Alkoholik

Ještě jeden dovětek, co mi nedá spát. Radka píše : cituji " Psychiatři přistupují k lidem individuálně do té míry a doby, do jaké jim to zaplatí zdravotní pojišťovna , se kterou mají smlouvu, nikoli POTŘEBA pacienta."

No, hodně motivující pro lidi, kteří se odhodlávají navštívit psychiatra a kteří / právem / od nich očekávají pomoc....

Aneto,
každý je ovlivněn svými zkušenosmi, rozumějte, že pokud někdo absolvuje několik ústavních léčeb = jedna nepomohla, je jisté, že je někde jinde svými zkušenosti.
Zkuste si představit, jak zoufalý člověk musí být, když se rozhodne pro tuto léčbu, prostě je to jeho jediná šance na přežití.
Také se mi to nezdá příliš vhodné a motivující (od někoho tak uvědomělého jako je Radka) pro lidi, kteří z nejrůznějších důvodů nemohou nebo nechtějí absolvovat tuto léčbu.

Já bych jen za sebe řekla, že před několika lety nebýt právě ambulantní léčby, podpory pana doktora, nejspíš bych svůj život vzdala. Moc mi pomohl srovnat psychiku.
Pár týdnů jsem brala léky proti třesu, AD několik měsíců.

Tím bych jen chtěla naznačit, že pokud na jiném vlákně pán píše, že se mu třesou ruce, pak by bylo vhodné odbornou pomoc vyhledat, usnadní to první týdny abstinence.
Já to brala asi 4 týdny.

Jinak tvrzení, že psychiatři přistupují k pacientům individuálně dle plateb pojišťovny, je opravdu dost mimo. Ale to zase může vycházet ze zkušeností, že příkrost, radikálnost, ostrost, příspěvků Radky pramení z její potřeby, aby s ní tehdá tak bylo zacházeno. Bohužel, někdy to tak opravdu je, že je třeba tvrdého zásahu, aby se člověk posbíral.
Mne by to ovšem porazilo, inu, každý jsem jiný.

Vám Anetko, hodně štěstí.

Hodně lidí / a myslím hlavně žen / začalo s alkoholem ptávě proto, že řešily psychické problémy, různé fobie, ať už sociální a jiné panické poruchy. A tam je nezbytná psychiatrické pomoc, tam je prvotní příčina pijáctví a ta je třeba léčit. Tak si to alespoň myslím já, ale nejsem ani psycholog ani psychiatr.

Pro Radku s krásnou oranžovou kytkou,

bylo by škoda, kdybyste se tu už neobjevovala, vaše příspěvky jsou v mnohém obohacující, jen v těch posledních je asi víc konfrontace a trochu sarkazmu. Konfrontace je někdy potřeba a to druhé vám není zapotřebí.
Raduš, všechno dobrý

Anetko, máte pravdu, ale... taky se to nedá úplně takto zobecnit.
Těch příčin je spousta, ne každý pije kvůli problémům, někdo pije ve společnosti, ale je s ní denně apod.

Já vlastně netušila, že jsem psychicky na dně, předsudky blízkých a moudré rady, jak se mám cítit a jak žít, mi byly přednější, kdybych dala na sebe a vyhledala včas odbornou pomoc, patrně bych neměla potřebu "řešit" své potíže alkoholem.
Bohužel, také jsem se zmýlila, když jsem se domnívala, že pokud psych. problémy rozpletu a odstraním, zmizí i problémové pití, budu pít s mírou.
Chyba lávky, pokud se hranice kolik pít, vypít poruší, už je nenávratně v tahu.

Ale z druhé strany, bez alkoholu se dá docela dobře žít.

Mmch. dnes nedám na psychiatry dopustit, na ty, co jsem narazila, jsou moc fajn, nemanipulují, hodně si cením jejich práce a upřímně řečeno, obdivuju je a nazávidím jim. Nechápu jak se dokáží srovnávat s tím, když někoho léčí bez úspěchu, bez výsledku, a když zaznamenávají, že pacient své nemoci podlehl a nedal si říct.

Práce terapeutů, psychiatrů, lékařů se závislýma lidma je neskutečně těžká, skoro žádné výsledky, jsou vyhořelý, zklamaní, unavení.Už se konečně objevuje více adiktologů, specialisté na závislosti, zdá se, že bude lépe.Já mám také nedobré zkušenosti s psychiatrama,ale jsou i dobří, každý musí vyzkoušet to, co mu pomůže.

Asi to bude i tím, že si psychiatr /terapeut / a pacient musí tzv. "sednout ". To není z mé hlavy, moc pěkně to nedávno vysvětloval v České televizi v pořadech o závislotech keden psychiatr, takový trošku extravagantní pán s kloboukem se širokou střechou...ten mi byl moc sympatický, to jeho vystupování. Ten přímo řekl, že když si navzájem nesedne terapeut a pacient, spojení se nenaváže a je to celé na......nic.

Aneto, ono jde taky o to, že pokud si nesedne klient a terapeut, tak se klient (pacient) obtížněji otevře, a žádat pomoc vyžaduje i plnou důvěru v terapeuta, otevřenost a upřímnost.
Třeba v mém případě to nebyl problém, protože já se nutně svěřit potřebovala, potřebovala jsem nalézt sebe, taky to, že ke mně přistupovali jako k dospělému člověku zodpovědnému za sebe, to pro mě bylo velmi důležité.
V neposlední řadě jsem si velmi vážila jejich času, který mi věnují.

Ale je pravda, jak zmiňuje Liba, když člověk šlápne vedle, může se zklamat a na psychiatry zanevřít. Je to o lidech.

Mně vyděsilo ty kvanta prášků, co jsem měla jíst!Odmítla jsem to, ze strachu, že sice přestanu pít, ale začnu být závislá na lécích.A vidím kolem sebe x starých lidí, vlastně taky feťáků,Lexauriny, dřív Rohyplnoly......musí být zákonitě závislí na těch pilulkách.V nemocnici na psychiatrii to byl děs, hrstě prášků, usínala jsem v půl věty, byla úplně mimo.

Moc Vás Květo zdravím, díky za kytku, - já nemám ale v úmyslu se tu neobjevovat, nejsem mímánek to ne mám jen v úmyslu na minulé téma neodpovídat páč nerada dělám zbytečné věci. Já jsem prostě už taková, to je věkem nebo co, už nemám potřebu nikomu lézt do zadku a kývat. Svoje názory si tvrdě obhájím. Jsem tak naučená panem životem. Ale také tvrdě obhájím člověka, kterému je fest ubližováno i kdybych si měla rozbít hubu - což je ovšem kámen úrazu - někdy. Někdy z toho mám dobrý hřejivý pocit.
No určitě sem budu chodit dále, už kvůli těm pár lidičkám, kteří mají ten zdravý pohled a kteří si už nepotřebují nic dokazovat..a hlavně kvůli Libě, protože to je človíček k nezaplacení a mě opravdu hodně blízký a to také dělá ten podobný pohnutý osud..Protože jen lidi, co mají stejný osud se dokáží stoprocentně chápat. A bez jakýchkoliv podmínek...
Jdu dát gaučinkovou pauzu, přišla jsem z práce a dneska je nějaký divný tlak nebo co, měla jsem co dělat, aby mi napadala hlava na stůl , to bych si totiž rozbila ústa o desátý hrnek s kávou, bo kolik jich dneska padlo..Hrozné, toto počasí..Tak se opatrujte zatím.. Radka