýkalo se to alkoholu,ale tam taky spolupracuje víc doktorů-neurolog,psycholog a psychiatr.Ještě jsem si vzpomněl na bendera,kde je tomu konec...bral furt neurol,nezvlád to a napil se...z toho mám strach,léky a chlast nejdou dohromady,je to prostě riziko.

Ono záleží co si člověk pod pojmem DEPRESE představuje.Velice často si lidé myslí,že psychiatr je jenom na deprese,což se nezakládá na pravdě.Pak si odnášíš recept v domnění,že tam máš antidepresiva a ony to jsou léky na úzkosti,strach,rozlady,bipolární poruchu a pod.Těch rozladů a poruch,které nadměrné pití způsoboje a to nemluvím o tom kolik stavů způsobuje alkoholismus.To si připouští málokdo.Na Bendera vzpomenu pokaždé,když sem mrknu.je potichu-to znamená jediné.Nedaří se, pije!A jestli jenom pročítá a nechce se mu s námi dělit? Tak možná na toto zareaguje.

Jani.Já jsem taky jako prcek chodila na Vánoce ulízávat vaječný koňak,tetě na ovoce naložené v lihu,rumové pralinky jsem mohla na kila,u babičky Alpa na kosku cukru-často jsem si vymýšlela,že mne škrábe v krku abych tuto lahůdku dostala.Můj otec byl kvartální alkoholik.Střískal se tak 4xdo roka,když ale zapadl do hospody,tak pít tam vydržel celý týden.Máma byla hysterka a manipulátor nás děcka vedla despoticky bez keců,rány padaly,naše názory ji nezajímaly a našim pocitům se jen vysmála.Doma se nic neřešilo.Problémy se zametaly pod koberec a to dusno si pamatuju dodnes.Jako holka jsem byla na psychiatrii celou 6třídu.Kvůli poměrům doma jsem se zesypala.Taky mi řekli,že jsem labilní.Kdo by nebyl?Máma nás stavěla proti otci.U mne se jí to nedařilo tak jsem to slízávala kde se dalo a jak se dalo.Nechápala,že je mám ráda oba dva.Dokonce otce jsem měla ráda víc než mámu.Už proto,že táta tohle nedělal a navíc našel si na rozdíl od mámy na mne čas a rozumněli jsme si spolu.Nebylo to jednoduché pro nikoho.No hodně věcí z jejího chování jsem mimoděk převzala i já a dokázala přenést do svého dospělého života aniž bych si toho byla vědoma.Mí 2nejstarší synové tím byli taky poznamenaní,než jsem začala přicházet k rozumu.Ovšem tolik jsem ho neměla,protože už jsem začínala pít.Už z dětství jsem si odnesla pocity strachu ,úzkostí.Už jako dítě jsem hodně věcí v sobě potlačovala,styděla se za ně,za sebe,stejně jako v podvědomí,že nic neumím a nejsem k ničemu-což jsem slyšela často.