Alkoholik

No jo ono, ať je to tak, nebo tak. Pořád to není nikdy odpověď na to, proč člověk chlastá.

Já jsem třeba zjistil, že jsem několik let nedal průchod mým emocím. A to je zlo. Jsem se ničil sám zevnitř, místo abych toho dotyčného, co mě sere zjebal na tři doby. A vyjadřoval asertivně a otevřeně své názory. Ne... Já je v sobě schovával pro moje druhé já, které je pak v sobě řešilo a často se tak zalilo celý zlem, který nešlo ven.

Je to všechno psychologie.

Když bych to ještě rozvedl trochu, aby to dávalo trochu smysl.

Jsem citlivá myslící bytost. Jsem emočně citlivý. Empatický, umím se vžít do druhých, umím se zamilovat, umím se nasrat, umím cítit smutek apod. Ne rozumově, ale skutečně emocemi.

Bohužel - před několika lety jsem se vyskytl kvůli zaměstnání vedle lidí, kteří touto vlastností neoplývají. Ze situace, která byla v tu dobu, jsem nedokázal jako nezkušený člověk vycítit, že je nesmím napodobovat. Že si musím zanechat svou pravou tvář a chovat se stále tak, jak jsem uměl. Mimo to jsem nasadil jejich systém fungování a všechny své emoce, city, omezil na maximum. Jednoduše abych zapadl do kolektivu. Jaká to chyba. Možná jedna z největších. Málo jsem četl.

Tím jsem si vlastně podkopal hrob a moje potřeba pít byla trojnásobná, než normálně.

Takže to je jedna chyba, o které již vím.

Buďme sví!

Liba napsal:
Alkoholické geny zdědíš, nemusíš mít žádné problémy, starosti, přesto se staneš alkoholikem.Propadneš alkoholu.
Tomu nevěřím, Líbo. Mně do hospody nenutily jít nějaký geny, já jsem tam šel proto, že jsem si tam pokecal s kámošema a zapomněl aspoň na chvíli na ty hnusný každodenní starosti. Nebo Ty mi snad chceš říct, že jsi začala pít jen tak z nudy?

Zdravím,
osobně se přikláním více k Bohoušovi a Tomášovi, než k genům. Platí to určitě pro velkou část alkoholiků a pijanů.

------------

Co se týká genů, tak se nejedná o dědičnost, nýbrž o možnost zdědění. (genetická predispozice) A je to platné jak ke špatným, tak k dobrým vlastnostem.
Navíc obojí je dáno prostředím, kde dotyčný/á vyrůstá, stravou a dalším faktory (nehlodlám po dalších faktorech pátrat).

Petr

Ale ide o to, ze do tej krcmy chodia denne tisicky ludi, je uz jedno z akeho dovodu, ale len tych co maju tie alkohlicke geny zacne pomaly ale isto ten alkohol uplne nicit, ostatni si mozu pit veselo dalej a nic sa nedeje.
Vela ludi naozaj pije len pre zabavu, ale pokial ma v sebe alkohlicke geny, tak ani nevedia ako prepadnu zavislosti a potom uz piju preto, ze su zavisli. Zatial co ostatni mozu pit z nudy, zapijat problemy atd, ale zavislosti neprepadnu, kedze tie alkoholicke geny nemaju.
Problem je ten, ze nikto dopredu nevie, ci je tym potencionalnym alkoholikom alebo nie, a ked na to pride, moze byt casto uz aj neskoro.

Kiro,
máš pravdu, ale hranice závislosti (jakékoliv) se nedají určovat podle tabulek, dál ta závislost musí vadit dotyčnému člověku. (okolí není podstatné, mnohokrát okolí dotyčného člověka dožene do závislosti)
I na tomto fóru čtu příspěvky pijících lidí, kteří si (dle mého názoru) nezaslouží přívlastek alkoholik (závislý)

Petr

Petr, v tomto tebou suhlasim. Je tazke urcit hranicu zavislosti.
Ja ako kvartalny alkoholik som tiez mala problemy pochopit to. Ved ked so medzi tahmi aj cele tyzdne nepila a vobec mi to nechybalo, ako som mohla byt zavisla? No, ale alkohol mi zivot nicil, to bolo to podstatne co som pochopila. Takze ano, mas pravdu muselo to zacat vadit mne, az potom som sa rozhodla s tym nieco spravit.
Takze chcela som len tym napisat, ze ja som nesla do tej krcmy kvoli zapijaniu problemov alebo neicomu podobnemu, isla som sa tam bavit tak ako asi vacsina ostatnych co tam boli, len rozdiel bol ten, ze akonahle som sa ja niecoho napila, tak zacalo peklo castokrat aj niekolkodnove, zatial co ostatni sa napili, vyspali a isli v pohode dalej a nic zle sa nedialo. Takze podstatnu rolu tam zohravali aj tie spominane alkoholicke geny.

Kiro,
pořád si nedovedu představit to několika denní pití. To jako bez přestávky, nonstop? Ve smyslu začnu, usnu, po probuzení opět začnu?
Osobně si to nedovodu představit. Zažil jsem několikrát v životě (asi třikrát), že jsem pil řekněme dvacet hodin. Stejně jsem to prokládal jídlem, vodou a jiným nealko.
I tak kocovina stála za to...

Já chodil do hospody pro uklidnění, plánování a tak (bývalý IŤák). Léčebna (pionýrský tábor) a adiktoložka (rádoby psycholožka) mi nedaly nic. (jediné co jsem si vzal z léčebny, bylo, že denně se chlastat nedá, pokud chce člověk žít) Pomohla mi až skvělá psycholožka a antidepresiva na cca tři roky.
Jo, denně jsem nepil.

Petr

Než se rozpiješ, alkoholické geny dají pokoj.Ale jak si dáš jedno, dvě, už piješ, a chlastáš.Ostatní jdou v pohodě domů, a ty nemůžeš přestat pít, až padneš.Klidně můžeš začít třeba v 50letech.Je to dokázané.Protože jsou to geny, nezmizí z mozku, proto se alkoholik nesmí napít do konce života, aby ho alkohol nezničil.