Alkoholik

Ahoj Pájo, Líbo a Marku. Je mi 41 let a jsem rok po absolvování protialkoholní léčby. Úspěšně abstinuji a to podle mého názoru z 99% díky pomoci, které se mi dostalo od profesionálů v léčebně. Já věřím tomu, že může člověk přestat pít i sám, ale jde opravdu jen o pár jedinců. Pájo to že ses rozhodla problém řešit je super věc a že se stydíš je naprosto přirozené. V léčebně někteří lidé ani po dvou měsících tu větu Jmenuji se ... a jsem ALKOHOLIK nedokázali stále vyslovit. Mě léčba opravdu moc pomohla a vím, že kdybych ji před cca rokem neabsolvoval, už tady nejsem. Závislost je NEMOC a tak se za to nestyď!! Je to jako když má někdo třeba cukrovku. Já když jsem odjížděl na léčení, řekl jsem VŠEM kam jedu a jak jste se zmiňovali o způsobu odmítání alkoholu ve společnosti není nic jednoduššího než říct jsem abstinující alkoholik a pít nechci TEČKA. Cukrovkář taky neřekne nemám chuť. On to má o to jednoduší, že většinou asi zhřešit může bez následků. My alkoholici nad svou závislostí bohužel zvítězíme až v den své smrti a to je důležité mít stále na paměti. Ještě jeden postřeh z léčby: Myslel jsem si, že piji jen tak ze zábavy, ale nebyla to pravda!! Každé pití je až důsledkem něčeho, na co si každý musí přijít a přiznat si to. Pokud si na důvod své závislosti příjdeš, máš skoro vyhráno. Mě to trvalo v léčbě cca tři měsíce. A v tom zvládání se přikláním k Líbě - neřeš to sama. Já jsem se v léčbě poznal asi se 45 spolupacienty a po roce je nás jen 5 co abstinujeme a to se o všechny staral tým profíků. Nedovedu si představit, jak by chtěli přestat sami, když jim ani odborníci nedokázali pomoct. Nejvíc samozřejmě záleží na TOBĚ. Pokud bys chtěla s něčím poradit, klidně napiš. život v abstinenci je jak psala Líba opravdu o něčem jiném!!!

Vím, jak je těžké přiznat sám sobě, že je tu problém, s alkoholem, že ho nezvládám.A ve společnosti, té naší, je to přímo průser, člověk je pokládán za slabocha,sraba, protože o alkoholismu ví jen málo lidí.Je to opravdu nevyléčitelná nemoc, a každý si svůj život chrání, jak umí, každý s každou nemocí uhání k lékaři, pokládá za normální se léčit, jen s tím alkoholem to nebere vážně.Kájo, drž se, ten první rok je nejhorší, pořád ještě člověk neví, tápe...pak se konečně zklidní, najde smysl života.Měl bys ses ale doléčovat, doufám, že jezdíš aspoň na opakovačky do léčebny.

No jasně. Doléčování je také moc důležité. Po návratu do civilu jsem hned třetí den byl na doléčovací skupině, kterou jsem si domluvil již v průběhu léčby a tu jsem každý týden po dobu půl roku navštěvoval. V červnu jsem byl na dvoudením srazu, který každoročně pořádá léčebna a v lednu jsem se dokopal i na opakovací týden. Vůbec se mi tam nachtělo, ale ještě že jsem jel. Trošičku jsem asi začal usínat na vavřínech a začal strácet pokoru, která je v mém případě důležitá. Kdo tu problematiku nezná - nepochopí. Mimochodem udělal jsem něco, co mi v léčbě nedoporučovali - našel jsem si tam přítelkyni se stejným problémem a klape nám to. Navzájem si moc pomáháme a i když víme, jak by pro nás bylo ohrožující kdyby se jeden z nás napil, víme díky týmu že recidíva patří k léčbě a pro tuto situaci máme jednoduchý krizový plán. Není jiné řešení než opakovaně absolvovat léčbu. Ty čtyři měsíce se vyplatí obětovat, protože ten rok bez alkoholu co máme za sebou byl super. Všem to moc přeji a rád bych jim v tom pomohl, a proto jsem se také zaregistroval na těchto stránkách. Věřím, že i mě zpětné vazby od ostatních pomohou v mé abstinenci.

Zdravím Tě Karle,
čím víc čtu příspěvky tady v tomto fóru, tím víc si nejsem tak docela jistá, jestli opravdu jsem alkoholička nebo jen nešťastná ženská, která si místo lexaurinu na uklidnění nalije panáka.... a pak neví, kdy skončit.
Můj problém má kořeny asi v tom, jak, kde a s kým žiju.
Nedokázala jsem tu obrovskou změnu - stěhování, změna životního stylu, unést a tak jsem to začala řešit pitím.
Měla jsem kdysi svůj zajetý standard, který se mi otočil o 180 stupňů. Každý by si řekl, že k lepšímu, ale já se trápím. Trápím se v té zlaté kleci, ve které žiju. A musím z ní ven.
Začala jsem podnikat určité kroky, dala jsem si pár závazků, ukáže jen čas, jestli je to tím správným směrem.
Na alkohol nemyslím vůbec, nechybí mi, nikdy jsem neměla žádný absťák, nevím, jaký je to pocit, a ani teď necítím touhu se napít.
Teda cítím, takové jako by trošku osvobození. A docela i radost na nový začátek, na takový, jaký si představuji já, a
ne takový, jaký mi v dobré víře nachystá (koupí) někdo druhý.
Přeji hezkou neděli a hodně zdaru Tobě i partnerce v abstinenci.
Paja

Pajo,mas ohromnu motivaciu. Deti su uzasna vec. Ja som to vsetko stratil. Je piaty den co som bez alkoholu. Len Tak ma nosi si ist kupit chlast. Nesmie sa podcenit ten demon alkohol. Je to nieco ukrutne. Nic ma nebavi. Mam skoro vsetko, ale najradsej by som sa prepil na druhy svet. Ako potlacit toho demona v sebe ? Musel som to dostat zo seba, dufam ze vidrzim do vecera. prajem pekny nedelny den.

Ahojte,

tak uz je to tyzden co som uplne cisty. Idem do dalsieho tyzdna. Cez vikend ma ale caka velka skuska. Pride blizka rodina a s tou je/bolo to vzdy aj o piti . Skusim Karlovu radu "říct jsem abstinující alkoholik a pít nechci TEČKA".

Myslim si, ze nazory, ktore sa tu pisu ako aj skusenosti su individualne, nakolko kazdy ma povedzme ine stadium, ine zazemie/podmienky, skratka sa to neda generalizovat. Mne osobne sa najviac pozdava opat Karel "Každé pití je až důsledkem něčeho, na co si každý musí přijít a přiznat si to. Pokud si na důvod své závislosti příjdeš, máš skoro vyhráno." Snazim sa teda na to prist. Cim viac sa mi to podoba na opadnutie stresu po praci a urcite vypnutie. Nasledne som prisiel domov a opat stres (pripava do skoly, vecera, riad, ...), zacal som ublizovat sebe aj rodine. Fakt som 'bol' truba. No nic, ideme dalej. Zelam vsetkym, aby sa to podarilo, nech sa rozhodneme ako chceme.

Marek

Většinou přijdeš na to, že jsi zdědil geny alkoholické.Znám alkoholiky, co mají dobrý život, pijí, aniž vědí proč.Nejlepší je se moc nehrabat, nepátrat, řešit alkoholismus okamžitou abstinencí, a jak to vydržet!

Já měl a i teď mám pěkný život. Tenkrát velký dům, dvě auta, mladá krásná manželka, dvě zdravé děti... a teď menší dům (170m2), krásná mladá přítelkyně, jedno auto...Pouze jeden veliký rozdíl: Tenkrát jsem pil a teď ne! Podle mě to není o genech. Když se rozhlédnu kolem sebe a vidím ty různé rodinné příběhy: Děda pil, otec ne, mladej pije / děda pil, otec pil, mladej nepije / děda nepil, otec nepil, mladej pije... Těch modelů je strašně moc. Já si myslím, že je to v hlavě, a proto se také závislosti léčí na psychiatrii. Každopádně je to strašně individuální (jak psal Marek) a to co platí u jednoho vůbec nemusí fungovat u druhých. V léčebně jsem pochopil, že pokud si dokáži zařídit život tak, aby mi v něm bylo dobře, nebudu mít vlastně důvod pít. Pak mi to došlo. Je to tvrdý, ale napíšu to tady. Mám sice krásnou mladou manželku, ale nemiluji ji a jsme spolu manželé i když k sobě vlastně nic necítíme. BUM a měsíc po léčbě jsem byl rozvedený ( začali jsme na tom makat v průběhu léčby). Teď je mi fajn s novou přítelkyní a moje bývalá manželka se u nás stavuje na kus řeči. Takových změn jsem udělal několik a ve všech se docela klidně a sobecky snažím aby bylo dobře MĚ! Toto píšu více méně pro Páju, protože se mi líbil ten její postřeh: udělat si to tak jak chci já a ne jak mi to koupí nebo připraví někdo jiný... Samozřejmě že chápu, že každý má pro abstinenci jiné podmínky a odcházet po čtyřech měsících z léčebny přímo na ubytovnu plnou opilých cizinců, no nevím jak bych to dával...

ahojte,

tak taham 10-ty den bez alkoholu. mal som teraz dva tazke vecery, ale vydrzal som. premyslal som o tom, preco je to tak, ci je to zvyk alebo je za tym nieco viac? myslim, ze uz zrejme oboje . co sa tyka dedicnosti, myslim si, ze je to skor o tom, ze v detstve sme videli takyto vzorec spravania sa a ten kopirujeme. inak opat musim suhlasit s Karlem, kde pise "pokud si dokáži zařídit život tak, aby mi v něm bylo dobře, nebudu mít vlastně důvod pít". mam teda za to, ze pitie/alkoholizmus je v podstate nevyrieseny problem, ktoreho riesenie oddialujeme pitim. drzim palce a zelam vsetkym pekny den.

Ahoj Marku,
to je teda úžasné, 10 dní , je to fajn. Já mám takové fofry, že nestíhám ani tady chodit a číst příspěvky. A navíc mne za celou dobu nenapadlo se napít.
Věřím, že jsem našla svůj problém a tím, že jsem jej začala razantně řešit, hodně to přispělo ke změnám v mém chování.
Rozhodně od té doby, co jsem si zde vylila srdíčko, je mi lépe. Jsem radostnější, klidnější a jistější člověk.
Jasně, že nějaké překážky zase přijdou, život není peříčko, ale budu vždy myslet na to, že opitím se nic nenapravím. Nechci se už nikdy dostat do fáze psát znovu zde na tyto stránky slova: Ahoj, je mi 40 a jsem alkoholik ....
Přeji Ti hodně zdaru a drž se!!!!!
Paja