Alkoholik

Souhlasím s Já, suchý dům je u hodně z nás jedna z priorit. Si představ, že jsem nemohla ze začátku ani denně pro chleba)))Proč? Protože by mi to ze začátku v tašce i cinkalo))
Oprášila jsem pekárnu na chleba, nakoupila s manželem v začátcích kila chlebové mouky a pekla ho. Mimochodem je to i lepší chleba. V součastnosti již můžu denně do obchodu, snad mi to vydrží...Chci.
Nicméně to jsou ty praktické rady, které jsou toho všeho součastí. Když přijde k Vám návštěva nenalívej ty, ale manžel. Nenechávej doma zbytky co nedopije návštěva.
Předtím jsem si koupila ještě láhev navíc a popíjela bokem...děs.
Všechno co můžeš odbourej, pak uvidíš co zvládneš.
Omlouvám se, moc jsem se rozepsala, ale chci ti pouze pomoct.
Pak se nenech uchlácholit prvotní euforií, že už to dáváš, je to tenký led.

zdravím spolubojovníky ))

ano, suchý dům, stéle při sobě dostatek tekutin (čaj, džus), vyhýbání se rizikovým místům, ano to vše je forma jak začít. Psycholog, Psychiatr, skupiny, AA, jenže pokud ta holka je vedle chlapa co denně popíjí vedle ní a shazuje jí .. nevím zda to podle našich rad dá. Já bych to viděl na ústavní léčbu a klubko začal rozmotávat odtamtud.

Děkuji za rady.Tu psychiatrii bych mohla vyzkoušet. Aspoň se tam objednat.Jednou jsem chodila k psycholozce a chtěla 500kc na hodinu. Na to bohužel nemám jelikož jsem na mateřském.I když si přivydělam nestacilo to. Paní doktorka chtěla abych chodila 1 za 14 dni. A někdy i každý týden. A navíc mi vůbec nepomohla. Spis naopak.S manželem to byla takova kratší krize kdy Já jsem dělala každý týden průsery a slibovala ze už to neudělám.Za něho mužů byt vdecna. Ze má takovou trpělivost. To že alkohol nezvládám mi došlo docela hodne pozde.Manzelovi to došlo právě mnohem dřív a Já ho vůbec neposlouchala a odsuzovala. Byla na něho protivna.To už me bral opravdu jako tu hromádku nějakého nestestesti. A Proto byl na me i takový.Je toho vazne strasne moc co jsem mu udělala. Ty ostudy...Achjo A nepopiji každý den. To v žádném případe.Na něj bych se vůbec nevymlouvala. To není jeho problém ale muj. Jen chci aby mi trochu pomohl.Nikdy předtím jsem s nim o tom právě nemluvila jako o problému. Ted uz ale mluvíme. A jak jste tu psali. Tak na suche domácnosti se domlouváme. A zadne oslavy. Tam je to nejhorší.Toho abych si uvědomila ze to fakt není dobrý a hned si nemyslela ze je to dobry tak z toho mám strach.to je právě to ze si třeba po měsíců nebo po roce člověk něco řekne. A je mi jasný že je zle.

Marta napsal:
Děkuji za rady.Tu psychiatrii bych mohla vyzkoušet... Manzelovi to došlo právě mnohem dřív a Já ho vůbec neposlouchala a odsuzovala. Byla na něho protivna... Na něj bych se vůbec nevymlouvala. To není jeho problém ale muj. Jen chci aby mi trochu pomohl. Nikdy předtím jsem s nim o tom právě nemluvila jako o problému. Ted uz ale mluvíme. A jak jste tu psali. Tak na suche domácnosti se domlouváme. A zadne oslavy. Tam je to nejhorší.

Marta,

objavuješ komunikačnú diaľnicu s manželom.

Určite je lacnejší ako psychológ/-ička, a najmä, je v prípade potreby vždy v pohovosti a nablízku.

Otvor sa mu a dôveruj, pozná Ťa dlhšie a lepšie ako niekto cudzí, hoci aj s diplomom.

Marti, pokusím se popsat svůj alkoholický život. Jen abys věděla, že nejsi v takové reakci na chlast sama
Pít jsem začala na střední škole. Tak nějak každovíkendové spářky patřily ke studiu. Jen ostatní to zvládali a já pila do mrtva a probouzela se v cizích bytech s divnými lidmi. Je mi 53 let,takže tehdy nebyly pro mne absolutně žádné dostupné informace o alkoholismu.A přišlo mi to normální, pijou všichni, ne? Pokaždé jsem matně pátrala, co a kde jsem vlastně provedla a s kým. Kupodivu se mi i tak podařilo vystudovat a do smrti si neodpustím nervy,který jsem tím šíleným životem způsobila mamince. Jezdila jsem po vandrech, žila v diskotékách. Pak jsem se seznámila s manželem (prostě jsem se takhle jednoho rána zas probudila v cizí posteli ) a on říká, tak snad spolu budem chodit,ne? Tak jo, no. Vydrželo nám to tři roky, nepil, tak já taky ne - nějak jsem to nepotřebovala.Máme spolu dceru. Pak jsme se rozvedli - to je jiný příběh. Ale pořád jsem nějak výrazně nepila. Odstěhovala jsem se, neb jsem začala dělat účto firmám (píše se rok 1994) a docela jsem vydělávala,pronajala jsem si velký byt. A pak to začalo. Nějaký dítě mi bylo fuk, práce taky, najala jsem si zaměstnankyně. Furt jsem neviděla problém, všechno přeci zvládám, sic jsem imrvére nalitá, ale dokopala jsem se aspoň starat se o dceru. Občas. Pak mne z nejhoršího zachránila kámoška. Poté, co jsem úplně našrot šla večer vyzvednout dceru ze školky v pyžamu a volala jí,že nemůžu... Zavřela mne na 14 dní doma bez pití, nosila mi jídlo, malou si vzala k sobě. Pomohlo to. Na čas. Vybudovala jsem slušně fungující firmu, nepila ... skoro. Sedmička vína denně večer na uvolnění. MNo.. a pak zas z kopce s panákama. Ale pořád firma funguje, dceři je 25 a je skvělá ... sama jsem se vždycky vyhrabala z nejhoršího. Nic jinýho mi nezbývalo. nebyly informace a alkoholici byli tehdy ti,co se v amerických ošklivých filmech hřáli u barelů. U nás to neexistuje.
Celý život krom krátkého manželství žiju sama, peru se se vším sama a myslím,že to vzhledem k vypitému moři chlastu dopadlo celkem dobře a že mi to konečně snad půjde i jinak
Proč to vše píšu : máš oproti mně několik výhod. Chápajícího manžela zejména. Víš,o co jde, přístup k informacím včetně tohoto fóra. Možnosti léčby - neskutečný výběr oproti mně tehdy:) A hlavně - znáš problém a chceš ho řešit. Nezahoď tolik let jako já Držím palce

JanaK tvůj životní příběh je opravdu zajímavý. A myslím si že jsi vazne silna a sikovna když sis toho dokázala tolik sama vybudovat.Alkohol je prostě problém který se dá řešit.Pokud člověk vazne chce.A vy jak ho rěšit.Jenomže Já nevím jak tomu zabránit. Nechápu to.Dokazu bez alkoholu vydržet dlouho. Ale jakmile se třeba už dlouho nudim. Nebo se třeba občas o víkendu rozčílím a vím že malého má kdo hlídat. Tak se opiju tak ze to pak je ostuda po okrese.Dom někdy ani ráno nepřijdu a když tak na mol.Tohle na sobe nikdy nepochopím. Kdy se konecne ponaucim? Az Mé manžel opustí? Nebo snad Az budu Mít zdravotní problémy?Nebo nikdy protoze Mé dřív opilou přejede vlak?Ponaucim se někdy? Nebo si budu každý měsíc říkat, vždyť jsem to vydrzela měsíc tak si dam. A cela natesena co to zase vyvedu už po 1 pivu. Já nevím jak si to neomlouvat. Ikdyby to melo byt 10let. Nemůžu pit.Znicim všechno.

Marto, pokud to nebudeš zvládat, budeš muset holt do léčebny. Nebudeš první ani poslední. Tam jednak s pomocí odborníků přijdeš na to, co je pro tebe spouštěčem k pití a dále bude dobré, že budeš odříznutá od alkoholu. Alkoholismem postižený mozek se začíná "probírat" a zdravěji uvažovat prý až po cca 3 měsících abstinence, někdy později. Lepší by tedy byla léčebna s možností dlouhodobé léčby - 4 až 6 měsíců. Pouhé docházení k psychiatrovi podle mě nepomůže. Napíše ti antidepresiva (nejspíš) a budeš pít k tomu všemu ještě na prášky.

vzhledem k přečteným příspěvkům Marty, zastávám taktéž názor, že v tomto případě pomůže léčebna 3 - 6 měsíců. Nikoli AT poradna, Psychiatr atd.

JanaK, podle mně jsou to jen výmluvy, že jsme před čtvrt stoletím nevěděli co ten alkoholismus vlastně je a neměli přístup k informacím. Že existuje závislost na alkoholu a protialkoholní léčebny jsme věděli všichni. A taky jsou to čísla, kolik lidí bylo závislých tehdy a kolik dnes? Několikanásobně víc. Na jednu stranu je víc možností léčby a rozšíření internetu jako zdroje informací, na druhou stranu je to mediální masáž, stačí otevřít noviny, kliknout na nějakou stránku, pustit televizi a vždycky narazíš na krásný obrázek pilsnera, jegrmajstra a podobných kámošů co ti pomůžou, uleví, rozveselí... držím si svůj starý byt po rodičích ve velkém městě, mám tam nájemnici, která potřebovala pomoc a občas za ní zajdu a stačí se podívat z okna- krásný půllitr na bilbórdu, motající se lidé bez domova a různé zjevy, mladé tmavé spoluobčany jak jen číhájí koho by obrali, vzpomínám jak to vypadalo kdysi a srovnávám, bilancuju, mám 2x dvacet pět let a dělal jsem zpočátku do zdravotnictví a vidím jaké to zdrav. bylo tehdy a jaké dnes, to je zlý sen... Tenhle obor to hodně odskákal, no a byl jsem v 98 ve státech na jednom velkém flámu, měl jsem plno prachů a při úraze jsem se setkal s jejich systémem, přístup k alkoholikům, další děs a hrůza, usa náš vzor

Kdo chce pít tak pije a nezastaví ho nic. Je jedno jestli žije v reálném socialismu nebo kapitalismu. Kolik lidí zde psalo a kolik z nich opravdu chce/chtělo skončit?

Ladislav,mam roční Dítě.Takze léčebna nepřipadá v úvahu.Navic jsem si ted k materske našla i práci.A manžel chodi taktez do prace.Pomalu mi ale dochází ten důvod k piti.Neříkám ze jsem na to přišla. Ale tusim.Ted jsem strasne rada za to, že mužů občas do prace. Jsem konecne i mezi lidmi.A ne porad sama doma s malym. Kterého mám opravdu moc ráda,ale jako 20leta maminka jsem ani kamarádky moc neměla.A i s manželem si začínáme byt vzacnejsi a nestresujeme se.Kdyz jdu do prace tak on zase s prace...Jenom nevím jak zvládnout to když se budu někdy nudit naštvana a všechno dohromady. No neresit to tak ze se opiju. No. Možná zkusit naplánovat víkendy dopředu. A možná to pomůže...Co se tyče závislosti. Tak je pravda ze alkohol mi uz porouci. Ale Já verim ze dokážu neposlechnout.Protoze si přece nebudu porad ubližovat. Vždyť si to nezasloužím.