Alkoholik

Mirku, asi takto. Je zásadní rozdíl, jestli, to, že chceš přestat chlastat, chceš slyšet od ostatních, nebo jestli to chceš opravdu TY! Pokud to chceš ty, nezáleží na tom, jestli jsi blíženec, nebo například konzervativní býk. Je to prostě tvé rozhodnutí. Ovládají tě dvě planety, ne dva mozky a když mozek vyšle do těla signál končím, tak prostě končíš, ale musíš to chtít jen a jen ty.
A pokud se chceš litovat, tak v tom ti nikdo nepomůže, ale zase jen a jen ty! Všichni procházíme v životě nejrůznějšími zkouškami a někdy sejdeme ze své cesty a je jen na nás, jestli chceme tu naši správnou, kterou uvnitř cítíme, že správná je, najít.
Držím ti palce!
Monika

Ahoj Mirku.pul litru tvrdýho je vážný problém..že to chvíli vydržíš, když potřebuješ jít do práce je ok, ale za rok to už vydržet taky nemusíš a bez chlastu po ráno nevyjdeš ani schody a nenaděláš nic..
Ted bych řešil hlavně zdraví, myslíš, že to játra dávaj?Dojdi si na jaterky, udělaj ti i pankreas (slinivku) a myslím, že budeš dost načatej, tvrdý je totiž na zdraví ta největší svině..Aby taky za dva roky nebylo po tobě

Mirku, proč se lituješ?Kdo Ti nalil násilím ten alkohol do krku?No, a já jsem vodnář, a také mně alkohol dostal.Jako každého člověka, bez ohledu, kdy se narodil.Hledáš jen důvody, jak nepřestávat pít.Až bude opravdu zle, nemusíš ten chlast , život,skončíš jako dement nebo umřeš.Takové jsou konce alkoholika. zvládnout,

Souhlasím s Libou..Pul litru tvrdýho denne jen tak nedas.a vsadim se, ze to zapijis pivem..Taky se jednou nemusis probudit

Dobrý den,

po několika letech pravidelné konzumace jsem přestal pít. V podstatě ze dne na den. Teď už je to osmnáctý týden.
Spojil jsem to dohromady s redukcí váhy, sem tam si dám nealkoholické pivo, ale alkoholu se vyhýbám - i radlery jsem si odpustil.
Mám ze sebe ohromnou radost. Největší problém s mým nepitím má okolí. Je to docela paradox - když jdu s kamarády na pivo nebo do vinného sklepa, mají pocit, že trhám partu, když si nedám pivo. Snažím se být ve stejně dobré náladě jako oni, ale většinou odcházím z akcí jako první, jelikož mě to nebaví. Našel jsem si jinou zábavu, možná se rýsují i noví přátelé...a každému hned říkám, že jsem abstinující alkoholik. Většinou to vezmou v pohodě - až do doby, kdy si jdeme někam sednout (Jak můžeš vědět, že jsi alkoholik, když jsi nebyl ani u doktora? Kecáš, nepiješ jenom proto, aby sis z nás dělal srandu (podotýkám, že nedělám!). A co by se asi tak stalo, kdyby sis dal jedno pivo?)
Anonymní alkoholiky mám ve vedlejší ulici, zatím nemám potřebu je vyhledávat.
Dotaz: Je možné, že se dostanu do stavu, kdy si fakt jedno, dvě piva budu moci dát a přestat? Nebo mám počítat s doživotní abstinenci?

Jestliže jsi usoudil, že jsi alkoholik, tak platí doživotní abstinence, určitě.Není to tak zlá představa.

Tak tyhle reakce mě dostávají. Je smutné, jak se alkoholismus v podstatě podceňuje a jak je společnost na alkoholu závislá. Potom se není čemu divit, že už alkohol zkouší děti, že mají alkoholici velký problém přestat...protože všude kolem je nám neustále předkládáno, že je přece normální dát si panáčka, skleničku.

Já nejsem alkoholik. Alkohol jsem ale "přestala" pít před cca 2-3 léty sama. Důvodem byly zdravotní problémy, kdy jsem loni nemohla vypít ani sklenku malého piva, aniž by mi nebylo zle. Teď už je to lepší, takže si malé pivko nebo skleničku vína sem tam dám. Taky jsem si na alkohol vytvořila averzi, jelikož má přítel s pitím veliký problém.
Všude, kam přijdu a dávám si nealko, se na mě koukají jako na blázna. neustále poslouchám "a proč si nedáš?", "tak si dej", "to tě nezabije", "jednu si s námi přece dáš".
Ne, prostě nedám. Odmítám už s lidmi o tom polemizovat a prostě razantně prohlásim NE a dál neřeším.

Chápu, je to unavující, ale myslím, že by jsi měl trvat na svém a úvahy co když si dám jen jednu si vůbec nepouštět k tělu. I jedna může být start. A akcím, vinný sklípek je asi lepší se vyhnout obloukem. Tyhle akce se pořádají převážně jen kvůli alkoholu.

No, je docela mazec, když si vybavím, že poprvé jsem s kamarády byla opilá ve 14ti letech. Hnus. Zvláště, když pak člověk o 10, 20 let později ví, jaké byl tenkrát ještě děcko. Divím se, že z nás, takto opilých dětí, nikdo neumřel na otravu alkoholem. No, ale vlastně se stačí o víkendu večer rozhlédnout ve městě kolem sebe a historie se opakuje u jiných náctiletých. Myslím, že rozumní lidé člověka do chlastu netlačí. Někdo třeba nabídne, ale já řeknu ne a on s tím nemá problém. Ani nemusím popisovat, proč nepiju. Prostě řeknu "nechci", "nemám chuť"... Kdyby mi někdo vyčítal, že nepiju alkohol, tak bych neměla potřebu se s ním dál bavit.

Dnes jsem se rozhodl požádat odborníka o pomoc.Držte mi pěsti,abych vydržel!!!!!

Ahoj.Hlavně tam zajdi dřív, než si to nemocnej mozek odůvodní a radši zamíříš do hospody..Ale pamatuj, odborník není spasitel, hlavní musíš udělat Ty sám