Alkoholik

Nemám nyní čas na psaní, ale mobil můžete samozřejmě používat od prvního okamžiku vstupu na odd. Ale jakmile Vám zazvoní na nějaké terapii, máte průšvih..Tak odpoledne nashle

Jirko vydrz

Ja jsem byl v této situaci v roce 1996 ,byl jsem 3 měsíce na léčení. Potom jsem cca 6 let nepil a stacila jedna sklenicka vína při obchodním jednání a postupne jsem do toho zase padal.
Jsem kvartální alkoholik ale platí krutá zásada čím delší abstinence tím delší flám-pokud nastane recidiva. Potom jsem s tím měl vždy problémy v práci.Pracuji převážně v zahraničí a už se mě stalo že jsem ze dvou nebo 3 akcí dojel opilý a bez šance na pokračování. potom jsem těžce naskakoval na další štaci.
Takže problémy řešit postupně a léčbu minimálně 3 měsíce absobovat a to tak že tam otevřeně přiznáš problémy a sám musíš chtít aby jsi vydržel. Ani jedna myšlenka na možnost koordinovaného pití. To už pro nás není a nejde to vrátit.
Já se ted pokouším abstinovat a spíš se zhlcuji prací abych na to nemyslel. Stejně se ty myslenky vrací. Nikdy nesmíš pít na utlumení stresů to se pak mnhokrát znásobí.Také platí že jak dlouho piješ tak dlouho Ti trvá než se dáš zpět dohromady.
Jsem na tomto webu poprvé a moc se mi líbí.Kdykoliv budu mít chut se napít tak si ho otevřu a přečtu.Pak mi to v hlavě zabliká a zase je dobře. A ještě mysli na nějakou Tvoji blízkou osobu kterou máš rád a abstinuj ne za sebe ale za ni
Tohle taky pomáhá. Já v pondělí na anonymní alkoholiky zajdu protože poslední dobou to šlo zase se mnou z kopce. Ted jsem OK ale......????? Sto otazníků takže...racionální náhled alkohol si mnohonásbně víc bere než dává není to hodnej strýček do nepohody.
Držím palce vydrž a do léčebny zajdi nebo pokud ještě máš sílu tak na Anonymní Alkoholiky a tam s někým udržuj stálý kontakt...i přes den a navzájem se hlídejte.

Zdraví a pěsti drží Thomas

Thomasi,
děkuji za upřímná slova a za podporu. Stále jsem s maminkou, která mě co vteřinu podporuje. Po léčbě i během ní si chci získat opravdové přátele bez kapky alkoholu a s úctou k lidem a životu samotnému.
Vím, že i ti co se občas napijou nejsou špatní, neboť nespadají do naší diagnózy. Ale je třeba je vždy předem upozornit, co jsme zač, aby nás i ONI mohli ochránit. Pokud se vše dobře podá a vysvětlí, nemyslím si, že bych se měl mezi NIMI cítit jako prašivý pes, ale naopak. A pokud to ňákej kámoš nepochopí, ...chca nechca, budu se s ním muset rozloučit...
Měj se hezky, držím pěsti a ještě jednou děkuju

Dobrý večer Jiří,
tak jsem se konečně dostala k psaní, mám toho hodně na práci.
Tak tedy léčebna Jihlava ve zkratce:
Celý areál léčebny má velmi bohatou historii.(Ostatně jako celá Jihlava. Budova oddělení závislostí je zčásti nově zrekonstruovaná, malinká, prostředí velmi příjemné, domácké, útulné - v létě je tam krásně. Celý areál je obklopen rozsáhlým parkem s nádhernými starými stromy..

Oddělení závislostí je koedukované, tzn, je společné odd. muži + ženy. Takže holení s sebou a slušné oblečení Základní, tříměsíční léčba je rozdělena do tří skupin, podle toho v jakém měsíci/stupni léčby se právě nacházíte. Léčba je založená na motivaci - proto ten volný pohyb. Vy sám se můžete rozhodnout utéci, nikdo Vás tam držet nebude. Na oddělení funguje německý model trestu za porušení pravidel. Je to systém žlutých a červených karet.
Žlutou kartu chytíte hnedle, za pozdní příchod (1minuta) na terapii, za nesplněný úkol, na nepořádek, cinknutí mobilu na psychoterapii, špatně provedený úklid..Žlutá karta se automaticky za týden anuluje. Za tři žluté karty chytíte červenou a ta s Vámi zůstává do konce léčby.
Za dvě červené karty je bez pardonu vyhazov - po skončení ranní komunity se musíte sbalit a odejít. A v dokumentaci máte napsáno: Léčba nedokončena/ukončena z kázeňských důvodů.
Od prvního dne můžete chodit volně po areálu. V létě do devatenácti hodin, v zimě do osmnácti nula nula. Pak se oddělení zamyká. Kdo je venku, má smůlu a červenou kartu.
V areálu je novinový stánek, stánek s občerstvením a odpoledne je otevřena útulná čajovna, kde jsou pořádány diskotéky, koncerty. Je zde i divadlo, ale netuším, jestli je v současné době v provozu.
Na vycházky chodíte první měsíc jedenkrát týdně do centra Jihlavy s doprovodem, kde je následně rozchod - na hodinu a pul +-. Po měsíci (asi) už chodíte do města sám. Cca 200 m od areálu je supermarket, kam dvakrát týdně dochází komunitou určená dvojice nakupovat pro ty, kteří ještě volné vycházky nemají. Poté si můžete dojít nakoupit v době volna sám.

Denně se chodí do "práce", máte pracovní kartu. Na mandl, ke koním, zametat areál, hrabat listí, sníh...užili jsem si u toho spoustu legrace.- Je to rozdělené do skupin. Každá skupina má v určitý den na práci jinou činnost.

Jedenkrát za čtrnáct dnů vyhlásí primářka oddělení téma, na které musíte se svojí skupinou nacvičit divadelní představení.
Nejednou jsme se u toho téměř počůrali smíchy. Zpočátku je člověk nesmělý, připadá si trapně, časem se otrká a pak z toho vychází zajímavé kousky. I kostýmy jsme si vyráběli sami.

Protože ale je to léčba založená na motivaci a motivace k tomu, aby člověk abstinoval, bývá nejen pozitivní ale i negativní - což znamená, že v rámci získávání negativní motivace jsou všichni klienti oddělení nuceni strávit hodinu denně, po dvojicích, na detoxifikační jednotce, u delirantních pacientů. Je to opravdu šokující podívaná a zážitky si pamatujete dost dlouho. Hodinu je musíte hlídat, popřípadě si s nimi povídat, jestliže již delirium pominulo..Za pozdní příchod na detox - žlutá karta. Někdy se stává, že je detox prázdný, čili tato povinnost odpadá.
Muži chodí občas uklízet na uzavřené oddělení do vyššího patra, kde jsou lidé, kteří se propili do dementních stavů..Tam ženy nechodí.

Na oddělení ke kuřárna, která se odemyká v 5:00, je k dispozici i vařič na kávu, čaj je dodávaný celodenně.
Pečlivě si zapisujte, kam kdy jdete, protože chyb se dopustíte opravdu rychle a je smutné, když člověk musí uprostřed léčby odejít.
Také jsem byla nejednou svědkem, že se tam lidé párovali a rozbili si tím rodinné vztahy, poté následně padli do alkoholu mnohem razantněji. Protože nic není tak tragického, jako dva alkoholici v jedné domácnosti. Čili opatrnosti není nikdy nazbyt, budete tam kvůli sobě a svojí budoucnosti a to mějte na paměti.
Osobně léčebnu v Jihlavě hodnotím jako "pionýrský tábor", tak opravdu musíte chtít abstinovat, protože tam Vás nikdo držet násilím nebude.
Tak to je ve zkratce vše, omlouvám se, ale přijel mi syn a chci se mu věnovat. Jestli máte ještě nějaké dotazy, napište, budu se Vám snažit je co nejpřesněji zodpovědět.
Radka

Radko,
moc moc děkuji za vyčerpávající odpověď. Léčebna mi přijde na stejném principu jako ta v Nechanicích. S tím rozdílem, že tam nebyly karty, ale body. Jejich získávání či vykoupení bylo podobné. Nevím proč je léčba min. na tři měsíce. Má to cosi společného s výměnou krve v těle?
Udělala jste mi velkou radost. Jen doufám, že se budu moci brzy k léčbě dostavit. Abstinovat samozřejmě chci a moc. Vzpomínám si, na dobu, kdy jsem Nechanice opouštěl, jakou sílu a přesvědčení jsem v sobě nosil a s jakou vervou v sobě ji i živil.Až jsem svému okolí možná lezl na nervy Chraň bůh, na nervy jsem možná lezl těm, kteří se v tom stále plácali a nic se sebou nedělali. Ostatní "běžní konzumenti" mě velmi chápali a podporovali. Je to tak a tak to zkrátka chodí. Chci se znovu dostat do stavu blažené abstinence a vyprávět lidem, jak si ve své abstinenci libuju.
Přeju příjemný večer a předem se těším na další možná písmenka
Jirka

Ahoj Jirko

Jsem ted doma sam protoze jiz pred 4 lety se mi také díky chlastu rozbilo manzelství ale vzhledme k tomu že jsem byl pořád v cizině jsem to nějak nepocitoval.Zatím ziju se svoji ženou ve společném byte ale od pristiho tzdne se stehuji do svého ale nájemního bytu.
Ted jsem byl v okně kouřit a pořád o sobě a o nás přemýšlím.
Vrátil jsem se s jedné nejmenované země kde je prohibice a já tam ztrávil více než rok jen s jedním přerušením na 14.dnů.Je zajímavé že i tam bylo možno sehnat alkohol. Tak jsem tam obcas popijel a to se mi také vymstilo.je zajímavé že v česku mě to ani nechutna a do hospody netahne. Ale i já s tím chci definitivne prestat takze ted uz pouzívám metody které jsem si osvojil za mé alkholické kariery která trvá s přestávkou 6 let temer 25 let. Nic nejde rychle a předsevzetí se mění. Na protialkoholce se Ti předvším změní NAHLED a to je to nejdůležitější.Ale to záleží na psychoterapeutovi. Já měl dobrého. Nikdy ani po tom léčení z toho nebudeš venku. Já abstinoval tvrde 6 let a potom jsem téměř rok pil kontrolovaně a potom bác,už jsem zase byl v tom.
Ztratil jsem náhled a jeli se dlouhodobé flámy které končily stavy které jsi popisoval a zažil. Všichni to tam máme stejné. Takže ono se na tu bolest z abstáků se brzo zapomene ale pak se to opakuje a ještě s větší intenzitou. Ještě ted po tom velkém flámu z toho nejsi venku i když věřím že je Ti lip a zacinas mít v hlavě trochu jasno. Zítra je nedele tak radsi bud celý den na webu a nikam nechod. V pondeli se rozhodni...Já v pondeli jdu na AA mám to kousek od bytu a tam jim to vsechno reknu. Budu tam asi jako exot protoze jsem v česku jen par dni ale potrebuji být s tim problemem s nekym. Dnes jsem asi 100 x chtel jit do baru na kafe a 100 x jsem to zavrhnul. Mám ted motivaci nové práce nových starosti s bytem..no aspon obývak mi zustal a mam syna který mě má rad a kdyz vydrzim tak bude vzdycky se mnou.Ale uz pro nej aby se za nase spolecne jméno nemusel stydet to vydrzim. A uz nechci koketovat s alkoholem to není ženská ale skutečný démon a dábel. On Mark Twain o tom uz psal Démon Alkohol dobrá kniha... Takže chlast prostě neexistuje a když existuje tak není pro nás...Pokud dostanes chut na pivo nebo na neco jiného vypij pul litr vody s celým citronem nebo si bez zaběhat ale pozor ne kolem hospody.
Pozdravuj maminku a věřím Ti. Když budeš na léčebně tak Ti pošlu telefoní číslo a můžem spolu pokecat.
Thomas

Thomasi,
mluvíš mi z duše, jen s jedním rozdílem, že abstinovat nechci pro někoho ani pro své milované děti... Chci to zkrátka pro SEBE. Vím, jak jsi to myslel, aby se za Tebe jednou nemusel syn stydět, ale tuším, že kvůli SOBĚ uděláme vždycky víc než kvůli ostatním (mám na mysli abstinenci).
Máš zajímavý příběh. Žít v zemi, kde je prohibice a tam se navíc napít! to je tedy klassa promiň mi můj úsměv, ono to moc smíchu není. Je dobře, že tady Ti hospody nevoní.
Ohledně ženských, o rodinu jsem přišel už dvakrát, poprvé se synem, podruhé s dcerkou. Moc to bolí, ale nikdy to už nesmí být důvod k zapíjení. Nedavno, před měsícem mi zemřel otec. Hned na to moje spolužačka. Nesmí to být již důvodem k chlastu.
Vzpomínám si na mé období po první léčbě a románek se špatným koncem. A taky jsem se nešel napít. Jak je to možné???
Je to možné, jen to v sobě opět potřebuju nastartovat.
Thomasi, děkuji za Tvá slova a přeju Ti ze srdce mnoho sil.
Osobně jdu v pondělí k psychiatrovi a dohodneme nástup léčby.
(tak mě napadá..., to už jsem asi psal,že?
Pěkný večer Jirka

Hlavně Jiříku chce to fakt vydržet co nejdéle. Já jsem měla recidivu po po sedmi letech. Nyní budu v únoru 2011 tři roky bez alkoholu a vím, že svůj problém musím mít vždy na paměti.
Nezapomeňte na tu banku.
Hodně štěstí.
Radka

Ještě ještě jste zmínil dotaz: proč léčba tři měsíce. Proto, že tři měsíce jsou akorát taková minimální doba, aby si člověk jednak od chlastu a od chuti napít se odpočinul a trochu se vzpamatoval a ujasnil si, jak chce dál pokračovat. Proto tři měsíce. Osobně si myslím, že je to tak dobře, protože čím je to delší dobu, tím hůř se člověk zpět socializuje a kratší doba je nanic.
R.

Milá Radko, Libko, Thomasi,
bohužel nemůžu spát, a něco mě nutí vám ještě napsat.
S léčebnou to myslím naprosto vážně. Zkouším si představit mou budoucnost poté.
Totiž.
Nikdy jsem nevěřil na sny, a už vůbec ne alkoholické.
Ale jeden si ze všech pamatuju živě až do dneška. Jel jsem po jezdících schodech stále dolů. Tak jako v metru a říkám si, sakra, jedu už nějak dlouho. Pak jsem se poohlédl doleva a žádné schody nahoru nevedly. Podívám se doprava a tam taky nic... Stále jsem jel, přijde mi to jako hodiny či dny... až jsem se ocitl v krásném klidném sluncem prozářeném lese, kde rostou houby, na něž tak rád chodím. A pak... pak jsem se probudil. Zdali je ta cesta ke krásnu a štěstí tak dlouhá nevím. Jen cítím, že to asi stojí za to.

A pokud bys mi Thomasi chtěl předat své číslo, tak si pospěš, neboť je možné, že v úterý už mě na webu nezastihneš.
Nepředpokládám, že by byl v léčebně přístupný internet.
Pro Vás všechny, jež jste mě doposud oslovili a podrželi zmíním mou mailovou adresu určenou výhradně pro vás : Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

A teď už dám opravdu pokoj a přeji Vám všem klidnou a nikým, ničím nerušenou noc
Jirka