Alkoholik

Sílu musíme najít v sobě, to já vím. Je hrozné kolik věcí je spojeno s popíjením alkoholu - narozky, oslavy, po fotbale, u fotbalu, plesy, v sobotu po obědě, kolo, opékačky atd. Když nepiju tak v podstatě nemám přátele a kamarády a s tím spojené aktivity. Mám pouze dva syny a ti mi stačí. Jinak všichni okolo jsou "alkoholici" (rodina, práce, známí), ale nejak jim to jde s tím chlastem. Když piju tak se mě okolí straní, ale když jim řeknu že končím s chlastem, tak mi nalévají.

Nejvíc se bojím je se zase napiju a pak se nenávidím.

dave

Dave, divil by ses, kolik lidí kolem tebe má problémy s alkoholem jako ty.
Oni si to však neumí přiznat a neumí s tím bojovat.
Už to, že si tady na foru je velký skok dopředu.
Drž se tady těch všech lidí, bude líp.
Myšlenky a chuť se napít budeš mít ještě hodně dlouho.
Dá se to ale zvládnout.

Nejlepsi je, ze kdyz je nekdo sam alkoholik, tak lehce pozna, zda je druhy clovek alkoholik. Alespon u me to tak funguje.

Petre, ja se v tom tak nejak placam radu let, ale vzdycky se ve me jeste najde spetka soudnosti, ktera me ubrani nejhorsiho. Me mnohem vice stve ten zmareny potencial. Kde bych dnes mohl byt, kdybych nechlastal.

Taky mi vadi, jak se vse spojuje s alkoholem. Asi si budu muset najit nove kamarady, ja nevim. Jakakoliv akce byva spojovana s popijenim alkoholu.

To co bylo už se vrátit nedá.Musíme jít dopředu, ještě toho můžeme hodně ztratit.
Doporučoval bych AA.
Tam najdeš hromadu přátel.
To, že se vše spojuje s alkoholem mi taky vadí a máš pravdu.
Kamkoliv přijdu, všude se chlastá.
Lidé, kteří mě znají jako bezva společníka u baru mě teď považují za podpantofláka a hypochondra.
Akcím se snažím zatím vyhýbat.

Ja jsem typ alkoholika, co nejradeji pije doma sam. Jen jednou za 14 dni se jdu vypit do spolecnosti. Zacal jsem pit na stredni, kdy jeden spoluzak alkoholik, nosil flasky do skoly a my popijeli o prestavkach na zachode. Vsechno se zdalo bez problemovejsi. Ovsem potom jsem zacal pit i doma a i rano nez jsem sel do skoly, abych mel tu spravnou naladu. To je pocatek meho alkoholismu. Vysledky ve skole se samozrejme zhorsili, ale ja se nikdy moc neucil a zvladal skolu bez problemu. Maturitu jsem zvladl v pohode, ale kdyz jsem odjel do Prahy na vysokou, tak jsem do toho spadl poradne. Ted me drzi nejspis to, ze porad ziju u rodicu a musim se tak hlidat. Kdybych bydlel sam, tak se nejspis upiju.

Ani nevim, jestli mame AA ve meste. Na internetu jsem nic nenasel.

Ahoj Martine,
chodím do AA, pro jistotu jsem ambulantně na antabusu. Naposledy jsem se napil...no už to budou dva měsíce. Když jsem teď četl tvoje příspěvky, zamrazilo mne, bylo to hodně podobné peklo.
Jen v rychlosti můj příběh. Před třemi roky diagnostikovaná schyzofrenie, půl roku předtím jsem začal pít osamotě, tlumil jsem stres, stavy úzkosti, depky...pak měsíc pobyt na psychiatrii. Půl roku jsem sekal dobrotu, bral léky ale schyzofrenii jsem si nepřipouštěl. Vysadil jsem léky a začal zase chlastat, následující rok byl tak stereotypní, že bych ho mohl popsat na jednom dni. Neopíjel jsem se do němoty, ale musel jsem vždy dopít co bylo po ruce. Po roce jsem díky rodině, která kontaktovala moji psychiatričku nasadil antabus a vydržel pak tři měsíce nepít. Všechno se zlepšilo a já získal dost silnou sebedůvěru a po dohodě s psychiatričkou jsme antabus vysadili. Další měsíc to klapalo. Jenže ouvej přišlo selhání srdce a dva měsíce v nemocnici. Zázrakem jsem přežil. Vyšel jsem ven a měl jsem hasit problémy, bohužel s polovičním platem, invalidním důchodem a nenapdlo mě nic lepšího, než si občas zlepšit náladu, snaha pít kontrolovaně. Moje nejhorší recidiva ukončená pokusem o sebevraždu. To byl říjen minulýho roku. Následovaly čtyři měsíce na psychiatrii a v léčbně, kupodivu ne protialkoholní léčba, ale zaměřená na schyzofrenii, alkohol je podle doktorů můj druhý problém. Já ho vždycky bral jako jediný zdroj mých problémů. Takže jsem se musel srovnat i s diagnosou schyzofrenie a uvědomit si co z mýho chování patří k nemoci, co k chlastu a co je u mě normální hledám postupem času. Jsem pět měsíců po léčbě. Měl jsem před pár měsíci kratší úlet, ale jenom mi potvrdil, že chlast už prostě nikdy zvládat nebudu a je zbytečný s tím jakkoliv bojovat. Nicméně sám bych přestat nedokázal. Chodím na AA, ale chce to chodit pravidelně a poslouchat co se tam říká a trochu se podle toho chovat, což tý mojí palici dělá občas problém, takže jsem si nechal nasadit ještě antabus, pojistka na blbost. Teď to bude druhý měsíc co abstinuju, není to lehký, občas nervozita, stres, ale snažím se něco dělat. Držím se denního režimu, zapojil jsem relaxace, koupil jsem si psa, prostě snažím se zabavit. Bydlím sám, takže to fakt není lehký, navíc řeším osobní bankrot. No, jen abys viděl, co všechno se dá díky chlastu stihnout posrat. A myslím, že můj příběh je jenom slabý odvar, oproti tomu co slýchám na AA. Takže jestli opravdu chceš přestat, uvědom si kam až se můžeš prochlastat a neříkej si, že Tobě se to stát nemůže. Já byl ještě před rokem a půl projektant, poctivě jsem splácel dluhy, hrál jsem s kapelou, měl teplej kanclík, akorát jsem trochu chlastal...no stačí málo...dneska jsem rád, že mě rodina nezavrhla, mám kde bydlet a že mám práci která mě baví. Držím Ti palce a drž si to co máš, dokud to máš....bez chlastu...

lukasi, to je silna kava, dik za uprimnost a drzte se chlape,uf...no holt to mame kazdy nejak rozdane a nadeje je vzdy..piste, jsou to silne inspirace k tomu nechat piti pitim a zit

Lukáši ty jsi já za pár let. Díky tobě vidím do budoucnosti. A to nesmím dopustit, promiň. Máme hodně společného, včetně schyzofrenie a promarněného talentu. Když můžu číst osudy podobně nešťastných lidí, tak vidím naději.


Díky

Dave

Neomlouvej se, uděláš mi radost, když si tuhle vizi, pro mě realitu vezmeš k srdci a budeš se snažit vyzkoušet cokoliv nového, co Tě tohohle pádu na dno ušetří. Hlavně buď upřímný k sobě, k doktorům, a zajdeš-li na AA, dostaň ze sebe co můžeš a poslouchej ostatní, uleví se Ti. Držím Ti palce. Jde to zvládnout, ale nikdo to za nás neudělá...