Alkoholik

Souhlas s Petrou.Stonožka si z nás dělá srandu, nebo sní, má představy o tom, co vypisuje.Stejně je hrdinka, vydělat tolik peněz na šrotu při dnešní konkurenci je úspěch.Jistě má i lístky ze sběren.Možná platí i daně.Nemá ráda červenou, asi nebude komunistka.Podporuje mamku.Takže musí dělat něco zlého, to řezání, nebo ulítne jako anděl do nebes.

Psychiatrických vyšetření jsem absolvovala více,první v 15 letech,když mě zavřeli a před propuštěním.Potom v r.2009 na protialkoholním,když si říkali,co jim to tam přibylo za individuum.Asi před dvěma lety mě vyšetřovala jedna psycholožka.Úryvek z posudku mého psychiatra z loňskýho června pro PSSZ:Smíšená porucha osobnosti s dominující hraniční strukturou s disociálními rysy.Emoční nestabilita.Výrazně depresivní.Dominuje postupná sociální maladaptace a celkový úpadek.Ve stručnosti tak.

Kdybych měla popsat včerejšek:První pivo v 6,30h.Pak sběr,včera toho bylo málo,tak akorát 33kg papíru,necelý dvě kila nerezi a tři kila železa.Běhen toho dalších 10 piv,z toho tři jedenáctky.Poslední,12.pivo v 19,25h.Ráno a večer čtení(Mlčení jehňátek) a luštění křížovek.Já prostě po takovýmhle množství nejsem opilá.Nejsem takovej fanatik do těch poznámek,ale zrovna je mám před sebou

Stonožka,

ono - aj toto, tzv. *obhospodarovanie* kontajnerov/popolníc, je už klasifikované ako samostatná diagnóza závislosti.
Takže - "vitaj v klube! "

"Vitaj a nič nepýtaj!"

"Všetci závisláci - sme rodina!"(chtiac-nechtiac!)
[Podstatou/jadrom často býva aj frustrácia alebo disharmónia, odmietanie... atp.]

Už jsem se nechtěla k tomuto tématu vyjadřovat.No moje zkušenost s pitím začínala vrcholově.Neměla jsem absťáky,fungovala normálně,podávala obdivuhodné výkony nechápala,jak je možné,že je někdo mimo,že odpadne.Vypila jsem toho opravdu hodně.Dokázala jsem sama za večer ve společnosti vypít i 5-6 litrů vína a víc.Pila jsem to,jako vodu.Ve společnosti ostatní odpadali,zatímco já jsem se teprve začala bavit.Už to byl problém,že jsem k tomu používala alkohol jako prostředek a jinak to tenkrát neuměla.Co se týká stavů,které souvisely s pitím a já je nechápala u jiných lidí?Stejně jako to,že já šla normálně do práce,zatímco oni nemohli a po probuzení museli pokračovat v pití?Všechno na mne teprve trpělivě čekalo.Veškeré příznaky,veškeré stavy,které závislost provází a jsou jeho součástí.Ničemu jsem neutekla,neměla jsem pravdu,když jsem tenkrát věřila tomu,že mi nic nehrozí,že umím pít,že já pít můžu.Až nyní vím,co jsem si nepřiznávala tenkrát-že PROBLÉM/PROBLÉMY JSOU U MNĚ.

Jani, popiš prosím jak se to zlomilo, chtěl bych to porovnat se sebou..Já totiž taky dřív pil jak píšeš a neměl jsem problém ráno do práce, pak rovnou do hospody..Ovšem najednou se něco stalo a já zjistil, že když piju a ráno nepokračuju jsem v hajzlu a nejsem schopen vlastně ničeho (ale to je na delší povídání)

Ty zlomy přišly víckrát ve chvílích,kdy jsem nezládala svůj život.Nedokázala jednat tak, jak se učím nyní.Vedly k tomu mé vnitřní stavy a události,které zasáhly do mého života.S kterými jsem si nevěděla rady,nedokázala je řešit.Vedlo k tomu i to že jsem si nedokázala zřetelně uvědomit vlastní hranice a dovolila jiným,aby do nich zasahovaly.Styděla jsem se za své problémy,později za své pití,za sebe.Začala jsem sama sebe odmítat,trestat a vinit za všechno co se kolem mne dělo.Začala nenávidět svůj život.NEDOKÁZALA JSEM SI PŘIZNAT,ŽE JSOU VĚCI,PROTI KTERÝM JSEM BEZMOCNÁ.Které se musím naučit pojmenovat,přijmout,rozlišit,které můžu,které nemůžu změnit-a jednat podle toho.Nedokázala jsem včas vyhledat pomoc,kterou jsem potřebovala.Už má první zkušenost s alkoholem byla,že mi něco dává.Něco,co já nemám,něco co mi chybí,co neumím.Tam už jsem našla rychlý účinek k pocitu svobody a štěstí,které jsem v životě nedokázala najít.Jak vidíš,z jednoho problému,který jsem neuměla přiznat vzešlo tisíce dalších,které se na sebe nabalily a strhly lavinu mého pití.Tím největším problémem byla MÁ PÝCHA -já-MÉ JÁ,KTERÉ JSEM DOKÁZALA UTISKOVAT A UBÍJET VÍC A VÍC.Byly časy,kdy jsem z toho vinila jiné lidi.Neprávem!Pravým viníkem je mé já,které neumělo,nedokázalo,nevědělo...nic z toho,co se učím a o sobě dovídám sama.Mé pití se zlomilo v každé chvíli,kdy jsem zlomila já sebe.

Ten zlom musí zákonitě dojít na každého, alkohol jde pomalu, ale jistě dostane každého do kolen.Je to zrádný přítel, najednou nepřítel.Všichni jsme si mysleli, že "my" nikdy!!!nemůžeme takto dopadnout, "my" to zvládáme, to jen ti slaboši padají na hubu, chcípají.A najednou prásk, a byli jsme na tom hůř, než ti, nad kterýma jsme ohrnovali nos.Jo, chlast je past.

A jak je "záludný" A možná je to i naší společností? Já jsem jako mladý vůbec nepil, pivo mi nechutnalo, když mi bylo 18, 20, 22 tak jsem byl dokonc abstinent, na zábavě jsem si dával colu a byl jsem za exota. Nechápal jsem, jak někoho může bavit se každý týden ožrat do němoty, a druhý den pokračovat - opovrhoval jsem takovými lidmi. Co na tom hnusném chlastu vidí?
Začalo to u mě velmi plíživě po 25. roku života. Nenápadně, jen každý večer jedno až dvě pivka, po náročném dni. To trvalo 3, 4 roky, pohoda. Ale pak se to najednou rozjelo...