Alkoholik

Ahojky,

vracím se sem skoro po 3 letech, kdy se v mém počínání moc nezměnilo. Doufala jsem, že se mi podaří vyhrát nad alkoholem, ale nestalo se tak. I po těch 3 letech, co jsem se tu poprvé objevila, každý večer končím s lahví vína. A každé ráno se probouzím s výčitkami a přesvědčením, že to změním... Mám chvíle, kdy jsem přesvědčená, že to zvládnu, vydržím pár dní nepít a pak se to zase zlomí... Nevím, jak to zlomit... Chci přestat, ale je to silnější.... a pro rýpaly, kdyby mi to bylo jedno, neměla bych potřebu sem psát....

Ahoj Zara,
Snad nebudu rýpal.
Pomoc psychologa a nebo AA nezabiraji?
Co antabus??

Me zafungovalo, ze jsem s tim prestal bojovat, prestal chtit to nejak zlomit. Boj stoji moc sil a vysileny alkoholik jich moc nema. Pak prisel takovy klid - no, jo, vzdyt ja s tim nemusim bojovat. Pak jsem si to cele tak nejak pripustil = podivat se pravde do oci. Udelalo se mi psychicky zle, zavolal jsem x lekarum. Vzali me hned druhy den, antabus, terapie, skupiny a tento podzim to bude jiz pet let bez alkoholu. Ne bez chuti na ne nej nebo ze by se mozek neprihlasil, ale da ser s tim zit normalni zivot bez nejakych omezeni. Chodim do hospod, do spolecnosti, kde piji - je mi to neprijemne a tak se moc douho nezdrzim. Opili lide mi nejdo k pleti asi jako odnaucenemu kurakovi smrdi cigarety.

Zaro, udělala jsi první krok...uznala jsi svou bezmocnost nad alkoholem,Tvůj život se stal neovladatelný...další kroky které Tě čekají najdeš v AA...choď, poslouchej a uvidíš...Funguje to...Hodně štěstí a sil...

Ahoj Zaro,

psaly jsme si tu tenkrát spolu .
Já také neabstinuji, ale nebojuji už s tím. Mám dny, kdy to jde samo, řeknu si, tenhle týden nepiju a nepiju. Nemyslím na to, neřeším to.
Pak jsou tu víkendy, tam je to horší a dny, kdy si to prostě dovolím. Našla jsem nízkoalkoholové víno, koupím si sedmičku a ta prostě musí stačit.
Postupně se můj vztah k alkoholu uvolňuje, už nemám křeč, že všechno musím vypít, jinak se nejde spát.
Zase napiš.

Ahoj taky doporučuji aa měl sem tu možnost se s ní a teď setkat a paráda. Budu se snažit s nemá být co nejvíc v kontaktu až budu venku. Momentálně bojuju první měsíc v léčebné a zatím můžu říct že jen dobrý že už sem tu měl být dávno ale uvidíme co přinese život venku

Ahoj Zaro, taky mi vadí některé rýpavé příspěvky, ale už jsem se tohoto fóra načetla tolik, že je začínám ignorovat.

Možná to je cesta jak píšeš Kájo a MichaleB, že já pořád "bojuji" neustále na to myslím, chvílemi se mi daří lépe, pak zase jakoby na truc to toho spadnu. Výčitky atd. zkusím se nad tím zamyslet.

Inko, já jsem na to také pořád myslela. Jestli je víno doma, když ne, tak kam pro něj půjdu a kolik ho koupím. Neustálý kolotoč v hlavě.
Ale přestala jsem s tím bojovat, hlavně, když tu jelo " kravské " vlákno. Dařilo se mi celkem dlouho, asi 2 měsíce nepít a ono je to jaksi ohladilo. Neříkám, že na to nemyslím vůbec, ale je mi celkem šumák, jestli víno mám, nebo ne, přes týden určitě.
Držím palce

Karolíno, tak to je prima, že se ti to takto podařilo.
Zatím opravdu bojuji, jenom o víkendu jsem si kupodivu díky nabitému programu až do večera nevzpomněla, to se mi už dlouho nestalo, nabité a pěkné dny končily večer stejně jako ty opačné. A já jsem hlavně večerní pijan - uvolnit se, usnout...