Alkoholik

No, to já taky. Přes den bych nedala ani lok. Dříve, třeba na dovolené, jsem si dala drink, nebo pivo na kolech i odpoledne, ale začalo mi to vadit. Taková ta oblblost, tupost, prostě, to, proč to dělám večer, když je vše hotovo.
A jak jsem psala v příspěvku výše, nikdy není vyhráno. Mám teď díky prázdninám spoustu času a cítím, že se mi to zase vymyká.

Tak zatahni za brzdu

Karolino, s alkoholem to je jako s drakem.
Zbyde-li drakovi jen jedna hlava = piti o vikendu.
On je ten, ktery vas vztah ridi.

Eriko, přesně s tím stále bojuju. Nenechat si jednu hlavičku v pozadí "na horší časy".

Edna, píšeš:
"Eriko, přesně s tím stále bojuju. Nenechat si jednu hlavičku v pozadí "na horší časy".
..."alias *zadné vrátka*, inak povedané: *hlavu HYDRY*!!!"

Ahojky Eriko,

moc děkuji za Tvůj příspěvek. AA jsem zkoušela dříve, bylo to moc fajn, ale odstěhovali jsme se a teď mám AA nejblíž 40 km, na to jsem upřímně pohodlná. Ale to neznamená, že se k tomu nedopracuji, protože vím, že s tím musím něco dělat. A pokud člověk chce, vzdálenost nehraje roli, stejně tak, jako ve vztahu...

A psychologa jsem též zkusila tenkrát, před třemi roky, pak jsem vše hodila za hlavu. Antabus jsem nikdy nezkusila a ani mi ho nikdo nenabídl... Ale myslím si, že je to první krok, kterým bych se měla vidat.... Mám pocit, že ztrácím půdu pod nohama...

Miši,

smekám před Tebou... nedokážu si představit jít posedět s přáteli a nic si nedat... tohle mám vyřešené, nikam nechodím, ale stejně večer před spaním si naliju a piju, dokud necítím, že chce tělo spát... pak odložím skleničku, ulehnu a spím.... Někdy se probudím s výčitkami a říkám si, teď nastal ten čas, dopoledne jsem plná výčitek a k večeru už přemýšlím nad tím, co si naliju...

René,

děkuji za podporu, ale tohle není můj první krok... ten přišel před 3 lety a nepomohl... pamatuji si, jak mi v AA říkali, že tam nepatřím a já už tenkrát volala o pomoc... tenkrát jsem měla pití pod dozorem, teď sice taky ještě mám, ale tak nějak cítím, že se to brzy může zlomit... přeci jen, už piji několik let...

Ahojky Karolínko,

děkuji moc za Tvůj příspěvek, zároveň si vážím Tvé upřímnosti. Já bych též ráda šla cestou menšího množství alkoholu, ale nedaří se mi. Mám pocit, že čím víc se snažím nepít, tím je to horší. Když se fakt kousnu a dám si pauzu, několik dní, pak mi má hlava řekne, že si přeci můžu dát trošku a pak je z trošky ještě víc, než jsem pila standardně, než se to srovná. Někdy si říkám, že by pro mě byla třeba svěrací kazajky.. Zkoušela jsem i cestu bezalkoholového vína, ale ani to nepomohlo... Vážně si nevím rady...