Alkoholik

Když jste narazili na děti a chlast, tak přidám střípek z mého života: U mě to s dcerou bylo trochu jinak. Do jejich zhruba 15 jsem co se týče chlastu vedl obyčejný život, dal sem si, ale ne našrot, trávili jsme spolu týdny sami, protože stará byla těžce zaměstnána, po převratu změnila obor, začla dělat kariéru, měla radši práci než nás- tak mi to tehdy připadalo. Já býval taky často pryč, ale snažil jsem se to neprotahovat. S mým pitím se to vyvinulo všechno až pak a dcera na to období dětství a dospívání hlavně vzpomíná negativně matku- ta je notorik. Cítila z ní ten chlast- láhve byly všude, je to bordelářka, domácí práce a úklid jí moc neříkají- a jiný její přístup než co sem měl já. Víc jak třicet let pije minimálně flašku kvalitního sektu denně, červená je jak rak. Nezvyšuje dávky nic, je fyzicky zdrává furt a tohle jsem nikdy nedokázal pochopit. Nemá to u ní žádný vývoj, chlast jí pořád dává, dnes po letech si spolu opět rozumíme, čas to utřepal a na svůj věk vypadá jenom o něco víc starší, toť vše. My jsme se pak s dcerou odcizili, vznikly jiné problémy, naše cesty se rozdělily a ona s náma rodiči skončila. Ledy po letech trochu povolily, má na mne krásné vzpomínky a prožili jsme spolu hodně, jednou mi děkovala za krásné dětství, ale její vztah k matce je ještě horší- ikdyž tedy není alkoholička, dcera řekla, že ji za její přístup, výchovu (hlavně náboženské vymývání mozku, nucení do věcí, které nechtěla) a popíjení nenávidí. A nic to prý nezmění. A mně už nenávidí malinko, udělali sme si pak v její dospělosti hodně, pořád doufám, že se to ještě spraví. Tolik asi k tomu, dcera z ní zkrátka ten chlast pořád cítí a zvedá se jí kufr. Tady terapie asi nepomůžou, má teď svůj život a k mé velké radosti ho vede skvěle, super chlap, bydlení, dobrá práce, plno zájmů a všechno co dělá má smysl a užitek. Popravdě komunikuju víc s tím jejím Pepou než s ní a beru ho jako svého syna.

Všechno co v životě s dětma děláte, dobré i zlé, všechno se vám to vrátí. Záleží na dětech samotných jak se s tím vypořádají, ale my rodičové už tohle potom spravujem horkotěžko.

Tak třeba pro mne je dítko hlavní motivací změny. Sice ji nijak neomezuji, nenutím do ničeho co nechce, netáhne ze mě chlast a především jsem razantně proti násilí před dětmi v jakékoliv formě. Já sám jsem sice dost impulzivní až lehce agresivní, ale doma máme klid a rozhodně se snažím udržet klidovou atmosféru. Nicméně, kamarád mi říkal, že děti jsou hodně vnímavé, což člověku/rodiči mnohdy dojde až později, kdy už není moc šancí dát to zpět, viz. to, co popisují kolegové výše. Mě probral kamarád a když jsem jel od něj, měl jsem cca 150km možnost o sobě přemýšlet, přičemž jsem došel k závěru, že s těmi srágorami skončím. Díky Bohu za to, že mi to došlo. O svoji dceru se snažím starat maximálně, jak je v mých silách, ale občas se "zaseknu" na PC nebo při jiných koníčcích a aktivitách, přičemž vím, že bych se jí mohl věnovat, proto jsem nastartován pro změnu. A v jejích deseti letech je pořád ještě čas na změnu a pořád je co zlepšovat.

Děti, pokud člověk není úplný debil kolikrát vedou k uvědomění si spousty věcí, přičemž alkoho/léky/drogy a podobně jsou silnou motivací, proč se závislostí skončit.

DavidN napsal:


Děti, pokud člověk není úplný debil kolikrát vedou k uvědomění si spousty věcí, přičemž alkoho/léky/drogy a podobně jsou silnou motivací, proč se závislostí skončit.[/quote]

Ne uplně.
Když piješ a důvod nepít a k tomu děti ..., může tam být částečně takovéto uvědomění , ale málo. Jinak by stačilo tak málo nepít u rodičů...
....velice málo. Kolik matek pije i v době kojení...opravdu tohle nefunguje.
Alkoholik musí chtít sám a kvůli sobě.Nic jiného tam není a jestli jo, tak je to jiná dimenze a tu neznám.

Jasně Stopko, Tvůj názor beru ...

Já nejsem odborní a posuzuji dle sebe, protože chci a protože jsem odhodlaný s tím něco udělat a ten chtíč s tím něco dělat je vyvolaný v mém případě starostlivostí o dítě, respektive, aby mělo klidné a pohodové zázemí, nu a především dobrý vzor, který je dle mého názoru pro dceru v případě otce dost zásadní a důležitý.

Davide,
možná jseš trošku , z části jako já přemýšlíš, hodnotíš... , ale dovolím si podotknout, píše, že máš zodpovědnost za dítě, ale s tím souvisí i partnerství, láska, manželství, co manželka? Jseš jí taky pro potěchu?
Kde jsi hledal v tomto útěchu, jak odbourat chemickou závislost...?

Stopko,

asi jsem teď úplně neporozuměl, ale po tolika letech partnerství to už není, jako na začátku, nicméně držíme, jako rodina a já si na tom dost zakládám, nicméně manželce pro potěchu spíš nejsem .

Jinak rozhodně nechci působit, že bych někoho hodnotil, to ne, spíš píšu, jak to vnímám a co si myslím, na hodnocení nemám vzdělání . A ani bych v té pozici být nechtěl .

Stopka,píšeš:
"Alkoholik musí chtít sám a kvůli sobě."

Toto, nech je krédo každého triezvejúceho - všetko ostatné až potom.

A nie je to len moje krédo...
(..., čo ma upokojuje a súčasne aj posilňuje.)

Zdravím Tě, Stopko,
napsala jsi:
"Alkoholik musí chtít sám a kvůli sobě."

jak hluboce pravdivé.....děkuji

Lenko, fajn, že se ti daří. Bude se ti dařit, ale může přijít I zhup, nuda-možná by ti pomohlo zajít na AA, setkání bývají večer, to jsem dělával místo hospody. Anebo Antabus, jako pojistku. Nevím-píšu jen,že mě to pomohlo.

Stopka napsal:
I tady vidím jak je moje abstinence křehká, já si dát nealko pivo, tak se rozpiji.

Nelko pivo si dávám skoro každý den, bez problému. Ale kdybych si dal jen jedno jediné alko pivo, tak do toho okamžitě padnu.