Alkoholik

Jenže ten alkohol si lil dobrovolně sám do krku, ubližoval si.Chtěl pít, tak pil.

Jistě, lil......to je moje zodpovědnost, stejně jako vaše. Nemíním se za to nikomu omlouvat, patří to ke mě. Nevím, jestli by bylo možno v minulosti najít ten okamžik, kde se stala chyba, a jestli je to jen moje chyba.

Víš,hledat chybu na druhých lidech je to nejjednodužší řešení,ale nikam nevede.No,vede,ale jen opět k pití.tudy cesta nevede.Rýpat se v minolosti tímto způsobem je zbytečné.jednoduše ber fakt Jsem alkoholik.Spíš si zpracovávej svoje recidivy,proč ses napil tehdy a tehdy.Co jsi cítil předtím,než jsi začal pít,co jsi nezvládal na sobě?byla to zlost na někoho?Ovšem ta zlost pocházela od tebe,byla tvá.Problém?Mám problém se svojí zlostí a hledám způsoby jak se s tím vypořádat bez toho,že se budeš blbě cítit a z toho důvodu opět pít.Stejné to je se strachem a podobně.

Recidiva mě teprve čeká. Ale souhlas, je to naše chyba a odpovědnost.

Jak víš,že tě čeká?myslím tím recidiva?Kde nabýváš tu jistotu?Na alkohol tu a tam vzpomene každý alkoholik.Nikdo se nepropil do závislosti ze dne na den.Byly to roky a nějakým způsobem k nám to pití také i patřilo,než se rozvinulo v problém každého z nás.

No statisticky drtivá většina zrecidivuje. Nechci to, ale nemůžu to vyloučit, to nikdo z nás.

To je pravda.

Ede,nekomplikuj si to.Na statistiku se vybodni.Jestli budeš takto uvažovat necháváš v sobě skulinku,která tě opravdu k pití přivede.Jak víš,že nejsi v té druhé části(myslím v té menšině),které se daří?Ber to vážně a bez výhrad a neuvažuj nad tím.Je to zbytečné a hodně nebezpečné.Nechci,vypil jsem si svůj rybník a možná,že nejen svůj ale i někoho jiného.Stalo se-JÁ JSEM SE STAL ALKOHOLIKEM-A BASTA.Život jde dál-pro mne za podmínek,ŽE UDĚLÁM VŠECHNO PROTO ABYCH SE NENAPILA.

Jano, co se stane, když člověk zrecidivuje? Je to o zapomínání, nebo o zpychnutí, falešné sebejistotě? Vy chodíte do áček, čili nezapomínáte, přesto se Vám to nevyhýbá. Víte přitom, že pitím se nic nevyřeší, naopak. A říct, že za to může alkoholický mozek........to je moc velké zjednodušení. Poznáme-li příčinu, můžeme jí předejít.

Ede právě,že já jsem začala docházku do AA podceńovat,stejně jako svoji závislost.Svatba nejstaršího syna pro mne byla důležitější,než já a moje závislost,která byly předtím celé roky na mém prvním žebříčku hodnot.Ustála jsem společnost více jak 100 pijících během celé svatby.No a blbec jsem sama sebe přesvědčila že už alkohol na vánoce doma být může.Tot´oblast mé pýchy.Napila jsem se nechtěně záměnou skleniček.Dostalo mne to do těžkého stavu.Nevěděla jsem co se se mnou děje až když přišel syn se svojí skleničkou kde byl jenom džus.Tak se to vysvětlilo.No ten stav mi nešel z hlavy.Jeden malý panák a já ztěžklá,jako bych vypila dva litry vodky.V zápětí mi naskočilo přesvědčivé víno by ti to neudělalo.A byla jsem chycená ve vlastní pasti.UŽ ZVÍTĚZILA TVRDOHLAVOST,UMÍNĚNOSTA S TÍM I ROZHODNUTÍ TO VYZKOUŠET.Řekla bych,že jakýkoliv kontakt s alkoholem OSLABÍ předcházející zkušenosti s pitím,oslabí pamět´a probudí opět touhu po kontrolovaném pití.které bohužel není možné-ovšem ty ses dostal už do stavu popírání tohoto faktu,už to nejsi schopen ovlivnit a už vůbec ne přiznat sám sobě.