Alkoholik

Člověk se také musí něčím smysluplným zabavit, ale něčím, co by ho opravdu bavilo nebo naplňovalo a měl by z toho radost, musí se nějak zaměstnat. Čím déle přemýšlí nad alkoholem, nad tím bažením, tím to je horší, lepší je nepouštět si tyhle myšlenky vůbec k tělu. Drž se:)

každý střízlivý den je ráj na zemi

Nejtěžší je asi překonat tu chvíli, když má člověk ty chutě. Dnes jsem šla s kamarádkou do restaurace na oběd, ona si dávala nealko pivo, tak jsem si dala colu a na alkohol ani chuť neměla. Za to večer už mě zval kamarád ven a s ním je to vždycky někam do baru a tak, tak jsem radši řekla, že něco mám, i když doma šůruju, protože si nejsem jistá, zda bych někde v sobotu v noci v baru odolala. Zítra jsem pozvaná na grilování a párty na zahradě, kde je víno a pivo a samozřejmě taky navečer, tak si tam asi přinesu svoje nealko. Jak se máte vy? A jaký máte názor na pití nealka piva? Přece jen tam nějaký minipodíl alkoholu je...

V nealku pivu minimální alkohol je taky, takže rozhodně ne.A už jenom ta chut..Většinou to začíná tak, že jeden týden nealko, další týden dvě alko piva neuškoděj a už to jede dál (mám to ověřené)V této společnosti bez alkoholu to není vůbec nic lehkého bez osobního přesvědčení, že jsem na něj opravdu alergická..pijou všichni, alkoholik by neměl

Taky mi to tak přišlo, že někdo si dá nealko na chuť a já kvůli tomu, že je to pivo, i když nealko (resp. s minimem alkoholu). Dneska ráno jsem se vzbudila a byla jsem šťastná, že mám za sebou další v pohodě den:) Zdálo se vám někdy o alkoholu? Mně se v noci kromě jiných věcí (zdálo se mi o práci) zdálo, že sedím v baru. Jak se máš ty, Petře?

Já se mám zatím fajn.Ale od pátku přemýšlím nad alkoholem nějak víc a doteď mi to nejde vyhnat z hlavy.Vůbec nevím čím to je, nebo co to spouští..je to podobné jako mít žízeň a nemoct se napít vody, ten mozek jako by něco vyžadoval, něco mu chybělo.Víme co, alkohol..Je to opravdu určité narušení mozkových funkcí, neví, že bez alkoholu mu bude daleko lépe a přesto jako by ho vyžadoval..Nejhorší je, že ta úleva trvá třeba den a pak nastupuje peklo z kolotoče, protože nejde přestat chlastat když už by jsme chtěli

A jak dlouho nepiješ? Mně dneska napadla myšlenka na alkohol dvakrát. Když jsem si představila, jak jsem chodila do toho baru a pak podruhé, když jsem viděla ty plechovky piv na té zahradní párty. Chuť se dostavila, ale hned jsem to "stopla", představila jsem si ty následky, které to vždycky nese u mé osoby. Už vidím, jak bych si dala jedno pivo a pak další a další a byla vožralá a zpátky na dno výčitek a frustrace a zklamání. Nechci zklamat sebe sama ani přítele. Hlavně nechci zklamat svoji důstojnost a svědomí. Zatím na to sílu mám. Nikdy by mě nenapadlo, že já budu tyhle stavy řešit. Tak hodně síly, ať to oba zvládneme

Ahoj,
právě procházím něčím podobným, odolávám alkoholu, snažím se nepít. Tuhle věc jsem říkala už několikrát a stále se opakovala bez výsledku, měsíc abstinence a potom jsem se opila, klidně i sama a ty následky, no hrůza...rozhodla jsem se to konečně vyřešit nějak radikálně a nastoupila na antabus, který užívám už druhý měsíc, dvakrát týdně docházím k lékaři, kde jej vyexuju :)a je to rozhodně lepší než exovat dvakrát týdně chlast. Samozřejmě chuť napít se mám stále, ale je to prostě pojistka a vím že nesmím, protože nejsem sebevrah. Cítím se strašně nejistá, protože když máte problém, depresi, či jiný důvod proč jste pili a chtěli "uniknout od reality", teď prostě nemůžete. Člověk ve střízlivosti si uvědomuje všechny problémy, špatný nálady, atp. naplno, myslí na věci, který v souvislosti a opilostí napáchal a musí se s tím naučit žít v reálu, nejde je vyhnat z hlavy alkoholem. Stále doufám, že s časem abstinence chuť pít přejde. Jsem na začátku, je to pro mě něco nového, těžkého, ale člověk se stále něčemu novému učí a určitě to půjde. Držím vám palce

Ahoj Verčo:) Díky za tvou zprávu. Já jsem si taky prošla mnoha sliby, jak už se nenapiju a pak si to nějak alibisticky obhájila, proč se zase nenapít, když o nic nejde, že? Samozřejmě šlo, protože jsem se vesele zlila a následky už tu byly popsány. S antabusem žádné zkušenosti nemám. K doktorce jdu patnáctého a spíš to s ní chci probrat po té psychické stránce, protože myslím, že tam je v tém případě jádro pudla. Říkala mi sice, že jsou léky na potlačení chuti na alkohol, ale i když ty chutě mám, dokáži je nyní ovládnout, tak bych se jim ráda vyhnula. Máš pravdu, já alkohol používala především na zahnání nudy, na rozplynutí běžných problémů a na posílení nálady ve společnosti. Pak už to ale překročila jistou mez a cítila jsem, že už piju přes míru, zejména nemám klapku a také piju často bez ohledu na následky. Věděla jsem to a svěřila se jedné kamarádce, která ví, o čem mluvím, protože má problémy s alkoholem taky. Trapné bylo hájit se před přítelem nebo lhát v práci, když člověk ví, že on je prostě alkoholik a je to jeho mínus. Chuť na alkohol mám hlavně večer a nejvíce o víkendu. Jsem úplně za začátku a zatím se držím. Kvůli příteli, práci a hlavně sama sobě. Teď se konečně cítím jistá. Ale nechci chválit dne před večerem. To už tu bylo mockrát. Přeji hodně síly! Budu ráda, když se ozveš, jak pokračuješ:)

Ahoj, rozhodla jsem se napsat i do této diskuze, pomáhá mi se aspoň vypsat. Taky "končím". Rozhodla jsem se už nepočítat dny, ale nepiju už přes dva týdny. Snad to vydržím. Ale myšlenky se mi pořád točí kolem pití. No snad to jednou přestane. Nebyla jsem nikdy "alkoholik na dně", ale moje pití mi začalo vadit, tak jsem řekla stop. Právě proto, že vím, že bych se na to dno prostě propila. A to nechci. Po jaké době nepití přejdou úplně myšlenky na chlast? Přejde to vůbec někdy? Už jsem z toho docela zoufalá.