Alkoholik

Ana, mali sme to naozaj podobne. Ja som tiez takto popijala 25 rokov a boli tam dlhe pauzy.
Tiez som to predtym neriesila, ved sme boli partia a ked bola akcia, tak vsetci sme sa spili do nemoty a ja som nejak nevycihovala z radu.

Lenze ako roky isli, videla som, ze ostatni sa skludnili, ze sice si daju, ale vacsina sa uz tak neopija a odrazu som tymi mojimi excesmi z rady vycnievat zacala. Tiez som sa neopijala verejne, ele aj sukromne akcie su akcie a videla som ako potom na mna ostatni pozeraju.

Ja zijem okrem toho v Taliansku a tu sa ludia neopijaju, oni si daju pohar dva k jedlu a koniec, takze niekedy boli zo mna riadne v soku, ked som pri veceri stiahla aj dva litre vina, to u nich neexistuje a samozrejme doma som potom este pokracovala.

Obcas som to ukoncila s vecerou a dvomi poharmi vina ako
ostatni, pre mna to vsak bolo nenormalne utrpenie ukoncit.

Ty pises, ze ved si to zopar razy zvladla, ale bolo to velmi tazke. A vidis tu je ten rozdiel medzi mozgom konzumenta a alkoholika. Konzument si da a vie kedy ma dost, necha to tak, aj ked chut by este bola a ide spat a nie ej to pre neho nejak extremne tazke a netrpi pri tom, je to ako keby mal este chut na duplu po veceri, ale proste si uz neda, pretoze vie, ze by pribral a hotovo, viac to neriesi.. Kdezto my musime vynalozit nadludsku namahu,a by sme si tu duplu vo forme alkoholu nedopriali.

U nas alkoholikov je to ine ako u beznych konzumentov, alkoholicky mozog po nas vyzdauje dalsiu a dalsiu davku, mozme to sice nejak ukocirovat, ale nejde to vzdy a ked sa zadari, vyzaduje si to nenornomalne usilie a boj. Tak preco sa trapit?

Nikdy to nebudeme mat tak ako oni, ze si dame a potom nebudeme mat problem prestat. Vzdy to bude len boj a to ti povie skoro kazdy, ze s alkoholom bojovat nemozes a nakoniec ten boj prehras. Alkoholik nikdy nemoze boj s alkoholom vyhrat.
Ty zatial bojujes a chces vyhrat, ved uvidis sama, ci to ma zmysel.

Ja som tiez ten typ, co chce vsetko v zivote zvladnut a davam si vysoke ciele, ktore sa mi dari aj naplnat. Takze preto ma tak stvalo, ze preco sa neviem normalne naucit pit tak ako ostatni ludia.
To pochopenie, ze to proste nejde, ze som sa narodila ako alkoholik a ze je to zbytocny boj, mi velmi pomohlo a velmi sa mi ulavilo.
Ved by bolo hlupe odo mna to stale skusat, ked uz viem, ako moj mozog na alkohol reaguje. Naco si mam ublizovat?
To ako keby si cukrovkar povedal, tak ak si dokazem dat dve cokolady a nie 5 cokolad, tak som dobry. Omyl, on bude dobry ak si dokaze povedat, mam cukrovku a ak sa chcem citit fajn, tak si nedam ani jednu cokoladu, to je podla mna inteligentne riesenie.
Tak isto ak ma napr. niekto rakovinu pluc. Tak ak si povie, nebudem fajcit balik cigariet denne, ale dam si raz za tyzden len 2 cigarety, aj to je dost blbe riesenie. Inteligentne riesenie je nedat si ziadnu cigaretu.

A alkoholizmus je smrtelna choroba, takze ak naozaj niekto alkoholik je, tak kazdym takymto skusanim len pokusa osud a nevie, kedy a ako sa u neho rozbehne ten proces, ktory ho moze znicit uplne a ktory uz zastavit nedokaze.

Netvrdim, ze ty si alkoholik, ale mas to vo vela veciach podobne ako ja. Ale na tu svoju spravnu cestu musis prist ty sama a ja ti budem drzat palce.

To ti moc děkuji. Kiro víš spíš se bojím a snažím se a nepiji to je jednoduší nevím ale myslím si,že z iteleligencí to nemá nic společného.Většina v poslední době alkoholiku jsou vzdělaný lidi a lidi co jsou stále ve stresu at s práce nebo ze svého života.Ta představa mě děsí.Většinou jsem pila více z osobních důvodu kdy jsem z nervama a z vnitřím neklidem a uskostmi,kdy jsem se neuměla vyrovnat z věcmi které se mi přihodili.Moc jsem se zajímala otázkou co je to alkoholismus. Tím se člověk nerodí,jen má předpoklady genové po rodičích nebo neustále kdy se pohybuje mezi alkoholem a má v tomto přípádě 40%že je alkoholikem,ale 60%si udělá sám tím,že často pije a zvyšuje dávky a k tomu se může dopracovat úplně každý i ten kdo má genetický potenciál zdravý. Holt v nějakém životním období jsme to přeháněli a ten mozek tak už ho asi máme nezvratně naprogramovaný.
To je i stejný jako svali mají svalovou pamět.Člověk který sportoval a cvičil i kdyby začal znovu po dvaceti letech,tak se nemusí tak dřít a má efekt mnohem dřív a nenadře se tak jak ten co nikdy necvičil.
Kiro jen se tě zeptám?Měla jsi někde prostředí kde bys tam nepila moc? je jedno jestli kvůli práci a držela si se při sklence a nedělalo ti to žádný problém skončit.Já to tak mám ve své práci v německu.Už 10let. Tam si dám málo a končím a ničím se netrápím.Prostě tam vím že takhle je to v pořádku a nemůžu,ale pak se vrátím a ve svém prostředí se opiju pod a myslím si že ve svém prostředí jsem zvyklá a tam jsem si ten zvyk nevypěstovala,tak proto ty impulsy z mozku nedostávám. Tady to je těžký skončit,ale když si tohle vše vemu v úvahu tak mi to nedává smysl a ve spoustě věcech protiřečí. Veškeré závislosti jsou řízený našim mozkem a my si je sami vytváříme a horší jsou psychické než fyzické závislosti.Toto téma je na roky rozebírání.Já si osobně myslím,že mi chybí disciplína a zodpovědnost,protože jinak bych se tak neopíjela,aby mi vše pak bylo jedno a dokonce si ten stav vyžadovala tím alkoholem.V německu tu disciplínu mám a proto si to nedovolím a neopíjím se.
Jinak jak se Ti žije v Itálii? my tam byli v loni na dovče v Kalábrii a byli jsme nadšený a taky jsem si všimla,že ty chlapi mají jiné zvyky. Večer se stýkají v restauraci na kávě,but hrají karty nebo asi jen tak žvaní,ale žádný manželky s nima jseme neviděli,nebo samotný ženský Italky že by posedávali po restauracích.Krom turistek. Jé to se líbilo tomu mému,že tam by se mu krásně žilo. Je tam krásně a pořád teplo.
Když už nic jiného,ráda bych se vycvičila na doby zlé.Mě když se něco vážně přihodilo v životě,at to byla smrt,nebo rozchod atd.... tak ty stavy jsem nikdy nezvládala úplně bez alkoholu a děsím se,že se tu píše po každé návrat k alkoholu a co jsem si přečetla příběhu za ty roky je velmi závažný a člověka to může dostat víc než před tím a nepustit,
Protože abstinující člověk pokud je v pohodě to není problém nepít,ale ve velkým stresu dlouho době a s bolestí,tak má na kraji po tom znovu nesáhnout.Jsme tak složitý a náš mechanizmus se všeljak spouští a moc to nechápeme.
Jinak se měj moc pěkně a děkuji za odpovědi i když mě chvílemi přesvědčuješ,že není,možný alkohol regulovat. Jenomže ty co pijí po troškách a vícekrát i dvakrát,nebo méně v týdnu jsou také alkoholici,ale jsou ve skupině delta a ty prostě musí také pít,ale po trožkách.Oni nejsou konzumenti.Konzument dle lekařu jsou lide co se napijí tak jednou za tři měsíce a nemají závislost na alkoholu.Alfy a dety ty hůř přestavájí pít a mají větší problémy s abstinencí než my kvartálové.Jen se neopíjejí tak jako my,ale samozřejmě se do těch stavů mohou dopracovat,pokud přidají na davkách.Takže alkoholiku je mnohem víc než si myslí.Jen se dělí do skupin a stadia alkoholizmu což já spadám do stadia posledního díky popijení několikadení,ale zas bych měla pít deně dle lekařských tabulek.Mít třesy a po ránu už si něco dát abych mohla fungovat a rozhozenou psychiku.To zas nemám.Takže jsem četla od známého lekáře knihu a my kvartalové ne všechny,jsme pro výzkum oříšek a neodpovídáme tabulkám.Na tohle se nedá udělat pitel pro všechny,ale každý jedinec je jiný a nevím jestli některý lidi si potřebují vyléčit duši a ne alkoholizmus.Dle odborníku je alkoholik už ten co se napije 3krát do měsíce a jen má každý své opičky a pak se dělí do skupin a stádia.Právě na to si musí každý příjd sám a na důvod proč pije nebo přestat pít aby mu v životě bylo víc a tu duši bolavou si zahojil.Ahojky a dík.

Kvartály se zkracují, až piješ nonstop.Ztrácíš vše, práci, rodinu, je ti to jedno, hlavně, že je co pít, a pak se moc těžce přestává, loučí s alkoholem, většina lidí to nedokáže, končí smrtí, demencí.Moc ten alkoholismus nestuduj, rychle s ním skonči úplně, hned, zajdi v Německu na AA.

Libo,já tu piši právě to že mě se nic nezkracuje.Nebudu mluvit při problémech který mne rozhodí,tak piju častěji,ale 25let to mám tak.Napiju se o víkendu o popijím třeba až do neděle. Pak vysadím a to samo se mi vytvoří, nemám na to chut a vadí mi když jenom citím alkohol a jsem v abstinenci tři měsíce.Nemám deprese ani chut pít a je mi fajn,ale pak si dám kleničku a prostě zas piju dva dny a dokola to tak mám. Snažím se abych si dala jeden den a druhý už né.To mi nejde a proč pak když přestanu nemám chut pít ani potřebu.Mám k tomu odpor a pít nemusím zas nějakou dobu a proč nemůžu zustat jenom u jednoho večera. To mě zajimá co se to děje v tom mozku.Kdybych si to měla zkracovat tak se k tomu musím nutit a ten alkohol pít přes vůli.Někdy třeba v té době jdu na oslavu a vyloženě se do toho musím nutit,ale taky se nikdy neopiju a skončím včas,ale pak příjde ten moment a vyloženě mám chut se napít a vím,že to chci a chutná mi to a opiju se.Já tomu vůbec nerozumím.Měla jsem i roční pauzy kdy jsem na to neměla chut a nepila jsem a vůbec jsem se k tomu nemusela nutit,nebo že bych musela,zřejmě to bude ovlivnění s bolavou duší,pak se to zpustí,ale vždy na tři dny a pak to odezní.

Ale tak to je, já to zažila, x lidí také.Já pila víkend, jak píšeš ty, pak 3 měsíce nic, lahve s alkoholem v lednici, nezajímaly mně, fungovala jsem jako babička, hospodyňka....také asi 20-30 let, najednou šup, a bylo to.Tak pozor.Když měl manžel rakovinu, také jsem rok nepila vůbec.

To je abnormální reakce na alkohol v těle. Někteří lidé(já) trpí tímto fenoménem. Jakmile se dostane alkohol do metabolismu, tak složitými chemickými cestami(játra,slinivka) se v krvi nahromadí aceton. Tato látka způsobuje nutkavou potřebu dalšího alkoholu, kterou tito lidé nedokáží kontrolovat. Vypiju jeden pohár a zcela jistě si musím dát další a další...Ostatní padají, odcházejí a já jsem v nejlepším..vydržím více než ostatní...
Jakmile se tato abnormální reakce projeví(dlouhodobým pitím, dědičně), již se stává neodstranitelnou. Obyčejní konzumenti tuto abnormální reakci nemají, tudíš mají kontrolu nad vypitým množstvím.

Nechápu, jak někdo dokáže nepít celej den, nedej bože tejden. A koukam jak si lidi večer lehaj do postele a spí, to nedokážu. Chodim za psem, on má mír v duši, leží na zápraží a vidim, že je v klidu, chci se to od něj naučit a rozumim si s nim líp než s lidma.

Když jsem poprvé spatřil střízlivého alkoholika co nepil deset let, nevěřil jsem mu...chtěl jsem věřit, že to nejde...

Standa, dik, ze si to vysvetlil za mna. Presne toto som mala na mysli a to ze sa s tym ludia uz rodia. Je to abnormalna reakcia na alkohol, ktora nas po vypiti alkoholu nuti pit stale viac a viac.

Anna a to co opisujes, to mame uplne vsetci kvartali, ze v tych obdobiach ked nepijeme, tak absolutne nepocitujeme ziadnu ptorebu alkoholu a flasky sa mozu valat vsade okolo nas a s nami to nic nerobi, az pokial nepride dalsi tah. V tomto sa v nicom nelisis od ostatnych kvartalov.Preto si vela kvartalov, tak ako aj ja, dlho neuvedomuje, ze ma zavazny problem s alkoholom.
Ale pokial to vcas nezastavia, aj u nich to nakoniec vacsinou skonci uz tazkym stadiom alkoholizmu, tak ako to bolo aj u Liby. Ze dlho len tahy a potom dlhe pauzy a odrazu boom a je uz velmi zle. Preto som ja skoncila s pokusmi a rozhdla to zastavit este skor, nez by som dosla az na take dno. Nie som predsa kamikadze a ked mi nieco skodi, nebudem tomu moje telo a moju dusu znovu a zas a znovu vystavovat.
Inak citala som, ze taketo narazove pitie - teda raz za cas, ale zopar dni v kuse a velke mnozstvo - je pre zdravie o moc nebezpecnejsie ako hladinkove pitie.

Takze ja ta nechcem o nicom presvedcit, pisala som len o tom ako to mam ja a ako to vnimam ja. S tou inteligenciou som nemyslela to, ze alkoholizmus postihne neiteligentnych ludi - ten si nevybera a berie to rad radom
Myslela som to tak, ze ja povazujem za inteligentne nebojovat s nim a nesnazim sa uz presvedcit samu seba o tom, ze mozem nad nim vyhrat a skrotit ho. Ist hlavou proti muru ma uz prestalo bavit.
Inak co sa tyka miesta pitia, tak tiez nieco v tom bude. Ja som sa viac rozpila v Taliansku a na Slovensku som sa vzdy lepsie drzala.
A co sa tyka bolesti duse, ano clovek ju zahana alkohlom. Ale ak to nebdue bolest duse, tak to bude radost z niecoho napr..alebo hocico ine. Ten co sa chce opit, dovod si vzdy najde
Ja ta v ziadnom pripade nechcem poucovat, alebo vnucovat ti svoj nazor. Ja som zastancom toho, ze kazdy si musi najst svoju cestu a zistit co je pre neho to najlepsie.

To máš pravdu,na to si musí každý přijď sám a podle toho se rozhodnout. Jen já osobně znám kolem sebe spoustu lidí co pijou celoživotně a převážně kvartály a i po 40 letech pijí nikdo z nich nějak neskončil na dně jak popsala Liba i když občas pili častěji a pak pauzy a mají to stejně pořád. Občas ty víkendy propojí a pak zas dlouho nic. Takže ani nemám žádnou představu jak vypadá dno po chlastu a jak člověku může být vše jedno a to pořád a bez přestání. Já chápu že mi to nepustí ty dva tři dny ale pak už nemůžu a nejde to, pít,ale tak to mám zas já a zrovna i my známý. Nedokáží si představit pít deně. To ani nejde. Mě stačí ty moje víkendy a nejhorší je ten první den. Po láhvy jsem opilá a neusnu pak už víno nemůžu a přecházím na pivko a druhý den popijím a už opilá nejsem jen se přikrmují a ani se neopiju a udržuji se pouze v pohodě a je mi skvěle. Úlevu cítím ze všeho a uživám si ten stav,ale ten první den opilost nesnáším,ale tomu prvnímu dni se nevyhnu a to co mě baví na tom alkoholu je až ten druhý a třetí den,ale pak už jsem tak unavená a usnu a pak se vzbudím v pondělí a už prostě nepijí a už nemůžu pít. To tělo si řekne dost samo. Ještě můj chlap mě v tom podrží a vím že by se na mě zlobil kdybych pila deně. To by sennou asi nebyl a ani já s nim. Kdyby deně pil. Taky je alkoholik a taky kvartal. Tak sam ví a rozumí tomu. Moc často nepijeme,ale oba víme,že jednou zhruba za ty tři mesíce si popijeme a jako kdybychom se vyprázdnili. Jdeme si zatančit poblbnout,občas jsme jak děti někdy si plánujeme co dál A ružových brýlích. Čím jsem starší tak už jsem víc unavenější a usnu už i v sobotu,že nejsem celou dobu vzhůru do neděle nastartovala. Děkuji Vám všem za rady a hlavně příběhy. Sic mě děsně viděsili. Stát se v životě může cokoliv a bát se něčeho dopředu i alkoholu není pro mě,ale díky vašim zkušenostem určitě budu mít z alkoholu respekt,ale nikdy strach. Kiro i tobě dík. Asi s tebou to mám víc podobný než co jsem si psala s Líbou. Ta zřejmě prožila konečné stadium a to je i pro všechny poučné.