Alkoholik

Petre N supr.Jen rad se nejak nedeje Nejsem zavisla fyzicky,ale ta psychika..Do meho zivota rad abych nechlastala,dle tvych rad (ikdyz nyni "kontrolovane),by mohl prinest jen nejakej chlap.Takze...mam smulu:-))))

Já myslím těžce závislé,s tou tvrdostí, ale i ti musí vědět, že je chápu, že to s nimi myslím dobře.

anoine napsal:
Petre N supr.Jen rad se nejak nedeje Nejsem zavisla fyzicky,ale ta psychika..Do meho zivota rad abych nechlastala,dle tvych rad (ikdyz nyni "kontrolovane),by mohl prinest jen nejakej chlap.Takze...mam smulu:-))))


tak ty nemáš chlapa,no ale to přece nevadí,proto nemušíš být vzteklá,hlavně ho nehledej mezi alkoholikama a pokud nejsi zpitá škapa tak si někoho najdeš,snad,ale nesmíš být tak negativní a zaujatá sama sebou,vyspi se z toho a věř že bude líp a moc se nerozčiluj a neobviňuj druhé z neúspěchu.pamatuj.že když na nékoho ukazuješ tak palec míří na tebe,mluvíš sama o sobě.vidím ,že ti nejde pravopis no to se někdy stane,že jo.
anka

Koukám veselo, že by Jane převlekla kabát? Mojí milí alkoholici

včera jsem viděla sousedku. S dvouletým dítětem a zlitá jako motyka, od plotu ke plotu. Starej furt v práci a teď tam má na dovče tchýni. Bývá často na sračky, no, je mi líto kluka.

Lojzička napsal:


Koukám veselo, že by Jane převlekla kabát? Mojí milí alkoholici

včera jsem viděla sousedku. S dvouletým dítětem a zlitá jako motyka, od plotu ke plotu. Starej furt v práci a teď tam má na dovče tchýni. Bývá často na sračky, no, je mi líto kluka.
myslíš dšdo vševšdo?proč bych převlíkalanení třeba,nemám ráda když do mě někdo kope,a když nevíš jak tak pomož té žensé at není zlitá jak motyka jé mám děti velké a ony toto nepoznaly ode mně naštěstí.anka

já nechápat způsob tvého vyjadřování, ale to neva

Vyčuchla jsem si tchýni už před týdnem. Byla zdrcená jak jsem jí porefovala "souseda stbačka" dalí jí nějaké kontakty a je to inteligentní žena, takže doufám, že to nějak vyřeší. Manžel je velké zvíře, arogantní, upjatý. Mám z něj divný pocit.

Půjdu snad do sklepa, máme zde 37 st.

Lojzi, zkus tu mladou oslovit sama.

Tam je to špatné, moc špatné... Nepřizná si to, hned po ránu motanice

Tak to je průšvih, rodina to nevidí?Ona už možná nemůže sama přestat, potřebuje fakt pomoc.

Dobrý den.

Pokusím se zde opět vrátit ke svému tématu, který zde byl původně zamýšlen.

Jak pokračuji...
... nevím moc kde začít.

Vezmu to asi od sebe a svých pocitů. Co se mě týká, tak (i když se člověk nemá analyzovat sám), jsem relativně v pohodě. Deprese nemám, chuť na alkohol není. Měl jsem ale chuť po fyzické práci na pivo, takže jsem si dopřál nealkoholické pivo. Jinak mám rád věci jako kolu, tonik, minerálky apod. Prostě normálně.

Co bych určitě rád zmínil, mám takový pocit, že se vracím do doby před těmi 17 lety, ve kterých jsem nárazově pil.

Měl jsem včera moc hezký večer, kdy jsem byl asi poprvé skutečně šťastný sám se sebou a užíval si duševní a tělesnou pohodu. Je to něco přes měsíc co nepiji. Nepočítám to přesně, přijde mi to zbytečné.

Seděli jsme s kamarádem venku, grilovali maso, on popíjel 12tku pivo, já jsem si dal birrela a povídali jsme si o životě. Bylo to opravdu fajn. Ono totiž, kdykoliv jsem u něj byl, měl jsem chuť pít, jakožto vyhledat uvolnění. Včera to ovšem bylo jiné. Pocitově jsem byl jakoby na jiném místě, jako bych tam skoro byl poprvé a dokonce i šťastný. Sám - se sebou. I s ním.

Momentálně jsem se finančně zabezpečil a našel si nové přátelé, pro které stojí za to být se mnou v kontaktu. Změnil jsem hodnoty a stále na správných hodnotách pracuji.

Bývalý vztah, který jsem měl je již minulost. A i když mě ještě chvilkami přepadne myšlenka, proč to nejde vrátit, nějak se s tím pomalu smiřuji. Ono to byla stejně osoba, která by pravděpodobně v mém životě být nemohla, protože jsem nyní v posledních dnech, s čistou hlavou zjistil, jednu věc, se kterou jsem neměl moc zkušeností. Jedná se o lidi bez duše.

Já jsem člověk, který je citově založený. Nevím jestli je to výchovou, nebo na tom mají podíl geny, ale už vím, že nemohu žít s člověkem, který city nepotřebuje a ani je neumí dát. A tato zkušenost je asi hlavní příčinou mého urychleného pádu na dno. Dál to nemá smysl rozebírat. Lidi prostě buď city mají, potřebují a dávají, nebo ne. Spojit tyto dvě rozdílné a protichůdné osobnosti nelze.

A budoucnost?

Žiji nyní hlavně přítomností a budoucnost ať bude jaká bude, určitě vím, že z ní nemám strach. Těším se na každý okamžik, kterým postupně zlepšuji můj život, dávám mu smysl. Rád pomáhám lidem, začínám tvořit ve svém životě hodnoty, rozdávám radost a dobrou náladu. Já sám vidím, jak se mnou nyní lidé komunikují a jak je pro ně samotné radost, mít mě na blízku.

A jsem za to opravdu šťastný.

Krásný den!