Alkoholik

Vím jak to Jana myslí, v pohodě. Dá se říci že každá taková věc nás posiluje. Zase takový nováček v přestávání nejsem, dva roky také nejsou už taková krátká doba. Je březen, za sedm měsíců jsem se napila 2X a každá ta recidiva mi dávala víc a víc. A chce se mi pít míň a míň. Můžu to brát tak, že jsem u nich přemýšlela už během pití si uvědomovala o čem to vlastně je, a v čem je to jiné, a jestli by to bez toho nebylo lepší. Závěr byl že to byla škoda peněz, škoda mé kůry mozkové, a škoda zabitých buněk .
Začínám být silnější v mnoha věcech(né v té lidské zlobě), ale v určitých situacích v kterých jsem dřív zmatkovala a bušilo mi srdce. Někdo říká že jsem se dost změnila a už nejsem taková, jenže taková (blbka) bych řekla. V jádru jsem stále stejná jen začínám věci řešit ihned, už je neodkládám, nečekám, pokud mě něco trápí - jednám. Nemusím už čekat kde vyleze další bubák, přestávám se bát - čehokoliv.

Přátelé jaké rady máte na psychicky těžké období kdy si člověk říká proč to vlastně dělá? Velmi psychicky náročná práce, mám pocit že potřebuji akutně vypnout. Sport provozuji,v přírodě jsem furt, cvičení a vypnout mozek nepomáhají, zábava se nedostavuje, nějak mi nejde se smát ač bych velmi ráda. Nevím co mě to přepadlo, jarní depka? Jsem šíleně utahaná s toho věčného přemýšlení co je a není správné.

A co vztah, děti? Mě pomáhá myslet na někoho jiného, pro koho tu jjsem a musím jít dál.

Máš pravdu.začala jsi pracovat i sama na sobě.Chceš být poctivá a možná také dělat tu práci co nejlépe,jestli máš stejný problém i v práci.Myslím s důkladnou zodpovědností což bývá u alkoholiků hodně často,tak jsi jednoduše přetížená a únava se dostavuje.Neber sama sebe až tak vážně,uvolní tě i to,když si přenecháš zodpovědnost jenom za sebe a svůj stav střízlivosti.Nebud´na sebe tak přísná,spíš k sobě hledej vztah založený na lásce.Práce přece je závislá především od tvého stavu.Odměn´se za snahu a nelpi na výsledcích.Jakmile se toto ale jiné,co se učí v AA u tebe zažije jako pravidlo hodně se ti uleví.Uleví se mnohem rychleji,když se opravdu zapojíš mezi členy AA.Tím nebudeš na všechno sama.

Pracuji na oddělení s psychicky narušenými uživateli, je to velmi vyčerpávající a kladou se na nás dost vysoké nároky, aniž by nám někdo vyšel vstříc.
Mám zázemí doma dobré syna i manžela,přátel dost, ale nějak nevím jak s tim stavem naložit. Vím že je to nejspíš dočasné, ale je v tom ten alkohol. Vím že by nic nevyřešil, jen není lehké pracovat se vším naráz. Vlastně co nepiji nenaštěvuji moc míst kde se lidi baví, samo že jdeme za kulturou atd., ale je to takové normální, všední. Hodně málo dostávám záchvaty smíchu jako dřív.

Smutky, špatný nálada také patří do života, jak přišly, tak odejdou.

Tomu rozumím. Snažím se k okolí chovat stejně jako předtím, když jsem pil, tím myslím nevyhýbám se ani lidem ani místům, kde jsem popíjel, ale samozřejmě mě to tak nebaví, tím pádem sedím víc doma a nikam se mi nechce. Člověk vidí věci jinak, chce to hledat novou motivaci.

To je právě ono..Lidskej primitivní mozek neni schopen v této době prožít opravdovou radost jinak, než bez drog..At jde celá příroda k čertu s ní

To je dobrý........na mě v lese padá depka, potřebuju být mezi lidma.

Na mě taky..A např. mne nezpůsobuje bažení ani chut se napít když jsem mezi regálama s chlastem..Ale jak třeba jedu z práce a vidím lidi co jdou sedět do hospody, padne na mne smutek a vztek že jsem alkoholik a nemůžu jít taky..Nedokážu ničím nahradit ten nával pohody si sednout do hospody k pivu a panáku, k tomu si zapálit..Nadruhou stranu moc dobře vím, že by mě to zabilo, protože když se napiju, chvíli pohoda a najednou se proberu někde na druhý straně Prahy na sídlišti na zastávce, co se dělo mezi tim nevim.Vlastně jsem rád, že se vzbudim doma, relativně čistej, bez rozbytý huby, s telefonem a peněženku, relativně naživu..Takto to mám hozený já..hnus stydím se za to, ale zároven vím, že musím bojovat musím už napořád než dokážu žít střízlivý život bez toho, aby mě nevím proč trápilo že nemůžu jít na pivo