Alkoholik

Karel Václavek napsal:
Krtek napsal:
Dnes som bol na klube "dobiť" si baterky a tam na stene je taký citát - Kto chce, hľadá spôsoby. Kto nechce, hľadá dôvody.

Tohle
heslo se týká nejen závislosti, ale i lenosti.

Tohle heslo se týká všeho....je to výstřel do nebe....vždycky se trefí

Dee napsal:

Tohle heslo se týká všeho....je to výstřel do nebe....vždycky se trefí

To je síce pravda, ale táto stránka má svoju cieľovú skupinu, pre ktorú je to adresované. Určite to není adresované chovateľom ratlíkov.

Jak si vedou ti, co sem psali? Napr. Karel V.? Mimochodem vsechno nejlepsi k svatku

Zdravím,

Je mi 28 let a s alkoholem si tykám někdy od 15 let, to jsme prvně s kamarádem vyrazili na diskotéky. Pili jsme vše co teklo. Jako poslední si pamatuju 3 dvojité panáky vodky rychle za sebou, poté totální okno, domů 2km jsem dolezl nevím jak, pozvracený, pomlácený. Druhý den mi ani nebylo moc špatně. Doma to přijali překvapivě dobře, spíš se mi smáli, žádná velká aféra. Mamka teda téměř nepije, táta naopak téměř denně pár piv, občas i pořádné opice, ale nikdy nebyl úplně na šrot. Od té doby jsem chodíval pít s přáteli asi 1x - 2x za měsíc a to už jsem pil celkem s mírou. Ale ani ne po roce se mi opět povedlo opít se do němoty, navíc na školní akci, kde jsem navíc byl sprostý na učitelku a vykoledoval si 2 z chování. Tou dobou jsem měl navíc depresivní stavy, byl jsem s nedobrou partou, kašlal na školu, na vysvědčení pár čtyřek ve kvartě/9. třídě. Během jarních prázdnin jsme se bavili tak, že jsme koupili každý den 2 krabickáky červeného a rychle to ve 3 lidech vypili u filmu, byla to taková pohodička, pak jsme se toulali po městě, ev. to ještě trošku dokrmili... Doma jsem po těchto událostech už dostal za uši, řeči o lopatě, to jsem přijal a šel do sebe. Poté asi cca půl roku jsem moc nepil a ze čtyřek se dostal na vyznamenání. Pak se zase vše rozvolnilo, občas jsem se opil, ale obešlo se to bez větších katastrof během dalších let na gymplu.

Změna nastala na vysoké. Narozdíl od většiny vrstevníků jsem v prváku skoro nepil, byl jsem na těžké VŠ a na pití v ten čas prostě nebyl prostor. Za celý prvák jsem se opil snad jen 1x. Další roky ale už byly snazší, tak jsem si čas na alkohol našel. Takže zase opět někdy okna, ostudy, ojediněle jsem zaspal i povinná praktika. Během druháku a třeťáku jsem se rozpíjel. Jednou když jsem to hodně přehnal, tak mě takřka odnesli na kolej. Druhý den jsem se probral ve 12h s ještě pořádnou hladinkou a senzační náladou, napadlo mě pokračovat. Takže jsem se dokrmil metaxou a bavil se další den. V podstatě takový 2-3denní tah se mi povedl, bez následků. Že je něco špatně jsem si uvědomil po dalších pár měsících po druhém tahu. To jsme se zrušili první den večer, ostuda, spal jsem jen ve spodním prádle u recepce na koleji na lavičce.. Druhý den totální okno, v poledne ještě hladinka, hned jsme pokračovali, pak jsem se válel na záchodě a v další fázi jsem si nějak spletl muzeum s bankou, chtěl jsem si vybrat a marně se dobýval do muzea. Až na mě přišla policie, to jsem se hned zklidnil, vše jim odkýval.. Ale jak odešli, dobýval jsem se dál. To se několikrát opakovalo. V poslední chvíli mě zachránila kamarádka, co pila se mnou, jinak bych prý asi už skončil na záchytce. Po tomhle tahu jsem musel fungovat a kocovina šílená asi 3 dny. O něco zkušenější kamarádka říkala, že měla i až lehký absťák - nespavost, rotřesenost, pocení. Morální kocovina ohromná, hodně jsem šel do sebe. Měsíc jsem vůbec nepil. A další 3 měsíce jsem nešel přes 2-3 piva maximálně. Poté jsem poznal svou současnou přítelkyni, alkohol jsem vzal na milost v rámci bourání zábran a budování vztahu. Od té doby jsem zase popíjel. Občas jsem to přehnal, občas okno, občas ostuda ale ne tak děsivých rozměrů jako dříve anebo jen výjimečně.

Změna nastala s koncem školy, změna města, nástup do zaměstnání. Jednak denně či obden popíjení vína s přítelkyní z její iniciativy. Takže někdy 2x 2dcl párkrát týdně, někdy takřka denně. Nový kamarád kolega, diskotékový typ, začali jsme spolu vyrážet. Přišlo období, kdy jsem třeba 2-3x měsíčně přišel domů na šrot nad ránem. Kocovina, morální kocovina, sliby že už to neudělám. Že zachovám míru, přijdu včas.. To se nikdy nepovedlo. Někdy jsem teda nepřišel vyloženě ráno a nebyl úplně na šrot, ale sliby zůstaly nenaplněny. Poté jsem to celkově omezil a vyrážel jsem ven cca 1x za 1-2 měsíce. Ale bohužel se stalo pravidlem, že jsem to přehnal a usnul někde u stolu. To mi v lokálu netolerovali, tak to končilo tím, že mě někdy v ty 4h ráno vyváděli vyhazovači.. Jednou i v pořádné kocovině celý den v práci, přežitý díky silným práškům proti bolesti. Asi 2x jsem i dost ohrozil své zdraví a jen díky štěstí se mi nic moc nestalo. Morální kocoviny, rozhodnutí to nedělat, nepřehánět to. Asi tak 3x velká upřímná snaha nepít, selhání. Poslední pokus nepít jsem vydržel asi 3 týdny, poté byla akce u šéfky doma, ta nám nadšeně nalejvala, to jsem se neubránil. A zase do mrtva, ale teda ta nás takhle tam opila 3.

A nyní naposled, byl jsem po delší době doma. Vyšli jsme s kamarádem, dali jsme rychle 4 piva, on šel spát. Já pokračoval za dalšími známými. Tam další asi 2-3 piva, 1 panák. Velikášství, někomu jsem na baru jen tak koupil láhev rumu... A najednou nevím. Najednou šílený pocit zmatenosti, bezradnosti, dezorientace. Postupně jsem probral v úplně jiné hospodě, absolutně netuším, co jsem několik hodin dělal, jak jsem se tam dostal. Došel jsem domů, bylo nad ránem. Druhý den zjisím, že jsem někde nechal bundu, mikinu, mobil... Rodiče starosti. Věci jsem díky pekelnému štěstí získal zpět. Asi 2 dny fyzická kocovina, bolestí svalů, hlavy, slabost. Psychická kocovina ve smyslu hrozné duševní slabosti, sebepohrdání, takřka neschopnosti mluvit s lidmi skoro týden, pak jednou ráno to bylo náhle lepší a začal jsem zase fungovat.


Věřím, že jsem dospěl k rozhodnutí. Že to takhle dál nejde, že to takhle nechci. Žít od ostudy k ostudě, bát se sám sebe, nemoct si věřit, bát se co zase kde vyvedu. Byly doby, kdy mi alkohol hodně dával (společenky) a skoro nic nebral. Karta se obrátila, dnes mi málo dává (pár hodin euforie, srandy?) a hodně bere, ostudy a kocoviny jsou čím dál horší. Na tohle jsem už fakt starý, to nemám zapotřebí. Takže jsem rozhodnut nepít. Nejsem rozhodnut se nenapít nikdy, to ještě nevím. U přítelkyně by mi asi neprošlo si s ní už nikdy nedat červené.. S čímž nemám problém, 2 sklenky a konec, stačí. V domácím klidném prostředí mě to neláká se opít. Takže to uvidím. Říkám si minimálně do Silvestra včetně budu na suchu. Ale rozhodně nemůžu pít někde v hospodě nebo na večírku, když bych si dal skleničku, vím jak by to skončilo. Ne třeba hned ten večer. Ale za několik týdnů či měsíců bych se zase někde válel na šrot.. Takže jsem rozhodnut. Teď to je přesně měsíc, co jsem neměl ani kapku alkoholu. Chutě na alkohol jsou - např. doma otevřené víno, během 1 dne mi mozek asi 5x naléhavě navrhnul, ať si naleju - hlavně chuťové nutkání. (Nevyrábí nealko víno?) Ale poslední dobou mozek vidí, že to je marné, tak mi to už ani nenabízí. Pak ještě i takové blbé chutě, když se nahrnulo trápení, doopravdy se opít, utopit starosti, ale těm celkem zvládám také nevyhovět. Zvládl jsem i halloweenský večírek, kde všichni lidé z práce namol, opakovaně chtěli ať si dám, já byl akorát na birelech. Jinak už teď po měsíci se cítím lépe, mám více psychické síly, pohody, energii více řešit věci, snázeji se mi komunikuje s lidma, svět jako by byl o něco zajímavější.. A co mě nejvíce překvapuje, mám pocit jakoby se mi zlepšil čich..

Jinak jsem moc rád tady za to fórum, hodně jsem si toho pročetl a děkuju vám, za vaši aktivitu tady. Bez tohoto fóra by mi asi trvalo déle než by se mi rozsvítilo a uvědomil bych si, jak velký problém může alkohol být a co všechno může vzít. Jak je to silná droga. Mám pár zkušeností a v nebezpečnosti bych pod alkohol zcela jistě zařadil marihuanu a pro někoho možná překvapivě i extázi (MDMA) vidím jako bezpečnější látku. Jinak pokud bych porušil své rozhodnutí a zase skončil někde pod obraz, tak jsem rozhodnut jít např. za psychiatrem a řešit to i takhle, třeba i s antabusem, takhle už dál fakt ne.
Dík za přečtení

Takže jsem rozhodnut nepít. Nejsem rozhodnut se nenapít nikdy, to ještě nevím. U přítelkyně by mi asi neprošlo si s ní už nikdy nedat červené..

A priateľke Tvojej pitie vadí? Možno bude mať naopak radosť z tvojho rozhodnutia.

Zdeňku, tak vítej na palubě bárky nad alkovodama. Máš to perfektně srovnaný a víš o co jde. To je zajímavý, jak zkušený praktik Krtek ihned zaměřil krtčí rypáček na to, pro nás alkoholiky, slabé místo, kudy se k Tobě alkohol dostává. Ale přeju Ti ať už Tě žádná vlna nespláchne.

Zdeněk (ďalší, heh), slušný príbeh, ďakujeme. Tu si na dobrom mieste, u nás keď si dá niekto infantilnú prezývku, tlačí na papier hocakú hovadinu o alkohole z netu, veľa kecá a hrá vdivadielko so vznešenými sloganmi, tak niekedy vydrží nepiť aj dva týždne. A to sa oplatí.

No ale vážne, ak je toto pravda - "S čímž nemám problém, 2 sklenky a konec, stačí" - ale naozaj dlhodobo pravda, tak nie si alkoholik. Ak úprimne veríš, že to udržíš, držím palce. Ale dávaj si pozor, dobre?

Ahoj Zdeňku
ráno jsem měla ještě pár minut, tak kouknu na forum (přiznám se, bylo to na WC ), tam Tvůj příběh, tak čtu. A čtu a čtu a málem jsem vyšla do práce pozdě Trochu mi to připomínalo mé začátky, až na to, že já jsem se na VŠ i díky chlastu nedostala (nedostatečná odflinknutá příprava na přijímačky), pak další plány, které úplně tak nevyšly... Naštěstí to osud zařídil tak, že nakonec dělám to, o čem jsem už v dětství snila, takže neva .
Jinak Tě chápu, že počítáš s pár dvojkama s přítelkyní, jste zvyklí, no uvidíš, jak to půjde pak v praxi, teď ale nechceš do Silvestra nic, jestli to zvládneš, tak pak uvidíš, co dál.
Mě by to nestačilo, to vím. Já bych musela (buď hned, nebo brzy) pokračovat. Taky piju proto, abych se opila, o chuť mi ani moc nejde, to je spíš výmluva u mě. Ty morální kocoviny jsou hnusný, ostudy a průser taky, ono se to bohužel pak stupňuje . Nestojí to za tu "srandu", která už taky není, co bejvala.
Jinak já ani tento víkend na akci nejdu (ten fesťáček), beru si synovce na sobotu a pak cvičení + sauna a doma radši. Kupodivu mě manžel už ani nepřemlouvá, asi si to sám užije taky, že . To už mě ale taky netrápí (dřív jsem se užírala, teď to neřeším, on kvůli mě doma nebude a já prostě nejdu, tak jiné řešení vlastně není. Na něj je ale spoleh, že se vrátí tak jak řekne, on klapku má, ani žádný průsery nedělá). Takže přátelé, já se těším na víkend Nebojím se ho Dnes jdu cvičit, utahám se a nebudu myslet na kraviny. A mimochodem - slogan "neber se tak vážně" je perfektní, často si ho připomínám, když se moc řeším (i to nepití). Taky se mi hned uleví
Tak Zdendo, ozvi se zase někdy A zdravím všechny !!!

Po několika měsících abstinence jsem do toho zase spadla. Už nemůžu ani pít boli me tělo,játra a hlavně duše. Je to můj stý pokus o nechlastani a opět to nedavam. Uz to asi vzdám a lehnu do hrobu co už je pro mě vykopan staci jen zasipat. Nechci zadne reakce jen jsem se chtěla vypsat. Drzte se lidi

Tak jsem si přečetl 1. příspěvek od Zdeňka a mám ten samý názor jako Krtek.
Zdeňku, nechci být špatným prorokem, ale jdeš po těch stejných kolejích po kterých jsem šel já. Je Ti 28, tzn, že s přístupem pár dvojek s mladou s tím budeš zápolit ještě do těch obligátních 35. Počítej s tím, že od teďka to bude jenom horší. Víš, že máš probém. Zatím to ustáváš relativně dobře. Morální kocovina je nepříjemný stav, ale jde přepít. Pak to teprve začne bejt jízda. Už jsi se naučil kocovinu přepíjet a vydržíš to i pár dní. To se naučíš ji přepíjet i několik vícero dní. Tejden, dva...

S mojema zkušenostma bych Ti radil začít směřovat svůj život k životu bez alkoholu. Promluv si s mladou a řekní ji své pocity. Myslím, že ráda by se vzdala dvojek červeného ve prospěch budoucího klidu ve vztahu. Takhle se stejně dřív, nebo později propiješ k rozchodu. Pak hned přijde na řadu práce o kterou taky přijdeš. Je toho strašně moc o co můžeš přijít.

Přeji Ti, abys našel tu zprávnou cestu.