Alkoholik

Pijak napsal:
[quote]Nespoznaný napsal:
O moc hodném strážci majáku

S tímto já bohužel nesouhlasím....

Pokud přestaneme pomáhat druhým, kam tento svět dospěje? A to, že někdy něco nevyjde tak, jak bysme si přáli, ještě neznamená, že se máme na všechny a všechno vykašlat.... Jsou prostě věci, které neovlivníme a mají tak být, ale jen proto se nestanu sobcem...

Doba je taková, že každý začíná hledět jen sám na sebe, lidi si závidí, nepomáhají si, naopak se předhání, aby byli ve všem lepší...

Zamyslete se nad tím, kolik dobrého jste udělali a kolikrát jste se spálili.... Věřím, že to měřítko neúspěchu je minimální...

A pokud nemáte potřebu lidem pomáhat, pak tu ani nemusím být, protože já pomoc potřebuji... Proto tu jsem a proto tu trávím čas, protože si sama nedokážu pomoci...

MichalB napsal:
Ja k tomu tak nejak dospel. Nejdriv me dohnaly okolnosti, pak prislo uvedomeni si, smireni se s debaklem, prohrou, vyhledani pomoci, uleva hrozna. Proste se neco zlomi a najednou to jde - skoro samo. Pak si clovek zvykne a uz mu to ani neprijde, ze funguje bez chlastu - az na par vyjimek, kdy to naskoci samo, bez zjevne vnejsi priciny. Proste to tam furt je, zije, spi a obcas se to probere. To zavislostni chovani. Zavislost. Je to do konce zivota

Miši,

nevím, jak dlouho nepiješ... Jen mi teď řekni, když už jsi OK, proč jsi tu? Máš obavy, že do toho znovu spadneš? Ptám se kvůli sobě, chci vědět, co mě případně čeká nebo nečeká, vím, že budu muset být celý život v pozoru, protože jsem v takovém prostředí vyrůstala a vidím lidi kolem sebe, co se snažili tento problém řešit. Smutné je to, že Ti, co nepijí, pro tento problém nemají skoro žádné pochopení, předem nás odsoudí místo toho, aby se nám snažili pomoci. Ale nemůžu všechny škatulkovat, třeba jsou i vyjímky

A jeden článek, co mi poslala kamarádka -
1url.cz/rMJ6J

Pijak,

neodcházej a pokud musíš, pisni mi na email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ....

Nechlastam 2 roky. Ja mam obavy momentalne uplne z jinych veci, nez z chlastu
Jasne, ze clovek musi o sve zavislosti vedet a podle toho se chovat.
A .. me je fuk, co kdo okolo. Jak vnima okoli alkoholiky nebo nevnima, zda pomaha nebo se smeje

Zara napsal:

Ja,

nerozumím Ti. "Já moc dobře vím, že jsem alkoholik, i když si to někteří v mém okolí nemyslí... Vidím, kdy sahám po lahvi a že to není v pořádku"...

Proto jsem taky tady, nemyslíš?

A promiň, nejsem robot, "neumím zmáčknout tlačítko reset a začít od začátku, bez alkoholu. Vím, že alkohol není dobrý a že ubližuje, ale neumím přestat"...
Zara,

prvý krok na ceste k slobode od alkoholu je priznať si vlastnú bezmocnosť a neschopnosť riadiť a viesť svoj život bez alkoholu.

Toto samotné priznanie sebe samej Ťa však nevylieči iba nasmeruje na cestu sebaspoznávania sa.

Zbieraj odvahu a vnútornú silu - priznať túto slabosť otvorene aj inej ľudskej bytosti.

Priprav sa na dôkladnú osobnú inventúru vlastného ja (= svojej osobnosti) voči alkoholu.

Rozpitváš svoju predstavu osobnosti, o tom kto si (nie ako chceš aby Ťa vnímali a videli iní/druhí), začneš odstraňovať zistené nedostatky a opäť sa poskladáš do predstavy seba ako triezveho celku.

Toto je potrebné sa učiť do konca života, pretože každý sme svoj a jedinečný.  V AA Ťa cez túto odvážnu inventúru/(sebareflexiu) prevedie tzv.sponzor/(duchovný sprievodca triezvením).

Otázky, ktoré si pravdivo zodpovieš nájdeš vo 4. kroku/(osobná inventúra) z dvanástich.

Čím viac sa budeš uvedomovať sama v sebe, tým rýchlejšie postúpiš do vyššej úrovne triezvenia - cez abstinenciu od alkoholu.

Nutkanie - nakúpiť si "zásobu" na uvoľnenie ustúpia a zoslabnú.

Aj myšlienky si "osedláš" triezvym smerom → vedome. Vytvoríš - vybuduješ si nový = triezvy stereotyp.

Chce to čas, snahu, odhodlanie a trpezlivosť.

Veď to robíš "iba" pre seba...

Ja napsal:
[quote]Zara napsal:


Chce to čas, snahu, odhodlanie a trpezlivosť.

Veď to robíš "iba" pre seba...[/color][/b][/i]

Ja,

děkuji za podporu. Dnes se cítím jaksi dobře, sice unaveně, ale dobře. Byla jsem v obchodě a nekoupila si žádnou lahev, v 19 h jdu na sezení AA a i když začínám mít obavy (spíše takové pocity studu), těším se tam. Potřebuji být a mluvit s někým, kdo má nebo měl stejný problém a kdo ho umí pojmenovat.

Po tomto sezení jsem odhodlaná promluvit si s manželem, on sice vidí, že po večerech piju, ale moc o tom nemluvíme. Už kdysi jsem mu říkala, že pokud nebudu chtít sama přestat, nic s tím nezmůže a teď i jeho chci poprosit o pomoc a podporu.

Místo vína chci zkusit popíjet po večerech bylinkové čaje a chodit dřív spát. Koupila jsem si Melatonin pro dobré spaní, třeba to taky trošku pomůže.

Zítra sem napíšu, jak proběhl dnešní večer, dnes mám v sobě to odhodlání, tak snad vydrží ...

Mějte všichni báječný víkend

Ahoj Michale B děkuji za podporu. Tvojí nabídku určitě zvážím O psychologvi dělší dobu přemýšlím. Jen nevím, zda tam zvládnu otevřeně o všem mluvit. Už jsem kdysi byla u asi dvou psychiatrů a měla jsem s tím vždy velký problém. Povídat o svém dětství, životě atd...Trpím totiž ještě sociální fóbií a s tím je to zřejmě spojené. Chtěla bych se zeptat, zda má někdo jako já, že když piju a nestane se ten večer (piju většinou jen večer) nic fatálního (nějaká ostuda, hádka apod.), tak jsem druhý den tak zvláštně vyrovnaná a se vším smířená. Nic moc mě neštve ani nevadí, nic neřešim... Je to tím, že tem mozek je z toho pití nějak utlumený a je mu všechno jedno...?

Asi se to da spocitat a rano si dychnout, kolik zbytkace v sobe budes mit - tzn. kolik dopaminu ma mozek k dispozici (z toho chlastu
Pak by se ta "pohoda" dala v podstate jednoduse vysvetlit
www.drnespor.eu/Alchy.doc

Ahojky,

posílám zprávu, jak jsem slíbila. Včera nepadla jediná kapka alkoholu a cítím se skvěle. Nejlepší na tom je, že jsem vůbec neměla chutě, o to to pro mě bylo jednodušší.

Večer jsem šla na skupinku AA, nejprve jsem byla nervózní a styděla se, ale jakmile jsem usedla a zaposlouchala se do příběhů ostatních, padla na mě obrovská úleva, že jsem mezi svými, tam, kde mi rozumí. Nejprve se mi chtělo brečet, jak to na mě všechno dopadalo, pak jsem v sobě sebrala odvahu a také jsem promluvila svůj příběh a bylo mi najednou tak nějak líp. Dostala jsem svou první placku "24 h", kterou jsem splnila a dneska jí hodlám zvládnout také.

Po sezení jsem si promluvila s manželem, byl rád, že s tím vším chci sama něco dělat a že mě podpoří, jak jen to bude možné.

Cítím se moc fajn a je mi dobře.

I vám všem přeji krásný sobotní den a bezproblémovou 24 h ...