Alkoholik

asi budu muset žít také jen ze vzpomínet, byl by to ten nejlepší chlap a chci být s ním, ale teď cítím, že mě táhne dolů, nezvládám svůj život, stydím se za něj, omlouvám ho všude, bojím se o něj - před pár měsící měl epileptický záchvat a selhává mu ais i žaludek , přestal pracovat a dbát o sebe .... včera jsem ho vyhodila - poslala domů, kde už ani domov nemá, dnes mám narozeniny a jsem sama ... někdy je ten život nefér, říkám si, byla to těžká zkouška, už nikdy nesmím potkat nikoho s alkoholem..........ale srdce bolí, hned bych za ním utekla a zvedla ho opět na nohy !!!přeji Vám všem v životě více štěstí

Pro Květu:
Víte, že se ani nedivím, že má vztek? Vždyť dokud jsme byli spolu, o všechno jsem se postarala a zařídila já. On měl jedinou starost - jak přede mnou ukrýt pití. Moc bych si přála, aby tu sílu v sobě našel. Má vysoký tlak, cholesterol a špatná játra. Někdy prozvracel celý den.... Chtěla bych mu pomoct, ale o to on bohužel nestojí... Ach jo.

Ahoj Sabi,
taky bych vašemu příteli přála, aby se vzpamatoval. Koukám, že se držíte a odoláváte mu být k dispozici ( stějně by vám opět vynadal). Důvod má, ale ne právo a to on teď nedokáže rozlišit. Sice už nemusí schovávat flašky, ale musí přijímat co vše alkoholismus dává v tomto stádiu. Snad ho odradí a vyhledá pomoc, která mu od této nemoci může pomoci.
Sabi máte teď jedinečnou i když nechtěnou příležitost, kdy se můžete zabývat co se svým životem, tamto byl pořád o jednom a to samém. Zapracujte odpoutejte se, začněte ty provázky rozmotávat a nebo na ně vezměte přímo nůžky. To je na vás, každý to dokážem jinak a v odlišném čase.
Jste báječná, že jste dokázala to co jste až do této doby udělala
( neudělala).
Jinak, jasně : Ach jo!
K

Milá Marcelko,
dodatečně přeji k vašim narozeninám hodně síly k životu bez člověka s kterým jste prožila hezké chvíle a kterého jste měla a ještě máte ráda.
Ve vašich vzpomínkách ( podvědomí) jsou ale i ty zlý, co přináší život se závislým na alkoholu a nechce s tím nic dělat a těch možná bude víc a budou silnější, takže žít jenom ze vzpomínek by pro vás bylo asi dost traumatizující.

Nechtěla jsem vás naštvat, ale upřimě fakt poblahopřát a taky připomenout, jak vám kolikrát bylo a to díky tomu, že nemocný člověk se nechtěl a ještě asi nechce léčit, protože si myslím, že by vám to alespoň malilinkato mohlo pomoci v tomto období.
K

Ahoj Květo,
pamatuješ na film Ikarův pád? Asi jsem divná, ale mě bylo pana Káry (Menšík) líto, šel na léčení a manželka (Hlaváčová) za ním nepřišla. Měla už jiného... Ale i jí jsem chápala, zažila si s manželem peklo. I já se bojím, že toho svého Františka přestanu mít ráda. Ale on už nikoho nemá, jen mě. Někdo ho přece musí podržet, někdo mu musí dělat ten záchranný bod. Stále mu opakuji, ke mě můžeš vždycky, když budeš střízlivý. Opilého už tě nechci vidět. A zlobí mě, že nemá tak silnou vůli, že to nedokáže. Udržuje si tu hladinku vždy několik dní, pak tak 2-3 dny dobrý a pak to začne nanovo. Když je napitý, je bohužel zlý a jízlivý. Má nějakou bolest na duši, potřeboval by pomoc odborníka. Zatím vše odmítá. Snad se vzpamatuje dřív, než bude fakt pozdě. Držte mu všichni palce. Sabi

Jo Sabi, taky se mě ten film líbil, pan Menšík tu roli zahrál perfektně. Koukám i na dokumenty o závislosti i když se mě to osobně teď nijak nedotýká. Velice ráda žiju svůj život v kterém je spousty pěkných věcí. Alkoholismus je blbý parťák.
Drž se.

Moc vás tu zdravím ...
Nedávno sem narazila na tenhle web a i na tyhle diskuze, který si teď pročítám, tak vám sem taky něco přispěju, potřebuju to taky někde ventilovat
S přítelem s kterým jsem rok, si prožívám něco podobného...
( Nežijeme teda spolu, žijeme každej v jiném městě takže máme ještě vztah "na dálku" )
Ze začátku tolik nepil pak se to začalo stupňovat, byl na mě kolikrát hnusnej, vyčítal spoustu věcí, obviňoval, neskutečný hádky kůli ničemu... Plno nocí probrečenejch, pořád ve stresu tudíš i kolikrát špatně od toho, začala sem zas díky tomu i víc kouřit...
Když nepije je hodnej, milej, krásně mi s ním je, ale jak se napije je to konečná...
2x sem ho díky tomu už i vyhodila z bytu v noci když u mě byl, protože po hádce co se kolikrát vyrojila mi už ruply nervy.
Hádek bylo už spousta, nejdou ani spočítat, několikrát sme se rozešli, ale pak zase dali dohromady.
Věděl moc dobře že má s pitím problém, a že to ničí co se dá, vydržel nepít tak max měsíc ( to bral nějaký prášky pro léčbu závislých co měl od psychiatričky ), pak zase začal. Měl občas šílené stavy, deprese, absťáky aj
Na AA kam sem chtěla aby aspoň měl jít nechtěl, do léčebny se mu taky nechtělo.
Až teď co přes týden byl doma, nešel do práce vzal si dovolenou a byl doma a jen pil, tak na "nátlak" vícero lidí šel se sám léčit. Věděl, že jinak to prostě nepude, jinak se uchlastá k smrti ....
Plno lidí mi říká / říkalo, ať se s ním rozejdu, jenže já ho mám moc ráda, a ač mi kolikrát moc ubližil tím jak se choval, chci mu dát ještě šanci a bejt mu oporou, což moc lidí nechápe... Říkala sem mu jestli se dá dohromady, počkám na něj, sme spolu v kontaktu přes tel každý den si voláme.
V léčebně je týden, snaží se, dost věcí si už uvědomil, chce se léčit, chce se z toho dostat, což mě moc těší, a sem ráda, že se snaží s tím něco udělat.
Vím, že to nebude jednoduché ani po tom.
Potřebovala bych si nějak vše urovnat, asi se i vypovídat, co nějaký psycholog? Nebo jak tu byli zmíněný ty sezení pro příbuzné...myslíte, že by mi to nějak taky pomohlo si věci a vše kolem urovnat a pak se připravit na to až se vrátí z léčebny? Honí se mi plno myšlenek a kolikrát už si připadám jak blázen pořád vše řeším dokolečka ...

Petro, jsi hodná, že chceš příteli pomoc.Najdi si Al-anon, na internetu, nějak se s něma spoj.Jsou tam většinou ženy, pomůžou Ti, poradí i telefonicky.Přítel bude pryč pár měsíců, zklidníš se i Ty, on bude vědět, až se vrátí zpátky, že se má doléčovat, můžeš chodit s ním.Zkus i sama zajít na AA, jsou dostupnější, poznej tu nemoc.

Určite se po něčem poohlédnu a někam zajdu ...

A ještě by mě docela zajímalo, jestli až přítel vyleze z léčebny je pro něj lepčí zůstat jako mezi svými starými známími - se kterými i pil, či nepil a ve známím prostředí kde žije X let, nebo třeba je lepčí změnit uplně prostředí a začít žít někde jinde od znova, myslim třeba i jiný město, změnit kamarády apod ... byla bych s ním nebyl by tam sám ...

Pokud je ta možnost je lepší změnit i prostředí,ale je to individuelní,někoho to může zase zranit,nezvykne si.měl by vědět co chce.