Alkoholik

Jasná věc, on je na tom zle, nevadí mu to, do léčebny nepůjde, Vy se trápíte, on vesele popíjí, vyhajá se, a znovu, dávno mu na Vás nezáleží.Nemáte čas přes víkend?Že byste jela na sraz AA i Al_anonu, do Beskyd!?Tento týden.

A stejně zavolejte, pokecat nikdy neuškodí, a uleví se.

Ahoj Elo.
Přestaň se trápit...
Někdy, není někomu prostě pomoci. protože nechce. To potom ani nejde.
Bát dalšího vztahu se samozřejmě nemusíš. Proč? Všichni chlapi přece nechlastaj!
A další důležitá věc... Jak jsi na tom s pocitem vlastní hodnoty? Kde až je to láska, a kde už po sobě necháš šlapat?
Tvůj přítel vede sebedestrukční život a pokud sám nebude chtít,žádný doktor mu nepomůže. Šanci sobě, si musí chtít dát jen on sám.
Ahoj.

Ahoj všem, předem bych ráda podotkla, že obdivuji, veškeré lidičky, kteří se snaží se svou nemocí úspěšně bojovat. Již skoro rok procházím vztahem s alkoholikem. Je to neustálý kolotoč mezi nálevnou, absťákem, pár dní čistoty a pak opět začne pár piveček a do pár týdnů v tom opět lítá. Když jsem ho poznala byl to vynikající, charakterní, hodný človíček. Bohužel začal skouzávat během pití k ponižování, slovnímu napadání a nedávno došlo i na fyzično. Byla jsem 1 kdo začal rozdávat facky. Snažila jsem se ho umlčet aby ho neslyšelo dítě. Byla to chyba.Násilí plodí násilí. Sama jsem začala před pár lety trpět na úzkostné poruchy a jeho pití mne od počátku paralyzuje. Vždy se z toho dávám delší čas dohromady. Během jeho pití se stávají různé extrémy.. Říká mi zraňující věci atd. Nechápu jak tohle může člověk sám se sebou dělat. Pitím zraňuje mne i své blízké. Podporu nás všech má. Máme se velmi rádi, když nepije cítím se s ním báječně ale díky svým úzkostem začínám mít strachy z toho co další dny přinesou.. Zkoušeli jsme žít i odděleně ale přinášelo mi to ještě větší stres. Byla jsem vždy vystresovaná, když do svého stavu padne co bude aby si neublížil. Měl to cca 1 až 2x do měsíce ale trvalo to třeba 5 dní. Jaké jsou vaše názory na abstinujícího alkoholika a léky?? Zatím jsme zkoušeli jen přírodní jako je Kudzu ale přítel by rád přešel na Campral. Léčebna není řešení. Předem všem děkuji za názory.

Julie napsal:
Ahoj všem, předem bych ráda podotkla, že přítel by rád přešel na Campral. Léčebna není řešení. Předem všem děkuji za názory.
Júlia,
tu už žiadne tabletky nepomôžu - jedine ústavné protialkoholické liečenie.
Alebo ste obaja masochisti a chcete si vzájomne vyrábať fyzicko-duševné muky ?
Ak liečba nie je riešenie - potom sa už iba modli.

Taky mi to vzalo dech.Jedinou moudrou radu zamítnout předem.Nevím,jestli se potýká s neodolatelnou chutí na alkohol a to soustavnou.Campral tyto chutě omezuje.To je všechno.Je to stejné,když si kuřák na místo cigarety vezme žvýkačku.Stejně tu omezenou cigaretu dožene-jen o něco později.Navíc závislost na alkoholu není jenom otázka chuti na alkohol.Jsou to psychické,duševní rozpoložení,stavy,nezvládnuté emoce a situace.Pokud se je nanaučí zvládat-nezmapuje a nezmění?Bude pochopitelně v pití pokračovat-o tom je léčebna,o tom jsou Anonymní alkoholici,či psychoterapie.

V léčebně byl a proto vím, že ta řešení není. Toto prostředí člověka od pití izoluje a když vyjdou ven spadnou do toho mnohem rychleji. Lidé s touto nemocí s tím musí o to víc zabojovat venku, kde je pokušení velké. Přítel pije tvrdý (1x placatku) jen občas ale o to je to horší. Občasné slovní napadání jsou převážně jen u tvrdého. Je to hlavně pivař. Ta okna kdy si nic nepamatuje co bylo, jsou zdrcující. Zhruba od března do toho začal střídavě padat +- 10ks denně. 6ks zvládl i do oběda. Vždy ho z toho dostanu a pokaždé si vydechnu a modlím se aby to bylo už naposledy. Nedávno dokázal nepít cca 5 dní byť 20let měl pivo k obědu i večeři. Stále si říkám, že není vše ztracené ale je to opravdu tak? Když nepije rozumíme si na všech rovinách. Momentálně jsme opět ve stavu rozchodu jako již x předtím, přestože se máme rádi stále stejně. Uvidíme jak se bude vyvíjet dál. Ale máte pravdu, nejlepší by byla psychoterapie kombinovaná s léky.

Ještě bych asi měla doplnit, že má samozřejmě rozvinuté deprese. Na AA nebyl a to vše je špatně. Na 2 stranu má za sebou i cca 6 týdnů kdy si dával i jen 3 piva denně a byl nad věcí. To bylo však v zimě. Extrémní situace je u nás cca 1x do měsíce ale v poslední době častěji. Teď se samozřejmě po posledním hlídá, to už byl skutečně extrém.

Ahoj. Jen se chci zeptat, jestli si jsi jistá, že tvůj přítel chce přestat pít. Pokud opravdu chce, měl by pro to něco dělat hlavně on sám. Píšeš, že léčebna nepomůže... Já znám dost lidí, kterým léčebna pomohla, ale jen proto, že sami opravdu chtěli přestat pít!!! Taky jsem se v léčebně setkal s takovými, kteří tam byli , jak sami říkali aby stará nedržkovala, aby udělali někomu radost, nebo prostě jen proto, že neměli kam jít. Tito lidé si už během léčby plánovali, jak se krásně ožerou až je pustí...Neznám ani tebe, ani tvého přítele, ale nejvíc tam cítím ohrožení dítěte! Já vyrůstal v dost podobných podmínkách a nikomu bych to nepřál. Já bych určitě doporučoval návštěvu odborníka na závislosti, ale k tomuto rozhodnutí by měl dospět přítel sám. Pokud ho tam prostě dokopeš proti jeho vůli, nevím jak dalece to bude fungovat. Neznám tvé možnosti, ale být tebou, na první místo bych stavěl bezpečnost svého dítěte.

Julie-i já byla v léčebně opakovaně.Nechytila jsem se poprvé.Nepřiznala si,že jsem alkoholička,že alkoholismus je recidivní,progresivní a smrtelné onemocnění.Podcenila jsem doléčování-to znamená mít možnost si připomínat kdo jsem.Vůbec jsem si nedokázala srovnat žebříček priorit v mém životě a to tak,aby střízlivost byla vždy na prvním místě.Otázkou je jak vidí svůj problém on sám?Jestli je vůbec schopen si ho přiznat?Jestli s ním chce něco začít dělat?Deprese jsou pochopitelné i jeho agrese-v léčbě už byl.Jeho vnitřní já ví,že dělá chybu,když pije.Je naštvaný sám na sebe a tím rozdává kopance druhým.