Alkoholik

Petr N napsal:
Já chodil do hospody pro uklidnění, plánování a tak (bývalý IŤák). Léčebna (pionýrský tábor) a adiktoložka (rádoby psycholožka) mi nedaly nic. (jediné co jsem si vzal z léčebny, bylo, že denně se chlastat nedá, pokud chce člověk žít) Pomohla mi až skvělá psycholožka a antidepresiva na cca tři roky.
Jo, denně jsem nepil.

Petr

Ahoj Petře.

Díky za tvůj příspěvek. S těmi AD to teda byla dlouhá cesta. Vůbec nechápu jak jsi to vydržel je tak dlouho brát. Nicméně jsi určitě změnil kompletně své chování. Nemáš někde více o tobě?
Rád bych si o tobě něco přečetl, pokud je to možné.

Díky, Tomáš

Ještě k tématu o emocích.

Dejte svým pocitům volný průchod. Cítíte-li se něčím svázaní nebo zatížení, nebo máte pocit tlaku na hrudi či v břišní oblasti, jsou to pravděpodobně vaše potlačené pocity, které jste nepropustili na svobodu.

Každý pocit, který jednou vznikne, potřebuje být vyjádřen. Ať je to láska, radost, smutek, hněv či jakákoli jiná emoce, od okamžiku svého vzniku směřuje ke svému projevení. Pokud jakoukoli emoci potlačíte ve svém nitru, stává se blokem a tíhou, která vám brání ve štěstí a v růstu. Často vám také způsobí zdravotní problém, neboť nenajde jinou cestu ven než právě skrze tělo. Každá emoce, kterou uvnitř sebe uvězníte, volá po vysvobození. Součástí vašich lekcí sebelásky je i upřímnost k sobě samým, odvaha přiznat si, co opravdu cítíte, a pak ochota nechat všechny tyto pocity vyjít na povrch, aby mohly jednou provždy odejít.

zdroj: sandra-living.blogspot.cz/2014/01/dejte-svym-pocitum-volny-pruchod.html

Ty máš dost!
Dej si přezdívku AJK- alkoholické ježíš Kristus.

Tak pokud jde o určité genetické dispozice, tak já budu první na ráně, protože můj dědeček se uchlastal k smrti Ale přesto dál opakuju, že jsem pil proto, abych se zbavil depresí, a ne proto, že k tomu mám geny.

Jsme na tom bohousi podobně.

Namlouvat si, omlouvat se, to patří k alkoholismu.mně alkohol chutnal.Jenže jsem ho pila moc,a asi jsem si hodně lhala, že chci pít, musela jsem pít.

Liba napsal:
Namlouvat si, omlouvat se, to patří k alkoholismu.mně alkohol chutnal.Jenže jsem ho pila moc,a asi jsem si hodně lhala, že chci pít, musela jsem pít.
No dobře, ale to chceš říct, že jsi pila jen proto, abys byla každej večer jak motyka?

Byla jsem kvartální alkoholička, když jsem začala pít, nedokázala jsem to zastavit.Až už jsem nemohla pít, tělo už nepříjmalo alkohol, zarazila jsem to, a po čase znovu.Jenže intervaly se zkracovaly, nakonec jsem pila nonstop, jen pila.To už bylo dno.A nepřeji ho zažít nikomu.Jenže toto čeká každého, kdo včas nepochopí, s čím si zahrává.

Líbo, jak psal Petr N, geny jsou jen předpoklady k vlastnostem. Až na vzácné výjimky nic neurčují natvrdo, a už vůbec ne chování. Neexistují žádné alkoholické geny v tom smyslu, že kdo je má a začne pít, stane se alkoholikem. Nic takového dokázané v žádném případě není. A to, že alkoholik se i po letech abstinence snadno rozpije, není způsobeno nějakým stálým působením konkrétních genů, ale spíš přenastavením architektury mozku způsobeném pitím – i přes jeho plasticitu jsou některé změny nevratné.

Vy jste kolikrát říkala lidem, ať nemluví o alkoholismu, když o něm nic nevědí. Proč potom sama opakovaně mluvíte o genetice?

Kiro, každý, kdo dlouhodobě pije přes míru, se stane závislým, geny negeny. Ty nanejvýš spoluurčí (zároveň s dalšími faktory), jakým to bude způsobem a jak rychle to bude trvat. Někdo je náchylnější a někdo odolnější. Ale nikdo to nemá hned od začátku spočítaný, ani není nikdo imunní. Vzhledem k tomu, že na chování lidí se typicky podílí velké množství genů malého účinku, troufám si říct, že nějaké ty „alkoholické geny“ má v sobě každý.

Netvrdím to jen já, i odborníci se k tomu vyjadřují jasně, ale neberu nikomu jeho názor.Podle chytřejších je to i důvod, proč na alkoholismus neexistuje prozatím lék.