Alkoholik

Je to neuvěřitelná nemoc! Zřejmě (i podle mých vlastních zkušeností) zde neplatí PUD SEBEZÁCHOVI, který by měl ovšem platit za každé situace! Pro mě osobně (alkoholika) prostě nepochopitelné

Až tak moc jsme toužili po účinku,který nám dával,že jsme docela oslepli.Pud sebezáchovy byl v úniku,nikoliv v akci.

Jak to myslíš v úniku a ne v akci?

Utíkali jsme před realitou,před životem a sami před sebou.Do vlastní záhuby.

Mně alkohol chutnal, a hodně.Vůbec jsem netušila, co alkoholismus je.A u nás je pořád to přiznání si, že jsem alkoholička, projev slabosti, ostuda, blbost....bohužel.

To já si to přiznám, vím že jsem alkoholik, kterej sice nemusí pít, ovšem když se napiju jde vše stranou a je mi všechno jedno (povinnosti, rodina, o vztahy jsem přišel....atd) a stejně mi to nezabrání, abych se třeba když přijde výplata šel opít.Ikdyž vím, že pak jedu třeba 5 dní v kuse a dělám si problémy..Jen přiznání nestačí

Ahoj, s tou blbostí a ostudou máš pravdu. Když bych přijala, že alkoholismus je nemoc, proč bych se měla stydět? Ten kdo se prokouřil k rakovině se určitě nestydí, kdo si svým životním stylem přivodil infarkt, také ne. Vím, že bych měla být spíš hrdá, že to zvládám a abstinuji, jen mi to ještě moc nejde.

Po letech marného boje s alkoholem nastal u mě obrat, ten moment byl, kdy jsem si upřímně přiznala svůj alkoholismus, jako nemoc celoživotní, s tím související alkoholické myšlení. Přestala jsem bojovat, učím se s tím žít, je mi dobře, lehčeji. Občas den blbec přijde, ale to je život, jiní mají taky problémy a neřeší to ožíráním se. Dopřávám si trpělivost a snažím se být na sebe hodná. Jednotný recept neexistuje. Bohužel.

Každý, kdo ví, co alkoholismus je, ví, jak je těžké toto přiznání, a rozhodnutí přestat pít.Ale většina obyvatel neví nic, pošklebuje se, odsuzuje...to člověk potřebuje také kus síly s tímto se vyrovnat.Mně pomohlo si říct, že jsou to hlupáci, a ti mně přeci nemůžou urazit, ponížit, a určitě mně nikdy nepomohli, nepomůžou, mám je na háku.

Osobně jsem se nesetkala z venčí s nějakou agresivitou nebo hloupou narážkou na mě, jako na abstinujícího alkoholika, častěji na mě hledí zkoumavě, nevěří, neví...Prý na to nevypadám, cha cha, to mě vždy pobaví! Jak bych jako měla vypadat? I kdybych narazila na nějakého blba, co by mi chtěl v mést můj alkoholismus, využít apod. lehce bych si se šmejdem poradila. Ale většina jsou normální lidé, co mají sami své problémy a starosti, ono to v podstatě nikoho nezajímá. Musíme si přestat myslet, že mi alkoholici jsme středem vesmíru:)