|
Můj názor je, že radit a začínat slovem musíš může být kontraproduktivní.
Musíš to a musíš toto... To je jako rada, kterou jsem dostával: "Ty bys měl v první řadě přestat chlastat..." To jsem věděl už před deseti lety, že mi chlast nedělá dobře na spokojené žití, ale trvalo mi to až do teď, než jsem na to přišel sám, že je čas v první řadě přestat chlastat. Ono to furt šlo.
Můj názor je ten, že od okamžiku, kdy člověk začne sám o sobě být přesvědčený, že ne až tak úplně zvládá zápas s alkoholem, musí uplynout ještě nějaký čas potřebný k dopití toho pomyslného rybníku. Pak, když už zbejvá jenom břečka a bláto přichází čas volby. Pít či nepít. Rozhodnutí je na každým z nás.
Mám za sebou dva měsíce abstinence. Vše šlo úplně v klidu. Ani nemám problémy s tím, že bych myslel jen na věci okolo chlastu.
Až včera jsem hledal název jednoho filmu a našel seznam filmů s tématikou alkoholismu. Nejdřív jsem koukl na "Až opadá listí z dubu." Což je podle mě geniální vyjádření problému alkoholika. A myslím si, že jen alkoholik chápe vše co je v tom obsaženo.
No a pak jsem si stáhl: Leaving Las Vegas - někým hodnocený film jako numero uno motivační film proč přestat pít. Skoukl jsem ho. Před půl rokem jsem byl přesně v tomto stádiu, kdy jsem všechno hodil za hlavu, na všechny zapomněl. Myslel jsem jen na sebe, na to jak se nenávidím a s nulovými vyhlídkami na chuť dál žít jsem se rozhodl, že se uchlastám stejně jako Nicolas v tomto snímku. Za dva týdny jsem vypil víc než třicet litru tvrdýho chlastu. Asi i víc. Protože jsem to chtěl vzít z gruntu, tak minimálně polovina z toho byl podřadný chlast, kterým jsem vždy opovrhoval. - Rum, obyč vodka atd... První půlku jsme ztrávil zavřenej doma ve svý jeskyni. Druhou půlku už jsem byl zalezlej v lese a chlastal, chrápal v noci koukal na hvězdy a s každou padající hvězdou jsem si přál chcípnout. Nic víc, nic míň. Přesně jak v tom filmu jsem bezvládně ležel, nějak se vždy natáhl pro další chlast. Pak chrápání, nebo bezvědomí? Probrání se, napití se, zas koma a tak se to střídalo. Až došel chlast. Byly čtyřicítky vedra a já bez chlastu, špinavej, smradlavej. Bez peněz, bez chlastu, bez vody. Nakonec jsem chlastal vodu ze špinavý řeky. Přes den schovanej v deliriu, v noci čumění na hvězdy a touhou chcípnout... V tu chvíli jsem se nenáviděl a opravdu neměl v hlavě nic jinýho než to zkoncovat. Nepovedlo se. Ale povedlo se to, že jsem přišel na to, že už to dál takhle nejde. Pak jsem dva měsíce abstinoval, pak zas propití se do alkoholických psychoz, pak zas dva měsíce nic a zas psychoza, depky. To bylo na začátku ledna. Od tý doby nic. Jsou to dva měsíce...
No a film Leaving Las Vegas probudil v mozku touhu na vypnutí. Ráno jsem poprvé za dva měsíce musel bojovat s nápadem zajít si koupit jednoho, dva Jamesony, vykalit je, vypnout se... Nakonec jsem to překonal, ale uvědomil jsem si, že to nebude tak lehké jak se zdálo... Nakonec mi pomohl střízlivý odhad co bude následovat. Koho zas zklamu, komu seberu naděje, že bude líp. Dokonce se mi udělalo blbě z odhadu, že bych nezůstal u jednodenního vypnutí a z představy jak to dopadne mi bylo úzko. A taky se mi nechtělo tady psát, že jsem to nevydržel a začínat zase od dne 1.
Fakt mi pomáhá tato možnost se tu svěřit, a čerpat zkušenosti ostatích. Radit někomu si moc netroufám. Radši.
Ale jedno vím jistě, že boj s alkoholickými mlýny nelze vyhrát.
Sílu všem. Včelař
|
Fórum
Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
