Alkoholik

Veroniko, manžel podcenil doléčování po léčebně.Chyba.Měl chodit na AA, nějaké kluby, dál třeba k odborníkovi.Ještě nění pozdě, jděte na áčka třeba spolu.

S plnou silou i důsledky jsem si po pětadvacetiletém manželství uvědomila, že manžel je alkoholik. Do nedávna jsem věřila, že "si rád dá", nikdy to však nedošlo do stavu, ve kterém je má malá rodina nyní. Mám pocit, že už nedokážu jít dál, stydím se před dospělou, s námi dosud žijící dcerou, která to už vzdává, mrzí mě, že nemá tátu, kterého si může vážit.
Tady jsem si to načetla a vidím, že jsou všichni stejní - od utajování, bagatelizování, přes lhaní, vymýšlení, vydírání, až po můj pocit viny, hledání příčin u mne, moje marné vyhrožování.

Po delší úspěšné abstinenci (zvládl nenapít se ani u rodiny na Moravě, ani na oslavě svých kulatých narozenin) začal nenápadně před 3 měsíci pít. Občas jsem to poznala, občas ne. Občas přestal, ale vždy na krátko, jeho "flámy" se zhušťovaly.
Teď pije 3 týdny denně, s výjimkou víkendů, kdy ho mám pod dohledem. Pije sám, doma, aby ho nikdo neviděl, aby si neudělal ostudu. Ostuda přede mnou a před dcerou mu nevadí.
Teď už ví, že má! problém, snad by ho chtěl i řešit, ale to mu nebrání, aby se nestihl napít než přijdu z práce. Dostala jsem ho na pohovor u psychoterapeuta v zařízení zabývající se léčbou ambulantně, docházka od rána do odpoledne, ale mám obavy, že to nebude stačit a že si cestou odtamtud "dá". ¨
Jsem na konci sil, jen brečím, nic mě nebaví, bojím se domů, tuším, že bude ležet přiopilý. Hezké Vánoce?!

Vlasto, podobných rodin je v naší zemi bohužel tisíce, alkohol ničí nejen lidi, co pijí, ale i jejich rodiny.Manžel by měl jít asi do léčebny, nejlepší řešení.Tam bude chráněný před alkoholem, bude mít čas si udělat v hlavě pořádek, co vůbec ještě od života chce.Uvidí alkoholiky, co jsou na tom hůř než on, dojde mu, co ho čeká.Vybere si sám.Vám přeji nabrat sílu k tomu, aby jste se netrápila kvůli tomu, Vy za to jeho pití nemůžete, trpíte, jemu je fajn, bumbá, je v pohodě.