Alkoholik

Andrejko, a myslíš si, že ty naše rady jaou špatné?Věř, že já i Radka jsme ty poslední, coby jsme si tu hrály na chytrý, machrovaly, chlubily se.Není lehké napsat o sobě tolik věcí mezi lidi, které neznáme, ale určitě chceme pomoc.Mám známého adiktologa, ten mně řekl, že to, co vím já o alkoholismu, jeho žádná škola nenaučila, proto mně pozval i na Karlovu Univerzitu, přednášet o alkoholismu.Máme školu života.Neber to jako chlubení.

tak Vás opět zdravím,nějakou dobu jsem zde nebyl,takže co se událo.vydržel jsem to 2 týdny ,pak jsem do toho zase spadnul.tak jsem se rozhodnul vyhledat odbornou pomoc.chtěl jsem navštívit doktora Nešpora,který je mi sympatický ale bylo mi jasné že je to skoro nemožné -je to primář léčebny bohnice.zkusil jsem to,zavolal jsem mu z vrátnice léčebny že jsem alkoholik a potřebuju pomoc.řekl mi ať přijdu večer na sezení s pacientama v léčení že tam bude.po hodince toho sezení v 7 hodin večer si mě pan Nešpor vzal ve svém volnu do kanceláře ,dal mi kontakty na ambulantní léčení a když jsem říkal že mám bolesti sháněl mi po léčebně doktory,aby mi dali na večer prášek.toto je neuvěřitelný přístup pana Primáře.

zítra jdu na ambulatní pracoviště. znuděná paní psycholožka mi řekla ať přijdu v 9 že má v 11 seminář.no bezva ,trošku jiný přístup že.patrně mi stejně dá dýchnout a vyhodí mě .vůbec se tam netěším

pan Nešpor říkal že od toho nemám moc čekat a léčit se na áčkách
nicméně nemít teď práci tak se na všechno vyprdnu a jdu zalehnout k panu Nešporovi než se ztrapňovat u těch psycholožek

Zdravím Jirko,
to je perfektní zkušenost ( s panem primářem Nešporem). Máte-li tu možnost, jít k němu léčit se, neváhejte dokud máte chtění, takhle to k ničemu pro Vás nevede. Hrozně se ničíte, podívejte na Líbu a ostatní, taky se z toho máte šanci dostat, jen nepřestávejte na tom pracovat.Dojděte do cíle a ten je teď jasný - léčit se

Jiří.Píšete,že nemůžete absolvovat léčebnu jako živitel rodiny-jak jsem pochopila.Vstřícnost a ochota pana primáře vychází z toho,že na rozdíl od Vás-Ví o alkoholismu-závislosti všechno,včetně toho,že tato nemoc je opravdu smrtelná!Zeptám se vás-kdo bude živit vaši rodinu když vy sám podlehnete této nemoci?Vaše zdravotní problémy souvisí s vaším pitím-to vy víte.Přiznat si to je těžké-já vím o tom své!Z vlastní zkušenosti Vám můžu potvrdit-to,co prožíváte nyní se s dalším pitím bude zhoršovat natolik,že to co je nyní obtížné bude později připomínat procházku rajskou zahradou!Je to má vlastní zkušenost.Že jsem přežila?Považuju dodnes za zázrak!Asi to bylo tím,že jsem dokázala být v PRAVÝ ČAS-NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ,vYUŽILA VŠECH MOŽNOSTÍ,KTERÉ JSOU.Dnes nelituju-zvolila jsem pro sebe život,který jsem nikdy nedokázala žít takovým způsobem jako nyní.V celé své nádheře a pestrosti-s dobrým i tím zlým.vy máte stejnou možnost-pokud v sobě najdete odvahu.Nastoupil jste do zrychlujícího vlaku.Tento vlak NEMÁ BRZDY!Vyskočit včas musíte vy sám.Co se týká nabízené psycholožky-nesoudila bych podle prvního kontaktu nikoho-dnes už ne!Má právo být unavená,má právo necítit se dobře,má právo mít stejné pochybnosti jako vy o vašem poctivém přístupu,o vaší poctivé ochotě k spolupráci.Proč nezačít právě u ní-a začít chtít-třeba aspon´jí dokázat,že za pomoc stojíte-možná časem pochopíte mnohem víc!

Dobrý večer Jiří,
pana primáře Nešpora osobně znám, je prostě zlatý i když na oddělení přísný. A tak je to dobře.
Na paní doktorku se nezlobte, víte, my ženy si víc ty věci bereme a je nesporným faktem, že léčit závislosti je práce tak frustrující, že si to nikdo nekompetentní vůbec nedokáže představit.
Jen si to představte, jako lékaři Vám lidé permanentně lžou, stále se vytáčejí, podvádějí Vás i sebe - a Vy to víte, zlehčují tak závažnou záležitost, chodí za Vámi lidé blízcí, vystresované děti alkoholiků a alkoholiček, pláčou Vám v ordinaci, jsou zoufalí a bezmocní a Vy jim neumíte fakticky pomoci. Je to deprimující práce, při které je úspěšnost minimální, práce při které Vám uzdravení přijde léty jako velmi vzdálené a nereálné sci-fi. Při této práci nechodíte domů s dobrým pocitem z něčeho dobře vykonaného tak, aby to bylo definitivní. Je to práce nanejvýš smutná, neadekvátně placená a jako psycholog fungujete jen jako hromosvod, kterému se může beztrestně nakecat cokoliv i ta největší ptákovina...
Víte milý Jiří, když jsem naposledy před téměř třemi lety zrecidivovala, byla jsem v léčebně a zdál se mi sen.
Byla jsem někde v podzemí, šla jsem tmavou chodbou a všude okolo mě byly kameny. Krásné velké valouny. Ale byly sotva vidět, jen obrysy. Přišla jsem k velké skleněné zdi a podívala jsem se vzhůru, kam prosvítaly paprsky slunce. Ta skleněná zeď byla jedna stěna od hluboké studny a já stála na jejím dně. Ostatní stěny té studny byly z také takových krásných valounů, po kterých tekly pramínky průzračné vody, ale ze shora dolů. Vody po chvilce teklo čím dál víc a víc, až ty pramínky byly celkem silné proudy. Voda se kalila a pomalu se přestávala ztrácet kdesi na dně a začala malinko stoupat. Najednou se pomalu do studny spustila obrovská kotva, jakou mají velké zámořské lodě, zavěšená na silném řetězu a začala se ve studni kývat ze strany na stranu jako kyvadlo hodin. Ten jeden špičatý hrot od kotvy začal narážet na skleněnou zeď a při každém úderu jsem viděla jak ta skleněná stěna začíná v místě nárazu mírně praskat a drolit. V tom snu jsem si říkala, že je dobře, že je tak stěna podlepená fólií, že se nemůže rozsypat. No, hrot to místo zcela vydrolil a prorazil i fólii, která měla sklo činit nerozbitným. Voda začala stříkat směrem na mě... Pak jsem se probudila.
Svůj sen jsem analyzovala se svojí psycholožkou, která byla tak mladá a pár dnů před tím měla na pohovoru mojí dceru, která se jí tam ve věku dvaceti let téměř sesypala. Ale to je jiná kapitola. Na ten můj sen, mi moje psycholožka nakonec odpověděla otázkami:" Kolik myslíte, Radko, že váš organismus vydrží ještě recidiv? Kolik si myslíte, že jich ještě přežijete? Kdy myslíte, že bude mít vaše tělo toho všeho akorát dost?"
Byla naprosto skvělá, ta moje lékařka. Byla mladší než já a tolik moudrá. A já na ní nikdy nezapomenu.
Kolik myslíte Jiří, že při své nemoci Vy přežijete recidiv?
Chcete vůbec žít Jiří? Co čekáte od ambulantního pracoviště? Nemáte to v životě vůbec jednoduché a ještě si to tolik ztěžujete. Nesnažíte si sám sobě ulehčit. A to je velká škoda.
Přeji Vám hodně sil a víc lásky k sobě samému.
Radka

Květo,mám od pana Nešpora dovoleno chodit na ty jeho pondělky s alkoholikama ,takže toho využiju ,samozřejmě až zahájím ambulatní léčbu.

Jano,
co na to říct,snad jen že máte pravdu,určitě spousta zdravotních problémů souvisí s alkoholem a dneska si už dokážu představit že člověk z toho může klidně zkolabovat,což jsem si dřív nepřipouštěl.
zvolil jsem si ambulatní léčbu,protože si myslím,že je to pro mě lepší.(ne snazší)nejsem zrovna kolektivní typ
co se týče psycholožky ,možná máte pravdu třeba zrovna řešila něco důležitého

Stejně je , Jirko, super, že jste poznal i dr. Nešpora a ač jste byl pro něj neznámý a neohlášený, věnoval se Vám i ve svém volném čase a snažil se Vám pomoci. Taková kapacita a neodbyde Vás, to fakt svědčí o tom, jak vyjímečný je to lékař a člověk. Myslím si, že i Vy si toho moc vážíte a že to ve vašem léčení sehraje roli...?? Hlavně se držte , držím moc a moc palce . Je to na Vás !!!!

Radko,
to jsou teda sny,mě se teda moc sny nezdají, maximálně tak alkoholické představy jak jde všechno snadno a krásně.
Takže jsem se dostavil do té ambulance ,kde jsem se dověděl že paní doktorka musela odjet že mám přijet v poledne.
nakonec to dopadlo tak,že mě přijala jiná,s tou to bylo dobré,prostě mi sedla.takže jsme si řekli že tam za 2 týdny přijdu a zahájím léčení.
Na otázku jestli chci žít jsem si donedávna odpovídal že ani moc ne ,chlast a práce,práce a chlast přeci není život,jenom tím jedním udržuješ druhé.
Ale poslední dobou se to obrátilo.celkem se bojim že umřu (teda jen malinko)a žít se chce.

Dobrý večer Jiříku,
jo, sny mám často a téměř všechny si pamatuji. Někdy mám sny tak krásný, že si říkám, že vůbec není možné, aby mozek něco takového vyplodil, dřív - ještě když jsem byla malá, jsem mívala děsné noční můry, apokalyptické sny, bála jsem se usínat.
Teď alkoholické představy nemám, ale mám střízlivé snové představy, že vlastním Aston Martin One 77, chjo.. a to nemusím ani požít..představy mají skoro reálnou podobu..tak reálnou, že jsem včera přejela tramvají čtyři zastávky
Je fajn, že jste kápl na doktorku, která Vám vyhovuje a na ty skupiny za Nešporem určitě choďte, je tak úžasný, jakmile uvidí snahu, pomůže Vám.
A jestliže se poslední dobou o sebe bojíte, no to je dobrá zpráva, to znamená, že se začínáte (jak píšete malinko) mít rád. A to je malý krůček od toho, abyste se měl rád hodně..
Přeji pěkný víkend.
Radka