Alkoholik

Veru, jak píše Líba, toto je určitě projev alkoholičky (moje mamka to dělala úplně stejně) a rozhodně nedělej, že se nic neděje, protože se děje a může dít hůř! Moje máma toto stadium překročila a nyní je to katastrofa viz.mé příspěvky výše a já si teď jen říkám, že jsme měli zakročit dříve, že teď už není schopná se rozhodnout s tím něco dělat...což může být a taky nemusí být pravda, tak jen aby sis to jednou nevyčítala jako já...

Pročítám všechny ty příspěvky tady, a mám pocit, že tu čtu příběh mé mamky - jejího chování. Střízlivá je nejskvělejší ženská co znám. Normálně si povídáme, ovšem večer (bydlí sama)kdy si dá "tu skleničku před spaním" si to přebere nějak jinak,
a hlavně té své verzi pak věří. Ve chvíli opilosti je agresivní, zlá, za všechno její trápení můžu já, ségra, všichni ostatní. Co nám dokázala v takovém stavu říct do očí, to je moje černá můra. Ve střízlivosti, když se s ní snažím o tom mluvit, vyletí jako vosa, že žádný problém nemá, v opilosti, že na ní zase něco vidíme a opije se ještě víc. Nejhorší jsou její sklony k sebevraždě. Vždycky byla labilnější, pro deprese se i léčí, ale tyhle sklony přetrvávají dál. Čtu tu, že by člověk měl být důsledný a vydržet ( a ne po 3 dnech abstinence se uklidnit, že už to bude dobrý, vše jí odpustit, a být zase u ní.) Myslím tím, vše jí vysvětlit, a pokud ne, omezit s ní styky ( též mám děti, a už to na ní poznávají). Já se ale strašně bojím, že pokud to udělám, tak z toho okna skutečně skočí ve stavu opilosti a deprese. Doktorce prý řekla, že si sem tam skleničku dá, a vůbec se jí nepřiznala, že pije už přes 10 let. Prý jí mudr řekla, že skleničku si na ty prášky může sem a tam dát. A to pro maminku znamená, že pít může. Špatně jí asi není, jen mám pocit, že je to rychlejší. To se přece na prášky proti depresím nesmí? Už začínám mít pocit, že za všechny ty deprese se jen schovává. Že alkohol je pro ni problém číslo 1. a nám to vysvětluje, že má takové deprese, že se napít musí...
Nevím, co s ní mám dělat. Ségra strká hlavu do písku, a raději dělá, že nic nevidí. S ní počítat nemůžu. Ale nemůžu se dívat na to, jak mamka sama sebe žene na dno...

Taky si Ivano myslím, že alkohol je problém první, jediný, depky má mamka z toho, aby se se měla na co vymluvit, možná tomu i věří, lže si sama sobě.Řekni ji v klidu, že se o ní bojíš, že když teda není alkoholička, ať vydrží aspoň týden bez kapky alkoholu,když ji to nebude vadit, pití ji nebude scházet, ať to zkusí měsíc!Pak až možná!! má pravdu.Jako kvartální alkoholička vydrží i měsíc, dva, ovšem pak se zpije hodně.Nevěřím, že by nějaký lékař povolil na antidepresiva pít,nevíme, jak to matka podala lékařce, ta si může myslet, že mamka si dá třeba jednou za čas skleničku.Ovšem, její stavy , když se napije, jsou projevem klasické alkoholičky.Zkus sama zajít na AA , vem si tam nějakou literaturu, přečti si něco, víc pochopíš, dej to mamce.Třeba by na AA zašla taky.

Ivčo, znám ten pocit bezmoci...já už mám pocit, že člověk je úplně bezradný a pokud ona sama nepůjde za někým, nedá se dělat vůbec nic...ale právě to mě tak děsně ubíjí...podle mě je člověk nemocný a nedokáže se už rozhodnout, co je pro něho dobré a co ne - alespoň v tomto stavu, co je má mamka. A nikdo to nechce vidět. Bohužel po mých zkušenostech s praktickými lékaři...když jsem věděla, že mamka jde k obvodní lékařce, hoďku předtím jsem se s paní doktorkou domluvila, že mi mamku pošle do nemocnice- o jejím dlouhodobém problému ví, mamka je na tom zdravotně špatně, takže po tel. mi řekla, že souhlasí a mamku do nemocnice pošle. Čekám v čekárně a mamka vyleze s práškama na tlak a doktorka ji říká: Berte je pravidelně a nepijte na ně. Mějte se....a přijďte se ukázat. Když jsem se za ní stavovala, říkala, že nemá proč ji do nemocnice poslat, že zrovna ani ty nohy nateklé neměla...a tato samá doktorka ji asi před rokem předepsala prášky na nervy, i přestože věděla, že pije. Kombinace prášků a alkoholu je děsná, prášky jsem ji tentkrát musela zabavit...Ale prostě dát alkoholikovi prášky a říct, že se na ně nesmí pít, to mě dostalo. Na druhou stranu musím říct, že lepší přístup cítím od lékařů, kteří se v této problematice pohybují, ale i jejich pravomoce jsou prý omezené. Takže nám nezbývá než přihlížet, jak se nám ten nejbližší člověk ničí před očima. Vím, že pokud alkoholik nechce sám, tak to nejde, ale proč nemám žádnou šanci mamce ukázat zpátky normální život bez alkoholu. to, že bez něj může žít. Třeba by se jí to zalíbilo...Zvažuji poslední možnost, nechat zbavit mamku svéprávnosti, aby pro ni léčba byla povinná, ale po radě s psycholožkou váhám, protože by to mohlo narušit náš současný vztah s mamkou, a po poradě s právníkem prý potřebuji zprávu od lékaře, který to potvrdí. Lékař ale řekne, že musí chtít sama. Je to začarovaný kruh..ale říkám si, abych si jednou nevyčítala, že jsem měla zkusit úplně všechno...Každý den (někdy i v noci) se probouzím se starostí, zda je v pořádku, zda se jí něco nestalo. Je to stále dokola a je to hrozně vyčerpávající...

Simčo, jak je mamince?

Ivčo, zkus ji zavést do poradny nebo k psycholožce, zda se ti to podaří no, odkládáním je to jenom horší,...zkus ji dát přečíst třeba i nějaké příspěvky tady...bohužel nevím co poradit, jsem už bezradná,na moji mamku už nic nefunguje...

Hodně sil všem

Ivčo, ještě mi doktorka říkala hlavní zásadu: Pokud je střízlivá, mluvit s ní o všem, normálně, pokud je opilá, nemá cenu s ní vůbec mluvit, něco řešit už vůbec ne a hlavně nekřičet a nehádat se s ní v opilosti, ale s klidným hlasem ji říct, že se ozveš, až bude střízlivá. Vím, že lehce napsané, hůř se dělá, ale třeba by to mohlo alespoň trošičku pomoci..

Ivano-čtu Váš problém.Z vlastní zkušenosti Vám můžu říct jediné.Vaše matka má strach,že ji opustíte,trpí pocity viny,že pije-toto si nepřipouští.S Vámi ovšem viditelně manipuluje a citově vydírá-toto je příznačné pro alkoholismus.Jediná rada pro Vás.Zbavte se pocitu viny,zbavte se strachu-ve kterém vás máma udržuje.Pokuste se být rázná,tvrdá a neoblomná!Trvejte na svém!At´se rozhodne sama!Bud´pití,nebo Vás neuvidí!Můžu Vás ujistit,že lidé,kteří o sebevraždě hovoří ji nejsou schopni uskutečnit!Sousedům dejte svůj telefon,aby Vás mohli kontaktovat,kdyby máma nebyla schopna schopna V AKCI dojít domů-eventuelně dělala v domě cirkus.V tom případě ji s klidem nechte odvést na záchytku-třeba opakovaně!Vy si vemte na starost jen občasný a nepravidelný DOHLED NAD NÍ-nic víc!Pokud bude opilá-odejděte bez řečí.Promluvte si s ní následující den,kdy bude střízlivá a povolnější-vlastní výčitky dělají hodně!Pokud se rozhodne pro léčbu?Musíte co nejrychleji využít a jednat!!!Držím palce!

Ivčo a ještě jedna věc, kterou bych chtěla říct. Promluvte se sestrou a nebuďte na to sama! Mně moje "spojenectví" se sestrou strašně moc pomáhá!! Ona se cítí určitě stejně jako vy, jen reaguje jinak, ale to je přece normální...

Co dělat,když ONA-ČI ON nechce léčení?Z mé zkušenosti s tím opravdu nelze dělat nic jiného,než věřit a doufat.Své nejdražší NEMŮŽETE ZMĚNIT-KDYŽ SAMI NECHCOU.Co však můžete vy sami udělat pro sebe?Začít se být důslední,přísní,neoblomní ve svých požadavcích ke svému alkoholicky nemocnému blízkému!Naučit se být pevný jako skála a především NEZAPOMÍNAT-VY SAMI ŽIJETE SVŮJ ŽIVOT!Myšlenka-ŽE PRÁVĚ JÁ ZACHRÁNÍM,PRÁVĚ JÁ MUSÍM?Je nesmyslná,vede ke sebezničení a zbytečným obětem.Doporučula bych zachovat chladnou hlavu a zdravý odstup-tím i zdravý vhled!
V případě zmapovat všechny dostupné formy pomoci,jako tel.,adresa na psychiatra-pokud ještě není v péči,ambulantní poradnu pro závislé,kontakt na AA-vše bych napsala na více papírů-a zanechávala po každé návštěvě,včetně letáčků pro alkoholiky-dostupné jsou zdarma-u lékaře,v Anonymních alkoholicích,ALL anonu.Vytrvat a v klidu vyčkávat!

Jsem také alkoholička,stejně jako byl můj otec,můj dlouholetý partner,stejně jako švagr,můj syn-a ted´i dcera.Musím potvrdit,že čím víc naléhání a nátlaku bude cítit alkoholik-tím víc vzdoru a umíněnosti dosáhnete.Alkoholik je velice zatvrzelý člověk-už jen z toho důvodu,že on sám cítí změnu,kterou by měl učinit-zároven´z ní má veliký strach!Toto je ta nejsilnější překážka,která brání rozhodnutí!Bojí se změny,bojí se jiného neznámého života.Mého švagra i partnera,kterého jsem musela opustit-už proto,že jsem přestala zvládávat celou situaci a začala pít též!!!Dnes díky tomuto rozhodnutí žiju,ale trvalo mi dlouhé léta,než se mi podařilo přestat s pitím.Ty dva tento strach ze změny stál život!Stejně jako spoustu dalších lidí,kteří nenajdou v sobě sílu!I na to je třeba být připravený!Díky svým opakovaným pobytům v léčebnách znám spoustu těch,kteří se sice léčili-ale později podlehli vlastnímu přesvědčení,že už jsou vyléčení-a toto je stálo život!

Jano,děkuji moc za reakci, já se snažím - přesně, co píšete vy, mi říká i moje psycholožka, nicméně jedná se o moji mamku, se kterou jsme si vždy byli hodně blízko a měli hezký vztah a protože ji stále miluju, tak to strašně, ale strašně uvnitř bolí a chtěla bych ji vzít a donutit pro to, co je pro ni nejlepší, jako to kdysi dělala ona nám, když jsme byli mladší a neměli jsme rozum, jako ona ho nemá teď...vím, že máte pravdu,že musí ona sama, ale je to težké tuto pravdu přijmout....nicméně nic jiného nám blízkým bohužel nezbývá....