Alkoholik

Největším nepřítelem jsme sami sobě jen my.V určitých chvílích a situacích,které se musíme naučit rozpoznat.Nikoliv utéct od nich,ale poznat.Vy se nesmíte bát sám sebe ani celé nemoci.Stala se bohužel součástí našeho života,protože jsme nedokázali přijmout a unést realitu života a už vůbec ne sami sebe-ptoto ta sebedestrukce vznikla.Všecno se dá unést.Dostali jsme jedinečný dar za toto všechno a to je umění vážit si-ale i na tomto se musí neustále pracovat.

Dneska na mne přišly nutkavé myšlenky a šílená chut´koupit si víno.Přijala jsem to jako ALKOHOLICKOU NEMOC,ALKOHOLICKÉ vábení,které je součástí mojí nemoci.Moc jsem prosila Boha,aby stál při mne.Stejně jako všechny anděle.Po několika hodinách to začalo ustupovat.Jsem ráda,že je večer a že jsem to nutkání zvládla.Zároven´jsem si přiznala,jak je důležité si pro sebe vyčlenit čas každý den aspon´na krátkou chvíli-jen pro sebe,pro nikoho a pro nic jiného.Jsem tomu ráda!

Peťo, zdravě se konečně na alkohol naštvi, až naser.Ničí Tě, tak co s hajzlem kámošit?Je silnější než Ty, vždy vyhraje, tak radši od něj co nejdál, ať si je všude, no a co?Bude furt a pořád!Ale Ty s ním skonči, je pro jiný, ne pro Tebe.

Libo děkuju za názor..Potřeboval bych se na něj oporavdu nasr.t...V to mě napadá myšůenka, může se alkoholik dobrovolně naštvat na alkohol,když ho ještě zatím nesrazil pořádně na hubu?Ikdyž vím, že pokud budu pít,tak by to jednou přišlo

Tebe neštvou vrazi?

Petře.Na chlast se můžeš nasrat.Nevím jestli to pomůže nepít.On ovšem za nic nemůže.Nemůže za to,že sis ty,já,ostatní udělali problém a stali se alkoholici.Nasrat se můžeš sám na sebe-OVŠEM PODOTÝKÁM ZDRAVĚ.Jen zdravě-jinak by ses utopil ve své zlobě a sebelítosti.Rozumné je přijmout realitu takovou,jaká je-ano,stal jsem se alkoholikem a toto už zůstane trvalé.Se všemi důsledky,které z toho vyplývají-když budu chlastat dál,bohužel se upiju a život pro mne skončil.Nebo?Udělám všechno proto,aby se tak nestalo-život pro mne má hodnotu!Už vzhledem k tomu,že jsem kdysy stála před stejným rozhodnutím?Uvědomila jsem si,po čem všem jsem toužila,čeho jsem chtěla kdy dosáhnout-nebylo toho málo,nebyla jsem daleko cíle-ovšem alkohol a moje závislost na něm udělali své!PŘIZNALA JSEM SI,ŽE MÁM CO DOHÁNĚT,ŽE TU ŽIJÍ LIDÉ,KTERÝCH SI VÁŽÍM,ŽE TU JSOU DĚTI,KTERÉ SI ZASLOUŽÍ MÍT KONEČNĚ MÁMU S OTEVŘENÝM SRDCEM,ŽE TU MÁM TOLIKO PRÁCE A MÁM CO NABÍDNOUT LIDEM KOLEM MNE.A TO ROZHODLO!

Jano, moc hezky napsáno..díky za odpověď a máš úplnou pravdu. Bud chlast, nebo život.Nic víc tato nemoc neumožňuje.To mi došlo a na sebe nastvanej jsem, to se nebojte..

Petře naštvanej můžeš být.Je to zdravé.Ale jen chvíli,aby to nakoplo a splnilo svůj účel-chtít nepít!Ovšem potom je nutno zapracovat na svém vztahu sám k sobě-což s chlastem nejde.A to tak,aby tvůj vztah sám k sobě byl založený na lásce,což není lehké,ale jde to.To co mám rád,to co miluju?Přece nebudu zabíjet!Nebudu chtít ničit.Později se dosstaví i úcta.Můžu ti zaručit-že poznáš na vlastní kůži,jakým metrem měříš sobě?Takovým budeš měřit i ostatním lidem.Když se ti podaří milovat a vážit si?všichni nepřátelé ze tvého života se vytratí.Najednou zmizí.A život se pro tebe stane bezpečným přístavem.Základem proto,zůstává nepít.

Zdravím, piju co třetí den, protože se nudím. A tak už asi 5 let. Játra mám na 19,6, ale pořád se snažím přestat, nejde!

Přestaň se nudit, existuje určitě něco, co tě baví,něco, kde se naučíš nové věci...žij!