Alkoholik

...opravujem CODA na *Al anon*.

Viac tu: alanon.cz

Ja napsal:
Bobo,

...odporúčam Ti toto si aspoň prečítať:

1url.cz/2MdFV

...možno Ti to pomôže zorientovať sa.

Díky moc za link. Přečteno a né jednou.
V mnoha věcech se tam vidím. Ano, jsem spoluzávislá (nejen tím, že jsem i já začla pít ...).
Jeho rodiče nepili a ani nepijí. Matka výjimečně, otec příležitostně. Tam byl jiný zpúsob týrání (v dětství, v dospívání).
Jsem si vědoma toho, že se jedná o nemoc a že on musí především chtít. Jeho rodina to nepřipouští, nežili s ním, vlastně znají jen jeho tvář pro okolí (nestýkali jsem se se s nimi tak často), nemají představu, jak už hluboko padl. Ani o tomto posledním prúšvihu neví. A mám pocit, že i kdyby věděli, opět si to "obrátí" tak, aby to vyhovovalo jim. Svým zpúsobem jsou všechny jejich děti "postižené" , jen si to nepřipustí ani otec, ani matka. Nejmladší brácha už přerušil kontakt se všemi v rodině ...
Jeho nynější "kamarádi" ho také znají z té venkovní strany a nepomohou mu. Spíše mu ještě nalijí, on přeci nemá problém, zvládá to ... .
Mám v plánu začít žít vlastní život, vlastně jsem ho již začala. Dúm se prodává, nevyhledávám kontakt s ním, jen odpovím, pokuď napíše, zavolá. Je zde stále přihlášen, i když jsem ho prosila, ať se přihlásí v pronájmu, pokuď má tu možnost.
Začínám si plně uvědomovat, že mu nemám šanci jakkoliv pomoci .
Bojovala jsem s větrnými mlýny a ten "boj" bych nikdy neměla šanci vyhrát ...

Ja napsal:
Bobo,

"Gratulujem, už 'len' vydržať a nenechať sa nachytať v slabšej chvíľke/ (zviklat)!"...

Děkuji .

Slabší chvilky mám, to je fakt. Jen do okamžiku, kdy ho vidím ... (jj, je to smutné ).
Jakmile opět začne s tím, jakou jsem na něj udělala špinavost, nebo jeho reakce na slova - alkohol atd...,opět jeho rány pod pás na citlivá místa, smrdící alkoholem a podobně - v tu chvíli nelituji toho rozhodnutí (i když to moc bolí). Je možné, že by mě zvyklal pláčem ... Plakával, když si na něco vzpomenul z minulosti - otevřela se jeho Pandořina skříňka (dokázala bych ublížit jeho sploditelúm).
Sama se musím dát dopořádku a utřídit si své myšlenky a pocity. Zatím vúči němu není lhostejnost, převažuje především lítost .
Hlava mi nechce brát, že jeho vlastní rodiče to nezajímá .
Pokuď bych to vše nezažila na vlastní kúži, asi ani já bych tomu nevěřila, přiznávám. Roky jsem si to nechtěla připustit, že je v tom tak hluboko. Vlastně jsem si to uvědomila pár měsícú potom, co začal u mě bydlet. A věřila tomu, že to má pod kontrolou . Také jsem si to nechtěla připustit ...

Bobo,tak teď už začni žít svůj život,jak jsi výše psala,zivot s alkoholikem je peklo plny lží výmyslů a podrazů.A i když to bude těžké raděj se s ním už nestýkej,pro svou svobodu a svůj nový život.Takto se zaobíraš pořád bývalým a nemáš čas myslet na sebe.On se určitě nad Tebou nestará jak Ti je.Preji Ti ať se Ti to podaří.

Maris, děkuji za odpověď .
Vím, že možná hledám výmluvy, jen pokuď bydlím zde, je těžké se nestýkat. Vzájemně se nevyhledáváme. Pokuď mu zde přijde pošta, dám mu ji. Odešel v nervech, v chvatu, má zde ještě pár věcí, vlastně dost (nejedná se o oblečení). Dúm jsem již dala částečně do pořádku, sehnala peníze na vymalování aspoň nečeho, přeorganizovala pár věcí a dúm je již nafocen a inzerát na webu jedné realitky tady. Jakmile bude kupec, hledám si něco pro sebe, vrátím se do země, kam jsem z ČR odešla. On zústává tady, ale to je jedno, kde bude.
Ne, nedokáži ho zatím úplně vymazat z hlavy. Jen tam spíše už zústává lítost ...
Tím, že jsem teď na vše naprosto sama, trvalo to delší dobu, než se dúm dal nafotit. A tento týden relaxuji a další se vrhám do čistky věcí. A jsem rozhodnuta k tvrdé selekci, všeho. Začít s co nejčistším stolem . Teď o tom píši, jako hrdinka, jen se i bojím . Jsou jiné hodnoty v životě než hmotný majetek, to jsem si uvědomila již dříve. Jen je mi 55 (už/teprve) a myslela jsem si, že toto bude má poslední štace. Jj, člověk míní, život mění a skládá se se střípkú, které časem do sebe zapadnou.
Maris, musí se to podařit , už se to rozjelo a nemám v žádném případě zájem to zastavit .
Maris, spíše o tom potřebuji "mluvit" s lidmi, kteří ví o čem píši, dostat to ze sebe. Nemám nikoho ve svém okolí a pokuď pár lidí by zde bylo - jazyková bariéra nepustí.
Jsem moc ráda, že zde nacházím odpovědi, že mi odpovídáte, radíte, směřujete. Dlouho jsem sbírala odvahu se sem přihlásit.

Ano, byl to život, přesně, jak píšeš - plný lží, výmyslú a podrazú . Na druhou stranu mu nemohu upřít to, že vše financoval a pomohl, když bylo potřeba. Hodně věcí mi toleroval. Nemúžu na něj jen házet špínu.

Bobo,opravdu jsi měla strach se sem prihlasit?Tak to já jsem nevahala,vzdyt je to totálně anonymni.Ale jsme na netu,kdyby nebyla možnost mě poznat,klidne bych s Vám představila. A jak jsi pokrocila?Ja jen nepochopila,ty se stehujes zpět do česká anebo pryč z CR?

Ivet1977 napsal:
Bobo,opravdu jsi měla strach se sem prihlasit?Tak to já jsem nevahala,vzdyt je to totálně anonymni.Ale jsme na netu,kdyby nebyla možnost mě poznat,klidne bych s Vám představila. A jak jsi pokrocila?Ja jen nepochopila,ty se stehujes zpět do česká anebo pryč z CR?

Ahojky. Ano, měla jsem. Možná z více dúvodú - nechtěla jsem si to stále přiznat, možná byl problém rúžové brýle, dále asi, co pak se mnou bude dál, jít na stará kolena jinam, měnit "štaci" - bylo toho více, také má hanba, že jsem tak naletěla.
Jinak nebyla jsem zde úplně anonymní, špatně jsem se přihlásila, bylo zde mé celé jméno .
Pokročila jsem tak, že se snažím minimálně komunikovat,je to pro mě stále moc bolestivé a většinou mě to dost rozhodí. Stačí co zde teď zažívám, že jsem nemocná a na vše sama. On má stále pocit, že já se mu mám omluvit. On přeci neudělal žádnou chybu ...
S tím stěhováním - odešla jsem do SR, v r. 1990 a pak v r. 2010 to této země. Vracím se zpět do SR.
A pokročila jsem tak, že si sháním pronájem od září, tento dúm nemá takovou hodnotu, abych si za něho něco adekvátního koupila. Musím vyhodit/rozdat/darovat plno věcí, které jsem si celý život střádala . A dalších mnoho věcí s tímto spojených

Bobo, máš smutný příběh, ale zase můj velký respekt a obdiv, že jsi dala věci dohromady a že se hnuly správným směrem.A neboj, já se tu taky napoprvé přihlásila pod svým jménem
Asi nás bylo povíce
To sbavování se věcí je asi dost těžké vid, když k nim má člověk citový vztah.

Ivet1977 napsal:
Bobo, máš smutný příběh, ale zase můj velký respekt a obdiv, že jsi dala věci dohromady a že se hnuly správným směrem.A neboj, já se tu taky napoprvé přihlásila pod svým jménem
Asi nás bylo povíce
To sbavování se věcí je asi dost těžké vid, když k nim má člověk citový vztah.

Ivet, děkuji za milá a povzbudivá slova .
Jestli se to hnulo správným směrem, stále nevím ... Víš, ony se ty věci daly dohromady "sami" . Kdyby se on nerozhodl, po té veliké hádce, kdy jsem ho napadla, že neodejde, asi by se nic nezměnilo a bylo by to, jako dosud, možná i horší a to pro oba . Možná i lepší, neboť je již teplo a slunce a už netrpím takovou ponorkovou nemocí, jako v zimě. Stále je mi to líto. Na druhou stranu už mě nikdo nehoní dělat na zahradu a nekontroluje, kolik jsem toho udělala .
Vydělává 2.000€ měsíčně, ale na svého psa, kterého zde nechal, nepošle ani haléř. A drobec je vážně nemocný, že není na léky - nezájem. Vším tímto mě trestá, neboť se stále považuje za obět. Tak, jako celý život. Prostě natvrdo uzavřel 13 let společného života, zbaběle utekl. Chvílemi ho nenávidím a nepřeji mu nic dobrého, pak si zase řeknu, že se to múže obrátit proti mě. A občas se objeví lítost.
A piji i já . Už dokáži pochopit, jak je vlastně lehké sklouznout do těchto problémú