Alkoholik

Jana Mertosová napsal:
Nelo.Já na tom nejsem jinak.Byla jsem střízlivá téměř 9let.Pak přišla recidiva.

Upřímně je to až děsivé číst že po 9 letech úspěšné abstinence do toho člověk zase spadne. Můžete se nám svěřit co největšího jste podcenila že jste se znovu napila a spadla do toho?

Ten první rok musí být fakt záhul, nezdá se to, ale člověk musí jít hodně do sebe a překopat celý život. Kde začít?

Nela napsal:
Zdravím vás a děkuji za rady. No já beru Zoloft, což je sertralinum, ale podle toho, co mi říkal psychiatr, nelze vyšetřením zjistit, který z těch neurotransmiterů v mozku člověku chybí.Takže je to vše jen na vyzkoušení, co vám sedne.Ale taky jsem po těch prášcích přibrala a jsem víc unavená.A nejsem si teď už vůbec jistá, zda to všechno není jen propagace doktorů na určitý lék. Většina z nich staví pouze na podložených věd.poznatcích,jako že chemie s člověkem něco dělá,kdežto např.homeopatika jsou pro ně placebo.Myslela jsem si, že o tom něco vím, ale teď jsem z toho všeho jelen.Jak jsem už psala, nemám moc ráda chem.prášky, ale myslíte, že cvičením a jiným přirozenějšími věcmi se i dědičná deprese dá zvládnout?

Nelo a Vy mate diagnozu depresi? Nebo to mate z alkoholu?

Nejstarší syn se ženil.Svatba byla velkolepá se 150 hosty.Zvládla jsem ji bravurně.Vůbec mi nevadilo popíjení ostatních.Podlehla jsem tomu,že jsem dobrá.Že už i doma může být nějaký alkohol.Koupila jsem ho na Vánoce.Omylem jsem se druhý Vánoční svátek napila nechtěnou záměnou skleniček.Otřáslo to se mnou-byla to vodka s džusem.Já po té skleničce,co jsem do sebe hrkla v domnění,že je to džus byla ožralá.Otřáslo to se mnou.Prvně,že jsem se napila i ten těžký stav.Vysvětlilo se to.Nicméně v hlavě mi začalo šrotit,že víno by mi zcela jistě nezpůsobilo takový těžký stav,že víno bych mohla.Bylo to tak přesvědčivé a silné,že jsem to za další 2dny zkusila a to víno si koupila.Uvěřila jsem vlastní pitomosti.Podcenila suchý dům.Podlehla jsem vlastní pýše.3.1.jsem nastupovala do léčebny,protože jsem byla v prdeli.

Kde začít?Vždycky a jen u sebe!Nikde jinde v nikom jiném,v ničem jiném.Každý problém,který mám je mým vlastním problémem.Nikoho jiného jen můj vlastní.Najít si dobrého psychologa a začít své problémy hledat a řešit.Poznávat sama sebe jak funguju,přemýšlím,jednám.Hodně věcí jsem neumněla.Vůbec jsem nerozumněla sama sobě.Učila jsem se poznávat sama sebe,jak nejlépe to šlo,učila jsem se porozumnět svým problémům s pitím.Učila jsem odpouštět sobě i jiným a mít ráda nejen sebe ale též ostatní.Hodně mi v tom pomohl program Anonymních alkoholiků.který je právě o tom jak začít žít na základě principů,které jsem nikdy nezachovávala.

Jana Mertosová napsal:
Nejstarší syn se ženil.Svatba byla velkolepá se 150 hosty.Zvládla jsem ji bravurně.Vůbec mi nevadilo popíjení ostatních.Podlehla jsem tomu,že jsem dobrá.Že už i doma může být nějaký alkohol.Koupila jsem ho na Vánoce.Omylem jsem se druhý Vánoční svátek napila nechtěnou záměnou skleniček.Otřáslo to se mnou-byla to vodka s džusem.Já po té skleničce,co jsem do sebe hrkla v domnění,že je to džus byla ožralá.Otřáslo to se mnou.Prvně,že jsem se napila i ten těžký stav.Vysvětlilo se to.Nicméně v hlavě mi začalo šrotit,že víno by mi zcela jistě nezpůsobilo takový těžký stav,že víno bych mohla.Bylo to tak přesvědčivé a silné,že jsem to za další 2dny zkusila a to víno si koupila.Uvěřila jsem vlastní pitomosti.Podcenila suchý dům.Podlehla jsem vlastní pýše.3.1.jsem nastupovala do léčebny,protože jsem byla v prdeli.

Tak to je silena story, to mi je lito, za zapusobila tak blba nahoda, asi to byla zkouska a ty jsi bohuzel podlehla ale je moc dobre ze jsi se sla lecit! Hlavne nic nepodcenovat a suchy dum je zaklad.

Jana Mertosová napsal:
Kde začít?Vždycky a jen u sebe!Nikde jinde v nikom jiném,v ničem jiném.Každý problém,který mám je mým vlastním problémem.Nikoho jiného jen můj vlastní.Najít si dobrého psychologa a začít své problémy hledat a řešit.Poznávat sama sebe jak funguju,přemýšlím,jednám.Hodně věcí jsem neumněla.Vůbec jsem nerozumněla sama sobě.Učila jsem se poznávat sama sebe,jak nejlépe to šlo,učila jsem se porozumnět svým problémům s pitím.Učila jsem odpouštět sobě i jiným a mít ráda nejen sebe ale též ostatní.Hodně mi v tom pomohl program Anonymních alkoholiků.který je právě o tom jak začít žít na základě principů,které jsem nikdy nezachovávala.

Pises mi z duse, presne tohle ted delam a je to prace na hodne dlouho, hlavne nepolevit a neschovavat se pred problemy, uz neutikat, chlast to stejne nezakryje, uz jsme prekrocili tu pomyslnou hranici a cesta vede uz jen dolu

Jessie napsal:
Nela napsal:
Zdravím vás a děkuji za rady. No já beru Zoloft, což je sertralinum, ale podle toho, co mi říkal psychiatr, nelze vyšetřením zjistit, který z těch neurotransmiterů v mozku člověku chybí.Takže je to vše jen na vyzkoušení, co vám sedne.Ale taky jsem po těch prášcích přibrala a jsem víc unavená.A nejsem si teď už vůbec jistá, zda to všechno není jen propagace doktorů na určitý lék. Většina z nich staví pouze na podložených věd.poznatcích,jako že chemie s člověkem něco dělá,kdežto např.homeopatika jsou pro ně placebo.Myslela jsem si, že o tom něco vím, ale teď jsem z toho všeho jelen.Jak jsem už psala, nemám moc ráda chem.prášky, ale myslíte, že cvičením a jiným přirozenějšími věcmi se i dědičná deprese dá zvládnout?

Nelo a Vy mate diagnozu depresi? Nebo to mate z alkoholu?

No já co si pamatuju, tak jsem vždy nějaké ty úzkostné a depresivní stavy měla a alkohol tomu určitě nepřidá. Možná je to takový začarovaný kruh - člověk začne pít, protože má stres nebo depku a pak má depku z toho, že se napil, navíc alkohol to samozřejmě zhoršuje. Tak nevím. Ale prášky do konce života brát určitě nechci; můj psychiatr, když už jsem byla relativně v pohodě,tak mi chtěl dokonce zkusit snížit dávkování,ale díky bohu, že se tak nestalo...protože teď to chce několikanásobné úsilí, abych to všechno zvládla a zase pomalu jako idiot to dávat do pořádku.A navíc vždycky, když zažiju takový tah,tak prášky v tu dobu vynechám,protože je nemám po ruce a i se bojím si je vzít pod vlivem; teď jsem vynechala 2 dny a to samozřejmě není vůbec dobré.

Víte, mě to připadá tragikomické. Život už je tak složitý a my ho zkrátka musíme mít ještě o to složitější ach jo. Někdy si říkám, že ze všech stran rodiny, co vidím bratrance a sestřenice, tak nikdo takový problém nemá, nebo aspoň o něm nevím, a to jsme měli alkoholismus z obou stran rodiny. Vím, že to nemůžu brát jako že proč Já a ne ten druhý - je to prostě jako nemoc. Ne, to je nemoc. a pěkně odporná. Ale musíme bojovat!!! Všem nám držím palce hrozně moc!!!

Jani,jste opravdu velmi statečná - to obdivuji; Já taky už bych bez pomoci nedala ani ránu a taky jsem za to moc vděčná- i když ta největší pomoc je pomoc sama sobě a ta snaha s tím něco udělat je jen na nás samotných. Teď je otázka, co každému sedne, jestli AA,nebo terapie s psycholožkou a docházení za psychiatrem, a možná i ústavní léčba - ta je prý nejúčinnější.
A o pánech doktorech a paních doktorkách samozřejmě jen v tom nejlepším - jen prostě nevím,co je pro mě nejlepší, co se léků týče - ale myslím, že to bude něco z obojího:západní a východní medicína dohromady.