Alkoholik

No a hlavně, když si vzpomenu, jak v tom dětství vždy rodiče na Vánoce popíjeli a všichni jejich známý a pak s bráchou jsme do toho od útlýho věku vlítli taky a připadalo nám to úplně normální. Piva přes den na Štědrý den, při večeři vína, táta ještě sem panáčka, no, báječně jsme se bavili. Samozřejmě, že i do hádanic o pitomosti. Palk všude ty papírky z dárků a další chlast. a další chlas... Vše upatlaný, ožralý. A kolik let jsem to se všemi známými bral jako normálka, ty svátky, že se tak divoce pije a o Silvestru, to se musí být úplně na káry.
A pak pro změnu jsem asi tisíc let slavil Vánoce s abstinentkou, teda spíš nepijící, protože na ty svátky si trošku toho vína užbrndla, nepíjící ženou teda, ale zato ukřičenou, věčně namíchnutou a posedlou uklízením. Z extrému propitýho dětství a kusu mládí s rodiči, do toho věčnýho peskování a umanutýho uklízení. Občas jsem se tehdy na Vánoce ožral, občas spíš ne, až jsem to pití konečně zasekl bohužel teprve před těmi pár lety, to mi bylo hodně špatně.
Šel jsem pro známé a rodinu do kostela, měl jsem "jenom" čtyři PIVA, STRAŠNÝ NERVY A UDĚLALO SE MI ZE VŠEHO TAK ZLE, ŽE JSEM MUSEL CHVÍLI SEDĚT NA ledovým CHODNÍKU, co se to děje? Co se mi to děje? Vždyť jsem měl jen pár piv, říkal jsem si. Ale asi celej ten alkohol do těla nalezlej předtím se nějak aktivizoval, to se prý alkoholikům nějak může stát. Tehdy jsem si přestal namlouvat, že jsem "jen" ten piják. Seděl jsem tam úplně vyklepanej, troskoidní, nechopnej, vyyděšenej z toho. JAKO STAŘEČEK. Tam to někde začalo, ta touha nepít už nikdy. Nedaří se mi to úplně perfektně, ale je to hodně jiný a o dost lepší.
Každopádně tyhle Vánoce se alkoholu nenapiju. Ani náhodou. Už jsem si tu kalužinku odpornou vyžral a vylemtal předtím. Rozházená psychika, nervy na pochodu, deprese a další hnusy.
Kdepak, tyhle Vánoce budu mít čistý. Všem Vám tady moc přeju, ať se to taky podaří!

Sochař pekne si to napisal. Spomienky na sviatky mam podobne, len si ma upevnil v rozhodnuti stravit ich z cistou hlavou

ahojte, mal som pred vcerom laps, jednoducho som to po praci sam nedal a nemal sancu proti sebe bojovat. Klasika siel som do baru za znamymi a vypil par piv.

Neviem, ako sa k tomu postavit, rad by som to aspon co viac eliminoval take veci. Mi to pride ako dieta, kde clovek neudrzi a zhresi.

Mal by som sa dalej snazit. Doma to ani nepoviem, lebo by ma zabili, som zvedavy, co na to povie doktor.

Ahoj Sochaři! Ahoj všichni...
Vánoce - totožné vzpomínky. Z dětství a i z dospělosti (včetně hádek a oken - co jsem to vlastně dostala za dárky a od koho atd...). Sochaři, plán stejný: letos s čistou hlavou!
No a Stefe, co na to říct. Psal jsi, že ten boj po práci nejít na pivo probíhá. I tipy jak na to vyzrát byly. Bohužel, bitvu jsi prohrál tentokrát. Po léčbě celkem brzy. Nevím co to znamená, snad se budeš držet.

Šantalko, my už to prostě víme nasurovo a už do toho nechceme strkat krk, do tý chlastový oprátky. To už tu bylo mockrát, že právě na svátky převažujou všelijaký ty dojetí, vzpomínky a do toho pekelec nervů a nestíhaček, že ta láhev tak jako uvolnila a rozveselila. Jo, před lety to tak bylo. Teď už ne. A čas je jen jedno teď a teď si nedám. I přes svý mimořádný úspěchy na tomto poli /hahaha !/ jako je abstinence delší než rok si tuhle jednoduchou mantru musím teď zas pořád opakovat. Patří to holt k nemoci. Jsou horší věci.

Stefi, třeba mi uniklo nějaký tvoje psaní, ale proč teda nejdeš do Antabusu? Vím, snad od Krtka, že na Slovensku se nepředepisuje, ale patřím k těm, kterým pomohl a pomáhá a zřejmě pomáhat bude. To, že sis přes svoje zapřisáhání dal pár piv a nic děsivýho se nestalo je právě to strašný nebezpečí, to je přece jasný. Tak se drž.

Stef, jasne. Tohoe byl muj scenar. A nakonec z toho byl rok ve tme alkoholoveho oparu ze jtereho bylo zle vsude, kak jsem se podival.

stef napsal:
ahojte, mal som pred vcerom laps, jednoducho som to po praci sam nedal a nemal sancu proti sebe bojovat. Klasika siel som do baru za znamymi a vypil par piv.

Neviem, ako sa k tomu postavit, rad by som to aspon co viac eliminoval take veci. Mi to pride ako dieta, kde clovek neudrzi a zhresi.

Mal by som sa dalej snazit. "Doma to ani nepoviem, lebo by ma zabili", som zvedavy, co na to povie doktor.
Števo,

"doma → nech Ťa pokojne aj zabijú - to prežiješ!"
..., ale lekár Ťa *lege artis*/(nie vitium artis) aj podľa *najlepšieho svedomia* opäť usmerní "iba" do triezva. (...alebo čakáš za relaps pochvalu?)

Napraviť sa však musíš sám. Je to Tvoj duel: *opileckého ega s *triezvejúcim bdelým ja.

Ak si hráč, stav si na tú zložku svojho ega/ja, ktorej fandíš! Je TO iba Tvoja voľba!...
(Snažiť sa budeš tiež iba Ty!)

Antabus, mě to zachránilo život.

Štefo, kontrolná otázka. Bol si na nejakom tom A-klube? Alebo si sa na to hrdinsky vykašľal. Dost skoro to prišlo. To si sa už na tom liečení musel tešiť, ako pôjdeš do baru. Veď si si ešte ani nestihol veci vybaliť. To si sa tam nič nenaučil? Alebo si si tam šiel liečiť ten žalúdok? Tvoj problém je v tom, že hľadáš všelijaké skratky k abstinovaniu. No prezradím ti, neexistujú. Je len tvrdá sebadisciplína, tvrdá práca na sebe samotnom.
Čo si vôbec spravil pre abstinovanie od návratu z liečenia? Ako chápem, že samému je doma nič moc. Ale chceš mi nahovoriť, že v Brne sa nedá žiť bez alkoholu? Nedá sa nájsť "niečo" kde sa nepije?

stef napsal:
nemal sancu proti sebe bojovat.

Klames sam sebe! Samozrejme ze jsi mel sanci - je tolik veci ktere jsi mohl udelat misto piti. Ty jsi se napit chtel - a nejspis uz davno pred tim nez jsi do toho baru vstoupil.

Ted Te asi nastvu ale nezlob se, nemyslim to zle a nedelam to schvalne. Z toho co a jak pises mam pocit ze jeste nejsi absolutne a nezvratne smireny s tim jak se veci maji. Doufas ze se *NECO* stane. Neco co udelaji doktori nebo lecba nebo zazrak nebo osud... proste ze dojde ke zmene a Ty prestanes mit chut se napit a nekde uvnitr Tvoji hlavy vyskoci velky napis "zavislost vylecena".

Mam pro Tebe spatnou zpravu - nic se nestane. Nikdo Te z toho nevytahne, nic nedokaze jen tak Tvuj stav zmenit. Jediny kdo Te muze zachranit jsi Ty sam. A nestane se zadny zazrak, neprijde zadna skokova zmena stavu... jedine v co muzes doufat je to ze kdyz vydrzis dost dlouho tak kazdy dalsi krok na te ceste bude o neco malicko snazsi nez ten predchozi. Bude to dlouhe, bude to pomale a bude to bolet ale neni to nic nemozneho a da se to zvladnout.