Alkoholik

Abstinence není pro slabý nátury. Buď to lidi dají, nebo ne. Já podle sebe vím, že, když člověk opravdu chce, tak nikdo tomu nezabrání.
A jestli Ti Dee ovo přístup nelíbí, tak ho neřeš. Proč taky? Řeš ten svůj a pomáhej svým způsobem. Ty lidi co sem přijdou potřebujou vidět, že se lze zbavit závislosti. Každej potřebuje jinej přístup. Někdo si vybere drsnej a nekompromisní a někdo ten uhlazenej. Mě osobně imponuje Reminiscence. Má zkušenosti, její myšlenky mají hloubku. Píše věci jak se mají.

I tady vidím jak je moje abstinence křehká, já si dát nealko pivo, tak se rozpiji. Prostě to nemám tak v hlavě srovnané jako Dee a kdoví jestli to někdy tak budu mít srované. Mě to zatím stačí takhle.
Co se týče to tvrdého přístupu, tak to je opravdu silně individuální. Já se naopak šprajcnu, když mi někdo něco tvrdě řekně. To, ale nepovažuji za problém, holt každý je jiný.
Jinak supr, že se diskuze nerozjela do tvrdších urážek i toto je zde na forech pokrok.

Ještě na okraj k té mé abstinenci s radlerem....myslím si, že mi to nespouští žádné chutě proto, že jsem byl kořalkář a pivo či víno jsem v podstatě nepil. Takže chuť piva nebo vína ve mě nevzbuzuje žádné chutě. Ovšem už jen z představy pití tvrdého mi naskakuje husí kůže....nikoliv bažení, mám k tomu odpor.

Abstinence s rádlem nebo bez rádla, každý to má jinak-na tom se přece shodneme. Taky hlasuju pro zatnutí žabomyších sporů. Osobně mám kategorii nealkopiv, Rádler, Birellu ...v kategorii alkohol. Proč? No asi tu má někdo podobný příběh. Při svých "abstinenčních" pokusech jsem vždy dopadl tak, že jsem si jich pak v hospodě dával 5, 6 a taky je podporoval jointy. Tehdy se mi ještě nechtělo opouštět hospodskou atmosféru. A VŽDY to byl jen krůček k tom dát si pivo, což VŽDY i stalo. Někdo to tak dělá dál, já ne, mám to vyřešený jednou provždy.

Dee, zeptám se Tě , nemusíš mi odpovídat, ale nedá mi to jse, zvědavá.
Držíš se hodně let nepít, ale když si vzpomeneš na svoje začátky, tam někde kde jsem časově já, tak proto ten dotaz, suchou domácnost si praktikoval?
Já to mám hodně lehčí o to, že manžel je v podstatě skoro abstinent, nikdy do hospody nechodil , alkohol doma byl pouze kvůli mně. Ztěží si dal šampus na Silvestra.
Dokonce mi řekl, když jsem se někdy pokoušela po xté to u sebe utnout, že on nemůže posoudit zda jsem , nebo nejsem alkoholik, že mě bere takovou jaká jsem až když jsem pila denně tak uznal, že jsem alkoholička. Ze začátku, když jsem nepila denně , tak mi říkal:zkus to krotit, dej si málo...no a já si dala jednou tolik...
V součastnosti mi málinko vyčetl že když nepiji, tak si musím o tom aspoň psát. Včera si udělal na celý den volno kvůli mě a tomu vyšetření. Byl už namíchlej, když jsem si zde četla a chtěla reagovat, takže mi chytl dokonce několikrát na klávesku a odnetroval s tím, že se mám věnovat jemu, že prý není dobré se tolik zabývat alkoholismem. Asi má v něčem pravdu, ale možná bych se neměla tak moc snažit a zkusit žít volněji. Nevím.
No, rozhodně se mám mít i tak na pozoru, si myslím teda já.
Ještě se zeptám, jak si to měl s obchodem ze záčatku, neměl si problém projít kolem regálu s alkoholem a nekoupit si? Já tady s tím měla v začátcích silný problém.

Rád odpovím....nikdy jsem neměl suchou domácnost, vždycky byly a jsou v komoře flašky, i načaté, pro návštěvy. Ani chození kolem regálů mi nic nedělalo, leda se mi snad dělalo blbě. Já se totálně zasekl v léčebně, byl to pro mě takový šok, že mě to prostě přehodilo mozek či co....prostě nepřežil bych, si to zopakovat...myslím chlast i léčebnu. Jo antabus jsem před léčebnou zkoušel ambulantně, vesele jsem na něj chlastal. Tak mi ho pak už nikdo nedal.

Dík za reakci.
Tak moje nastavení mysle je v tom případě asi "bratři držme se".
Sice to funguje, ale je zatím to mám i s tou suchou domácnosti.
Třeba časem.

Tak to jsou konecne prinosne komentare pro vsechny.
I takto to muze byt v mozku nastaveno, kazdy sam musi vedet jestli je tohoto schopen.

Jo, a abych nezepomel a neni to vuci nikomu postouchnuti: dnes 283. den bez gamblu

Ahoj,
dlouho jsem tady nebyla (dříve Nikola1), ale v mailu mi vyskakovala upozornění, tak jsem si tady četla Vaši diskuzi. Jako by se to hodilo. Nečetla jsem všechny příspěvky od Dee, ale se spoustou věcí jsme si podobni. Dnes jsou to právě dva roky, co jsem nastoupila do Bohnic, dva roky, co nepiji.
Ani u nás doma není suchý dům, v kuchyni i ve sklepě je alkohol, manžel mě nějak v mé léčbě nepodporuje, ani nepodporoval. Jako Dee jsem ke konci pila jen tvrdý alkohol, začínala jsem na pivu, pak vínu, jenže, jak známe, člověk postupně potřeboval větší dávku, aby byl účinek stejný. Takže to byl hlavně rum, někdy vodka. Ke konci, jsem už byla psychicky i fyzicky tak na dně, že to mé tělo ani nechtělo, ale zvyk byl silnější.
Jenže jsem věděla, že další den už to nezvládnu, že už jsem ze všeho unavená, ze lží, zapírání, desetiletého stereotypu. Takže stačilo po několikáté, aby mi syn navrhl léčebnu, a já, ačkoliv jsem ji striktně odmítala, jsem ji brala jako svou záchranu.
Stejně jak psal Dee, asi se mi to tam v hlavě přesmyklo, takže ne, že alkohol nenávidím, ale mám z něj strach, když si vzpomenu, jaké psychické stavy jsem prožívala. Neříkám, že jsem tak třikrát neměla na pití chuť, bylo to chvilkové, hrozně silné, ale já jsem si řekla, že tohle už nechci.
Vím, že se nemá pít nealko pivo. Ale mně nevadí, neberu ho jako náhražku chutě piva normálního, prostě mi chutná...
Dřív, při mém několikerém snažení jsem ho pila a pak to byla opět smršť. Protože jsem ještě tenkrát asi nepadla na úplné dno. protože jsem se konečně začala o sebe bát, bála jsem se, že umřu. Byl to asi pud sebezáchovy, že jsem sbalila tu poloprázdnou tašku s fotkou dětí, a odjela na tři měsíce do neznáma.
Léčebna mi zachránila život, vztah s dětmi, práci. Nezachránila mi manželství, ačkoliv jsme pořád spolu.
Za ty dva roky jsem díky dětem, lidem okolo a týdenními sezeními u psycholožky snad dostala někam jinam. Jsem šťastná, silnější, hlouposti neřeším, rozumím víc dětem ve škole, které mají problémy s čímkoliv, a snad jim i dokážu správně ukázat lepší cestu.
Mám strach, že se někdy stane to, že se napiji. Že budu muset začít od nuly. Ale ten šílený pocit, který jsem měla v době pití a který ještě mám pořád v hlavě, když mě přepadne myšlenka, že "teď by to šlo", mi to nedovolí.
DRžím všem palce, tenhle život je konečně o něčem jiném, nedívám se dozadu, nelituju těch ztracených deseti let, snad možná v tom, že bych je vrátila zpátky, kvůli dětem,ale musela bych být taková jako teď.

Ahoj všem: dnes 311. den bez gamblu


Je to skvele, abstinovat, mit cistou hlavu.

Je to osud, ze se v mem okoli objevuji lide, kteří mají problém s alkoholem? Před par dny, mlade devce, které absolvovalo v zime léčbu, totalne na srot - relaps.
Netusi, ze ja ac nealkoholik se dokazi vzit do jejich pocitu a dlouze jsme si povidali a nakonec se objednala na další léčbu - nastup za par tydnu na 5 tydnu.
Je to smutny pohled, když si uvedomuje co alkohol zpusobuje a přitom zveda sklenicku k ustum. Mam před alkoholem velky respekt když vidim jak nenapadne se dokaze vloudit do života a když uz drzi člověka pod krkem - jen tak nepusti.

Abstinenci zdar