Alkoholik

To je náhoda, já jsem taky právě střízlivá 14 dní.
Chápu, jak to myslíš, s tím "prokousáváním se mozku", taky se blížím ke smíření s představou doživotní abstinence postupně. A bojím se, že "tam" ještě úplně nejsem. Jestli to bude "chtít" ještě jeden relaps, tak už na to budu sama. Nevěřím, že by to můj manžel ještě jednou "ustál". Nebo že by vůbec chtěl. A nemůžu se mu divit...
Tak držím palce!

Já právě mam taky strach, že to ještě neni definitvní...myslim, že zálad je vydržet co nejdýl a vidět svět fakt střízlivě, třeba tam čekají odpovědi...

To santalka: přesně, praxe je jiná, hlavně když máš kolem sebe lidi co chlastaj první ligu. Ale to čtení a poslouchání mi pomáhá najít myšlenky, který mě posilujou v kritickejch situacích

Mám malinko pocit, že na to jdete špatně. Dokud jsem bral představu budoucího života bez alkoholu jako nějaký trest - nefungovalo to. Až, když jsem začal brát možnost ještě žít jako dar, začalo to fungovat. O těch bonusech jako spokojený rodinný život, bystřejší mozek, pohoda v práci, celkové zklidnění a chuť žít o těch jsem v těch chvílích neuvažoval. Ale to všechno přišlo. Alkohol Vám bere všechno dobré co život nabízí a mění to zlé na ještě horší. Chtít žít - to je ten základ.

Ahoj Vcelari
Jo, mas pravdu. Ja si to uvedomuju a tesim se ze strizlivosti. Pak me neco vykoleji, mozek se nejak sekne a musim restartovat. Nekdy to ustojim, nekdy to nestihnu a podlehnu a vsechny rozumny duvody se jakoby vyparej . Kde jsou sakra? Kam vzdycky zmizej? Proc tam nejsou a uvolnej misto kravskym napadum? Asi to prijde samo, ja chci, moc...

Protože pořád žiješ svůj alkoholickej život. Až začneš žít život bez alkoholu, protože tomu tak budeš chtít Ty sama, kvůli sobě, tak to bude jiné. Před tím, než se vydáš na takovou akci, zamysli se co chceš víc. Pít, nebo žít. Obojí nechodí samo a doprovází ho vedlejší radosti a strasti. Těch druhých je sesakra víc. Teď nechceš pít. Přejde to v to, že se budeš nenávidět za to, že to vždycky posereš a nevydržíš to a to co teď považuješ za deprese, na to budeš vzpomínat jako na světlé okamžiky.

Jojo. Mas pravdu. Na me ted dopada to, ze se nemuzu venovat tomu, co mam rada. Zbejvaj knizky, uklid, telka... nejsem zvykla a okolo me "tamti". S nima bejt ale nechci. Vede to do sracek. Istatne je to na nich taky videt.
Chci žít, ne pít.
A Zdenda to dava

Zdravím,

Také by mě zajímalo, jak se má Zdenek(sk) a Katka. Naposledy psal, že má za sebou měsíc, moc šťastně to nepsal.

Rachel napsal:
Taky (stejně jako spoustu lidí zde) přemýšlím nad kontrolovanym pitím. R
V minulom roku som mal recidívu po dvoch rokoch. Ako vždy riešil som problémy. Samozrejme nič som nevyriešil, pribudli ďalšie. Prišli výčitky, sklamanie. Mal som potom šialené cravingy. Tak som opäť skúšal to kontrolované pitie. Po tom sklamaní som vtedy nemal síl začínať opäť odznova. Ale to nie je nič pre mňa. Však to je doslova týranie samého seba. 10 eur vo vrecku, dáš si pivo a poldeci. Máš príšernú chuť piť ďalej a nemôžeš. Bojuješ sám so sebou. Piť ďalej alebo skončiť, aby si sa neopil a nezhovadil ako tisíckrát predtým. Rozmýšľaš, ktorý pohárik bude ten zlomový, či ešte môžeš alebo nie.
Tak som sa dal zavrieť na detox, zastaviť to. Potreboval som si vyčistiť hlavu od alkoholu, nájsť znovu motiváciu. A začal som abstinovať odznova. Vlastne len pokračujem v tých dvoch rokoch, len sa snažím vyvarovať chýb, ktoré spôsobili tú recidívu. A ono to ide. To abstinovanie je pre mňa oveľa jednoduchšie. Celoživotnou abstinenciou sa nezaoberám. Samozrejme, že to chcem, ale vždy riešim len ten jeden deň, 24 hodín. A takto sa mi zbiera deň za dňom. A je mi takto fajn.

Suhlasim s Krtkom. Uz som to tu davnejsie popisovala. Tiez som sa dlhsie snazila o kontrolovane pitie a bolo to len tyrnie. Ved, ked som to obcas aj ustala a zastavila sa po 3 pivach napr. tak co som z toho mala? v tom najlepsom skoncit? Mna nezaujimalo si decentne vypit tk ako ostatni, ked som uz pila chcela som pokracovat az do uplneho ozratia sa a nenapit sa po tych 3 pivach bol priam nadludsky vykon.

Potom som prisla na to, ze ved je to take jednoduche, o moc lahsie pre mna je nenapit sa ako sa napit len trochu potom rpestat. Ved z toho trochu ja nic nemam a nikdy som nemala. A odkedy som prestala bojovat s tou myslienkou na kontrolovane pitie a prestala som to skusat a zacala som sa tesit z toho, ze konecne som to pochopila, tak to uz islo jedna radost. Samozrejme to chcelo zapriet sa pri cravingoch alebo piatok poobede to pozname asi vsetci..

Ale ide hlavne o to, tesit sa z tej abstinencie, vychutnavat si ten pocit slobody, ten pocit, ze odrazu netrpim fyzicky ani psychicky, ze sa nebudim s hanbou, co som zase povyvadzala atd..

Santalka skus to vydrzat a uvidis, ze casom ta uz ani tie piatky strasit nebudu. Len u teba mam este pocit, ze ti je to este tak velmi luto, ze mas stale abstinovat. nevies sa este stotoznit s tou myslienkou, este v tvojom mozgu nenastal ten klik a takze nemas tu silu, tak potrebnu v zaciatkoch a preto ta ten alkohol nakoniec vzdy dostane. Ked ti to prestane byt luto, budes na dobrej ceste...

Nerozmyslajte nad tym, ze budete dozivotne abstinovat, ta mysienka v zaciatkoch je pre kazdeho tazko akceptovatelna..
Co my vieme co bude o tyzden, o rok o 10 rokov? Treba sa zamerat na pritomnost.

Ono ja som to prazdno v zaciatkoch nemala, kedze som sa od minuleho zivota neodtrhla, chodila som na tie iste akcie co predtym, stretavala sa s tymi ludmi co aj predtym, len som tam proste nepila. Bolo to tazke, ale stalo to za to..Mozno, keby sa od vsetkeho odtrhnem, bolo by mi smutno a spadla by som do toho zas..Ale akonahle som citila na nejakej akcii, ze ten craving silnie a neustupuje, tak som zdrhala domov..
Ale tu v Taliansku su to skor vecere, grilovacky. To sa da skor ustat nez krcmy u nas. Tam som isla prvy krat po pol roku abstinencie, ked som bola potom na Slovensku a bola to riadna zaberacka..Takze ked som na Slovensku, snazim sa im vyhybat. Aj ked je to tazke, kazdy sa chce stretnut a samozrejme kde, v nejakom bare...


Mala som aj stastie, ze partner so mnou vsetky tie exscesy so mnou, vydrzal a nezatratil ma, ale myslim si si, ze keby som prestala o par tyzdnov neskor, uz by bolo pre nas tiez neskoro, bolo to uz velmi na hrane..

Takze vam drzim palce vsetkym co chcete abstinovat, len s tym este dost bojujete, aby sa ten boj premenil na ten super pocit zo slobody, radost z noveho zivota..ono to fakt stoji za to..