Alkoholik

Zara,
ale vzdyt ja to rikal tak nejak s humorem - to lakovani

Kdyz bych si p osobe precet to, co si napsala ty, muselo by mi byt jasne, ze jit pro basu piv kamosum a sud k tomu je pitomost. Obzvlastne na zacatku - kdy jsem nechtel pit a vlastne i pit chtel. Jen jsem nechtel, aby me to chlastani tak decimovalo (prace, vztahy). Okolnosti me donutily prestat pit, jinak bych chlastal dal.

Ad terapie: jedna navsteva zadne terapie nemuze byt k necemu uzitecna. Mozna tak na to, zjistit, zda dany terapeut vyhovuje a jsem ochoten s nim uzavrit terapeuticky vztah/smlouvu.
Pripravena .. to mi evokuje - nejsem pripraveny prestat pit, presta tkourit. Ale zitra to zkusim ..
Nemam predstavu, jak se da na jakoukoli terapii pripravit. Snad jen odhodlani tam jit a pustit se do veci, ktere nemusi byt prijemne, ale uzitecne resit a vyresit.

Ten impulz nesedet v koute je rozhodne dobry. Samo se nikdy nic nestane a ani nepodela. A kamosky bych priste poslal pro vino samotne, pro jistotu. Hm?

Nespoznaný napsal:
Tož, keď sú kamošky dôležitejšie ako triezvosť, nech sa páči.
Nuž, a keď už nebudú ani kamošky po ruke *vymyslíš/-te* si čo?" (...za dôvod)

Odporúčam, vykonať (si) adresnú osobnú inventúru alias 4. krok podľa Big book/Modrej knihy = Anonymní alkoholici.

MichalB napsal:

Pripravena .. to mi evokuje - nejsem pripraveny prestat pit, presta tkourit. Ale zitra to zkusim ..
Nemam predstavu, jak se da na jakoukoli terapii pripravit.

A kamosky bych priste poslal pro vino samotne, pro jistotu. Hm?

Miši,

tak to jsem ráda :... Kámošce jsem nejprve řekla, že nikam pro burčák nejedu a pěkně jsem je zaskočila, jsou zvyklé, že jsem na ně hodná a ve všem vyjdu vstříc... Ale je fakt, že na tom, říci "Ne" a ať si pití zajistí sami, nic špatného není, mnohem horší bude říkat "Ne, nedám si", až mi budou chtít nalít....

S tou terapií jsem to myslela tak... Přeci jen na regresní terapii se babráš v minulosti a odhaluješ vše, co třeba ani neví Tvůj/Tvá nejbližší... Otvíráš svou pandořinu skříňku, tedy pokud chceš, aby ses něčeho dopátral... Já tam řekla hodně věcí ze své minulosti a moc mi to nepřidalo, z toho soudím, že jsem na to nebyla připravená.... říci cizímu člověku to, co Tě tíží, není jen tak.... Já spíše chtěla jít na hypnózu, protože některé věci mám v sobě opravdu hluboko potlačené, ale místo toho mi byla doporučena ta regresní terapie a nesplnila má očekávání...

Ja napsal:
[quote]Nespoznaný napsal:
Tož, keď sú kamošky dôležitejšie ako triezvosť, nech sa páči.

V tomto případě to není o kámoškách, vše je jen a jen o mně.... Je jen moje chyba, že piju, je jen moje chyba, že mám slabou vůli.... Vše kolem jsou jen nástrahy a moje slabost je, že jim nedokážu sama čelit.....

O moc hodném strážci majáku

Na jednom ostrově obsluhoval maják velmi hodný a ústupný chlapík. S každým chtěl vycházet dobře a prostě neuměl říct ne. Jednou za čas dostával z královských zásob láhev vzácného oleje, aby měl čím plnit strážnou lampu. Nebe bylo jasné a moře poklidné.
Zrána přišla za strážcem majáku stará vdova. „Odlej mi kapku oleje,“ prosila ho. „Blíží se výročí smrti mého muže, musím mu zapálit věčné světlo, aby jeho duše spočívala v míru.“
Strážce jí ulil oleje a vdova zajásala: „Ach, ten náš strážce, ten má srdce ze zlata!“
V poledne přišel za strážcem majáku soused. „Příteli, že mi dáš kapičku oleje? Musím naolejovat své stroje, jinak bych dnes přišel o výdělek.“ Dostal svou sklenku oleje a nadšeně strážce majáku objal: „Vždyť já věděl, že jsi kamarád.“
K večeru přiběhla mladá matka a moc naříkala: „Mé dítě, mé drahé děťátko se spálilo a křičí! Prosím tě, odlej mi oleje a já mu budu mazat bolístku!“ I jí strážce odlil vzácný olej. Žena mu vroucně políbila ruku: „To je ale štěstí, že tu hlídá maják někdo tak hodný jako ty!“
V noci přišla strašná bouře. Strážce spěchal na maják rozsvítit lampu. Ale oleje už bylo sotva na dně. Lampa zhasla. Loď se stovkami lidí na palubě narazila do skal a všichni do jednoho utonuli v moři.
Nikde v celém širém světě nebyl tak hodný strážce majáku.

(Daniela Fischerová)

Nespoznaný napsal:
O moc hodném strážci majáku

To mi připomnělo citát: "Kdo nic nedělá, nic nezkazí"....

Zara, píšeš:
..."moje chyba, že piju, je jen moje chyba, že mám slabou vůli..."
..."ono → to vôbec nie je o vôli, ale o konverzii/(zmene) vhľadu a postoja k alkoholu.

Prijať, totiž, samu-seba ako alkoholičku (si) vyžaduje úžasnú sebareflexiu, t.j. VEĽMI osobný, vnútorný a detailný vhľad do seba; v zrkadle tvrdej a pravdivo-objektívnej sebakritiky..."

Nespoznaný napsal:
O moc hodném strážci majáku

Na jednom ostrově obsluhoval maják velmi hodný a ústupný chlapík. S každým chtěl vycházet dobře a prostě neuměl říct ne. Jednou za čas dostával z královských zásob láhev vzácného oleje, aby měl čím plnit strážnou lampu. Nebe bylo jasné a moře poklidné.
Zrána přišla za strážcem majáku stará vdova. „Odlej mi kapku oleje,“ prosila ho. „Blíží se výročí smrti mého muže, musím mu zapálit věčné světlo, aby jeho duše spočívala v míru.“
Strážce jí ulil oleje a vdova zajásala: „Ach, ten náš strážce, ten má srdce ze zlata!“
V poledne přišel za strážcem majáku soused. „Příteli, že mi dáš kapičku oleje? Musím naolejovat své stroje, jinak bych dnes přišel o výdělek.“ Dostal svou sklenku oleje a nadšeně strážce majáku objal: „Vždyť já věděl, že jsi kamarád.“
K večeru přiběhla mladá matka a moc naříkala: „Mé dítě, mé drahé děťátko se spálilo a křičí! Prosím tě, odlej mi oleje a já mu budu mazat bolístku!“ I jí strážce odlil vzácný olej. Žena mu vroucně políbila ruku: „To je ale štěstí, že tu hlídá maják někdo tak hodný jako ty!“
V noci přišla strašná bouře. Strážce spěchal na maják rozsvítit lampu. Ale oleje už bylo sotva na dně. Lampa zhasla. Loď se stovkami lidí na palubě narazila do skal a všichni do jednoho utonuli v moři.
Nikde v celém širém světě nebyl tak hodný strážce majáku.

(Daniela Fischerová)

Přesně takovej blbec jsem občas byl. Naštěstí, už se trochu lepšim. Samozřejmě nešlo o tak důležitou věc jako ten maják. Ale stejně je to o mě.

Ja napsal:
Zara, píšeš:
..."moje chyba, že piju, je jen moje chyba, že mám slabou vůli..."
..."ono → to vôbec nie je o vôli, ale o konverzii/(zmene) vhľadu a postoja k alkoholu.

Prijať, totiž, samu-seba ako alkoholičku (si) vyžaduje úžasnú sebareflexiu, t.j. VEĽMI osobný, vnútorný a detailný vhľad do seba; v zrkadle tvrdej a pravdivo-objektívnej sebakritiky..."

Ja,

nerozumím Ti. Já moc dobře vím, že jsem alkoholik, i když si to někteří v mém okolí nemyslí... Vidím, kdy sahám po lahvi a že to není v pořádku...

Proto jsem taky tady, nemyslíš?

A promiň, nejsem robot, neumím zmáčknout tlačítko reset a začít od začátku, bez alkoholu. Vím, že alkohol není dobrý a že ubližuje, ale neumím přestat...

Ja k tomu tak nejak dospel. Nejdriv me dohnaly okolnosti, pak prislo uvedomeni si, smireni se s debaklem, prohrou, vyhledani pomoci, uleva hrozna. Proste se neco zlomi a najednou to jde - skoro samo. Pak si clovek zvykne a uz mu to ani neprijde, ze funguje bez chlastu - az na par vyjimek, kdy to naskoci samo, bez zjevne vnejsi priciny. Proste to tam furt je, zije, spi a obcas se to probere. To zavislostni chovani. Zavislost. Je to do konce zivota